Pipinovci

franská dynastie

Pipinovci nebo Arnulfingové byli během merovejského období franská aristokratická rodina původem z Austrasie. Po roce 687 ovládli úřad majordoma královského paláce, kterým vládli stále větší mocí slábnoucím Merovejcům až nakonec v roce 751 pro sebe uzurpovali královský trůn a založili karolinskou dynastii.[1]

Pipinovci
Monogram následovníka Pipinovců Karla Velikého
ZeměFranská říšeFranská říše Franská říše
TitulyMajordomus
král Neustrie
král Burgundska
král Austrasie
ZakladateléPipin z Landenu
Arnulf z Met
Rok založeníkolem roku 600
Konec vlády714 nástup Karla Martela
Poslední vládceTheudoald sesazen Karlem Martelem
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Jména Pipin a Arnulfing jsou konvence odrážející tvrzení, že rodina vysledovala svůj původ od dvou současníků, Arnulfa z Met a Pipina z Landenu, prostřednictvím manželství Arnulfova syna Ansegisela a Pipinovy ​​dcery Beggy.[2] Opakování jména Pipin v rodině vedlo anonymního autora análů Annales Mettenses priores k označení rodiny jako Pipinovci.[3] V užším slova smyslu jsou Pipinovci potomci Pipina z Landenu, Arnulfové potomci Arnulfa z Met. Oba rody se překrývají pouze v osobě Pipina II. Prostředního, syna Ansegisela a Beggy a jeho potomků.[1]

Od konce 8. století byl vzestup Pipinovců velmi rychlý, merovejští králové byli vylíčeni jako rois fainéants („líní králové“), jako pouhé loutky v rukách majordomů dynastie Pipinovců.[4] Po vítězství Pipinovců v bitvě u Tertry v roce 687 rozšířil Pipin II. Prostřední svůj vliv na Neustrii. Po jeho smrti v roce 714 následovaly roky občanské války mezi jeho nástupci. V roce 718 převzal kontrolu nad Austrasií a Neustrií jeho mladší syn Karel Martel.[5] Jeho potomci byli prvními Karlovci. Potomci Karlova bratra Childebranda jsou naopak známí jako Nibelungidové.[6]

Majordomové editovat

Nejvýznamnější majordomové z dynastie Pipinovců:

Členové rodu editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pippinids na anglické Wikipedii.

  1. a b From Merovingians to Carolingians - Dynastic Change in Frankia. h2g2.com [online]. [cit. 2021-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. BACHRACH, Bernard S. Liber historiae Francorum. Lawrence, Canada: Coronado Press, 1973. 123 s. Dostupné online. ISBN 9780872910584. (anglicky) 
  3. MCKITTERICK, Rosamond. Charlemagne : the formation of a European identity. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2008. 480 s. Dostupné online. ISBN 9780521886727. (anglicky) 
  4. WOOD, I. N. The Merovingian kingdoms, 450-751. London: Longman, 1994. 395 s. Dostupné online. ISBN 9780582493728. (anglicky) 
  5. MOSS, Henry St. Lawrence Beaufort. The birth of the Middle Ages, 395-814. Westport, Conn.: Greenwood Press, 1980. 291 s. Dostupné online. ISBN 9780313227080. (anglicky) 
  6. BACHRACH, Bernard S. Early Carolingian warfare : prelude to empire. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 2011. 432 s. Dostupné online. ISBN 9780812221442. (anglicky) 

Související články editovat