Ležáky

zaniklá osada v Česku
Tento článek je o vyhlazené osadě na Chrudimsku. O povrchovém dolu Ležáky na Mostecku pojednává článek Mostecké jezero.

Ležáky (německy Ležak, od roku 1939 Lezaky) byla osada na Chrudimsku, která byla 24. června 1942, 14 dní po vyhlazení Lidic v důsledku heydrichiády vypálena a její obyvatelé zavražděni nacisty jako odplata za to, že v ní byla ukrývána vysílačka Libuše parašutistické skupiny Silver A, která se účastnila atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Ležáky
Pomníky, tzv. hrobodomy, vybudované v místech domů osady Ležáky
Základní informace
Charakter sídla zaniklé sídlo
Lokalita
Obec Miřetice
Vrbatův Kostelec
Okres Chrudim
Zeměpisné souřadnice
Ležáky
Ležáky
Další údaje
Zaniklé obce.cz 3191
Kód památky 11307/6-898 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Časně odpoledne byly Ležáky obklíčeny a obyvatelé shromážděni a převezeni do Pardubic, kde bylo 33 dospělých pozdě večer zastřeleno. Jedenáct dětí bylo odesláno do plynových komor a jen dvě dány na převýchovu do Německa, odkud se po válce vrátily.[1]

Osadu Ležáky tvořilo osm domů seskupených na pravém břehu říčky Ležák, patřících k Habrovči, tehdy části obce Louka (dnes sloučeno do obce Vrbatův Kostelec), a sousedící Švandův mlýn na levém břehu, patřící k Dachovu, části obce Miřetice. Po válce nebyly Ležáky obnoveny, ale na jejich místě vznikl památník, který tvoří vyznačené půdorysy původních budov a pietní místo. Od 1. června 2008 památník spravuje státní příspěvková organizace Památník Lidice.[2]

Stát se v roce 2018 rozhodl pozemky, na kterých se nachází příjezdová cesta k muzeu a bývalé lomy, kde obyvatelé Ležáků čekali na popravu, koupit od soukromých vlastníků. Zaplatí za ně 5,5 milionu korun. Tím by se měla zjednodušit péče o celý památník.[3]

Obsah

Historické pozadíEditovat

 
Kříž nazvaný Trnová koruna na kopci nad bývalou osadou Ležáky
 
Hrobodům č. p. 26, kde žila rodina Stanislava Hrdého

Od roku 1941 byly v Protektorátu Čechy a Morava vysazovány parašutistické skupiny, které měly za úkol navázat kontakt s odbojem, zlepšit spojení s exilovou vládou v Británii a vést diverzní akce proti německým okupantům. 27. května 1942 provedli parašutisté atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. To vedlo k masovým represím proti českému obyvatelstvu.

10. června byly demonstračně vyhlazeny Lidice na Kladensku, i když jejich obyvatelé neměli s atentátem nic společného. Parašutista Karel Čurda, oddělený od ostatních, se 16. června přihlásil na pražském gestapu a vypovídal i o odbojové síti na Pardubicku.

20. června byl zatčen její první člen, správce lomu Hluboká v bezprostřední blízkosti Ležáků, 21. června ležácký mlynář Jindřich Švanda. Byli vyslýcháni a mučeni.

Zničení LežákůEditovat

24. června časně odpoledne obklíčilo Ležáky 150 mužů pardubické roty 20. záložního policejního pluku „Böhmen“ pod vedením gestapa; na vnější kordón bylo povoláno 30 českých četníků z Chrudimi a Náchoda. Němci shromáždili obyvatele Ležáků i z okolí, kde se právě zdržovali (pro školní mládež si zajeli do skutečské školy), a odvezli je do pardubické vily Zámeček, kde policejní pluk sídlil a za heydrichiády popravoval. Následně domy vyrabovali a kolem páté zapálili; všech 33 obyvatel starších 15 let bylo po deváté hodině večer zastřeleno u Zámečku. 25., resp. 26. června byla zpráva o vyhlazení Ležáků zveřejněna.[4]

Na podzim 1943 byly trosky budov strženy.

Osud ležáckých dětíEditovat

Ležácké děti byly z Pardubic večer převezeny do dětského útulku v Praze a počátkem července do průchozího tábora v polské Lodži, kde prošly tříděním. Dvě z dětí byly vybrány jako vhodné k poněmčení a zbylých jedenáct 25. července předáno gestapu, které je usmrtilo patrně v plynové komoře v Chełmnu.

Vyhlazení Ležáků přežily sestry Jarmila a Marie Šťulíkovy, které byly odeslány na převýchovu do Třetí říše. Jarmila se dostala do rodiny zemědělského inženýra Rudolfa Paetla na území Polska. Po válce rodina sama nahlásila, že opatruje dítě určené k poněmčení. Marie byla umístěna do rodiny německého úředníka v Poznani.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b ČTK. Žena, která přežila Ležáky, cítí stále vykořenění. Hospodářské noviny [online]. 21. června 2007 [cit. 2008-6-9]. Dostupné online. 
  2. KOPECKÝ, Josef. O Ležáky se bude starat ministerstvo kultury [online]. Pardubice: Český rozhlas, 2008-05-28 [cit. 2015-05-02]. Dostupné online. 
  3. Stát koupí za 5,5 milionu část pozemků v areálu Památníku Ležáky | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2018-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  4. http://www.ff.jcu.cz/documents/10832/18904/rigorozni_prace_Kyncl.pdf

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat