Wikipedie

Jan Bedrna

Narozen 16.9.1897 v Českém Brodě, zemřel 25.9.1956 v Poděbradech. MUDr., profesor patologie a terapie chirurgických chorob, práce z oboru.

Jan Bedrna (16. srpna 1897 Český Brod – 25. září 1956 Poděbrady)[2] byl český lékař (chirurg a kardiochirurg) a pedagog, klíčová osobnost československé chirurgie a kardiochirurgie.[2][3]

Prof. MUDr. Jan Bedrna, DrSc.
Narození16. září 1897
Český Brod
Úmrtí25. září 1956 (ve věku 59 let)
Poděbrady
Povolánílékař, chirurg, pedagog
DětiJan Bedrna[1]
PříbuzníKarel Bedrna[1] (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Je považován za zakladatele československé kardiochirurgie, královéhradecké chirurgické školy a spoluzakladatele Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.[2][4] Měl výrazný vliv i na rozvoj neurochirurgie a urologie v Hradci Králové.[5] Po úmrtí Bedřicha Honzáka se stal primářem chirurgie v královéhradecké nemocnici.[6] Byl průkopníkem chirurgické léčby plicní tuberkulózy. V roce 1947 jako první operoval tepennou dučej, zúženou plicní tepnu. Dne 9. dubna 1951 provedl v Hradci Králové první úspěšnou operaci chlopně a založil kardiochirurgické středisko.[2]

Rodina editovat

Narodil se v Českém Brodě, kde byl jeho otec odborným učitelem. Jeho sestra zemřela mladá. Jeho bratr Karel Bedrna vystudoval práva a stal se vysokoškolským pedagogem, odbojářem, básníkem, politikem a komunistickým státním činitelem na Slovensku.[7]

Za manželku si vzal lékařku Noemi Gayerovou (16. září 1903 – 28. listopadu 1951).[8] Jejich syn Jan Bedrna (1933–2012) byl také lékař.[9] Kromě syna Jana měli ještě dceru Noemi.[8]

Život editovat

Studia a vojenská služba editovat

Jelikož v Českém Brodě nebyla střední škola, vystudoval gymnázium v Kolíně (maturoval v roce 1916). V Kolíně bydlel v podnájmu, a aby si přivydělal, doučoval jiné žáky. Vynikal ve všech předmětech kromě tělocviku. Nejvíce mu šla latina a matematika.[10]

V době první světové války absolvoval vojenskou službu na italské frontě,[5] odkud byl pro onemocnění v roce 1918 propuštěn.[7] V letech 1918–1923 vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.[2] Titul MUDr. obdržel dne 3. března 1923.[5][6]

Počátky lékařské dráhy a působení v Brně editovat

Absolvoval krátké stáže v nemocnici v rodném Českém Brodě (jako sekundář[7] u primáře Otto Poláka[11]) a na I. chirurgické klinice Lékařské fakulty UK u profesora Otakara Kukuly.[5] Právě tam se rozhodl pro kariéru chirurga.[11] V Praze však nebylo pro Bedrnu vhodné místo, a tak se rozhodl odejít do Brna, kde se chirurgicky vzdělával a zdokonaloval u Julia Petřivalského, prvního přednosty chirurgické kliniky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.[7] Bedrna tak nakonec deset let (1923–1933) strávil v Brně právě na této chirurgické klinice.[2] Nejprve jako externista, následně jako pomocná vědecká síla a od roku 1927 jako klinický asistent. Během brněnského působení, konkrétně v letech 1924–1932, také absolvoval několik odborných cest do zahraničí (Německo, Švýcarsko, Francie, Belgie, Polsko).[5] Dne 10. prosince 1931[12] byl habilitován na docenta patologie a terapie nemocí chirurgických na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. V období od 1. května 1933 do 31. března 1934 byl primářem chirurgického oddělení nemocnice v Moravské Ostravě.[2][5][12]

Působení v Hradci Králové editovat

Nejdelší část svého pracovního života spojil v Hradcem Králové. V roce 1934 vyhrál konkurz (nad pozdějším profesorem chirurgie LF UK Janem Knoblochem) a od 1. dubna 1934[12] do roku 1945 byl primářem chirurgického oddělení okresní nemocnice v Hradci Králové.[2][7] Během krátké doby pracoviště výrazně pozdvihl na úroveň univerzitních klinik[7] a již v polovině roku 1934 rozšířil o urologickou část (pododdělení)[13]. V roce 1935 rozšířil operační výkony o terapii uzávěrů končetinových cév bederní sympatektomií. V roce 1937 poprvé operoval výhřez meziobratlové ploténky. V roce 1943 začal chirurgicky léčit konstrikční perikarditidu. Pravidelně dojížděl do plicní léčebny v Žamberku, kde chirurgickou cestou léčil tuberkulózu.[7]

V roce 1945 byl členem delegace, která dne 10. srpna toho roku navštívila prezidenta Edvarda Beneše ve věci zřízení Lékařské fakulty v Hradci Králové. Účastnil se i dalších jednání, jejichž výsledkem bylo zřízení této fakulty, a tak je považován za jejího spoluzakladatele.[2] Bedrna se stal garantem výuky chirurgie[12], přednášel a vychovával další generace lékařů.[5] Okresní nemocnice se stala fakultní nemocnicí, a díky tomu chirurgické oddělení dosavadní nemocnice vytvořilo základ pro novou chirurgickou kliniku – klinické zařízení fakulty.[5][12] Na nově vzniklé fakultě se stal prvním přednostou této chirurgické kliniky.[4] Roku 1947 byl jmenován řádným profesorem chirurgie Univerzity Karlovy.[2][4][5] V roce 1951 prosadil doplnění kliniky o specializované kardiochirurgické středisko – první a dlouhou dobu jediné v Československu.[7][12] Klinika se od roku 1951 stala součástí Vojenské lékařské akademie, která nahradila lékařskou fakultu.[5] Jako vedoucí kliniky (v době vojenské akademie v hodnosti plukovníka[7]) působil až do své smrti roku 1956.[2]

Zasloužil se o celkový rozvoj úrovně východočeského lékařství také tím, že již v meziválečném období byli zejména jeho zásluhou přijímáni na místa primářů habilitovaní lékaři (docenti). V době nacistické okupace díky tomu v nemocnici v Hradci Králové působilo hned pět docentů, což vytvářelo dobré podmínky pro vznik lékařské fakulty.[14]

V roce 1954 získal titul DrSc.[15] Dne 25. listopadu 1954 byl za zásluhy jmenován řádným členem Československé akademie věd.[2][5]

Sám trpěl těžkou srdeční chorobou – fibrózou myokardu, která vznikla po téměř smrtelné difterické karditidě v dětství. Opakovaně se s ní léčil v lázních – v Poděbradech[7], kde také v roce 1956 ve věku 59 let zemřel.[2] Stalo se tak poté, co jel z Prahy do Hradce Králové a udělalo se mu nevolno. Jako následek intenzivního přepracování jej postihl několikanásobný infarkt. Poslední rozloučení se konalo 3. října 1956 na lékařské fakultě v Hradci Králové a odpoledne v pardubickém krematoriu.[10] Pohřben byl v rodném Českém Brodě.[16]

Odborné zaměření editovat

Věnoval se chirurgii v celé šíři a uskutečnil mnoho prioritních operací v neurochirurgii, urologii, břišní i cévní chirurgii. Zároveň zachytil i proces vzniku a rozvoje srdeční chirurgie ve světě, a díky tomu jako první v tehdejším Československu uskutečnil dne 30. října 1947 úspěšný podvaz otevřené tepenné dučeje. Tím byla zahájena i nepřetržitá kardiochirurgická činnost v Hradci Králové.[4]  

V roce 1951 zahájil také jako první na území Československa éru intrakardiálních operací. Nejprve 7. března s Jaroslavem Procházkou operoval dvojité zúžení dvojcípé srdeční chlopně a 24. listopadu úspěšnou operaci mitrální stenózy valvulotomií.[5] Uvádí se, že se vlastně jednalo o první operaci uvnitř srdce na území Česka.[7] Řada úspěšných operací mitrálních stenóz vzbudila značný zájem kardiologů a chirurgů, kteří se jezdili do Hradce Králové s touto metodou seznámit, aby ji mohli provádět také na svých pracovištích.[4] Jeho blízkými spolupracovníky byli odborná lékařka chorob nervových a duševních, ordinářka na interním oddělení Anna Mazačová-Procházková, a později primář ortopedie Jaroslav Vavrda.[13]

Žáci a pokračovatelé editovat

Bedrna měl řadu úspěšných žáků a nástupců. Kromě vlastního syna Jana jím byl hrudní chirurg Jaroslav Procházka (1913–2003), který převzal po Bedrnovi vedení kliniky a dále rozvíjel kardiochirurgii a již dva roky po Bedrnově úmrtí v roce 1958 zahájil operace v mimotělním oběhu.[4][7] Dalšími Bedrnovými žáky byli neurochirurgové Rudolf Petr (1912–2003), považovaný za zakladatele československé neurochirurgie[7], a Rudolf Malec, urologové Jozef Šváb, Petr Navrátil a Vladimír Zvara, plicní chirurgové a kardiochirurgové Vladimír Brzek, a Jaroslav Lichtenberg, dětský chirurg a urolog Hvězdoslav Stefan, či profesoři Antonín Beneš a Bohumil Konečný.[12]

Rotariánství editovat

V roce 1946 byl jedním z těch, kteří obnovili činnost Rotary klubu v Hradci Králové poté, co jej německá okupační správa v roce 1938 zrušila. V roce 1948 byl ovšem klub opět zrušen.[9]

Dílo editovat

Napsal více než 140 odborných publikací,[5] včetně tří monografií.[12]

Nejvíce ceněny byly tyto[12]:

  • Zkušenosti s chirurgickou léčbou tepenné hypertense (1946)
  • Úrazy kostí a kloubů[12]
  • Dětská urologie (1951)[3]

Zajímavosti editovat

Byl i umělecky nadaný. Dobře uměl hrát na klavír.[7]

Během druhé světové války podporoval odboj proti fašistické okupaci.[17]

Od 30. dubna 1954 byl nositelem Řádu práce.[18]

Připomínky editovat

  • Bedrnův den (semináře pořádané od roku 1986 chirurgickou klinikou LF UK v Hradci Králové)
  • Pavilon akademika Jana Bedrny (pavilon chirurgické kliniky v Hradci Králové, postaven 1985)
  • medaile akademika Jana Bedrny (ocenění významným chirurgům a lékařským osobnostem)
  • ulice Akademika Bedrny (Hradec Králové)[2] – spojuje centrum města s místní částí Věkoše[19]
  • Bedrnova ulice (Ostrava)[20]
  • Bedrnova ulice (Praha) – od roku 1978[21]
  • pamětní deska, Hradec Králové, Ulrichovo náměstí[11]
  • V dubnu 1986 proběhla v královéhradeckém muzeu výstava Počátky srdeční chirurgie v Hradci Králové, která byla věnovaná 35. výročí založení kardiochirurgického střediska v Hradci Králové a 30. výročí úmrtí Jana Bedrny.[22]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online.
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b BEDRNA Jan 16.9.1897-25.9.1956 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f Akademik Jan Bedrna. Kardiochirurgická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové [online]. [cit. 2024-01-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m BEDRNA Jan 16.9.1897-25.9.1956 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b KORITENSKÁ, Pavla. Hradec Králové ve fotografiích: Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Scan [online]. 2021 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n HOUDEK, František. Zakladatel československé kardiochirurgie Před 120 lety se narodil Jan Bedrna | MT. www.tribune.cz [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b ČERMÁK, Augustin. Své přátele navždy opustil chirurg a rotarián Jan Bedrna. Hradecký deník. 2012-08-14. Dostupné online [cit. 2024-01-29]. 
  10. ↑ a b Vzpomínka na akademika Jana Bedrnu. Nové Hradecko [online]. 1977-10-04 [cit. 2024-02-05]. Roč. 40. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c Ministr zdravotnictví odhalí v Hradci Králové desku akademiku Janu Bedrnovi. Hradec Králové [online]. 2007-06-21 [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e f g h i j Historie. Chirurgická klinika, Všeobecná fakultní nemocnice Hradec Králové [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b PLÁŠILOVÁ, Libuše. 50. výročí založení fakulty v roce 1995: Písemný materiál k výstavě [online]. Hradec Králové: Muzeum východních Čech v Hradci Králové, 1995 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  14. ↑ Bedrna - skvělý odborník: Letos uplynulo sto let od jeho narození. Hradecké noviny [online]. 1997-10-04 [cit. 2024-02-05]. Roč. 6, čís. 233. Dostupné online. 
  15. ↑ CHROBÁK, Ladislav; ŠTĚPÁN, Jiří. Přednostové ústavů, klinik, kateder a samostatných oddělení Lékařské fakulty UK v Hradci Králové a Fakultní nemocnice Hradec Králové (1945–2010) [online]. Hradec Králové: Nakladatelství Miroslav Všetečka – ATD, pro: Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové, 2010 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. 
  16. ↑ Pietní vzpomínka. Nové Hradecko [online]. 1977-10-04 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. 
  17. ↑ Byl to výjimečný člověk: beseda věnována akademiku Bedrnovi. Hradecké noviny [online]. 1995-12-16 [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. 
  18. ↑ Řád práce. Seznam nositelů [online]. Archiv kanceláře prezidenta republiky, 2012-11-30 [cit. 2024-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 
  19. ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  20. ↑ Ostravský uličník. www.mapomol.cz [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  21. ↑ Klub přátel starého Smíchova. www.starysmichov.cz [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  22. ↑ Výstavy 2008 a starší - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. www.muzeumhk.cz [online]. [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Bedrna&oldid=23813372“