Humnice
Humnice (německy Humnitz) je zaniklá vesnice ve vojenském újezdu Hradiště v okrese Karlovy Vary. Ležela v Doupovských horách asi 2,5 kilometru jihovýchodně od Kotviny v nadmořské výšce okolo 640 metrů.[1]
| Humnice | |
|---|---|
,_Doupovsk%C3%A9_hory,_2019.jpg) | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Vojenský újezd Hradiště |
| Okres | Karlovy Vary |
| Kraj | Karlovarský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°20′28″ s. š., 13°8′57″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Žďár u Hradiště (74,7 km²) |
  Humnice | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 25 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Název editovat
Název vesnice je odvozen ze slova humno neboli mlat (tj. místo, kde se mlátilo obilí) nebo stáj. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: hunnicz (1460), in humniczych (1488), Humicze (1593), Hummitz (1636), Hymnicze (1654), Humitz (1787 a 1846).[2]
Historie editovat
První písemná zmínka o Humnici je z roku 1443, kdy vesnice patřila k panství hradu Egerberk. Jeho součástí zůstala až do roku 1623, kdy zkonfiskovaný majetek Matyáše Štampacha ze Štampachu koupil Kryštof Šimon Thun. Tehdy byla vesnice připojena ke kláštereckému panství, u kterého ji také uvádí berní rula z roku 1654. Podle ní ve vsi žilo pět chalupníků a jeden poddaný bez pozemkového majetku. Hlavním zdrojem obživy obyvatel býval chov dobytka a práce v okolních lesích.[3]
Počet domů v Humnici vzrostl mezi lety 1787 a 1846 z jedenácti na dvanáct, v nichž žilo 64 obyvatel. Obyvatelé pěstovali brambory a pícniny. Ve vsi na začátku dvacátého století nebyly dostupné žádné služby a řemeslo provozovali pouze zedník a tesař. Humnice patřila k radnické farnosti, děti docházely do školy v Martinově, ale pošta se nacházela v Radnici.[3]
Po zrušení patrimoniální správy se Humnice roku 1850 stala obcí s osadou Hrzín, ale už roku 1869 byly obě vesnice osadami Martinova. Koncem devatenáctého století se Humnice na krátkou dobu znovu osamostatnila, ale od roku 1900 už trvale zůstala u Martinova. Humnice zanikla vysídlením v důsledku zřízení vojenského újezdu během první etapy rušení sídel.[3] Úředně byla zrušena k 15. červnu[3] 1953.[4]
Přírodní poměry editovat
Humnice stávala v katastrálním území Žďár u Hradiště v okrese Karlovy Vary, asi 2,5 kilometru jihozápadně od Kotviny. Nacházela se v nadmořské výšce okolo 650 metrů na východním úbočí Humnického vrchu (707 metrů). Oblast leží v severní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Jehličenská hornatina.[5] Půdní pokryv tvoří v širším okolí kambizem eutrofní.[6]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí Humnice stála v mírně teplé oblasti MT3,[5] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[7]
Obyvatelstvo editovat
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 62 obyvatel (z toho třicet mužů) německé národnosti, kteří byli kromě jednoho evangelíka římskými katolíky.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 53 obyvatel německé národnosti a římskokatolického vyznání.[9]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 80 | 71 | 64 | 59 | 60 | 62 | 53 | 20 |
| Domy | 12 | 13 | 13 | 13 | 10 | 10 | 9 | 9 |
Pamětihodnosti editovat
Na ostrožně vybíhající ze severozápadního úbočí Humnického vrchu stával v původním humnickém katastrálním území hrad označovaný jako Kleinštejn.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-04-02]. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 701, 702.
- ↑ a b c d e BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska. Svazek V bývalém okrese Kadaň. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1998. 94 s. ISBN 80-238-2668-9. Kapitola Humnice, s. 71–72.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska od A do Ž. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2005. 96 s. ISBN 80-239-6124-1. Kapitola Humnice – Humnitz, s. 29.
- ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-03-08]. Dostupné online.
- ↑ CENIA. Katastrální mapy a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2021-03-08]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-30]. Kapitola Karlovy Vary. Dostupné online.
Literatura editovat
- BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska od A do Ž. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2005. 96 s. ISBN 80-239-6124-1. Kapitola Humnice – Humnitz, s. 29.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Humnice na Wikimedia Commons - Humnice na stránkách Zaniklé obce a objekty po roce 1945
- Humnice na stránkách Památky a příroda Karlovarska
