Otevřít hlavní menu

Fagarašské hory[1] (rumunsky Făgăraș, čti [fəgəraš], nebo Munții Făgărașului čili Fagarašské hory) je nejvyšší a nejrozlehlejší pohoří Rumunska, rozkládající se na historické hranici Sedmihradska a Valašska. V současnosti se jedná o hranice žup Brašov a Sibiu na severu a žup Argeș a Vâlcea na jihu. Hlavní hřeben je vzdušnou čarou dlouhý přibližně 70 km a v délce 60 km prakticky neklesne pod hranici 2 000 metrů nad mořem (výjimkou je sedlo Zârna ve východní části pohoří ve výšce 1 923 metrů). Nachází se zde nejvyšší rumunský vrchol Moldoveanu (2 544 m) a několik dalších vrcholů, které jsou nejvyšší v Rumunsku.

Munții Făgărașului
Fagarašské hory, pohled z hory Moldoveanu
Fagarašské hory, pohled z hory Moldoveanu

Nejvyšší bod 2544 m n. m. (Moldoveanu)
Délka 70 km
Rozloha 3000 km²
Poznámka nejvyšší horstvo Rumunska

Nadřazená jednotka Jižní Karpaty
Sousední
jednotky
Perșani, Piatra Craiului, Iezer-Păpușa, Căpățâni, Lotru, Cindrel, Podfagarašská brázda

Světadíl Evropa
Stát Rumunsko Rumunsko
Fagarašské hory na mapě Rumunska
Fagarašské hory na mapě Rumunska
Horniny rula, chlorit, sericit, dolomit
Povodí Olt, Argeș, Dâmbovița
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Letecký pohled na zimní Fagaraš
Jezero Bâlea

Obsah

PolohaEditovat

Hlavní hřeben se táhne od východu k západu. Hory jsou ohraničené řekou Olt na západě, Fagarašskou depresí na severu, pohořím Piatra Craiului na východě a dolinami Arefu, Brădetu, Câmpulung a Jiblea na jihu. Na jihu hor se také nachází několik menších horských celků, které se často začleňují do Fagaraše. Největší a nejvýznamnější je masiv Iezer Păpușa (nejvyšší vrchol Roșu 2 469 metrů) a například masiv Cozia (1 668 metrů) a další. Šířka celého pohoří je asi 40 kilometrů a zabírá plochu 3 000 km².

GeografieEditovat

Hory jsou značně modelovány ledovcem, ale žádný se zde nenachází. Zvláštností je strmost severních dolin a pozvolnost jižních. Severní doliny jsou také více modelovány zmíněnými ledovci. Je jich také mnohem víc – na severní straně hřebene se nachází přibližně 25 dolin, zatímco na jižní pouze 8. Jižní doliny jsou také až šestkrát delší, dosahují délky až 30 kilometrů a jsou značně opuštěné a divoké.

Významné vrcholyEditovat

V horách je 8 vrcholů vyšších než 2 500 metrů dále 42 kopců přesahuje výšku 2 400 m a na 150 výšku 2 300 m. Nejvyšší Moldoveanu je 16. nejvyšší vrchol v Karpatech.

VodstvoEditovat

V horách se nachází 96 ples a několik přehrad. Největším plesem je Bâlea (4,65 ha), nejhlubší je Podragu (16 metrů) a nejvýše položené je Lac Mioarelor (2 282 m). Další významná plesa jsou: Avrig, Urlea, Capra a Călțun. Z přehrad je nejdůležitější Vidraru, která je 11 km dlouhá a její břehy dosahují délky 60 km. Hráz nádrže je 160 metrů vysoká a její součástí je vodní elektrárna. Celou ji obepíná silnice č. 7c vedoucí z Curtea de Argeș do Sibině. Největší řekou protékající na západě pohoří, která jej odděluje od sousedního masivu Munții Cândrel, je Olt. Dalšími významnými řekami jsou Argeș a Dâmbovița.

KlimaEditovat

Sami domorodci Fagaraši přezdívají „Deštivé hory“ a lze říci, že je to naprosto výstižné. Mohutná horská hradba zachytává vlhkost a pohoří je velmi bohaté na srážky. Zima trvá až 7 měsíců a léto pouhé dva. Na hřebeni je průměrná roční teplota −2 °C.

GeologieEditovat

 
Fagaraš od severu ze silnice 7c

Počátky vzniku těchto hor můžeme hledat v období křídy, ke konci druhohor. Vesměs se jedná o pohoří skládající se z krystalických břidlic. Především z chloritových, sericitových a také z rul (hlavně na jihu pohoří). Některé části jsou z dolomitu, největší oblast je v západní části hřebene, kde začíná samotný holý hřeben v oblasti kopce Chica Pietrelor a dále uprostřed hřebene. Tady dokonce vzniklo vápencové skalní okno Fereastra Zmeilor (Dračí okno). Tato vápencová část se nachází v okolí sedla Portița Arpașului a v dolině Caprei.

TurismusEditovat

 
Transfagarašská silnice

Oblíbený je přechod hlavního hřebene, který zabere při příznivých podmínkách týden. Pro milovníky samoty a divočiny jsou lákavé jižní doliny nebo pohoří Iezer Păpușa, kde lze putovat bez setkání s člověkem. V zimě lze v horách lyžovat, platí to hlavně pro okolí jezera Bâlea, jinde lze provozovat jen skialpinismus.

Skrz pohoří prochází transfagarašská silnice, která stoupá do výšky 2 030 metrů a hlavní hřeben protíná tunelem. U ústí tunelu se na severní straně nachází jezero Bâlea a několik hotelů. Stoupá sem lanovka.

Na celém hlavním hřebeni Fagaraše jsou vybudovány útulny, takzvané refuge, které slouží k úkrytu před špatným počasím. V roce 2010 byly původní zchátralé a poničené refuge opraveny a zároveň zhotoveno několik dalších.[2]. V hlavní sezóně je nutné počítat s obsazeností. Poblíž většiny útulen jsou pitné prameny.

Fauna a flóraEditovat

FloraEditovat

Lesy jsou převážně bukové a především původní karpatské, dalšími dřevinami jsou smrky, borovice, duby, jalovce, kosodřevina a olše. V alpínském stupni rostou zvonky, šafrán a hořce, početné jsou rovněž různé mechy a raritou jsou silenky (existují i fagarašské endemity).

FaunaEditovat

Fagaraš je díky své divokosti bohatý na horskou faunu. Horní části tvoří pastviny pro ovce a koně (tato stáda jsou hlídána pasteveckými psy), z divoké zvěře lze potkat kamzíky, divoká prasata a medvědy. Dále zde žijí vlci, rysi, jeleni, orli a další horská zvěř. Setkat se můžeme i se zmijí obecnou a potoky jsou plné pstruhů.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 30, 109. 
  2. Útulny na Fagarasi

LiteraturaEditovat

  • Jiří Čížek a kolektiv: Rumunské a bulharské hory. 223 pp. Olympia, Praha, 1986.
  • Rumunsko, automapa 1:750000. Kartografie, Praha, 1991. ISBN 80-7011-111-9

Externí odkazyEditovat

 
Pohled na část hřebene, vlevo Lacul Călțun, uprostřed Negoiu.