Archiv bezpečnostních složek

Archiv bezpečnostních složek
Vznik	1. února 2008
Právní forma	organizační složka státu
Sídlo	Siwiecova 2428/2, Praha, 130 00, Česko
Souřadnice	50°5′1,09″ s. š., 14°26′36,18″ v. d.
Zaměstnanců	152 (2021)
Oficiální web	www.abscr.cz
Datová schránka	6r3afce
IČO	75112817 (VR)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Archiv bezpečnostních složek byl zřízen zákonem č. 181/2007 Sb., svoji činnost začal vykonávat k 1. 2. 2008. Archiv je správním úřadem, je součástí rozpočtové kapitoly Ústavu pro studium totalitních režimů. Archiv má asi 160 zaměstnanců a sídlí v Praze a v Kanicích na Brněnsku.

Činnosti archivu editovat

Správa archiválií. Archiv k 1. 1. 2017 spravoval 748 archivních fondů a sbírek.^[1], například písemnosti komunistické Státní bezpečnosti (StB), vojenské kontrarozvědky, Veřejné bezpečnosti a pohraniční stráže.
Předkládání archiválií badatelům
Úřední činnosti – poskytování podkladů pro lustrační osvědčení nebo údajů pro Národní bezpečnostní úřad, zpravodajské služby ČR nebo útvary Policie ČR. Archiv též vydává stanoviska dle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu.
Věda a vzdělávání. Archiv spolupracuje s podobnými institucemi v zahraničí, jednou ročně vydává sborník a spustil projekt geocachingu.

Ředitelé archivu editovat

Osoba	Funkční období
Ladislav Bukovszky	2008–2010
Zlatuše Kukánová	2012–2013
Mgr. Světlana Ptáčníková	od 26. 4. 2013

eGovernment editovat

Od roku 2016 je možné si některé písemnosti vyhledat podle jména^[2] a prohlédnout i na dálku přes aplikaci eBadatelna. V ní je 5 500 000 zdigitalizovaných souborů (stav březen 2020).^[3] Archiv obsahuje i filmy, které postupně digitalizuje, například instruktážní videa pro nové příslušníky sledovacího oddělení.^[4] Elektronická badatelna funguje v Archivu bezpečnostních složek podle zákona č. 499/2004 Sb. o archivnictví. Pro přístup k digitalizovaným souborům v elektronickém archivu ABS musí být uživatel registrován v souladu s tímtéž zákonem. Od června 2018 je možné pro registraci do eBadatelny použít elektronický občanský průkaz s aktivovaným kódem IOK.

Další činností v oblasti E-Governmentu je odborný sborník, který je od roku 2007 k dispozici elektronicky.^[5]

Historie editovat

2012-2014: Kontroly v ÚSTR ze strany NKÚ a řada specializovaných kontrol, při kterých byla zjištěna závažná pochybení, nebyla však přijata věcná nápravná opatření. Interní kontroly byly užity k následným personálním čistkám.^[6]
duben 2016: Nejvyšší kontrolní úřad uzavřel prověrku hospodaření ÚSTR a ABS s majetkem a penězi státu v letech 2012 až 2014. Konstatoval, že ani 9 let od vzniku obě instituce neplní svou základní roli, tedy zveřejňování dokumentů. Až po ukončení kontroly NKÚ zřídil Archiv internetový přístup do vybraných archiválií. V letech 2012 a 2013 došlo v obou institucích k výměně ve vedoucích funkcích. Kontroloři, kteří prověřili vedení účetnictví a zadávání veřejných zakázek, však nezjistili žádná závažná pochybení.^[7]
květen 2016: Propuštění pracovníci závěry NKÚ interpretují tak, že Ústav digitalizoval dokumenty a archiválie velmi levně, přesto údajně a překvapivě nepostupoval řádně při nakládání s movitým majetkem a také porušoval zákon o veřejných zakázkách.^[8]
červen 2017: Archiv bezpečnostních složek zpřístupnil na internetu dalších 2,5 milionu stran ze svazků komunistické Státní bezpečnosti^[9]

Archiv z věznice Plötzensee editovat

V letech 1940 až 1945 bylo v nacistické věznici Plötzensee v Berlíně popraveno nebo zavražděno 617 hrdinů–odbojářů z území bývalého Československa, kteří se nejrůznějšími formami pokusili vzepřít Hitlerově totalitě.^[10]^[11] Kromě toho zde přišla o život i řada německých odbojářů (což se týká například i většiny těch, kdo se pokusili o státní převrat 20. července 1944.)^[10] Dokumentace ze soudních procesů a poprav obětí z českých zemí byla shromažďována ke konci druhé světové války v archivu Lidového soudního dvora (německy: Volksgerichtshof) v Berlíně.^[10] Na konci druhé světové války Rudá armáda zabavila dokumentaci Lidového soudního dvora a provedla selekci archiválií s tím, že do Moskvy byla odvezena veškerá fotodokumentace agentů Hlavní správy sovětské rozvědky (GRU) a ještě další dokumenty, které Sověti považovali za důležité. Zbytek archivu Lidového soudního dvora byl ponechán v Berlíně do poloviny 50. let 20. století. V následné selekci byly vybrány spisy českých obětí a ty pak byly oficiálně předány do Prahy do Studijního ústavu ministerstva vnitra.^[10] Státní bezpečnost, která jediná měla k archiváliím přístup, důkladně prošla především výslechové protokoly gestapa k osobám dosud žijícím, aby kompromitující informace takto získané zneužila při nátlaku na válku přeživší za účelem jejich získání pro spolupráci s StB.^[10] Po sametové revoluci v listopadu 1989 byla celá tato dokumentace z věznice Plötzensee převedena ze Studijního ústavu ministerstva vnitra do Archivu bezpečnostních složek, kde je k dispozici badatelům.^[10]^{[p. 1]} Zbylé dokumenty z věznice Plötzensee, které se netýkají odbojářů z území bývalého Československa, jsou uloženy v Památníku německého odboje v Berlíně (Gedenkstätte Deutscher Widerstand).^[10]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

↑ Ve věznici Plötzensee byla popravena téměř čtvrtina generality bývalé československé branné moci, která působila v řadách vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa (ON).^[10] Asi pětina Čechoslováků zde popravených byli odbojáři působící ve službách Hlavní správy sovětské rozvědky (GRU).^[10] Přišli zde o život představitelé ON (Bedřich Homola, Václav Volf nebo Bohuslav Všetička); česká novinářka a odbojářka Irena Bernášková; přední představitel moravského protinacistického odboje Jan Uher; člen Politického ústředí (PÚ) a Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) Antonín Pešl; představitel ilegální KSČ Julius Fučík; agenti GRU (Václav Dědek, Miloslav Hůla a Vladislav Bobák) nebo člen Rudé kapely Johann Podsiadlo.^[10]