Otevřít hlavní menu

Horní Luby

část obce Luby v okrese Cheb

Horní Luby (do roku 1948 Horní Schönbach[1]) je malá vesnice, část města Luby v okrese Cheb. Nachází se asi 2 km na severozápad od Lub. Prochází zde silnice II/212. Je zde evidováno 33 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 35 obyvatel.[3]

Horní Luby
Pohled na obec
Pohled na obec
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 35 (2011)
Domů 33 (2009)
Lokalita
PSČ 351 37
Obec Luby
Okres Cheb
Historická země Čechy
Katastrální území Horní Luby (3,9 km²)
Zeměpisné souřadnice
Horní Luby
Horní Luby
Další údaje
Kód části obce 88145
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní Luby je také název katastrálního území o rozloze 3,9 km2.[4]

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1158.[5]

HornictvíEditovat

Horní Luby patřily v minulosti k významným hornickým místům s nejvýznamnější českou těžbou rtuti. Výhradním těženým minerálem byl cinabarit. Počátek těžby v okolí spadá možná již do 12. století, jisté však je, že ve druhé polovině 15. století zde byly provozovány dva doly. Nejstarší publikované zmínky o dolování cinabaritu pocházejí od Agricoly, který lokalitu uvádí ve výčtu českých a evropských rtuťových dolů a vyzdvihuje kvalitu cinabaritu z Horních Lubů. Na přelomu 15. a 16. století byly otevřeny nové šachty Zvěstování Panny Marie a Tří králů. Největší rozsah hornictví nastal začátkem 16. století, kdy také dosáhl největší slávy. V roce 1563 bylo v provozu šest dolů. Během sedmdesátých let 16. století začala těžba kvůli tenčícím se zásobám pomalu upadat. Na konci 60. let 16. století se produkce rtuti snížila, ale přesto stále dosahovala výše 2000 až 2500 kg rtuti za rok. Dolování v Horních Lubech svým historickým významem překračuje hranice českých zemí. Po krátkou dobu v období let 1520–1540 vytvářela česká rtuť z Horních Lubů konkurenční tlak na evropském trhu se rtutí. Česká rtuť v té době představovala konkurenci tehdejším, téměř monopolním, rtuťovým dolům v Idriji v dnešním Slovinsku. Idrijští těžaři proti obchodu s českou rtutí na evropském trhu silně protestovali. Nakonec byla uzavřena územní a cenová dohoda tak, aby produkce rtuti z Horních Lubů neohrožovala obchod s idrijskou rtutí. Rtuť z dolů v Horních Lubech nebyla dodávána do Benátek, prodávala se pouze v Norimberku, Antverpách a Lyonu. Obavy z konkurence české rtuti však byly vzhledem k rozdílu ve velikosti ložiska spíše neopodstatněné. V dlouhodobém časovém horizontu nemohla česká produkce rtuti idrijskou významně ohrozit. Roku 1938 byl na lokalitě proveden geofyzikální průzkum, kterým byly zjištěny dvě zrudněné struktury. Další geologický průzkum k ověření zásob na ložisku se prováděl v polovině 20. století. V prostoru starých hald bylo vyhloubeno šest průzkumných kutacích rýh a několik mělkých průzkumných šachtic. Částečně byly vyzmáhány dvě staré šachty. Průzkumem ověřené zásoby byly posouzeny jako nerentabilní a průzkum byl v roce 1963 ukončen. Dobývání ložiska připomíná již jen několik zplanýrovaných hald a zabořená ústí starých štol. Celková produkce za dobu existence dolů v Horních Lubech je odhadována na 50 000 až 55 000 kg rtuti.[6][7]

Zámek Horní LubyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Horní Luby (zámek).

Na území obce se nachází také ruina barokního zámku Horní Luby[8], postaveného mezi lety 16041608 svobodným pánem Heinrichem von Pissnitz, který koupil lubské panství od Rudolfa II. Zámek za svou historii opakovaně změnil majitele a byl několikrát přestavěn, naposledy zřejmě na přelomu 19. a 20. století. Zámek byl spojen s blízkou obcí Luby u Chebu cestou s alejí. K zámku náležel rozlehlý anglický park, v současné době zpustlý a zarostlý bolševníkem.

Po druhé světové válce byl zámek znárodněn a využíván k rozličným účelům: jako ústav pro narušenou mládež krátce v 50. letech, následně jako ubytovna pro příslušníky pohraniční stráže. Zhruba od roku 1964 do začátku osmdesátých let 20. století nebyl zámek využíván, následně se dostal pod správu Státního statku Skalná a sloužil jako sklad obilí a brambor, v přilehlých hospodářských staveních se chovali vepři. Od této doby zámek rychle chátral až do podoby současných rozvalin.

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb. ze dne 25. ledna 1949 o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2018-03-10 [cit. 2018-03-10]. Dostupné online. 
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 266. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 342. 
  6. VELEBIL, Dalibor. Dolování cinabaritu v Horních Lubech u Chebu. Bulletin mineral.-petrolog. odd. Národního muzea Praha. 2009, roč. 17, čís. 2, s. 40-59. ISSN 1211-0329. 
  7. BERAN, Lukáš, et al. Industriální topografie, průmyslová architektura a technické stavby, Karlovarský kraj. Příprava vydání Dvořáková Dita. Praha: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2011. ISBN 978-80-01-04919-8. S. 60-70. 
  8. Zámek Horní Luby [online]. zanikleobce.cz. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat