Carl Ludwig Willdenow

německý botanik

Carl Ludwig Willdenow (22. srpna 1765 Berlín, Německo10. července 1812 tamtéž) byl německý botanik, lékárník a rostlinný taxonom. Je považován za jednoho ze zakladatelů fytogeografie, vědní disciplíny, jež studuje rozšíření rostlin na Zemi. Byl též mentorem jednoho z prvních a nejlépe známých fytogeografů Alexandra von Humboldta. Ovlivnil také Christiana Konrada Sprengela, průkopníka ve studiu opylování rostlin a biologie květů.

Carl Ludwig Willdenow
Carl Ludwig Willdenow
Carl Ludwig Willdenow
Narození 22. srpna 1765
Berlín, Německo
Úmrtí 10. července 1812
tamtéž
Národnost Němec
Alma mater Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg
Pracoviště Humboldtova univerzita
Collegium Medicum
Botanická zahrada Berlín
Obory botanika, taxonomie
Známý díky jako jeden ze zakladatelů fytogeografie a mentor Alexandra von Humboldta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Narodil se v Berlíně v rodině lékárníka. Po dokončení gymnasia začal roku 1785 studovat medicínu a botaniku na Univerzitě v Halle. V letech 17871788 si na koleji v Bad Langensalza prohluboval své farmaceutické znalosti. Poté se vrátil zpět do Halle, kde byl v únoru 1789 promován na doktora medicíny. Po návratu do Berlína začal pracovat v otcově lékárně, kterou po jeho smrti v témže roce převzal a vedl až do roku 1793. Raný zájem o botaniku v něm vzbudil jeho strýc, botanik a lékař Johann Gottlieb Gleditsch, pod jehož vedením si v době dospívání založil svůj první herbář. Roku 1794 se stal členem Pruské královské akademie věd v Berlíně. Od roku 1801 až do své smrti byl ředitelem Berlínské botanické zahrady, kterou mu v roce 1807 pomohl rozšířit Alexander von Humboldt. Tam studoval řadu jihoamerických rostlin, které přivezl právě Humboldt. Zajímal se o adaptaci rostlin na podnebí. Poukázal na skutečnost, že při stejném podnebí mají rostliny společné vlastnosti. Jeho herbář, který obsahuje přes 20 000 položek, je dodnes uložen v Berlínské botanické zahradě. Některé z těchto položek jsou vzorky, jež nasbíral Alexander von Humboldt.

Humboldt vzpomíná, že jako mladík nedokázal určit rostliny s použitím Willdenowovy Flory Berolinensis (Květeny Berlína). Proto navštívil bez ohlášení Willdenowa, přičemž zjistil, že je to spřízněná, jen o čtyři roky starší duše, s níž se za tři týdny spřátelil, a stal se tak zaníceným botanikem.[1]

Ve své knize Grundriss der Kräuterkunde (Základy nauky o bylinách) z roku 1792 přišel Willdenow s nápadem, jak vysvětlit omezené rozšíření rostlin. Podle něj je dáno historickým utvářením Země, kdy byly hory obklopené moři a různé skupiny rostlin byly původně odkázány na omezené prostory v okolí jejich vrcholků. S klesající hladinou moří postupovaly i tyto rostliny do nižších poloh. Tato teorie byla v souladu s biblickými představami o potopě světa, ale odporovala dřívějším úvahám Eberharda Augusta Wilhelma von Zimmermanna, že rozšíření rostlin je od samého počátku dané a že se během historie vůbec nezměnilo.[2]

Standardní botanická zkratka Carla Ludwiga Willdenowa v autoritních údajích u vědeckých jmen botanických taxonů je Willd.

Výběr z dílaEditovat

  • Florae Berolinensis prodromus (Předzvěst květeny Berlína, 1787)
  • Grundriß der Kräuterkunde (Základy nauky o bylinách, 1792)
  • Linnaei species plantarum (Linného přehled rostlin, 6 svazků, 1798–1826)
  • Anleitung zum Selbststudium der Botanik (Úvod do samostudia botaniky, 1804)
  • Historia Amaranthorum (Dějiny laskavců, 1790)
  • Phytographia (Květena, 1794)
  • Enumeratio plantarum horti regii botanici Berolinensis (Výčet rostlin Berlínské královské botanické zahrady, 1809)
  • Berlinische Baumzucht (Berlínské ovocnářství, 1811)
  • Abbildung der deutschen Holzarten für Forstmänner und Liebhaber der Botanik (Vyobrazení německých dřevin pro lesníky a amatérské botaniky, 2 svazky, 1815–1820)
  • Hortus Berolinensis (Berlínská zahrada, 1816)

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Ludwig Willdenow na anglické Wikipedii.

  1. HIEPKO, Paul. Humboldt, his botanical mentor Willdenow, and the fate of the collections of Humboldt & Bonpland. Botanische Jahrbücher. 2006, s. 509. DOI:10.1127/0006-8152/2006/0126-0509. (anglicky) 
  2. MORRONE, Juan. Evolutionary Biogeography: An Integrative Approach with Case Studies. [s.l.]: Columbia University Press, 2009. S. 25. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat