Bělá pod Bezdězem (nádraží)

železniční stanice

Bělá pod Bezdězem je železniční stanice ve vzdálenosti asi jednoho a půl kilometru jihovýchodně od stejnojmenného města v okrese Mladá Boleslav ve Středočeském kraji poblíž řeky Bělé. Leží ma neelektrizované jednokolejné trati Bakov nad Jizerou – Jedlová. V Bělé se dále nachází železniční zastávky Bělá pod Bezdězem město a Bělá pod Bezdězem zastávka.

Bělá pod Bezdězem
Nádražní budova v roce 2021
Nádražní budova v roce 2021
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
MěstoBělá pod Bezdězem
Souřadnice
Bělá pod Bezdězem
Bělá pod Bezdězem
Provozovatel dráhySpráva železnic
Kód stanice568980
TraťBakov nad Jizerou – Jedlová
Nadmořská výška250 m n. m.
V provozu od14. listopadu 1867
Zabezpečovací zařízeníelektronické stavědlo ESA 11 (DOZ z České Lípy hl. n.)
Dopravní koleje3
Nástupiště (nástupní hrany)2 (2)
Prodej jízdenekNe
Návazná dopravaStanoviště autobusů před nádražní budovou
Služby ve staniciNe
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Pamětní deska na nádraží

Stanice byla otevřena 14. listopadu 1867 společnosti Česká severní dráha (BNB) vedoucí z Bakova nad Jizerou, kudy od roku 1865 vedla železnice společnosti Turnovsko-kralupsko-pražská dráha (TKPE) ze směru z Kralupy nad Vltavou do Turnova, do České Lípy (roku 1869 byla trať prodloužena až do Rumburku). Stavbu trati a železničních budov prováděla firma Vojtěcha Lanny, dle typizovaného předpisu drážních budov BNB.

Po zestátnění BNB v roce 1908 pak obsluhovala stanici jedna společnost, Císařsko-královské státní dráhy (kkStB), po roce 1918 pak správu přebraly Československé státní dráhy.

Popis stanice

editovat

Nachází se zde dvě nekrytá hranová nástupiště, k příchodu k vlakům slouží přechody přes koleje.

Výpravní budova

editovat

Železniční společnost Česká severní dráha v roce 1869 nechala postavit typizovanou dvoupodlažní výpravní budovu s prvky romantické architektury podle plánu inženýra Josefa Pavlovského. Jednalo se o dvoupodlažní budovu se dvěma krajními rizality se sedlovou střechou. V jednom krajním rizalitu bylo umístěno vodárenské zařízení a železná vodní nádrž. Čerpadlo bylo ruční nebo parní, voda byla určena pro napájení parních lokomotiv. V šedesátých letech 20. století byly při opravě romantizující prvky odstraněny.[1]

Reference

editovat
  1. KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží, Architektura a stavební vývoj. Svazek III. Litoměřice: [s.n.], 2009. 188 s. ISBN 978-80-86765-12-9. S. 114. 

Externí odkazy

editovat