Heilige Hallen

přírodní rezervace v Sebnitz, Sasko, Německo

Heilige Hallen (česky Svaté síně, český název se však nepoužívá) je přírodní rezervace (německy Naturschutzgebiet) v Sasku na území zemského okresu Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory. Leží na severním okraji Saského Švýcarska východně od velkého okresního města Sebnitz na severozápadním svahu vrchu Tanečnice (599 m[1]). Vyhlášena byla 30. března 1961 a její rozloha činí 32,78 ha.

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Přírodní rezervace
Heilige Hallen
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Heilige Hallen
Heilige Hallen
Základní informace
Vyhlášení30. března 1961
Nadm. výška340–510 m n. m.
Rozloha32,78 ha
Poloha
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresSaské Švýcarsko-Východní Krušné hory
UmístěníSebnitz
Souřadnice
Heilige Hallen
Heilige Hallen
Další informace
KódNSG D 55
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přírodní poměry editovat

Přírodní rezervace se nachází v Sebnitzkém lese nedaleko státní hranice s Českem na příkrém severozápadním svahu Tanečnice a dosahuje téměř k údolí řeky Sebnice. Spolu s okolním lesem tvoří evropsky významnou lokalitu Sebnitzer Wald und Kaiserberg, ke které patří i sousední přírodní rezervace Gimpelfang. Předmětem ochrany jsou původní acidofilní bučiny, označované podle Směrnice o stanovištích kódem 9110.

Z geomorfologického hlediska patří již rezervace ke Šluknovské pahorkatině (jižním směrem leží lužický zlom, hranice s Děčínskou vrchovinou), bývá však řazena k oblasti Saského Švýcarska.[2] Geologicky je Tanečnice tvořena biotitickým lužickým granodioritem, dříve označovaným za granodiorit zawidówského typu. Na strmých svazích se z něj ve čtvrtohorách vytvořily úlomky a kamenné moře. Na severu, na okraji údolí Sebnice, se usadily hlinité sedimenty. Mezi půdními typy převažují podle německé terminologie parahnědozem a hnědozem, v oblasti kamenného moře pak menší plochy skeletových půd. Dolní částí rezervace protéká Wolfsbach, levostranný přítok Sebnice. Heilige Hallen se rozkládá v nadmořské výšce přibližně 340–510 m, proto je zde průměrná roční teplota pouze 7 °C.

Fauna a flóra editovat

Název Heilige Hallen poukazuje na dochovaný bukový les s halovým charakterem. Vedle buku lesního (Fagus sylvatica) zde nacházíme mladší porosty jedle bělokoré (Abies alba) a smrku ztepilého (Picea abies). Pro tyto acidofilní bučiny je typická absence keřového patra. Typickými zástupci bylinného patra jsou bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), starček vejčitý (Senecio ovatus) a bika chlupatá (Luzula pilosa). Z dalších rostlin to jsou pérnatec horský (Lastrea limbosperma), čarovník alpský (Circaea alpina) či různé druhy ostřice (Carex).

Zvířenu reprezentuje nejméně 24 druhů ptáků, mezi nimi holub doupňák (Columba oenas), puštík obecný (Strix aluco), datel černý (Dryocopus martius) a hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula). Též se zde vyskytují v Saském Švýcarsku již méně běžné savci jako kuna lesní (Martes martes) a plšík lískový (Muscardinus avellanarius). Heilige Hallen jsou důležitým stanovištěm pro netopýry, především netopýra velkého (Myotis myotis) a netopýra velkouchého (Myotis bechsteinii). Plazi jsou zastoupeni velmi slabě, žije zde zmije obecná (Vipera berus).

Taufstein editovat

V horní čáti rezervace leží Taufstein (česky Křticí kámen), nižší granodioritový balvan s prohlubní. Během třicetileté války posloužil Sebnitzký les několikrát jako útočiště pro obyvatele Sebnitz a okolních vsí. Podle pověsti byly během válečných let na tomto kameni křtěna novorozeňata.[3]

Turistika editovat

Skrze Heilige Hallen a okolní Sebnitzký les prochází zeleně značená okružní turistická trasa, jež vede po několika starých stezkách (např. Kälbersteig, Finsterwinkelweg, Langer Flügel či Alte Nixdorfer Straße).

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heilige Hallen (Sächsische Schweiz) na německé Wikipedii.

  1. Základní mapa ČR 1: 100 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. 
  2. Ulrich Augst, Holm Riebe: Die Tierwelt der Sächsischen Schweiz: Wirbeltiere. Berg- & Naturverlag Rölke, Dresden 2003, ISBN 3-934514-12-X, S. 19.
  3. Peter Rölke (Ed.): Wander- & Naturführer Sächsische Schweiz. Díl 3: Am Rande der Sächsischen Schweiz. Berg- & Naturverlag Rölke, Dresden 2004, ISBN 3-934514-13-8, S. 242.

Literatura editovat

  • Peter Rölke (Ed.): Wander- & Naturführer Sächsische Schweiz. Díl 3: Am Rande der Sächsischen Schweiz. Berg- & Naturverlag Rölke, Dresden 2004, ISBN 3-934514-13-8.
  • Sächsisches Staatsministerium für Umwelt und Landwirtschaft (Ed.): Naturschutzgebiete in Sachsen. Dresden 2008, ISBN 978-3-932627-17-0, S. 630.

Externí odkazy editovat