Otevřít hlavní menu

Zámek v Bystrém je veřejnosti nepřístupný, je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Zámek Bystré
pohled na zámek přes Panský rybník
pohled na zámek přes Panský rybník
Účel stavby

ústav sociální péče

Základní informace
Sloh renesanční
Výstavba kolem r. 1097 (tvrz)
Přestavba 15861590 (zámek), 1978
Stavebník Jan Bezdružický z Kolovrat
Současný majitel Pardubický kraj
Další majitelé Mokošínští z Mokošína, Žehušičtí z Nestajova, Kolovratové, Martinicové, Valderodové, Lichtenštejnové, Hohenembsové, Habsburkové
Poloha
Adresa Zámecká 1, Bystré, ČeskoČesko Česko
Ulice Zámecká
Souřadnice
Bystré (zámek)
Bystré (zámek)
Bystré (zámek), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky 45164/6-3019 (PkMISSezObr)
Web www.dnzbystre.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

V blízkosti dnešního zámku stála údajně již koncem 11. století lovecká tvrz, kterou zde nechal postavit Bedřich z Mokošína. Bystré později dlouho patřilo k panství Svojanov, až v 16. století za Žehušických z Nestajova došlo k rozdělení majetku mezi více dědiců, tehdy se také poprvé připomíná tzv. panský dům, zřejmě tvrz na místě dnešního zámku. Sňatkem přešlo Bystré koncem 16. století na Jana Bezdružického z Kolovrat (†1604), který v letech 1586–1590 nechal postavit renesanční zámek s trojkřídlou dispozicí.

Nově vystavěný zámek byl rodištěm dalšího majitele z rodu Kolovratů, Viléma Jindřicha Bezdružického z Kolovrat (1589–1642), jehož vláda se vyznačovala především četnými spory s bysterskými měšťany. Po jeho bezdětné smrti přešlo Bystré na vzdáleného příbuzného Oldřicha Františka Libštejnského z Kolovrat (1607–1650). Ten sice vlastnil řadu dalších statků v Čechách a zastával vysoké státní úřady v Praze a ve Vídni, ale podporoval rozvoj městečka. V roce 1641 bylo Bystré včetně zámku výrazně poničeno švédskými vojsky, v roce 1650 přešlo panství dědictvím na rod Martiniců.

Za Maxmiliána Valentina z Martinic došlo v letech 1654–1655 k zásadnímu rozšíření zámku, při stavbě hospodářských budov byla tehdy do zámeckého areálu začleněna původní tvrz ze 16. století[2]. Po jeho smrti přešlo Bystré na čtyři dědice, kteří v roce 1686 prodali panství hraběti Janu Pavlovi z Valderode za 175 000 zlatých. Ten se ale brzy dostal do finanční tísně a v roce 1694 koupil Bystré v dražbě kníže Jan Adam I. z Lichtenštejna za 234 000 zlatých.

V letech 1707–1712 se panství Bystré stalo předmětem historicky důležité obchodní transakce. Tehdejší majitel kníže Jan Adam z Lichtenštejna vyměnil Bystré s hrabětem Jakubem Hanibalem z Hohenembsu (1653–1730) za říšské panství Vaduz, které bylo vzápětí povýšeno na knížectví Liechtenstein. Hohenembsové (psáno též Hohenemsové) se do historie Bystrého zapsali především výstavbou farního kostela sv. Jana Křtitele a radnice, za polního maršála Františka Rudolfa z Hohenembsu (1686–1756) došlo i na barokní úpravy zámku, kde byla zřízena kaple a upraveny byly prostory v hlavní budově, například velký sál se štukovou výzdobou stropů.

Rod Hohenembsů vymřel v roce 1759 a krátce nato bylo stanoveno, že v případě bezdětného úmrtí dalších dědiců přejde Bystré právem odúmrti na panovnickou dynastii Habsburků. Po roce 1759 ale Bystré ještě přes sto let přecházelo na ženské potomstvo. Nejprve to byla Marie Rebeka Hohenembsová, provdaná hraběnka z Harrachu (1742–1806), po níž je pojmenován rybník Rebeka pod zámkem. Její dědičkou byla dcera Maria Walburga (1762–1828), provdaná hraběnka Truchsess-Zeil. Počátkem 19. století byla do Bystrého převezena rodová obrazárna z rakouského zámku Hohenems, později ale byla část sbírek prodána kvůli dluhům. Hraběnka Truchsess-Zeil v Bystrém nepobývala, jejím sídlem byl zámek Kunín u Nového Jičína.

Po roce 1828 se panství stalo předmětem vleklého soudního sporu a v roce 1848 převzala panství poslední dědička z rodu Hohenembsů, baronka Ernestina z Langetu (1804–1868). Ta musela léta opuštěný zámek znovu zařídit a založila také anglický park na místě bývalé ovocnářské a zelinářské zahrady. Za její éry se zámek v Bystrém stal kulturním centrem, hrálo se zde divadlo, pořádaly koncerty a scházeli se tu významní čeští umělci (J. Mánes, J. Neruda, J. L. Lukes). Po smrti baronky z Langetu vznesli nárok na Bystré Lichtenštejnové, Harrachové, Truchsess-Zeilové a další vzdáleně příbuzné rody, jejich práva však zamítl vrchní zemský soud v Praze a velkostatek přešel právem odúmrti do soukromého majetku císaře Františka Josefa. Ten také do tzv. velké titulatury převzal titul hrabat z Hohenembsu a jeho manželka, císařovna Alžběta, na svých cestách inkognito často užívala jméno hraběnky z Hohenembsu. Jako hraběnka z Hohenembsu vystupovala i na své poslední cestě do Švýcarska, kde byla zavražděna. V letech 1904–1906 pobýval na zámku Jaroslav Vrchlický, jehož zeť Gabriel Čáp zde působil jako úředník správy velkostatku[3].

Zámek ve 20. století a současnostEditovat

Po vzniku Československé republiky byly všechny majetky Habsburků zkonfiskovány a z Bystrého se stal státní velkostatek se sídlem ředitelství na zámku. Po roce 1945 sloužil zámek jako sklad, od roku 1953 zde sídlilo postupně několik internátních škol. Po roce 1953 byla ze zámku odvezena hohenembská obrazárna, 92 obrazů bylo rozmístěno do několika objektů, ale nyní jsou všechny v městském muzeu v Poličce. V letech 1963–1964 byl zámek zrekonstruován, o deset let později byl obnoven park. V roce 1978 poničily interiéry zámku dva požáry, načež došlo k další rekonstrukci. Od sedmdesátých let 20. století v zámku sídlí ústav sociální péče pro mentálně postižené (nyní Domov na zámku Bystré, příspěvková organizace Pardubického kraje). Anglický park je volně přístupný.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-11-06]. Identifikátor záznamu 157588 : zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996 ISBN 80-85983-13-3
  3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989

LiteraturaEditovat

  • GLOSER, Jaroslav jun.: Knížka o Bystrém, svazek 3 Zámek; Bystré 1993
  • Emanuel Poche a kolektiv: Umělecké památky Čech I. A-J. Praha 1978
  • Tomáš Šimek a kolektiv:Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy. Svoboda Praha 1989, s. 82.


Externí odkazyEditovat