Fourierova řada slouží k aproximaci periodické funkce řadou harmonických funkcí sinus a kosinus . Základní myšlenka zápisu funkce ve formě uvedené řady spočívá v tzv. ortogonálním rozkladu funkce v lineárním prostoru funkcí po částech spojitých na intervalu
⟨
0
,
T
⟩
{\displaystyle \langle 0,T\rangle }
spolu s definovaným skalárním součinem :
Ortogonální projekce funkce f z Hilbertova prostoru do nadroviny konečné dimenze n.
f
⋅
g
=
∫
0
T
f
(
t
)
g
(
t
)
d
t
{\displaystyle f\cdot g=\int _{0}^{T}f(t)\ g(t)\ dt}
,
tvořících tzv. Hilbertův prostor , kde
T
{\displaystyle T}
je doba periody průběhu funkce.
Fourierova řada je pojmenována po francouzském fyzikovi a matematikovi Josephu Fourierovi .
Mějme lineární podprostor
ρ
{\displaystyle \rho }
dimenze
n
{\displaystyle n}
Hilbertova prostoru nekonečné dimenze o ortonormální bázi
E
{\displaystyle E}
:
ρ
⊂
H
{\displaystyle \rho \subset H\,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
d
i
m
H
=
∞
{\displaystyle dimH=\infty \,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
dim
ρ
=
n
{\displaystyle \dim \rho =n\,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
f
∈
H
{\displaystyle f\in H\,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
f
n
∈
ρ
{\displaystyle f_{n}\in \rho \,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
n
=
1
,
2
,
3
,
⋯
{\displaystyle n=1,2,3,\cdots \,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
E
=
e
1
,
e
2
,
e
3
,
⋯
{\displaystyle E=e_{1},e_{2},e_{3},\cdots }
pak pro Euklidovskou vzdálenost funkcí
f
{\displaystyle f}
a
f
n
{\displaystyle f_{n}}
platí:
|
f
−
f
n
|
2
=
(
f
−
f
n
)
⋅
(
f
−
f
n
)
=
f
⋅
f
−
2
f
⋅
f
n
+
f
n
⋅
f
n
=
f
⋅
f
−
2
f
⋅
∑
i
s
i
e
i
+
∑
i
s
i
2
=
{\displaystyle \left|f-f_{n}\right|^{2}=\left(f-f_{n}\right)\cdot \left(f-f_{n}\right)=f\cdot f-2f\cdot f_{n}+f_{n}\cdot f_{n}=f\cdot f-2f\cdot \sum _{i}^{}{s_{i}e_{i}}+\sum _{i}^{}s_{i}^{2}=}
=
f
⋅
f
+
∑
i
(
f
⋅
e
i
)
2
−
2
∑
i
s
i
(
f
⋅
e
i
)
+
∑
i
s
i
2
−
∑
i
(
f
⋅
e
i
)
2
=
f
⋅
f
+
∑
i
(
(
f
⋅
e
i
)
−
s
i
)
2
−
∑
i
(
f
⋅
e
i
)
2
{\displaystyle =f\cdot f+\sum _{i}^{}\left({f\cdot e}_{i}\right)^{2}-2\sum _{i}^{}{s_{i}\left(f\cdot e_{i}\right)}+\sum _{i}^{}s_{i}^{2}-\sum _{i}^{}\left({f\cdot e}_{i}\right)^{2}=f\cdot f+\sum _{i}^{}\left(\left(f\cdot e_{i}\right)-s_{i}\right)^{2}-\sum _{i}^{}\left({f\cdot e}_{i}\right)^{2}\,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
kde
i
=
1
,
⋯
,
n
{\displaystyle i=1,\cdots ,n}
a
s
i
=
f
⋅
e
i
⇒
|
f
−
f
n
|
2
=
f
⋅
f
−
∑
i
(
f
⋅
e
i
)
