Hrušeň planá
Hrušeň planá[1][2] (Pyrus pyraster), česky též hrušeň polnička,[3] je opadavý listnatý strom z čeledi růžovitých. Je považována za jednoho z rodičů (společně s některým východoasijským druhem) hrušně obecné.[4] Mezi ovocnými stromy, které se běžně vysokého věku nedožívají, patří hrušeň k dlouhověkým.
 Hrušeň planá | |
|---|---|
.jpg) Hrušeň planá (Pyrus pyraster) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | růžotvaré (Rosales) |
| Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
| Rod | hrušeň (Pyrus) |
| Binomické jméno | |
| Pyrus pyraster (L.) Burgsd., 1787 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis editovat
Strom dosahuje výšky nejčastěji 5–15, výjimečně 20 metrů, může ale růst i jako velký keř. Koruna bývá nejčastěji kuželovitá a protáhlá do výšky. Kmen je zakřivený nebo nakloněný. Větve jsou obvykle hnědožluté a bradavičnaté lenticelami. Listy vyrůstají pouze na kolcích, bývají velmi tenké, okrouhle eliptické, někdy až stejně široké jako dlouhé (3–7 cm). Květy uspořádané v chocholících po 7–13 se rozvíjejí zároveň s listy, dosahují průměru až 3 centimetrů, kvetou v dubnu a květnu. Plody bývají 2–3 centimetry dlouhé, baňkovité až kulovité (na rozdíl od hrušně obecné) malvice.[5]
Ekologie a rozšíření editovat
Preferuje světlejší umístění a sušší, mírně teplé oblasti, jinak je co do životních požadavků generalistou. Nesnáší vysokou hladinu spodní vody. Typickými biotopy, v nichž roste, jsou výslunné, jižně orientované lesní pláště, křoviny, remízky, lesostepní mozaiky pastvin, z lesů pak teplomilné doubravy a světlejší dubohabřiny. V ČR se vyskytuje roztroušeně na většině území kromě vysloveně horských oblastí, patří zde mezi vzácnější druhy vyžadující pozornost (kategorie C4a). Celkový areál rozšíření zahrnuje západní, střední a východní Evropu a severní Turecko, na Kavkaze je střídána příbuzným druhem Pyrus caucasica.[6]
Využití editovat
Křížením hrušně plané s asijskými druhy pravděpodobně vznikla sadovnicky významná hrušeň obecná. Polnička průmyslově využívána není, ale zejména v dřívějších dobách bývala místy vysazována jako zdroj potravy pro divokou zvěř.[5] Ze sušených plodů se (strouháním) vyráběla tzv. pracharanda (neboli prachanda). Tato přísada do pokrmů se vyznačovala skořicovou příchutí a používala se i ke zhutňování knedlíků nebo škubánků.[7]
Léčivé účinky editovat
Dříve se věřilo, že na hrušeň může člověk převést svoji nemoc. V současnosti není považovaná za léčivou rostlinu, ale vařené hrušky jsou vhodným pokrmem při srdečních a oběhových chorobách, vysokém tlaku, nemocích močového měchýře a pro posílení žaludku.[7]
Mathioli doporučoval plané (ale i domácí, pokud byly kyselé a trpké) hrušky, zvlášť pak pečené nebo sušené, k léčbě průjmů a úplavice. Mnohé části stromu (listy, kůra, dřevo) byly v podobě popela nebo drtin používané při houbových otravách. V různých podobách (kompotované nebo jako lektvar) se používaly také k utišení žaludku.[8]
Dřevo editovat
Dřevo hrušně se vyznačuje tzv. roztroušeně pórovitou stavbou, jeho hustota se pohybuje mezi 600–740 kg/m³, celkově je tvrdé (v rámci ovocných stromů patří hrušňové dřevo k nejtvrdším) a houževnaté, pevné, nebortí se, hodí se k soustružení, dřevořezbám, na výrobu hudebních nástrojů, používalo se k výrobě dřevěných závitů (svěráky, lisy), geometrických pomůcek a v xylografii. Hrušeň je možné použít i k uzení, ale vzhledem ke kvalitě dřeva a široké využitelnosti je jeho pálení neekonomické.
Památné stromy editovat
Hrušeň se oproti ostatním ovocným stromům dožívá vyššího věku, zhruba až 200 let. Z toho důvodu je oproti ostatním výrazněji zastoupena mezi památnými stromy.
Obvod kmene 350 centimetrů překračují:
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4.
- ↑ KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
- ↑ KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.
- ↑ TOMAN, Jan. Naší přírodou krok za krokem - rostliny. Ilustrace Květoslav Hísek. Praha: Albatros, 1994. 191 s. ISBN 80-00-00102-0. Kapitola Hrušeň obecná, s. 92.
- ↑ a b KREMER, Bruno P. Stromy. Praha: Knižní klub, 1995. 287 s. ISBN 80-7176-184-2. Kapitola Hrušeň planá, polnička, s. 186.
- ↑ ZELENÝ, V. Hejný, S., Slavík, B. (ed.): Květena České Republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 3. Biologia Plantarum. 1995-12, roč. 37, čís. 4, s. 532–532. Dostupné online [cit. 2020-04-26]. ISSN 0006-3134. DOI 10.1007/bf02908833.
- ↑ a b NĚMEC, Jan. Památné stromy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha: Olympia, 2003. 224 s. ISBN 80-7033-781-8. Kapitola Hrušeň, s. 17.
- ↑ MATHIOLI, Petr Ondřej. Herbář neboli bylinář I.. Český Těšín: Český spisovatel, 2010. 430 s. ISBN 978-80-87391-69-3. Kapitola Hrušeň a hrušky, s. 189–191.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu hrušeň planá na Wikimedia Commons - Galerie hrušeň planá na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo hrušeň planá ve Wikislovníku- Biolib
