František de Paula Deym ze Stříteže
František de Paula Ferdinand hrabě Deym ze Stříteže (německy Franz de Paula Ferdinand Maria Konstantin Graf Deym von Střítež) (28. února 1871 Praha – 23. listopadu 1925 Bad Einöd, Štýrsko) byl český šlechtic, politik a velkostatkář. Vystudoval práva a po krátké službě v armádě a ve státních úřadech se uplatnil v politice, byl poslancem českého zemského sněmu (1908–1910) a moravského zemského sněmu (1910–1914). Po rozpadu monarchie žil v soukromí. Po otci byl majitelem velkostatků ve východních Čechách (Hostinné), sňatkem získal také podíl na velkostatku Hajany na jižní Moravě.
JUDr. František de Paula hrabě Deym ze Stříteže | |
---|---|
Poslanec Moravského zemského sněmu | |
Ve funkci: 1910 – 1914 | |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1908 – 1910 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Strana konzervativního velkostatku |
Narození | 28. února 1871 Praha |
Úmrtí | 23. listopadu 1925 (ve věku 54 let) |
Titul | hrabě |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kariéra
editovatPocházel ze staré české rodiny Deymů ze Stříteže,[1][2] byl nejstarším synem hraběte Františka Deyma (1838–1903), dlouholetého rakousko-uherského velvyslance ve Velké Británii,[3] matka Anna Marie (1852–1919) patřila k německé rodině hrabat ze Schlabrendorfu.[4] Vystudoval práva na Karlově univerzitě a na univerzitě v Halle. Získal titul doktora práv a absolvoval jednoroční službu v c. k. armádě, jako poručík byl převelen do stavu záloh, později dosáhl hodnosti rytmistra v záloze u c. k. zeměbrany.[5] V roce 1895 byl jmenován c. k. komořím[6] a krátce působil ve státních službách, ve funkci okresního komisaře byl přidělen k českému místodržitelství v Praze.[7][8]
V letech 1908–1910 byl poslancem českého zemského sněmu, kam byl zvolen za velkostatkářskou kurii a zastupoval Stranu konzervativního velkostatku.[9][10] Později přesídlil na jižní Moravu na vyženěný zámek Hajany a v roce 1910 byl zvolen v doplňovacích volbách do moravského zemského sněmu.[11][12] Kvůli tomu rezignoval k datu 30. září 1910 na mandát v českém sněmu a aktivně se zapojil do veřejného života na Moravě. Byl viceprezidentem Moravské zemědělské rady a místopředsedou sboru velkostatkářské kurie, na půdě sněmovny často vystupoval k tématům z finanční oblasti. Do moravského zemského sněmu byl zvolen i v řádných volbách v roce 1913,[13] sněm se však po vypuknutí první světové války již nesešel. Po zániku monarchie se František vrátil (bez manželky) do východních Čech, kde po rodičích zdědil velkostatek Hostinné.
Majetkové a rodinné poměry
editovatPo rodičích byl dědicem velkostatků v Čechách a ve Slezsku, majetek převzal fakticky až v roce 1919 po smrti matky. Trvale se usadil na zámku Nové Zámky u Hostinného, zatímco manželka Marie Ludmila nadále žila v Hajanech. Manželské odloučení bylo důsledkem Františkova rozmařilého stylu života a také četných milostných poměrů, známo je minimálně jedno nemanželské dítě. K velkostatku Hostinné patřilo přes 1 200 hektarů půdy[14] a několik průmyslových provozů, které však byly prodělečné. Velkostatek Hostinné patřil rodině Deymů od roku 1799,[15], bývalý sídelní zámek v Hostinném byl již v polovině 19. století přestavěn pro průmyslové účely.[16] Hlavním sídlem byl zámek Nové Zámky, který prošel v letech 1880–1890 nákladnou přestavbou ve stylu novorenesance,[17] František zde po převzetí dědictví provedl další stavební úpravy,[18], zámecký park obohatil výsadbou nových dřevin.[19] Vlastnil také nemovitosti v Praze a ve Vídni, později koupil vilu v Janských Lázních pro svou sekretářku/milenku Elsu. Manželka nakonec s pomocí Františkových sourozenců prosadila uvalení nucené správy na jeho majetek a nadále dostával jen apanáž.
Zemřel náhle ve věku 54 let v lázních Bad Einöd ve Štýrsku, kam odjel z Hostinného s milenkou Elsou. Přes určité majetkové ztráty v důsledku pozemkové reformy byla hodnota jeho majetku v roce 1925 vyčíslena na 60 miliónů korun.
V roce 1902 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Ludmilou de la Fontaine d'Harnoncourt-Unverzagt (1881–1949), dcerou Huberta Karla de la Fontaine (1850–1920). Marie Ludmila byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[20] Po předčasně zemřelé matce Josefíně, rozené Mitrovské z Nemyšle (1852–1885)[21] byla dědičkou velkostatku se zámkem Hajany u Brna.[22] K velkostatku patřil zámek a 560 hektarů půdy.[23] Marie Ludmila zde trvale žila i po roce 1919,[24] kdy se manžel odstěhoval do Hostinného. V roce 1925 převzala po jeho úmrtí správu Hostinného, ale kvůli dluhům musela postupně rozprodávat části velkostatku. Mimo jiné měla na základě manželovy závěti vyplatit tři milióny korun jeho sekretářce Else, s čímž nesouhlasila a obrátila se na soud. Po třech letech soudní při prohrála a kvůli finančnímu vyrovnání s manželovou milenkou musela nakonec prodat i poslední majetek ve východních Čechách - zámek Nové Zámky prodala v roce 1928 za 6 miliónů korun jaroměřským továrníkům Františkovi a Stanislavovi Polickým. Na zámku v Hajanech žila do roku 1945[25] a o čtyři roky později zemřela v Brně. K velkostatku Hajany zestátněném v roce 1945 patřila také rodinná hrobka, o kterou potomci po roce 1989 vedli dlouholetý restituční spor.[26] Z manželství Františka Deyma a Marie Ludmily se narodilo sedm potomků,[27] všichni po roce 1945 opustili Československo. Z nich vynikl Leopold (1917–1977), který se za druhé světové války zapojil do protifašistického odboje.
František de Paula měl čtyři mladší sourozence. Bratr Konstantin (1873–1955) působil v době monarchie v diplomacii, zastával nižší posty v Londýně, Istanbulu a Římě,[28] nakonec byl vyslaneckým radou v Drážďanech.[29] Po roce 1918 žil v soukromí. Nejmladší z bratrů Jan Nepomuk (1881–1967) byl c. k. komořím, důstojníkem a z otcova majetku zdědil velkostatek Lesencetomaj v Uhrách,[30], později vlastnil velkostatek Stainach ve Štýrsku.[31] Sestra Bianca (1874–1968) se provdala za hraběte Antonína Magnise (1862–1944). Ten vlastnil rozsáhlé pozemky ve Slezsku, byl také majitelem Strážnice a poslancem říšského sněmu. Mimo jiné byl hlavním iniciátorem uvalení sekvestrace na majetek svého švagra Františka Deyma. Nejmladší sestra Isabela (1877–1968) byla manželkou hraběte Pavla Esterházyho (1861–1932),[32] který také působil v rakousko-uherské diplomacii.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I.; Praha, 2008; s. 177–179 ISBN 978-80-257-0027-3
- ↑ Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997); s. 444–446 (heslo Deym ze Stříteže) ISBN 80-7185-104-3
- ↑ Rodina Františka Deyma na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1887; Gotha, 1887; s. 870 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1914; Vídeň, 1914; s. 330 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 197 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1902; Gotha, 1902; s. 205 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 643 dostupné online
- ↑ Seznam poslanců českého zemského sněmu 1908–1913 na webu databazeposlancu.cz dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 699 dostupné online
- ↑ Seznam poslanců moravského zemského sněmu 1906–1912 na webu databazeposlancu.cz dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911'; Vídeň, 1911; s. 828 dostupné online
- ↑ Seznam poslanců moravského zemského sněmu 1913–1918 na webu databazeposlancu.cz dostupné online
- ↑ Přehled majetku hrabat Deymů in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 145–146 dostupné online
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II.; Praha, 1997; s. 225–226 ISBN 80-85983-14-1
- ↑ dostupné online
- ↑ Zámek Nové Zámky na webu Národního památkového ústavu dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 333–334
- ↑ HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 284, 286
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 335 dostupné online
- ↑ Rodokmen Mitrovských z Nemyšle na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 360–361, 738 dostupné online
- ↑ Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien 1899; Brno, 1899; s. 51 dostupné online
- ↑ KRUNTORÁD, Matěj: Zámek Hajany a jeho stavební vývoj in: Průzkumy památek 1/2015; s. 120–131 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1941; Gotha, 1941; s. 148 dostupné online
- ↑ Hrobka hrabat Deymů ze Stříteže na webu Národního památkového ústavu dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 249 dostupné online
- ↑ CHOBOT, Karel: Šlechtici sídlící v českých zemích jako nižší diplomatičtí úředníci zahraničních misí in: Genealogické a heraldické listy, ročník XXIV., číslo 3–4/2004; Praha, s. 14 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1913; Vídeň, 1913; s. 53 dostupné online
- ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 24, 66 ISBN 978-80-254-9315-1
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1938; Gotha, 1938; s. 164 dostupné online
- ↑ Rodokmen Esterházyů dostupné online
Literatura
editovat- ANDĚL, Tomáš: Hostinné; Hostinné, 2018; s. 88–97 (kapitola Rod Deymů ze Stříteže a Nových Zámcích) ISBN 978-80-270-4573-0
- MALÍŘ, Jiří a kolektiv: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Matice moravská, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2012; s. 168–169 ISBN 978-80-7325-272-4
- POUZAR, Vlastimil a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2007; Brandýs nad Labem, 2006; 454 s. ISBN 80-85955-34-2