2
=
|
f
|
2
−
|
f
n
|
2
⇒
|
f
|
2
≥
|
f
n
|
2
⇒
f
∼
f
n
{\displaystyle s_{i}=f\cdot e_{i}\Rightarrow \left|f-f_{n}\right|^{2}=f\cdot f-\sum _{i}^{}\left({f\cdot e}_{i}\right)^{2}=\left|f\right|^{2}-\left|f_{n}\right|^{2}\Rightarrow \left|f\right|^{2}\geq \left|f_{n}\right|^{2}\Rightarrow f\sim f_{n}}
kde
s
1
,
⋯
,
s
n
{\displaystyle s_{1},\cdots ,s_{n}}
jsou souřadnice
f
n
{\displaystyle f_{n}}
vzhledem k
E
{\displaystyle E}
, pak můžeme aproximovat funkci
f
{\displaystyle f}
následující řadou:
lim
n
→
∞
|
f
−
f
n
|
2
=
0
⇒
|
f
|
2
≈
|
f
n
|
2
⇒
f
≈
f
n
=
∑
i
(
f
⋅
e
i
)
e
i
{\displaystyle \lim _{n\rightarrow \infty }\left|f-f_{n}\right|^{2}=0\Rightarrow \left|f\right|^{2}\approx \left|f_{n}\right|^{2}\Rightarrow f\approx f_{n}=\sum _{i}^{}{\left(f\cdot e_{i}\right)\ e_{i}}\,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
kde
i
=
1
,
⋯
,
n
{\displaystyle i=1,\cdots ,n}
Fourierova řada v goniometrickém tvaru
editovat
Množina
{
1
T
,
2
T
cos
ω
t
,
2
T
sin
ω
t
,
2
T
cos
2
ω
t
,
2
T
sin
2
ω
t
,
2
T
cos
3
ω
t
,
2
T
sin
3
ω
t
,
⋯
}
{\displaystyle \left\{{\frac {1}{\sqrt {T}}},{{\frac {\sqrt {2}}{\sqrt {T}}}\cos }\omega t,{{\frac {\sqrt {2}}{\sqrt {T}}}\sin }\omega t,{{\frac {\sqrt {2}}{\sqrt {T}}}\cos }{2\omega t},{{\frac {\sqrt {2}}{\sqrt {T}}}\sin }{2\omega t},{{\frac {\sqrt {2}}{\sqrt {T}}}\cos }{3\omega t},{{\frac {\sqrt {2}}{\sqrt {T}}}\sin }{3\omega t},\cdots \right\}}
tvoří ortonormální bázi výše uvedeného Hilbertova prostoru nekonečné dimenze, pak funkci
f
{\displaystyle f}
můžeme aproximovat pomocí následující goniometrické řady:
f
(
t
)
≈
∑
0
∞
a
n
cos
n
ω
t
+
b
n
sin
n
ω
t
{\displaystyle f\left(t\right)\approx \sum _{0}^{\infty }{a_{n}\cos n\omega t+b_{n}\sin n\omega t}\,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
n
∈
N
{\displaystyle n\mathbb {\in N} }
kde
a
0
=
1
T
∫
0
T
f
(
t
)
d
t
{\displaystyle a_{0}={\frac {1}{T}}\int _{0}^{T}{f\left(t\right)\,dt}\,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
a
n
=
2
T
∫
0
T
f
(
t
)
cos
n
ω
t
d
t
{\displaystyle a_{n}={\frac {2}{T}}\int _{0}^{T}{f\left(t\right)\cos n\omega t\,\,dt}\,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
b
n
=
2
T
∫
0
T
f
(
t
)
sin
n
ω
t
d
t
{\displaystyle b_{n}={\frac {2}{T}}\int _{0}^{T}{f\left(t\right)\sin n\omega t\,\,dt}\,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
pro
n
=
1
,
2
,
3
,
⋯
{\displaystyle n=1,2,3,\cdots }
.
Koeficient
b
0
{\displaystyle b_{0}}
nemá smysl uvažovat, neboť
b
0
sin
0
=
0
{\displaystyle b_{0}\sin 0=0}
.
Pokud se dvě integrovatelné funkce liší v konečném počtu bodů, tak je jasné, že mají stejnou Fourierovu řadu. Z toho důvodu nepíšeme mezi funkcí
f
{\displaystyle f}
a její Fourierovou řadou rovnítko. Pokud je však funkce vybrána z obecnější množiny než jen z množiny integrovatelných funkcí, tak se jí Fourierova řada může rovnat. Například platí následující tvrzení: pokud je funkce
f
{\displaystyle f}
ohraničená a po částech spojitá a má i ohraničenou po částech spojitou první derivaci , tak její Fourierova řada má v každém bodě součet, a ten je roven aritmetickému průměru pravé a levé limity této funkce v tomto bodě. Tedy v bodě spojitosti je to hodnota funkce. Fourierova řada spojité funkce nemusí (v některém bodě) vůbec konvergovat.
V praxi se funkce
f
{\displaystyle f}
aproximuje konečným rozvojem, kde sčítáme jen několik prvních členů, čímž se genericky s narůstajícím počtem členů zvyšuje přesnost této aproximace.
Exponenciála
Sudá a lichá funkce
Mějme exponenciálu zúženě definovanou na intervalu
<
0
,
1
>
{\displaystyle <0,1>}
a vytvořme z ní sudou a lichou periodickou funkci s periodou
T
=
2
{\displaystyle T=2}
na intervalu
<
−
1
,
1
>
{\displaystyle <-1,1>}
a úhlovou frekvencí
ω
=
π
{\displaystyle \omega =\pi }
, pak můžeme uvedenou sudou a lichou funkci aproximovat následujícími řadami:
sudá funkce :
a
0
=
1
2
(
∫
−
1
0
e
−
t
d
t
+
∫
0
1
e
t
d
t
)
=
e
−
1
{\displaystyle a_{0}={\frac {1}{2}}(\int _{-1}^{0}{e^{-t}\,dt}+\int _{0}^{1}{e^{t}\,dt})=e-1}
a
n
=
∫
−
1
0
e
−
t
cos
n
π
t
d
t
+
∫
0
1
e
t
cos
n
π
t
d
t
=
2
(
−
1
)
n
e
−
1
(
n
π
)
2
+
1
{\displaystyle a_{n}=\int _{-1}^{0}{e^{-t}\cos n\pi t\,\,dt}+\int _{0}^{1}{e^{t}\cos n\pi t\,\,dt}=2{\frac {(-1)^{n}e-1}{(n\pi )^{2}+1}}}
b
n
=
0
{\displaystyle b_{n}=0}
kde
n
=
1
,
2
,
3
,
⋯
{\displaystyle n=1,2,3,\cdots }
f
(
t
)
≈
(
e
−
1
)
+
2
∑
n
=
1
∞
(
−
1
)
n
e
−
1
(
n
π
)
2
+
1
cos
n
π
t
{\displaystyle f\left(t\right)\approx (e-1)+2\sum _{n=1}^{\infty }{{\frac {(-1)^{n}e-1}{(n\pi )^{2}+1}}\cos n\pi t}}
lichá funkce :
a
0
=
0
{\displaystyle a_{0}=0}
a
n
=
0
{\displaystyle a_{n}=0}
b
n
=
−
∫
−
1
0
e
−
t
sin
n
π
t
d
t
+
∫
0
1
e
t
sin
n
π
t
d
t
=
−
2
n
π
(
−
1
)
n
e
−
1
(
n
π
)
2
+
1
{\displaystyle b_{n}=-\int _{-1}^{0}{e^{-t}\sin n\pi t\,\,dt}+\int _{0}^{1}{e^{t}\sin n\pi t\,\,dt}=-2n\pi {\frac {(-1)^{n}e-1}{(n\pi )^{2}+1}}}
kde
n
=
1
,
2
,
3
,
⋯
{\displaystyle n=1,2,3,\cdots }
f
(
t
)
≈
−
2
∑
n
=
1
∞
n
π
(
−
1
)
n
e
−
1
(
n
π
)
2
+
1
sin
n
π
t
{\displaystyle f\left(t\right)\approx -2\sum _{n=1}^{\infty }{n\pi {\frac {(-1)^{n}e-1}{(n\pi )^{2}+1}}\sin n\pi t}}
Poznamenejme, že Fourierova řada sudé resp. liché funkce obsahuje pouze členy s funkcí cosinus resp. sinus.
Fourierova řada v exponenciálním tvaru
editovat
Z následujících vztahů:
e
i
n
ω
t
+
e
−
i
n
ω
t
=
(
cos
n
ω
t
+
i
sin
n
ω
t
)
+
(
cos
n
ω
t
−
i
sin
n
ω
t
)
=
2
cos
n
ω
t
{\displaystyle e^{in\omega t}+e^{-in\omega t}=\left(\cos n\omega t+i\sin n\omega t\right)+\left(\cos n\omega t-i\sin n\omega t\right)=2\cos n\omega t}
e
i
n
ω
t
−
e
−
i
n
ω
t
=
(
cos
n
ω
t
+
i
sin
n
ω
t
)
−
(
cos
n
ω
t
−
i
sin
n
ω
t
)
=
i
2
sin
n
ω
t
{\displaystyle e^{in\omega t}-e^{-in\omega t}=\left(\cos n\omega t+i\sin n\omega t\right)-\left(\cos n\omega t-i\sin n\omega t\right)=i2\sin n\omega t}
a
a
n
cos
n
ω
t
+
b
n
sin
n
ω
t
=
a
n
2
(
e
i
n
ω
t
+
e
−
i
n
ω
t
)
−
i
b
n
2
(
e
i
n
ω
t
−
e
−
i
n
ω
t
)
=
{\displaystyle a_{n}\cos n\omega t+b_{n}\sin n\omega t={\frac {a_{n}}{2}}\left(e^{in\omega t}+e^{-in\omega t}\right)-i{\frac {b_{n}}{2}}\left(e^{in\omega t}-e^{-in\omega t}\right)=}
=
1
2
(
a
n
−
i
b
n
)
e
i
n
ω
t
+
1
2
(
a
n
+
i
b
n
)
e
−
i
n
ω
t
=
(
c
n
e
i
n
ω
t
+
c
¯
n
e
−
i
n
ω
t
)
{\displaystyle ={\frac {1}{2}}\left(a_{n}-ib_{n}\right)e^{in\omega t}+{\frac {1}{2}}\left(a_{n}+ib_{n}\right)e^{-in\omega t}=\left({c_{n}e}^{in\omega t}+{\overline {c}}_{n}e^{-in\omega t}\right)}
dostaneme:
2
c
n
=
(
a
n
−
i
b
n
)
=
2
T
∫
0
T
f
(
t
)
(
cos
n
ω
t
−
i
sin
n
ω
t
)
d
t
⇒
c
n
=
1
T
∫
0
T
f
(
t
)
e
−
i
n
ω
t
d
t
{\displaystyle 2c_{n}=\left(a_{n}-ib_{n}\right)={\frac {2}{T}}\int _{0}^{T}{f\left(t\right)\left(\cos n\omega t-i\sin n\omega t\right)dt}\Rightarrow c_{n}={\frac {1}{T}}\int _{0}^{T}{f\left(t\right)\ e^{-in\omega t}dt}}
2
c
¯
n
=
(
a
n
+
i
b
n
)
=
2
T
∫
0
T
f
(
t
)
(
cos
n
ω
t
+
i
sin
n
ω
t
)
d
t
⇒
c
¯
n
=
1
T
∫
0
T
f
(
t
)
e
i
n
ω
t
d
t
{\displaystyle 2{\overline {c}}_{n}=\left(a_{n}+ib_{n}\right)={\frac {2}{T}}\int _{0}^{T}{f\left(t\right)\left(\cos n\omega t+i\sin n\omega t\right)dt}\Rightarrow {\overline {c}}_{n}={\frac {1}{T}}\int _{0}^{T}{f\left(t\right)\ e^{in\omega t}dt}}
,
takže potom můžeme vyjádřit aproximaci funkce
f
{\displaystyle f}
pomocí následující exponenciální řady:
f
(
t
)
≈
∑
−
∞
∞
c
n
e
i
n
ω
t
{\displaystyle f\left(t\right)\approx \sum _{-\infty }^{\infty }c_{n}e^{in\omega t}\,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
n
∈
Z
{\displaystyle n\mathbb {\in Z} \,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
kde
a
0
=
c
0
=
f
¯
{\displaystyle a_{0}=c_{0}={\overline {f}}}
je střední hodnota funkce
f
{\displaystyle f}
.
Nechť
f
(
t
)
≈
∑
0
∞
a
n
cos
n
ω
t
+
b
n
sin
n
ω
t
=
∑
−
∞
∞
c
n
e
i
n
ω
t
{\displaystyle f\left(t\right)\approx \sum _{0}^{\infty }{a_{n}\cos n\omega t+b_{n}\sin n\omega t}=\sum _{-\infty }^{\infty }c_{n}e^{in\omega t}\,\,\,\,\,\,\,\,\,\,}
n
∈
Z
{\displaystyle n\mathbb {\in Z} }
.
Pak platí následující Parsevalova rovnost , vyjadřující, že efektivní hodnota aproximované funkce (střední hodnota jejího čtverce) je rovna sumě kvadrátů koeficientů aproximující Fourierovy řady:
1
T
∫
0
T
f
2
(
t
)
d
t
=
∑
n
=
0
∞
(
a
n
2
+
b
n
2
)
=
∑
n
=
−
∞
∞
c
n
2
{\displaystyle {\frac {1}{T}}\int _{0}^{T}f^{2}(t)\,\mathrm {d} t=\sum _{n=0}^{\infty }\left(a_{n}^{2}+b_{n}^{2}\right)=\sum _{n=-\infty }^{\infty }c_{n}^{2}}
.
Jméno tomuto tvrzení dal francouzský matematik Marc-Antoine Parseval . Pokud levou stranu rovnice interpretujeme jako čtverec normy funkce
f
{\displaystyle f}
, lze Parsevalovu rovnost číst jako zobecnění Pythagorovy věty na nekonečněrozměrný prostor funkcí.
Ze vztahu doby periody blížící se nekonečnu a úhlové frekvence sítě:
T
ω
=
2
π
⇒
(
T
→
∞
⇒
ω
→
0
)
⇒
n
ω
≡
ω
≡
d
ω
{\displaystyle T\omega =2\pi \Rightarrow \left(T\rightarrow \infty \Rightarrow \omega \rightarrow 0\right)\Rightarrow n\omega \equiv \omega \equiv d\omega }
lze zavést užitím limitních přechodů spojitou Fourierovu transformaci:
lim
T
→
∞
T
c
n
=
lim
T
→
∞
∫
−
T
2
T
2
f
(
t
)
e
−
i
n
ω
t
d
t
=
∫
−
∞
∞
f
(
t
)
e
−
i
ω
t
d
t
=
F
(
ω
)
{\displaystyle \lim _{T\rightarrow \infty }{Tc_{n}}=\lim _{T\rightarrow \infty }{\int _{-{\frac {T}{2}}}^{\frac {T}{2}}{f\left(t\right)e^{-in\omega t}dt}}=\int _{-\infty }^{\infty }{f\left(t\right)\ e^{-i\omega t}dt}=F\left(\omega \right)}
a naopak inverzní spojitou Fourierovu transformaci:
f
(
t
)
=
lim
T
→
∞
∑
−
∞
∞
T
ω
2
π
c
n
e
i
n
ω
t
=
1
2
π
∑
−
∞
∞
lim
T
→
∞
T
c
n
e
i
n
ω
t
ω
=
1
2
π
∫
−
∞
∞
F
(
ω
)
e
i
n
ω
t
dω
{\displaystyle f\left(t\right)=\lim _{T\rightarrow \infty }{\sum _{-\infty }^{\infty }{T{\frac {\omega }{2\pi }}c_{n}e^{in\omega t}}}={\frac {1}{2\pi }}\sum _{-\infty }^{\infty }{\lim _{T\rightarrow \infty }{Tc_{n}e^{in\omega t}\omega }}={\frac {1}{2\pi }}\int _{-\infty }^{\infty }{F\left(\omega \right)\ e^{in\omega t}{\text{dω}}}}
BARTSCH, Hans-Jochen. Matematické vzorce . 4. vyd. Praha: Academia, 1994. 832 s. ISBN 80-200-1448-9 .