Felix Jenewein
Felix Jenewein (4. srpna 1857 Kutná Hora[1] – 2. ledna 1905 Brno[2]) byl český malíř a ilustrátor.
| Felix Jenewein | |
|---|---|
 Felix Jenewein (foto Jan Mulač, 1898) | |
| Narození | 4. srpna 1857 Kutná Hora  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 2. ledna 1905 (ve věku 47 let) Brno  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Místo pohřbení | Kutná Hora |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malíř, litograf, učitel, grafik, kreslíř a ilustrátor |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatFelix Jenewein pocházel z rodiny Felixe Jeneweina (* 1805), úředníka továrny na tabák v Sedlci u Kutné Hory, a jeho ženy Barbory (* 1818). Měl sestry Filipínu a Barbaru. Otec pocházel z Hallu v Tyrolsku, později rodinu opustil a odstěhoval se na Žižkov.[3][4]
Na doporučení Antonína Lhoty šel ke zkouškám na pražskou Akademii, kde pak studoval historickou malbu v ateliéru Antonína Lhoty a Jana Sweertse. Ve studiu pokračoval na vídeňské akademii u prof. Josefa Matyáše Trenkwalda, během studií se svým profesorem pracoval na freskové výzdobě Votivního chrámu ve Vídni. Přátelil se s Josefem Tulkou a Maxem Pirnerem, patřil ke generaci Národního divadla. Vyšel z romantismu Mánesova ladění, postupně přešel k nazarenismu a secesi.
14. ledna 1877 narukoval jako jednoroční dobrovolník k 25. pěšímu pluku do Chamulu. 7. srpna 1882 se v kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích oženil s učitelkou Marií Stehlíkovou z Kutné Hory (1862–1941),[5] která vydala paměti. O svého bratra pečovala také malířova sestra také Filipína Jeneweinová, učitelka a ředitelka dívčí obecné školy v Praze na Žižkově.[6]
Většinu svého tvůrčího života působil v Praze.
Zúčastnil se soutěže na výzdobu Rudolfina. Uplatnil se jako ilustrátor (časopisy Paleček, Šotek, Zlatá Praha) a v letech 1890–1892 jako profesor kreslení na Uměleckoprůmyslové škole. Od roku 1902 vyučoval v Brně na Vysokém učení technickém. V Brně byl také členem poradního sboru a nákupní komise Moravského zemského muzea.
V Brně předčasně zemřel stižen mrtvicí. Byl pohřben v Kutné Hoře na hornickém hřbitově Všech Svatých.[7]
Dílo
editovatVytvořil především sugestivní historická díla, v kterých navazuje na nazarenskou katolickou tematiku a kompozici. V mládí se nesetkal s velkým pochopením pro svá tragická a katastrofická témata i temné barevné ladění. Jeho umělecký názor byl doceněn teprve s nástupem secesního symbolismu. Jeho největší monumentální realizací je výzdoba interiéru kostela Svaté rodiny ve Vídni na Neu-Ottakringu z roku 1898 (malba rodokmenu Kristova a apoštolů). Stěžejním dílem je také šestidílný cyklus kartonů Mor malovaný technikou kvaše, dnes ve sbírce Národní galerie v Praze. Jeneweinovu uměleckou pozůstalost odkoupila Moderní galerie Království českého v Praze. Město Kutná Hora zřídilo Galerii Felixe Jeneweina, která pravidelně pořádá výstavu z jeho díla. Jeho práce jsou rovněž ve sbírkách GVU v Ostravě a Moravské galerie v Brně.
Pozůstalost a posmrtné pocty
editovat- Pozůstalost je uložena ve Státním okresním archivu v Kutné Hoře.
- Jeneweinova ulice je v Brně a v Kutné Hoře
- Na rodném domě v Kutné Hoře je umístěna umělcova busta
Galerie
editovat-
Felix Jenewein – Jan Ámos Komenský se loučí se svou vlastí (1885) -
Felix Jenewein – Exulanti (1868) -
Felix Jenewein – Hero a Leader -
Felix Jenewein – Mor (1901) -
Felix Jenewein – Pohřeb sebevraha (1901)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kutná Hora
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Konskripční pobytové přihlášky pražského obyvatelstva
- ↑ Soupis pražských obyvatel, Felix Jenewein starší
- ↑ Matrika oddaných, sv. Mikuláš Vršovice, 1880–1884, snímek 103
- ↑ Řeháková Anna, Zašlé časy. Nákladem vlastním, Praha 1932, s. 75
- ↑ Knihovna v Kutné Hoře: Procházka po hrobech slavných. MěK, 30.9.2014. Dostupné z WWW Archivováno 16. 8. 2016 na Wayback Machine..
Literatura
editovat- Jakub Deml: Dílo Felixw Jeneweina. Praha 1928
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění, ed. Anděla Horová, I. díl. Academia Praha 1995, s.320-321 (Roman Prahl).
- Nový velký ilustrovaný slovník naučný
- Příruční slovník naučný
- JENEWEIN, Felix; MÁDL, Karel Boromejský. Mor: cyklus šesti obrazů. Praha: Bedřich Kočí, 1901. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Felix Jenewein na Wikimedia Commons 
Osoba Felix Jenewein ve Wikicitátech
Autor Felix Jenewein ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Felix Jenewein
- Felix Jenewein v informačním systému abART
- Digitalizovaná díla Felixe Jeneweina v České digitální knihovně
