Bernoulliho polynom

polynom používaný k rozvoji v řadu

Bernoulliho polynomy je v matematice posloupnost polynomů pojmenovaných po Jacobu Bernoullim, které kombinují Bernoulliho čísla a binomické koeficienty. Používají se pro rozvoj funkcí na řady a s Eulerovým–Maclaurinovým vzorcem.

Bernoulliho polynomy se objevují při studiu mnoha speciálních funkcí, např. Riemannovy funkce zeta a Hurwitzovy funkce zeta. Tvoří Appellovu posloupnost (tj. Shefferovu posloupnost pro operátor obyčejné derivace). U Bernoulliho polynomů počet průsečíků s osou x v jednotkovém intervalu neroste se stupněm polynomu. V limitě se blíží funkcím sinus a kosinus (jsou-li vhodným způsobem zvětšeny).

Bernoulliho polynomy

Podobnou množinou polynomů založených na vytvořující funkci, je rodina Eulerových polynomů.

Reprezentace

editovat

Bernoulliho polynomy Bn lze definovat mnoha různými způsoby, jedním z nich je použitím vytvořující funkce.

Vytvořující funkce

editovat

Vytvořující funkce pro Bernoulliho polynomy je

 

Vytvořující funkce pro Eulerovy polynomy je

 

Explicitní vzorec

editovat
 
 

pro n ≥ 0, kde Bk jsou Bernoulliho čísla, a Ek jsou Eulerova čísla.

Reprezentace diferenciálním operátorem

editovat

Bernoulliho polynomy lze také vyjádřit vztahem

 

kde D = d/dx je operátor derivace podle x a výraz pod zlomkovou čarou je vyjádřen jako rozvoj formální mocninné řady. Odtud plyne, že

 

srovnejte s integrály níže. Stejným způsbem lze zapsat Eulerovy polynomy:

 

Reprezentace integrálním operátorem

editovat

Bernoulliho polynomy jsou také jednoznačné polynomy určené vztahem

 

Integrální transformace

 

na polynomy f dává

 

což lze použít pro získání inverzního vzorce uvedeného níže.

Jiný explicitní vzorec

editovat

Explicitní vzorec pro Bernoulliho polynomy je

 

Což je řada podobná Hurwitzově funkci zeta v komplexní rovině. Skutečně existuje vztah

 

kde ζ(sq) je Hurwitzova funkce zeta. Ta zobecňuje Bernoulliho polynomy na jiné než celé hodnoty n.

Vnitřní součet může být chápán jako n-tá dopředná diference výrazu xm, čili

 

kde Δ je dopředný diferenční operátor. Je tedy možné psát

 

Tento vzorec může být odvozen z identity uvedené výše: Protože pro dopředný diferenční operátor Δ platí

 

kde D je derivace podle x, z Mercatorovy řady vyplývá:

 

Pokud je aplikována na polynom m-tého stupně, jako např. xm, můžeme nechat n jít od 0 pouze do m.

Integrální reprezentaci Bernoulliho polynomů popisuje Nörlundův-Riceův integrál, což vyplývá z vyjádření pomocí konečného rozdílu.

Explicitní vzorec pro Eulerovy polynomy popisuje vztah

 

Výše uvedený vzorec lze odvodit obdobně, pomocí faktu, že

 

Součty p-tých mocnin

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Faulhaberův vzorec.

Užitím výše uvedené integrální reprezentace   nebo identity   dostáváme

 

(pokud předpokládáme, že 00 = 1).

Bernoulliho a Eulerova čísla

editovat

Bernoulliho čísla jsou hodnoty Bernulliho polynomů v bodě 0:  

Tato definice dává   pro  .

Alternativní konvence definuje Bernoulliho čísla jako hodnoty Bernulliho polynomů v bodě 1:  

Tyto dvě konvence se liší pouze pro  , protože  .

