František Karel z Kounic

český šlechtic a římskokatolický biskup

František Karel Josef hrabě z Kounic (německy Franz Karl Josef Graf von Kaunitz; 9. prosince 1676 Praha27. prosince 1717 Řím) byl moravský šlechtic, duchovní a diplomat ve službách Habsburků. Dlouhodobě pobýval v Římě, kde byl v letech 1705–1706 císařským vyslancem. Stal se kanovníkem v několika diecézích, později byl biskupem v Lublani (1711–1717).

František Karel z Kounic
František Karel z Kounic - Benedetto Luti
František Karel z Kounic - Benedetto Luti
Biskup v Lublani
Ve funkci:
1711 – 1717
PředchůdceFrantišek Ferdinand Khünburg
NástupceWilhelm Leslie
Císařský vyslanec ve Vatikánu
Ve funkci:
1705 – 1706
PanovníkJosef I.
PředchůdceLeopold Josef z Lambergu
NástupceVincenzo Grimani

Narození2. listopadu 1676
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí27. srpna 1717 (ve věku 40 let) nebo 25. září 1717 (ve věku 40 let)
Řím
Papežský státPapežský stát Papežský stát
RodičeDominik Ondřej z Kounic (1654–1705) a Marie Eleonora ze Šternberka (1656–1706)
Příbuzníbratr: Maxmilián Oldřich z Kounic-Rietbergu (1679–1746)
švagrová: Marie Ernestina Františka z Rietbergu (1687–1758)
sestra: Marie Eleonora z Kounic, provd. z Trauttmansdorf-Weinsbergu (1681–1723)
sestra: Maria Dominika Antonie z Kounic, provd. Ursinová z Orsini-Rosenbergu (1689–1756)
synovec: Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794)
synovec: Karel Josef z Kounic-Rietbergu (1715–1737)
děd: Lev Vilém z Kounic (1614–1655)
babička: Marie Eleonora z Dietrichsteinu (1623–1687)
Profesekatolický kněz a katolický biskup
Náboženstvíkatolická církev
CommonsFranz Karl von Kaunitz-Rietberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Pocházel ze starého šlechtického rodu Kouniců, patřil k moravské rodové větvi. Narodil se jako nejstarší syn říšského místokancléře Dominika Ondřeje I. z Kounic (1654–1705) a jeho manželky Marie Eleonory rozené ze Šternberka. Spolu s mladším bratrem Maxmiliánem Oldřichem absolvoval po roce 1696 kavalírskou cestu, navštívili německé země, Nizozemí a Belgii.[1] V září 1697 se bratři rozdělili, František Karel zůstal v Římě, kde vystudoval teologii a práva. Promoval a stal se Dr. Jur. Utr. civilního a kanonického práva. Díky otcově vlivu se stal kanovníkem několika diecézí, v Pasově, Olomouci a Salcburku. V Římě byl mimo jiné přísedícím apelačního soudu Rota Romana. V Římě patřil k významným osobnostem veřejného života a proslul jako odpůrce zahraniční politiky papeže Klementa XI. Po otcově úmrtí v roce 1705 uzavřel s bratrem Maxmiliánem Oldřichem dohodu o majetkovém vyrovnání. Jako duchovní se vzdal nároků na rodové dědictví za odstupné 100 000 zlatých a apanáž ve výši 6 000 zlatých ročně.[2] Od července 1705 do července 1706 byl císařským vyslancem v Papežském státě. Diplomatické zájmy habsburské monarchie ve Vatikánu hájil i později za svého nepřítomného nástupce kardinála Grimaniho.[3] S podporou císaře Josefa I. byl v roce 1711 jmenován biskupem v Lublani, nadále ale často pobýval v Římě, kde také zemřel. Proslul též jako sběratel a mecenáš umění, díky tomu se ale značně zadlužoval, jeho pohledávky vyrovnával mladší bratr Maxmilián Oldřich až do roku 1740.

Jeho mladší bratr Maxmilián Oldřich (1679–1746) byl též diplomatem a později dlouholetým zemským hejtmanem na Moravě. Oženil se s dědičkou Marií Ernestinou z Rietbergu, čím se rod Kouniců stal vlastníkem německého hrabství Rietberg a zařadil se tak mezi říšskou šlechtu. Synovec Václav Antonín (1711–1794) byl dlouholetým rakouským státním kancléřem.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz Karl von Kaunitz-Rietberg na německé Wikipedii.

  1. KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 373 ISBN 978-80-7415-071-5
  2. Ottův slovník naučný, díl 14.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 1000 ISBN 80-7203-117-1
  3. KUBEŠ, Jiří a kolektiv: v zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 228–229, 244–245 ISBN 978-80-7422-574-1

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat