Otevřít hlavní menu

Bitva u Tours

bitva umajjovské invaze do Francie z roku 732

Bitva u Tours (známá též jako bitva u Poitiers) je jedna z nejdůležitějších bitev 8. století. Odehrála se v říjnu (pravděpodobně někdy mezi 10. a 25. říjnem včetně) 732 mezi Tours a Poitiers. Vojsko Franské říše vedené Karlem Martelem v ní porazilo armádu Umajjovců emíra Abd ar-Rahmána. Zdroje se rozcházejí v tom, zda šlo o velkou bitvu, která je často heroizována, nebo jen likvidaci umajjovských průzkumných oddílů. Ve zdrojích převládá názor, že šlo o velkou bitvu. Je zřejmé, že by drobná půtka Umájovce nezastavila a zřejmě by v ní ani nepadl velitel armády, který pochodoval s jejím jádrem. Bitva je považována za konec muslimské invaze do Evropy.

Bitva u Tours
konflikt: Islámská expanze do Evropy
Karel Martel (vlevo) a Abd ar-Rahmán (vpravo) v bitvě u Tours
Karel Martel (vlevo) a Abd ar-Rahmán (vpravo) v bitvě u Tours
trvání: mezi 10. a 25. říjnem 732
místo: mezi městy Tours a Poitiers zvané Moussais-la-Bataille, Francie
výsledek: drtivé vítězství Franků
strany
kříž Karlovců
Království Franků
vlajka Umajjovců Umajjovský chalífát
velitelé
Karel Martel
Eudo, vévoda akvitánský
Abd ar-Rahmán

síla
15 000–20 000 mužů,
podle jiných odhadů
od 30 000 až 80 000
20 000–25 000 mužů
dle jiných odhadů
až 80 000
arabský zdroj: až 50 000
na počátku tažení
ztráty
odhadem 1 100 až 1 500 odhadem 12 000

Obsah

Cesta k ToursEditovat

Maurové obvykle obcházeli východní výběžky Pyrenejí, podél středozemního moře. Středomořské pobřeží Galie tak pomalu obsazovali muslimové. V roce 732 vyhlásil nezávislost Othman ben abi Neza, který uzavřel spojenectví s akvitánským vévodou Eudou. Tím fakticky vypověděl vazalství Umájjovcům. Ti jako odpověď vyslali mohutnou armádu, vedenou Abdulem Rahmanem Al Ghafiqim. Z velikosti armády lze usuzovat, že měla nejen obnovit vazalství emirátu, ale výzmamně ovlivnit i dění za Pyrenejemi. Emir Othmana bez okolků kapituloval a jeho armáda byla začleněna do sil Al Ghafiqiho. Ten s umájjovkou armádou pokračoval dál do Galie. Vévoda Eudo se ocitl pod tlakem a pokusil se umájjovskou armádu zastavit. Vyslal naproti svou armádu, která se střetla s muslimskou poblíž Bordeaux. Eudova armáda byla Al Ghafigiho jízdou zničena. Těžce vyzbrojení rytíří neudrželi uspořádanou formaci a osamnělé skupiny se staly snadným cílem nepřítele. Následně Abd ar-Rahmán vyplenil Bordeaux a poté pokračoval dál.

Karlovi bylo v té chvíli zřejmé, že tím ummájovský výboj nekončí. Narychlo svolal svou armádu, většinou složenou z pěchoty, a pospíchal co mu síly stačily, aby napadl vetřelce. Ti mezitím vydrancovali Tours a poté oblehli i jižně ležící Poitiers. Abd ar-Rahmán vyslal zvědy aby se dozvěděl, jestli jsou v blízkosti franské oddíly. Předvoje obou armád na sebe narazily nečekaně a překvapeni silou nepřítele, na kterého narazily Ani jeden z velitelů nečekal, že se protivník dostal tak daleko. Abd ar-Rahmán přivolal vojsko od Poitiers a připravil se k bitvě, zatímco Frankové zaujali sevřenou pozici mezi dvěma místními toky.

Pravděpodobné bojiště: https://www.google.cz/maps/place/46%C2%B046'31.9%22N+0%C2%B032'09.4%22E/@46.9199551,0.4568776,9.1z/data=!4m5!3m4!1s0x0:0x0!8m2!3d46.7755278!4d0.5359444?hl=cs

Pohled na obě armádyEditovat

Zachovalo se jen málo podrobností o vzhledu armád, ale nejspíše šlo o velké armády. Pokud porovnáme jednotlivé, nepříliš spolehlivé, zdroje, dojdeme k závěru, že umájjovká armáda měla dvoj až čtyřnásobnou početní převahu.

Armáda Franské říše, tvořená nejen Franky samotnými, ale i různými spojenci a žoldnéři z různých koutů říše, se skládala z mužů, kteří byli v dané době schopni se postavit do boje. Tedy víceméně muži, které bychom dnes nazvali profesionálními vojáky. Díky zkušenostem a výcviku bojovala francká armáda, tvořena především těžkou pěchotou, obdivuhodně disciplinovaně. Její jádro tvořila družina Karla Martela, tedy secvičení a zkušení muži. V tradiční výzbroji Franků byl krátký těžký meč (sax), kopí a jejich obávané vrhací sekery zvané francisca. Tato sekera vržena dobrým bojovníkem mohla rozseknout štít i prorazit brnění.Výzbroj doplňoval těžký štít. Pěchota utvářela útvary podobné oddílům římských legií. Franckou armádu doplňovalo nepočetné jezdectvo. Slovo Frank je zkomoleninou slova statečný - bojovníci této armády bojovali urputně a byli z tohoto důvodu obávanými protivníky.

Umajjovští, vyzbrojení a válčící v arabském stylu, nepoužívali těžkou pěchotu jako Frankové, ale disponovali početnou a zkušenou jízdou. Jednak lehkou a dále těžkou - katafrakty. Jezdci se mohli přiblížit k protivníkovi a zasypávat jej oštěpy, poté mohli zaútočit s meči. Základem taktiky byl sled rychlých manévrů, ať už skutečných, nebo předstíraných s následným napadením nepřítele v nevýhodné pozici. Část armády pak tvořila lehká pěchota.

BitvaEditovat

Bitva začala půtkami mezi oběma armádami, které se navzájem zkoumaly. Po překvapivém zjištění na obou stranách, že na sebe narazila jádra armád armády rozbily tábory a chystaly se ke střetu. Frankové zaujali těsnou formaci a nedlouho poté Abd ar-Rahmán vyslal lehké jezdectvo, aby zaútočilo na těsně nahloučenou masu franské pěchoty a spojenců a pokusilo se jí rozdělit, buď přímo při útoku, nebo při předstíraném ústupu.. Jezdci metali na své nepřátele oštěpy, ale franští pěšáci odpověděli svou zbraní franciscou a zůstali stát. Umajjovští útočníci zahájili ústup, ale Frankové je nepronásledovali a zachovali pozici. Poté umajjovští zaútočili znovu, tentokrát katafrakty, ale jen málokterý kůň se nechal donutit k útoku na husté hradby kopí. Muslimské oddíly se o to pokusily ještě několikrát, tentokrát s podporou pěchoty, ale nikdy nedokázaly proniknout těsnými řadami protivníka. Muži ze severu zachovali chladné hlavy a disciplínu a stáli nepohnutě jako zeď. Ztráty katafraktů, tvořících elitu arabské armády, dosáhly znepokojující výše. Situace se opakovala i druhého dne a v ten den zřejmě padl i zbytek výkvětu arabské armády, včetně Abd ar-Rahmána. Bitevní pole nebylo možné přejít bez toho, že by se nešláplo na tělo padlého. Třetí den se franské vojsko seřadilo znovu do boje. Karel Martel totiž očekával, že protivníkovi dorazí posily a tak nedal rozkaz k pochodu na nepřítele z obav z případné léčky. Ale muslimský útok nepřicházel. Karel tedy vyslal zvědy, a ti přinesli zprávu, že je tábor nepřítele pustý.

Přímé ztráty umájjovké armády převýšili ztráty Franků desetinásobně, podle některých zdrojů až dvacetinásobně. V bitvě padli i Abd ar-Rahmán. Bitva neměla jen oblastní význam, ale předznamenala pád Umájjovské dynastie a znamenala konec postupu Arabů v Evropě.Opozice v chalifátu se obrátila proti Umájjovcům a 18 let po bitvě Umájjovce nahradila dynastie Abbásovců.

Naopak rod Pippinů, zastupovaný v bitvě Karlem Martelem, byl na vzestupu.Vnuk Karla Martela je znám jako cisař Řimské říše Karel Veliký.

Ve vztahu k českým dějinám možná stoji za připomenutí, že se odehrála 100 let před prvním přemyslovským knížetem Bořivojem a (někdy mezi léty 850 a 890) a 200 let před vraždou svatého Václava (+935).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schlacht von Tours und Poitiers na německé Wikipedii.

S použitím informacích obsažených v článku v Sedmé vlně: https://sedmavlna.cz/den-ktery-rozhodl-ze-evropa-nebude-islamska/


LiteraturaEditovat