Eulerova čísla jsou dána vztahem  

Explicitní výrazy pro nízký stupňů

editovat

Několik prvních Bernoulliho polynomů je:

 

Několik prvních Eulerových polynomů je:

 

Maxima a minima

editovat

Pro vyšší n se množství změn v Bn(x) mezi x = 0 a x = 1 zvětšuje. Například

 

což ukazuje, že hodnota v x = 0 (a v x = 1) je −3617/510 ≈ −7.09, zatímco pro x = 1/2, hodnota je 118518239/3342336 ≈ +7.09. D.H. Lehmer ukázal, že pro maximální hodnotu Bn(x) mezi 0 a 1 platí[1]

 

pokud n není 2 modulo 4, kdy je

 

(kde   je Riemannova funkce zeta). Pro minimální hodnotu platí

 

pokud n není 0 modulo 4, kdy je

 

Tyto meze jsou docela blízko skutečným maximům a minimům. Lehmer udává i přesnější meze.

Diference a derivace

editovat

Bernoulliho a Eulerovy polynomy vyhovují mnoha vztahům z umbralního počtu:

 
 

(Δ je dopředný diferenční operátor). Také,

 

Tyto posloupnosti polynomů jsou Appellovými posloupnostmi:

 
 

Převody

editovat
 
 

Tyto identity jsou také ekvivalentní s tvrzením, že obě posloupnosti polynomů jsou Appellovou posloupností. (Jiným příkladem jsou Hermitovy polynomy.)

Symetrie

editovat
 
 
 
 
 

Zhi-Wei Sun a Hao Pan ukázali překvapivý vztah symetrie: Pokud r + s + t = n a x + y + z = 1, pak[2]

 

kde

 

Fourierova řada

editovat

Fourierova řada Bernoulliho polynomů je také Dirichletova řada, vzhledem k rozvoji

 

Všimněte si, že pro velké n tento výraz konverguje ke vhodně škalovaným trigonometrickým funkcím.

To je speciální případ analogického tvaru Hurwitzovy funkce zeta

 

Tento rozvoj je platný pouze pro 0 ≤ x ≤ 1, když n ≥ 2 a je pro 0 < x < 1, když n = 1.

Je možné také spočítat Fourierovu řadu pro Eulerovy polynomy. Pokud definujeme funkce

 

a

 

pro  , pak Eulerův polynom má Fourierovu řadu

 

a

 

Všimněte si, že   je lichá a   sudá:

 

a

 

Jsou příbuzné s Legendrovou funkcí chí   jako

 

a

 

Inverze

editovat

Bernoulliho a Eulerovy polynomy je možné invertovat pro vyjádření monomů pomocí polynomů.

Konkrétně z výše uvedené části o integrálních operátorech zjevně plyne, že

 

a

 

Vztah s klesajícím faktoriálem

editovat

Bernoulliho polynomy je možné vyjádřit rozvojem na členy klesajícího faktoriálu   jako

 

kde   a

 

označuje Stirlingovo číslo druhého druhu. Výše uvedený vztah může být invertován, aby se klesající faktoriál vyjadřil pomocí Bernoulliho polynomů:

 

kde

 

označuje Stirlingovo číslo prvního druhu.

Věty o násobení

editovat

Věty násobení objevil Joseph Ludwig Raabe v roce 1851:

Pro přirozené číslo m≥1,

 
 
 

Integrály

editovat

Dva určité integrály, které ukazují vztah Bernoulliho a Eulerových polynomů k Bernoulliho a Eulerovým číslům jsou:[3]

  •  
  •  

Další integrální vzorec je[4]

  •  

se speciálním případem pro  

  •  
  •  
  •  
  •  

Periodické Bernoulliho polynomy

editovat

Periodický Bernoulliho polynom Pn(x) je Bernoulliho polynom vyčíslený v desetinné části argumentu x. Tyto funkce se objevují jako zbytkový člen v Eulerově–Maclaurinově vzorci, který vyjadřuje vztah mezi sumami a integrály. První polynom je pilovitá funkce.

Tyto funkce ve skutečnosti nejsou polynomy a správně by se měly nazývat periodické Bernoulliho funkce, přičemž P0(x) dokonce ani není funkce, je to derivace pilovité funkce, která tvoří Diracův hřeben.

Zajímavé jsou následující vlastnosti, platné pro všechna  :

 

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bernoulli polynomials na anglické Wikipedii.

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat