Otevřít hlavní menu

Diecézní dům kardinála Trochty (ve zkratce DDKT) je budova v Litoměřicích v majetku litoměřického biskupství.

Diecézní dům kardinála Trochty
DDKT.jpg
Základní informace
Současný majitel Biskupství litoměřické
Poloha
Adresa Komenského 4, Litoměřice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Web Diecézní dům kardinála Trochty
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

V domě v dnešní Komenského ulici 4, postaveném v roce 1858, sídlil původně Institut pro hluchoněmé, o nějž pečovaly v letech 19101939 Milosrdné sestry sv. Karla Boromejského,[1] který byl určen především dětem německé národnosti. V roce 1925 získal objekt podobu, kterou si pak uchoval řadu desetiletí. Nad průčelím vchodu ve druhém patře budovy se nacházejí reliéfy, na nichž jsou vyobrazena řemesla a odbornosti, ve kterých byli hluchoněmí obyvatelé domu vyučováni. Po vypuknutí druhé světové války byla činnost institutu přerušena a s ohledem na odsun Němců nebyla v roce 1945 obnovena. V letech 19481950 byl v budově umístěn kněžský seminář litoměřické diecéze, po jeho zrušení ji pak využívala Československá armáda.

V roce 1953 se sem nastěhoval pražský kněžský seminář, tehdy už jediný v českých zemích, a Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta. Přestože fakulta získala v roce 1966 vlastní budovu (bývalé litoměřické proboštství), s přibývajícím počtem těch, kterým komunistický režim dovolil studovat teologii, se seminář potýkal s nedostatkem ubytovacích kapacit. Situaci zčásti vyřešila přístavba (tzv. Okál podle typu stavby[p 1]), provedená díky finanční pomoci německých katolíků, zejména spolku Ackermann-Gemeinde. Ta umožnila snížit faktický počet seminaristů ubytovaných v původní části budovy, dimenzované pro 90 ubytovaných, z asi 200 na zhruba 160. V roce 1987 byla provedena oprava vnějšího pláště domu s výměnou oken, financovaná z vlastních zdrojů církve, zejména pak ze sbírek věřících v moravských diecézích.

Po návratu kněžského semináře do Prahy v roce 1990 sloužil dům jako teologický konvikt. Protože nebylo jasné, zda zde konvikt zůstane, neboť se uvažovalo o jeho přestěhování do Brna, prováděla se v objektu jen nejnutnější údržba. Na potřebnou generální rekonstrukci se nedostávalo finančních prostředků. S ohledem na stav budovy i její nedostatečnou využívanost vzhledem ke stále klesajícímu počtu studentů byl proto konvikt v roce 2002 přestěhován do Olomouce.

Nynější využitíEditovat

 
Biskup Jan Baxant žehná kapli v DDKT po rekonstrukci (13. října 2015)

Od 1. září 2002 vzniklo, z rozhodnutí biskupa Koukla, v objektu středisko pastoračních aktivit označované jako Diecézní dům kardinála Trochty (DDKT). Ubytovací kapacity slouží pro vícedenní setkání kněží i věřících, volné pokoje jsou nabízeny veřejnosti k dočasnému bydlení (například víkendové nebo prázdninové pobyty). K dispozici jsou čtyři učebny, tělocvična, hřiště, parkoviště, velká zahrada a dvě kaple – velká kaple Nejsvětějšího Srdce Páně (zrekonstruovaná v roce 2015[2]) a zahradní Mariánská kaple. Jídelnu s kapacitou přes 100 osob lze využít i jako přednáškový sál. V domě se také nacházejí dvě diecézní centra litoměřické diecéze (pastorační centrum a centrum pro mládež). Od roku 2010 využívá volné ubytovací kapacity společnost s ručením omezeným, která zde provozuje hostel u sv. Štěpána a jejímž jediným společníkem je litoměřické biskupství. Od roku 2015 je v diecézním domě vybudován minipivovar a restaurace, které se provozují pod názvem Biskupský pivovar U sv. Štěpána.[3]

Okolní objektyEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Dřevostavby typu OKAL

ReferenceEditovat

  1. MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, ISBN 978-80-7195-121-6, str. 220.
  2. Kaple v diecézním domě má novou podobu [online]. [cit. 2016-08-20]. Dostupné online. 
  3. Biskupský pivovar U sv. Štěpána [online]. [cit. 2016-08-20]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat