Eduard Hospodarž

rakouský generál

Eduard svobodný pán Hospodarž (německy Eduard Freiherr von Hospodarž) (7. října Štýrský Hradec11. dubna 1945 Vídeň) byl rakousko-uherský důstojník. V c. k. armádě sloužil od roku 1882 a vystřídal působiště u různých jednotek po celé monarchii. Za první světové války se vyznamenal v bojích na východní frontě, v roce 1917 získal prestižní Řád Marie Terezie a byl povýšen na barona. V závěru války byl zástupcem vojenského guvernéra v Černé Hoře a po rozpadu monarchie byl odeslán do penze v hodnosti generálmajora. Později obdržel čestnou hodnost generálporučíka ve výslužbě u wehrmachtu (1938).

Eduard Hospodarž
Zástupce vojenského guvernéra v Černé Hoře
Ve funkci:
únor 1918 – listopad 1918
Vojenská služba
Služba Velkoněmecká říšeRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerálporučík v. v. (1938), generálmajor (1919), plukovník (1915), podplukovník (1912)

Narození7. října 1862
Štýrský Hradec
Úmrtí11. dubna 1945 (ve věku 82 let)
Vídeň
Titulsvobodný pán (1917)
Profesedůstojník
OceněníVojenský řád Marie Terezie (1917)
CommonsEduard Hospodarž
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

 
Erb Eduarda Hospodarže při povýšení do stavu svobodných pánů (1917)

Pocházel z Prahy, ale narodil se ve Štýrském Hradci jako syn c. k. plukovníka Julia Hospodarže. Vojenskou průpravu získal na pěchotní kadetní škole v Praze a službu zahájil u 21. pěšího pluku.[1] V roce 1885 byl jako poručík přeložen k 16. pěšímu pluku do Bjelovaru, později sloužil u různých posádek v Rzeszówě[2] a Jarosławi.[3] Postupoval v hodnostech (nadporučík 1889, kapitán 1896), jako major (1909) byl velitelem praporu u 6. pěšího pluku v Budapešti.[4] Od roku 1912 byl velitelem 31. pluku polních myslivců v Záhřebu[5] a o rok později dosáhl hodnosti podplukovníka.[6]

Za první světové války byl povýšen na plukovníka (1915) a do září 1915 byl velitelem kombinovaného pluku polních myslivců, poté převzal velení 8. pěšího pluku.[7] Na východní frontě se vyznamenal v létě 1916 v bojích u řeky Styr v dnešním Bělorusku. Od března 1917 byl velitelem 7. pěchotní brigády, později převzal velení 8. pěší brigády.[8] Od února do listopadu 1918 byl zástupcem vojenského guvernéra v Černé Hoře, kde se podílel na potlačení vzpoury v boce Kotorské.

Po rozpadu monarchie byl k datu 1. ledna 1919 penzionován s titulární hodností generálmajora. Poté žil v soukromí v 18. okrese ve Vídni. Po anšlusu Rakouska obdržel čestnou hodnost generálporučíka wehrmachtu ve výslužbě. Přesné datum jeho úmrtí není známo, podle některých zdrojů zahynul v závěru druhé světové války při bombardování Vídně.

Tituly a ocenění editovat

Během vojenské služby byl mnohokrát oceněn.[9] Nejvyššího vyznamenání dosáhl v roce 1917, kdy za účast v bojích na východní frontě obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie.[10] Dekorován byl osobně císařem Karlem I. při 180. řádové promoci ve vile Wartholz 17. srpna 1917.[11] Na základě řádových stanov měl nárok na povýšení do stavu svobodných pánů, který mu byl udělen téhož dne, příslušný majestát byl vyhotoven až v únoru 1918.[12]

Rakousko-Uhersko editovat

Zahraničí editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Der Militär Maria Theresia Orden 1914–1918; Vídeň, 1944; s. 145–146 dostupné online
  2. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 546 dostupné online
  3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 568 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1910; Vídeň, 1909; s. 466 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1913; Vídeň, 1912; s. 744 dostupné online
  6. Přehled velitelů pluků polních myslivců dostupné online
  7. Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 28 dostupné online
  8. Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 30 dostupné online
  9. Přehled řádů a vyznamenání Eduarda Hospodarže in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Oberste der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 69
  10. Přehled nositelů Řádu Marie Terezie 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii; Praha, 1990; s. 86
  12. ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 56 ISSN 0036-5246

Literatura editovat

Externí odkazy editovat