Erdődyové

uherský šlechtický rod
(přesměrováno z Erdődy)

Erdődyové (maďarsky Erdődy család) jsou uherský šlechtický rod s původem v obci Ardud (maďarsky Erdőd) na území dnešního Rumunska. Někteří členové rodu žijí dodnes.

Erdődyové
Erb nitranského biskupa Adama Erdődyho
ZeměUherskoUhersko Uhersko
Titulysvobodní páni, říšská hrabata
ZakladateléTomáš z Erdödy
Rok založení14. století
Větve roduPálffyové
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Erdödy Tomáš 1608 Bratislava.

Původ roduEditovat

 
Gabriel Erdődy
 
Palác Erdődyů ve Ventúrské uliciBratislavě

Rod je poprvé zmiňován v roce 1187 jako Bakoch de Genere Erdewd v obci Erdőd (rumunsky Ardud), v Szatmárské župě, na pomezí dnešního Maďarska a Rumunska.

Z tohoto rodu pocházel také kardinál Tomáš Bakač z Erdödy (Tamás Bakócz, 1442-1521), uherský primas. Ten byl také kancléřem krále Matyáše Korvína, ostřihomským arcibiskupem, biskupem v Egeru, patriarchou konstantinopolským. V roce 1513 získal při volbě papeže jen o několik hlasů méně než Giovanni Lorenzo Medicejský, který se stal novou hlavou katolické církve jako Lev X.

Tomáš šlechtictví obnovil, nikoli získal, pro své bratry. Již v roce 1316 je listinně doložen Magister Thomas Filius Magistri Nicolae de genere Erdödy.

Jako první začíná používat příjmení Erdődy s přídomkem de Monyorókerék et Monoszló Petr Erdődy v roce 1526. Erb rodu Bakócz, půlkolo s jelenem v modrém pozadí, získává sňatkem (s Klárou Bakóczovou) rod Pálffy s přídomkem ab Erdödy.

HistorieEditovat

Rod Erdődy de Monyorókerék et Monoszló je nejstarším žijícím hraběcím rodem Uherska. Listinou vydanou 25. listopadu 1511 králem Vladislavem II. získali titul hrabě jako jediný rod před vládou Habsburků kromě rodů, které již vymřely (např. Szentgyörgyi, Bazini, Fraknói, Szepesi (Szapolyai), Besztercei (Hunyadi, Geréb), apod). V době panování Ferdinanda I. Habsburského byl Petr I. hlavním královským komorníkem a hlavním loveckým mistrem. Prožil život v pohnutých časech a před svou smrtí v roce 1543 se uchýlil do Itálie, kde také zemřel.

Jeho syn, již zmíněný Petr II., byl dvakrát ženatý. Poprvé s Markétou de Tahyho a podruhé s Barborou Alapyovou. Byl chorvatským a dalmatským bánem. V roce 1547 se zúčastnil vojenské výpravy a za získané zásluhy ho Ferdinand v Praze učinil Rytířem zlaté ostruhy (lat. Euges auratus). V bojích s Turky v roce 1553 s Györgyem Frangepánem porazili tureckou armádu. Petr II. dekretem11. října 1565 získává pro sebe a pro své potomstvo od císaře Maxmiliána II. Habsburského titul hraběte říše římskoněmecké a o rok později také titul knížecí.

Petr II. zemřel v roce 1567. Měl dva syny: Tomáše I. a Petra III, kterým dekretem z 26. února 1580 císař Rudolf II. znovu potvrdil knížecí titul. V roce 1607 Tomás I. († 1624) získal Varaždinskou župu jako dědičnou župu pro sebe a své potomstvo. Tehdy se rod začal dělit na dvě větve. Potomci Tomáše žije dodnes.

Rod patřil mezi největší pozemkové vlastníky v císařství, drželi mnoho panství v západních Uhrách a v Chorvatsku, což z nich učinilo magnáty. Palác Erdődyů ve Vídni, který Erdődyové zakoupili od Esterházyů, byl během bombardování za druhé světové války poškozen a následně musel být v roce 1955 stržen. Další paláce měl rod také v Bratislavě (Erdődyho palác ve Ventúrské a palác v Godrově ulici),

Osobnosti roduEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erdődy na slovenské Wikipedii.

  1. Beethoven's Immortal beloved [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat