Hvězdoslav Stefan

Hvězdoslav Stefan (14. března 1920 Hradec Králové – 7. února 2009 Hradec Králové) byl český lékař – světově uznávaný dětský urolog a chirurg, vědec a pedagog, profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Specializoval se na urogenitální operace. Jako první v Československu v roce 1980 úspěšně operoval a oddělil siamská dvojčata.

prof. MUDr. Hvězdoslav Stefan, CSc.
Narození	14. března 1920 Hradec Králové
Úmrtí	7. února 2009 (ve věku 88 let) Hradec Králové
Povolání	lékař (urolog, chirurg)
Příbuzní	Benignus Štefan (sourozenec) Kristian Stefan (dědeček)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Rodina

Hvězdoslav Stefan se narodil do známé královéhradecké vlastenecké rodiny. Jeho otec MUDr. Libor Kristian Stefan byl generálem zdravotnictva československé armády. Hvězdoslav byl nejmladším z jeho sedmi synů. Hvězdoslavův starší bratr Benignus Štefan padl jako letec RAF v roce 1943. Jejich dědečkem byl spisovatel, historik a pedagog Kristian Stefan.

Hvězdoslav Stefan byl třikrát ženatý.

Život

Hvězdoslav Stefan se narodil v Hradci Králové, vystudoval tam nejprve základní školu a poté Rašínovo klasické gymnázium, kde maturoval v roce 1940. Následně navázal jednoročním abiturientským kurzem na Obchodní akademii v Chrudimi. Spolu s bratrem Benignem se přihlásil do akce „1000 nových pilotů republice“, pro svůj nízký věk ale zvládl do okupace absolvovat jen teoretickou část.

Po německé okupaci Československa v roce 1939 se stejně jako jeho bratři zapojil do ilegálního odboje a aktivně si počínal v odbojové organizaci Obrana národa. Podílel se na distribuci a ukrývání zbraní po československé armádě. Po vzoru svých tří starších bratrů, kteří v roce 1939 ilegálně odešli bojovat do zahraničních armád, se také začal připravovat na odchod do zahraničí. Při ilegálním přechodu německo-švýcarské hranice byl v roce 1941 zatčen. Rok byl držen ve vyšetřovací vazbě ve Feldkirchu. Lidový soud (Volksgericht) v Norimberku nad ním vynesl rozsudek 2. června 1942. Hvězdoslav Stefan byl odsouzen a dostal trest 15 let káznice za velezrádné pokusy a napomáhání nepřátelům říše a 10 let ochranné vazby po vykonání trestu. Vězněn byl poté stejně jako tisíce dalších československých politických vězňů v trestnici v bavorském Bayreuthu. Po osvobození věznice v dubnu 1945 se v květnu vrátil do Československa. Spolupracoval s velitelstvím americké armády a státními orgány a byl jmenován vládním komisařem pro město Nejdek. Válku však nepřežili dva jeho starší bratři. Hvězdoslav se po válce stal členem ve Svazu protifašistických bojovníků i Svazu osvobozených politických vězňů.

V roce 1945 v mimořádném letním semestru zahájil studium medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během studia pracoval jako dobrovolník v Ústavu patologické anatomie prof. Heřmana Šikla. Promoval v roce 1949. Poté začal pracovat jako sekundář na ORL a chirurgickém oddělení v Kolíně. Po komunistickém převratu byl nucen nastoupit jako vojenský lékař do armády a v roce 1952 byl převelen na nově založenou Vojenskou lékařskou akademii v Hradci Králové. Tam získal řadu zkušeností a dovedností díky vedení akademikem prof. Janem Bedrnou, jehož byl nejmladším žákem. Na vojenské akademii působil až do jejího zrušení v roce 1958. V roce 1958 byl z politických důvodů uvolněn z armády a převeden do civilní služby. Pokračoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, kde se věnoval urologii a pediatrické chirurgii. Od roku 1958 tak pracoval jako ordinář urologického oddělení. V urologii chtěl pokračovat i v dalších letech, jenže tehdejší vedení fakultní nemocnice mu to neumožnilo, protože neměl důvěru KSČ. Z toho důvodu mu byla nabídnuta možnost pracovat jako vedoucí lékař nově ustanoveného oddělení dětské chirurgie a urologie. Od roku 1960 tak působil jako ordinář a vedoucí lékař oddělení dětské chirurgie a urologie chirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Vybudoval zařízení, které po vzoru anglosaských pediatricko-chirurgických pracovišť poskytovalo komplexní péči o chirurgicky nemocné děti do věku 15 let. V roce 1982 se mu dokonce podařilo osamostatnit oddělení dětské chirurgie, které v letech 1982–1989 vedl jako primář. Dětskou chirurgií a urologií se tak intenzivně zabýval takřka 30 let v období let 1960–1989, a hradecké pracoviště za něho získalo mezinárodní věhlas. V roce 1989 odešel do důchodu, avšak dále se věnoval medicíně. V roce 1990 byl rehabilitován a povýšen do vojenské hodnosti plukovníka. V letech 1991–2004 působil jako konzultant pro dětskou urologii na Urologické klinice hradecké fakultní nemocnice. Následně byl ještě tři roky (do roku 2007) smluvním odborným lékařem.

V rámci své akademické dráhy v roce 1967 obhájil disertační práci Komplikující choroby zdvojené ledviny, a obdržel titul CSc. Hned o rok později (1968) byl habilitován docentem chirurgie na základě habilitační práce Aganglionární megacolon. Na udělení profesury musel vzhledem ke svým politickým postojům čekat až do období po sametové revoluci. V roce 1992 se stal profesorem dětské chirurgie na základě práce Extrofie močového měchýře. Roku 1998 se stal emeritním profesorem lékařské fakulty UK v Hradci Králové. Navázal a rozvíjel odbornou spolupráci s klinikou dětské chirurgie v polské Wroclawi a spřátelil se přednosty této instituce profesorem Janem Slowikovskim a jeho nástupcem profesorem Jerzym Czernikem.

Odborné zaměření

Hvězdoslav Stefan se věnoval širokému spektru témat v rámci urologie i chirurgie, např. Hirschprungově chorobě, problematice vody, elektrolytů a vnitřního prostředí v chirurgii nebo problematice umělé ledviny a hemodialýzy, které zavedl jako jeden z prvních v Československu. Zabýval se novorozeneckou chirurgií, otázkami spojenými s atreziemi zažívací roury a s vezikoureterálním refluxem. V jeho zájmu byla i chirurgie ledvinných anomálií, problematika neurogenního měchýře  a plastické  operace močového  měchýře. Velkou odbornou  pozornost směřoval k tématu intersexu a metodám rekonstrukční genitoplastiky i dětské onkochirurgii.

Mezi jeho odborné priority v československé medicíně patřily: zavedení radikální komplexní léčby rhabdomyocarkomu u dětí, kombinovaná léčba Wilmsova nádoru, funkční rekonstrukce extrofi e močového měchýře, rekonstrukční genitoplastika a úspěšně oddělení srostlých dvojčat.

Mezi jeho významné počiny patří:

• popis a laboratorní a histologická dokumentace případů dysgeneze gonád (1957)

• zavedení radikální komplexní léčby rabdomyosarkomu u dětí (1957)
• sestavení a uvedení do provozu druhé umělé ledviny v Československu (1958)
• diagnostika a komplexní léčba karcinomu štítné žlázy u dětí (1963),
• funkční rekonstrukce exstrofického močového měchýře s epispadií u dívky (1963)
• vypracování a mezinárodní zavedení světově uznávané rekonstrukční genitoplastiky, která je po něm označována jako „Stefanova operace“ (1963)
• racionální modifikace Duhamelovy operace a způsob rektální biopsie u aganglionárního megakolonu (1969)
• zavedení kombinované léčby oboustranného Wilmsova tumoru
• úspěšné oddělení srostlých (siamských) dvojčat v novorozeneckém období (1980)

Publikační činnost

Je autorem více než 180 článků v českých i zahraničních časopisech. Zajímal se také o historii lékařství, a tak ze sedmi monografií jsou dvě věnovány medicíně jako takové a pět historii lékařství. V roce 1954 publikoval monografii o Karlu Rokitanském, která se v roce 2015 dočkala i nového vydání a za níž obdržel mimořádnou cenu České urologické společnosti ČLS JEP za rok 2006. Přednášel na více než 300 domácích i zahraničních kongresech a konferencích. Po oddělení siamských dvojčat byl mj. pozván na kongres do Anglie.

Příklady prací z historie lékařství:

• Stefan, H. (1954): Karel Rokitanský
• Stefan, H. (1957): Předchůdci klinické nemocnice v Hradci Králové. Hradecký kraj, 159–167.
• Stefan, H. (1965): Za profesorem Janem Levitem (1884–1944). Lékařské zprávy Lékařské fakulty Karlovy univerzity v Hradci Králové, 10(3/4), 94.
• Stefan, H. (2003): Významní lékaři absolventi hradeckých latinských škol a gymnázia. In: Příspěvky k dějinám královéhradeckého středního školství. Hradec Králové: Balustráda.

Byl i jedním ze členů autorského kolektivu, který napsal knihu Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové 1945–1995.

Ocenění

Za činnost v odboji a dobu vězení byl vyznamenán v roce 1946 prezidentem Edvardem Benešem Československým válečným křížem 1939 a vyznamenáním za zásluhy I. stupně. Vyznamenání převzal z rukou tehdejšího ministra národní obrany generála Ludvíka Svobody.

Za svůj přínos pro dětskou chirurgii a urologii obdržel několik ocenění. Byl nositelem 7 medailí (z toho 1 zahraniční) a dalších 2 cen za vědecký přínos v oboru medicíny. Za svou celoživotní práci byl v září 2004 oceněn nejvyšším českým chirurgickým vyznamenáním – diplomem a medailí Karla Maydla. V roce 2005 u příležitosti 85. narozenin převzal stříbrnou pamětní medaili Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Byl čestným členem tří společností České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, Polské společnosti dětských chirurgů a Německé chirurgické společnosti. Od roku 1967 byl také voleným zámořským členem britské pediatricko-chirurgické společnosti (British Association of Pediatric Surgeons).

Zájmy

Byl aktivním sportovcem, provozující vodní turistiku, a také členem Sokola. Mezi jeho záliby patřila i myslivost.

Odkazy

Reference

Autoritní data	Biblio: 2e74f757-1cb8-4670-9e8a-f2b3fa3c776c NKC: jk01120980 VIAF: 83906759

Portály: Česko | Hradec Králové | Lidé | Medicína