Wikipedie

Želivka

řeka v Kraji Vysočina a Středočeském kraji, přítok Sázavy
(přesměrováno z Hejlovka)
Možná hledáte: Vodní nádrž Švihov.

Želivka (německy Zeliwka) je řeka v okresech Pelhřimov a Havlíčkův Brod v Kraji Vysočina a v okresech Benešov a Kutná Hora ve Středočeském kraji. Je to levostranný a celkově největší přítok řeky Sázavy. Ve středověku se Želivka jmenovala Sázava, později Soutická nebo Zahrádecká řeka, ale její dnešní název Želivka se vyskytuje až v 16. století a je odvozen od Siloe tak jako označení pro Želivský klášter. Horní tok až po soutok s Jankovským potokem nad vodní nádrží Sedlice je označován názvem Hejlovka. Řeka je známá svou čistotou a kvalitou vody a je důležitým zdrojem pitné vody. Délka toku včetně zdrojnice Hejlovky činí 103,89 km,[1] z toho připadá 40 km na říčku Hejlovku. Povodí Želivky měří 1188,4 km².[1]

Želivka
Želivka nad ústím
Želivka nad ústím
Základní informace
Délka toku103,89 km
Plocha povodí1188,4 km²
Průměrný průtokSoutice 3,91 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-09-02-001
Pramen
jihovýchodně od osady Vlásenice-Drbohlavy
49°19′57,6″ s. š., 15°12′36,7″ v. d.
677,3 m n. m.
Ústí
do Sázavy u Soutic
49°44′26,6″ s. š., 15°3′27,1″ v. d.
318,1 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Kraj Vysočina - Želiv,
Středočeský kraj)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Sázava
Povodí Želivky
Povodí Želivky
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Průběh toku

editovat

Pramení jako Hejlovka jihovýchodně od osady Vlásenice-Drbohlavy, na Českomoravské vrchovině, asi 10 km jižně od Pelhřimova. Přesněji se pramen řeky nachází pod Bukovým kopcem (702 m), v nadmořské výšce 677,3 m, na rozhraní katastrů obcí Mezná a Častrov. Říčka teče nejprve otevřeným údolím severním směrem. Západně od Pelhřimova nedaleko Vlásenice přijímá zleva Cerekvický potok, který přitéká od Nové Cerekve. Říčka vtéká do lesnaté krajiny, její tok se obrací k severovýchodu. Severně od Pelhřimova nedaleko Krasíkovic posiluje její tok zprava přitékající Bělá. Od hráze Sedlické nádrže (ř. km 63) je řeka již nazývána Želivkou. Dále řeka udržuje převážně severozápadní směr.[2] U Želiva přijímá zleva svůj největší přítok, řeku Trnavu. Po zhruba dalších 10 km toku vzdouvá její vody v délce 39,1 km významná vodárenská nádrž Švihov (lidově zvaná Želivka), jejíž hráz byla vybudována na jejím 4,29 říčním kilometru během let 1965–1975.[3] Z této vodní nádrže je dálkovým přivaděčem zásobena pitnou vodou Praha, ale i další města ve Středočeském kraji a v Kraji Vysočina. Po dalších čtyřech kilometrech toku ústí Želivka zleva do Sázavy na jejím 98,8 říčním kilometru u Soutic v nadmořské výšce 318,1 m.

Větší přítoky

editovat
 
Hustota říční sítě
 
Řeka v Želivě
 
Želivka v Poříčí
Jez v Souticích v únoru 2015

Největším přítokem Želivky co se délky toku, plochy povodí a vodnosti týče je řeka Trnava. Průměrná hustota říční sítě Želivky činí 1,24 km/km².[4] Celkově se v jejím povodí nachází 1288 vodních toků v délce do jednoho kilometru a 360 vodních toků v délce 1 až 10 km.[1] Potoků dlouhých 10 až 20 km je v povodí celkem pět.[1] Dalších pět vodotečí má délku mezi 20 až 40 km.[1] V délce 40 až 60 km se v povodí řeky nalézá jeden vodní tok.[1]

Vodní režim

editovat

Želivka patří také jako Sázava mezi toky vrchovinno-nížinné oblasti. V zimním a jarním období odteče nad 60 % celoročního odtoku. Průměrný průtok Želivky v Souticích nedaleko ústí činí 3,91 m³/s.[11]

Průměrné měsíční průtoky Želivky ve stanici Nesměřice v roce 2014:[12]

Hlásné profily:[13][14][15][16][11]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100) poznámky
Čakovice 81,75 121,20 km² 0,85 m³/s 57,0 m³/s –
Želiv 55,10 431,46 km² 2,80 m³/s 157,0 m³/s –
Poříčí 50,50 779,74 km² 4,98 m³/s 240,0 m³/s –
Tukleky 48,00 792,08 km² 5,05 m³/s 244,0 m³/s –
Soutice 1,10 1186,69 km² 3,91 m³/s 318,0 m³/s průtok – vliv VD Švihov

M-denní průtoky u ústí:[17]

M [dní] Q30 Q60 Q90 Q120 Q150 Q180 Q210 Q240 Q270 Q300 Q330 Q355 Q364
Q [m³/s] 16,3 11,1 8,44 6,75 5,54 4,59 3,82 3,17 2,59 2,06 1,52 0,99 0,63

N-leté průtoky v Čakovicích:[13]

N-leté průtoky Q1 Q5 Q10 Q50 Q100
Q [m³/s] 12,0 23,0 30,0 48,0 57,0

N-leté průtoky v Želivě:[14]

N-leté průtoky Q1 Q5 Q10 Q50 Q100
Q [m³/s] 32,0 67,0 85,0 133,0 157,0

N-leté průtoky v Poříčí:[15]

N-leté průtoky Q1 Q5 Q10 Q50 Q100
Q [m³/s] 49,0 103,0 131,0 204,0 240,0

N-leté průtoky v Souticích:[11]

N-leté průtoky Q1 Q5 Q10 Q50 Q100
Q [m³/s] 72,0 144,0 180,0 274,0 318,0

Vliv vodních nádrží

editovat
 
Sedlická přehrada na Želivce
 
Kostel svatého Víta v zatopené Zahrádce
 
Hráz vodního díla Želivka-Švihov
 
Profil Nesměřice
 
Soutok se Sázavou

Vodní režim Želivky je výrazně ovlivněn přehradními nádržemi v jejím povodí, především hospodařením na vodním díle Želivka-Švihov. Průměrný dlouhodobý průtok (Qa) u ústí (bez vlivu VD Švihov) činí 6,98 m³/s. Z tohoto množství je v současné době odváděno do vodovodní sítě průměrně 2,5 m³/s vody, která chybí Sázavě. Tento úbytek je patrný obzvláště v letních měsících.

Tabulka: Porovnání průměrných ročních průtoků (QRO/QRN) k dlouhodobému průměrnému průtoku Želivky v profilech Soutice a Nesměřice (Qa 1931–1980)[18]
(ovlivněno odběry na VD Želivka-Švihov)

rok profil říční km Qa QRO QRN ZPR
2005 Soutice 1,05 6,97 m³/s 5,18 m³/s 8,68 m³/s 3,50 m³/s
2006 Soutice 1,05 6,97 m³/s 8,63 m³/s 11,75 m³/s 3,12 m³/s
2007 Nesměřice 4,00 6,93 m³/s 2,50 m³/s 6,03 m³/s 3,53 m³/s
2008 Nesměřice 4,00 6,93 m³/s 2,19 m³/s 4,88 m³/s 2,69 m³/s
2009 Nesměřice 4,00 6,93 m³/s 3,26 m³/s 6,97 m³/s 3,71 m³/s
2010 Nesměřice 4,00 6,93 m³/s 7,62 m³/s 10,86 m³/s 3,24 m³/s
2011 Nesměřice 4,00 6,93 m³/s 3,84 m³/s 6,80 m³/s 2,96 m³/s
2012 Nesměřice 4,00 6,93 m³/s 2,87 m³/s 5,38 m³/s 2,51 m³/s
2013 Nesměřice 4,00 6,93 m³/s 6,53 m³/s 9,08 m³/s 2,55 m³/s
2014 Nesměřice 4,00 6,93 m³/s 1,14 m³/s 3,52 m³/s 2,38 m³/s
  • Qa – průměrný dlouhodobý průtok
  • QRO – průměrný roční ovlivněný (měřený) průtok
  • QRN – průměrný roční neovlivněný (rekonstruovaný) průtok
  • ZPR – změna průtoku (rozdíl mezi QRO a QRN)

Vodní nádrže v povodí Želivky

editovat

Silniční mosty na Hejlovce

editovat

Mlýny

editovat

Mlýny jsou seřazeny po směru toku řeky.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f Základní charakteristiky toku Želivka a jeho povodí [online]. [cit. 2016-09-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ 'Želivka mezi Vřesníkem a Švihovem' Horydoly.cz
  3. ↑ Povodí Vltavy – VD Želivka-Švihov [online]. [cit. 2014-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-02. 
  4. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Hustota říční sítě Želivky [online]. [cit. 2014-09-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 434) [online]. [cit. 2012-05-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str.445) [online]. [cit. 2012-05-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str.441) [online]. [cit. 2012-05-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 447) [online]. [cit. 2012-05-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 454) [online]. [cit. 2012-05-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 455) [online]. [cit. 2012-05-12]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c Evidenční list hlásného profilu stanice Soutice [online]. [cit. 2015-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-30. 
  12. ↑ Povodí Vltavy – Vodohospodářská bilance v dílčím povodí Dolní Vltavy za rok 2014 (str. 45) [online]. [cit. 2015-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22. 
  13. ↑ a b Evidenční list hlásného profilu stanice Čakovice [online]. [cit. 2015-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-27. 
  14. ↑ a b Evidenční list hlásného profilu stanice Želiv [online]. [cit. 2015-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-21. 
  15. ↑ a b Evidenční list hlásného profilu stanice Poříčí [online]. [cit. 2015-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-21. 
  16. ↑ Evidenční list operativního profilu stanice Tukleky [online]. [cit. 2015-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-30. 
  17. ↑ Hydrologická charakteristika vodních útvarů [online]. [cit. 2014-08-01]. Dostupné online. 
  18. ↑ Povodí Vltavy – Vodohospodářská bilance v dílčím povodí [online]. [cit. 2015-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-19. 

Literatura

editovat
  • František Pleva, ŽELIVKA naše řeka. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s r. o., 2003. ISBN 80-86559-22-X

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Želivka&oldid=22664293“