Wikipedie

Josef Poul

český vysokoškolský pedagog a římskokatolický duchovní

Josef Poul (2. května 1910 Radostín nad Oslavou – 18. října 1990 Litoměřice) byl český katolický kněz, politický vězeň, rektor kněžského semináře v Litoměřicích a pedagog.

Monsignore
Josef Poul
Rektor kněžského semináře v Litoměřicích
Mons. Josef Poul při mši
Mons. Josef Poul při mši
Církevřímskokatolická
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení5. července 1934
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození2. května 1910
Místo narozeníRadostín nad Oslavou, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí18. října 1990 (ve věku 80 let)
Místo úmrtíLitoměřice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníMěstský hřbitov, Litoměřice
Národnostčeská
Povolánířímskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrobka profesorů teologie, městský hřbitov, Litoměřice

Původ

editovat

Rod Poulů žil na Vysočině již od dávných dob a nejstarší zmínka o rodině pochází z pozemkových knih žďárského panství z roku 1653, kdy jméno Poul byla zapsáno na gruntu s č. 6 v Nové Vsi u Nového Města na Moravě. Nedaleko odtud v obci Česká Mez v domě čp. 4 žil také jeho pradědeček Josef Poul (* 10. 9. 1811). Tento pradědeček se třikrát oženil, třikrát ovdověl a vychoval celkem 15 dětí. Aby uživil svou početnou rodinu, zakoupil v roce 1855 statek v Radostíně nad Oslavou (čp. 35) a k tomu 22 hektarů půdy. Tento statek pak předal svému synu Jakubovali (* 10. 11. 1850), který zde vychoval dva syny Josefa a Františka. Starší Josef (* 4. 4. 1880) převzal statek a v roce 1909 se ve 29 letech oženil s Marií Švormovou, dcerou radostínského mlynáře.[1] Protože Marie Švormová ve věku 19 let nebyla podle tehdejších zákonů ještě zletilá, v jednání při uzavírání svatební smlouvy ji musel zastupovat její otec František Švoma. V radostínském kostele sv. Bartoloměje je oddával tamní farář Jan Novotný. V následujícím roce po svatbě se jim 2. 5. 1910 narodil nejstarší syn, budoucí rektor semináře, Josef Poul. Pokřtěn byl druhý den po narození farářem Janem Novotným v radostínském kostele. Za kmotry mu byli František Švoma, mlynář v Radostíně (jeho dědeček) s manželkou Růženou rozenou Roštokovou (babička).[p 1] V rodině Poulových se narodilo celkem třináct dětí, z nichž dospělosti dožilo jen devět.[p 2] [1]

V roce 1913 zemřela na výměnku žijící babička malého Josefa, dědeček Jakub pak předal tíži hospodaření na statku Josefovým rodičům. Josefův otec byl pak v roce 1914 mobilizován do I. světové války, avšak židovský lékař v odvodové komisi jej jako nemocného začlenil mezi vojáky v týlu a přidělil ke službě v kasárnách. Židovský lékař se totiž s Josefem Poulem starším znal z jeho vojenské služby, kterou absolvoval v letech 1901–1904 u 6. c. k. regimentu dragounů v Innsbrucku. Poul starší se tehdy zastával šikanového židovského chlapce, právě onoho pozdějšího židového lékaře u odvodové komise.[1]

V roce 1916 nastoupil do místní trojtřídní obecné školy v budově čp. 86 v blízkosti kostela, kde jej náboženství vyučoval farář Jakub Vokoun, který do Radostína přišel v roce 1917. Měl na malého Poula v náboženských otázkách formační vliv. Po skončení I. sv. války se zemědělská usedlost Poulových[p 3] stala prosperující a obec si Josefa Poula staršího vybrala, jako úspěšného hospodáře, pro roky 1920–1927 za starostu.[1]

Aktivity a věznění

editovat

Vystudoval diecézní kněžské učiliště v Brně. Kněžské svěcení přijal 5. července 1934. První mši svatou (primici) celebroval v témže roce v rodném Radostíně. V letech 1940-1949 byl profesorem katecheticky a pedagogiky na diecézním bohovědnému učilišti v Brně a učitel náboženství na Dívčím reálném gymnáziu v Brně. 30. prosince 1948 byl na příkaz orgánů Oblastní úřadovny StB v Uherském Hradišti zatčen. Důvodem jeho zatčení byly styky s předúnorovým poslancem Ústavodárného národního shromáždění Dr. Bohdanem Chudobou, který po komunistickém převratu odešel do exilu. Poul spolu se Stanislavem Langrem zajišťoval předání zbylého Chodubova majetku jeho bratrovi a matce, kteří zůstali ve vlasti. Chudoba v průběhu léta 1948 za Poulem vyslal několik emisarů ze zahraničí, kteří jej, podle mínění komunistických orgánů, měli přesvědčovat k zahájení reakční odbojové činnosti. Poul byl fyzicky mučen a při tvrdých výsleších doznal, že tomu tak bylo, avšak odmítl, že by s takovým typem činnosti skutečně začal. Dále udržoval písemný kontakt s dalším emigrantem, ThDr. Lekavým. Byl tedy, spolu s Langerem, postaven přes senát Státního soudu v Brně (předseda JUDr. Jaroslav Scheybal), který jej odsoudil k třem a půl letům odnětí svobody nepodmíněně a řadě vedlejších trestů (čtvrtletně tvrdé lůžko, hrazení nákladu trestního řízení a vazby, pokuta deset tisíc Kčs nebo 1 měsíc odnětí svobody a ztráta čestný práv občanských na pět let. Langer byl odsouzen k jednomu roku odnětí svobody. Relativně nízká trestní sazba byla dána tím, že oba byli odsouzeni ještě podle zák. 50/1923 Sb.[2]

Pastorační a pedagogická činnost

editovat

Od 1. března 1953 mohl opět působit v pastoraci. Zpočátku v Litoměřicích při katedrále od 1. července 1953 do roku 1954 a od 1. září 1956 do roku 1957; dále na Střekově a v Nymburce. Od 1. srpna 1966 byl jmenován rektorem kněžského bohosloveckého semináře v Litoměřicích. Litoměřický biskup Štěpán Trochta ocenil zvláštním dopisem dne 25. května 1969 Poulovu „Neúnavnou práci a snahu o co nejlepší vedení bohoslovců“ a udělil mu právo užívat synodálie a expositorium (latinsky ius synodalium et expositorium canonicale). Stal se také externím vyučováním pedagogiky a katechetiky na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích. Pověřen byl dne 21. listopadu 1968, s účinností od 1. září 1968 a s platností pro rok 1968–1969. Působení zde ukončil v dubnu 1969. Dne 23. září 1970 byl znovu pověřen vyučováním pedagogiky na téže fakultě pro rok 1970–1971. 22. září 1971 byl jmenován tamtéž lektorem pro obor pedagogiky v roce 1971–1972. Pedagogické působení bylo ukončeno na konci roku 1971–1972. Funkci rektora kněžského semináře vykonával do 31. prosince 1974, kdy ji definitivně předal svému nástupci Václavu Červinkovi. Dále působil v duchovní správě. V roce 1989 se stal výpomocným duchovním v Litoměřicích a pobýval na Dómském náměstí čp. 7. Zemřel v Litoměřicích 18. října 1990. Pohřeb se konal 25. října 1990 z litoměřické katedrály sv. Štěpána do hrobky profesorů a představených kněžského semináře na litoměřickém hřbitově.

Bibliografie

editovat
  • O křesťanské rodině, V Olomouci: Velehrad 1945. 36 s.
  • Časopisecké texty, zejména: Duchovní pastýř.
  • Vydavatel: Kalendář katolického duchovenstva 1947 a 1948, Věstník Jednot duchovenstva brněnské a olomoucké.

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ svazek VI., str. 52, jedn. č. 6
  2. ↑ František (19. 2. 1913 – 20. 8. 1984), Jan (25. 12. 1914 – 16. 1. 2012), Hubert (28. 9. 1917 – 28. 4. 1980), Marie prov. Hudečková (17. 4. 1922 – 14. 8. 2010), Emilie prov. Kujalová (10. 4. 1924 – 6. 8. 1996), Alois (14. 6. 1928 – 6. 4. 1986), Růžena prov. Havlíšková (28. 6. 1932) a Anna provd. Hronková (12. 5. 1934 – 4. 6. 1985).
  3. ↑ Usedlost poskytla po smrti dědečka Jakuba ubytování mj. učitelce Gottliebové, a poté i několika dalším učitelkám. Po obsazení Sudet nacistickým Německem, usedlost poskytla ubytování rodině Košťálových, kteří sice pocházeli z Radostína, ale od 1. sv. války bydleli ve Znojmě.

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d POUL, Hubert. Rektor bez kyslíku. Černošice: Virgo Art, 2022. 192 s. ISBN 978-80-906678-5-3. 
  2. ↑ Zákon č. 50/1923 Sb. Národního shromáždění na ochranu republiky

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Poul&oldid=23994156“