Otevřít hlavní menu

Hrušeň planá

druh rostliny

Hrušeň planá[1][2] (Pyrus pyraster), česky též hrušeň polnička,[3] je opadavý listnatý strom z čeledi růžovitých. Je považována za jednoho z rodičů (společně s některým východoasijským druhem) hrušně obecné.[4] Mezi ovocnými stromy, které se běžně vysokého věku nedožívají, patří hrušeň k dlouhověkým.

Jak číst taxoboxHrušeň planá
alternativní popis obrázku chybí
Hrušeň planá (Pyrus pyraster)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rodopsida)
Řád růžotvaré (Rosales)
Čeleď růžovité (Rosaceae)
Rod hrušeň (Pyrus)
Binomické jméno
Pyrus pyraster
(L.) Burgsd., 1787
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrušeň planá - zralé plody

PopisEditovat

Strom dosahuje výšky nejčastěji 5-15, výjimečně 20 metrů. Koruna bývá nejčastěji kuželovitá a protáhlá do výšky. Kmen je zakřivený nebo nakloněný. Listy vyrůstají pouze na kolcích, bývají velmi tenké, okrouhle eliptické, někdy až stejně široké jako dlouhé (3-7 cm). Květy se rozvíjejí zároveň s listy, dosahují šířky až 4 centimetrů. Plody bývají 2-3 centimetry dlouhé, baňkovité až kulovité (na rozdíl od hrušně obecné), obvykle hnědožluté a bradavičnaté lenticelami.[5]

VyužitíEditovat

Křížením hrušně plané s asijskými druhy pravděpodobně vznikla sadovnicky významná hrušeň obecná. Polnička průmyslově využívána není, ale zejména v dřívějších dobách bývala místy vysazována jako zdroj potravy pro divokou zvěř.[5] Ze sušených plodů se (strouháním) vyráběla tzv. pracharanda (neboli prachanda). Tato přísada do pokrmů se vyznačovala skořicovou příchutí a používala se i ke zhutňování knedlíků nebo škubánků.[6]

Léčivé účinkyEditovat

Dříve se věřilo, že na hrušeň může člověk převést svoji nemoc. V současnosti není oficiálně považovaná za léčivou rostlinu, ale vařené hrušky jsou vhodným pokrmem při srdečních a oběhových chorobách, vysokém tlaku, nemocích močového měchýře a pro posílení žaludku.[6]

Mathioli doporučoval plané (ale i domácí, pokud byly kyselé a trpké) hrušky, zvlášť pak pečené nebo sušené, k léčbě průjmů a úplavice. Mnohé části stromu (listy, kůra, dřevo) byly v podobě popela nebo drtin používané při houbových otravách. V různých podobách (kompotované nebo jako lektvar) se používaly také k utišení žaludku.[7]

DřevoEditovat

Dřevo hrušně se vyznačuje tzv. roztroušeně pórovitou stavbou, jeho hustota se pohybuje mezi 600-740 kg/m³, celkově je tvrdé (v rámci ovocných stromů patří hrušňové dřevo k nejtvrdším) a houževnaté, pevné, nebortí se, hodí se k soustružení, dřevořezbám, na výrobu hudebních nástrojů, používalo se k výrobě dřevěných závitů (svěráky, lisy), geometrických pomůcek a v xylografii. Hrušeň je možné použít i k uzení, ale vzhledem ke kvalitě dřeva a široké využitelnosti je jeho pálení neekonomické.

Památné stromyEditovat

Hrušeň se oproti ostatním ovocným stromům dožívá vyššího věku, zhruba až 200 let. Z toho důvodu je oproti ostatním výrazněji zastoupena mezi památnými stromy.

Obvod kmene 350 centimetrů překračují:

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4. (česky) 
  2. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. (česky) 
  3. KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. (česky) 
  4. TOMAN, Jan. Naší přírodou krok za krokem - rostliny. Ilustrace Květoslav Hísek. Praha: Albatros, 1994. 191 s. ISBN 80-00-00102-0. Kapitola Hrušeň obecná, s. 92. 
  5. a b KREMER, Bruno P. Stromy. Praha: Knižní klub, 1995. 287 s. ISBN 80-7176-184-2. Kapitola Hrušeň planá, polnička, s. 186. 
  6. a b NĚMEC, Jan. Památné stromy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha: Olympia, 2003. 224 s. ISBN 80-7033-781-8. Kapitola Hrušeň, s. 17. 
  7. MATHIOLI, Petr Ondřej. Herbář neboli bylinář I.. Český Těšín: Český spisovatel, 2010. 430 s. ISBN 978-80-87391-69-3. Kapitola Hrušeň a hrušky, s. 189-191. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat