Otevřít hlavní menu

Andrej Kolomacký

pravoslavný duchovní, architekt a umělecký malíř

Archimandrita Andrej, (vlastním jménem Всеволод Коломацкий / Vsevolod Kolomackij, počeštěně Kolomacký, 8. února 1896 poblíž Kyjeva13. února 1980Rumburku) byl pravoslavný duchovní, architekt a umělecký malíř.

Archimandrita Andrej Kolomacký
Rodné jméno Vsevolod Kolomackij / Всеволод Коломацкий
Narození 8. února 1896
Kyjeva
Úmrtí 13. února 1980 (ve věku 85 let)
Rumburk, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost ukrajinec, čech
Vzdělání profesor
Povolání důstojník, architekt, duchovní, malíř
Titul archimandrita
Nábož. vyznání Pravoslaví
Partner(ka) Jelizaveta Vlasenkovová
Děti dcera Klavdija, syn Daniel
Funkce archimandrita
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

 
Pravoslavný chrám svatého Václava a svaté LudmilyTřebíči, dílo archimandrity Andreje

Vsevolod Kolomackij se narodil jako nejmladší z pěti dětí 8. února 1896 nedaleko Kyjeva. Jeho otec byl chrámový žalmista a malý Vsevolod byl od dětství vychováván v pravoslavné víře. V roce 1909 nastoupil na duchovní školu v Kyjevě-Podolí. V srpnu 1914 se z úcty k panovníkovi, monarchii a vlasti hlásil do carské armády jako dobrovolník, ale z důvodu silné krátkozrakosti nebyl přijat. V roce 1916 však směl vstoupit do československých legií, složených z vojáků, kteří dezertovali z rakouské armády. V řadách legií pak bojoval v několika bitvách, kde byl sedmkrát raněn. Po odchodu z legií roku 1919 připojil k Dobrovolnické armádě („Bělogvardějci“) generála Antona Ivanoviče Děnikina.

V Československu

Po porážce Dobrovolnické armády se část vojska v srpnu 1920 přesunula z Krymu do Gallipoli. Odtud pak Kolomackij pokračoval do Rumunska a odtud ilegálně přešel hranice na Podkarpatskou Rus, tehdejší součást Československa. Po získání československého občanství vstoupil jako důstojník do československé armády v Mukačevě.

V roce 1923 se oženil s Jelizavetou Vlasenkovou, kterou se mu z Charkova podařilo dostat do Československa. V lednu 1924 vysvěcen na diákona a poté na kněze a z důvodu obstrukcí, které řeckokatolická církev působila původně pravoslavnému obyvatelstvu, se rozhodl vystavět vlastní dřevěný chrám. Hrubou stavbu prý dokončil během čtyř dnů. Dalších pět chrámů pak postavil ještě v okolních obcích, přičemž ten v Rakošinu se stal hlavním chrámem mužského monastýru Přesvaté Bohorodice.

Kolomackij nepřestává v práci ani když v roce 1927 zemřela jeho žena Jelizaveta a dcerka Klavdije, a zůstal mu pouze malý syn Daniel. Staví další chrámy, na Podkarpatské Rusi jich je celkem 18, mezi nimi například katedrální chrám v Užhorodě.

V roce 1933 měla pravoslavná eparchie měla v Čechách a na Moravě pouze dva chrámy. Vsevolod dostal pozvání na Moravu od biskupa Gorazda se souhlasem mukačevského biskupa Serafíma, aby zde vystavěl nové pravoslavné chrámy. Tak vznikl jedinečný projekt sedmi nových pravoslavných zděných chrámů ve střední Evropě. Nejvýznamnějším z nich je katedrální chrám svatého GorazdaOlomouci. Vsevolod Kolomacký se později stává blízkým spolupracovníkem biskupa Gorazda.

V době druhé světové války, po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, byl prozrazen úkryt v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje a hlavní představitelé církve v čele s vladykou Gorazdem byli popraveni. Ostatní kněží byli posláni na nucené práce do říše, mezi nimi také otec Kolomacký. Po roce však byl propuštěn kvůli svému špatnému zraku.

Po návratu do Prahy slouží tajné pravoslavné bohoslužby. V letech 1943-45 téměř slepý otec Kolomacký pracuje jako animátor na prvním českém animovaném filmu "Svatba v korálovém moři". V květnu 1945 se účastní bojů Pražského povstání. Záhy po skončení bojů požádal, společně s dalším pravoslavným knězem, prot. Červínem, státní orgány o zmocnění k dočasné správě pravoslavné církve v Čechách a na Moravě. Tento krok byl v rozporu s pravoslavným kanonickým právem, nicméně i díky tomu se podařilo církev opět brzy stabilizovat.

Po druhé světové válce
 
Chrám Stětí svatého Jana Křtitele v Rumburku
 
Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Kroměříž)

Po válce se otec Vsevolod stává mnichem v monastýru v Ladomírové na Slovensku, kdy take přijímá jméno apoštola Ondřeje (Andrej). Později se stal duchovním semináře nové teologické fakultyPrešově. Byl také blízkým spolupracovníkem pražského metropolity Jelevferije, hlavy pravoslavné církve v Československu. V roce 1952 však byl komunistickým režimem odvolán ze všech pedagogických i duchovních funkcí na prešovské fakultě i v eparchii a byl přeložen do České Lípy v severních Čechách. Ani v nuzných podmínkách, které mu připravila StB, a bez možnosti vlastního bydlení, nepřestává v práci na přestavbách kostelů pro potřeby pravoslavné církve po celém Československu. Do České Lípy byl dosazen proti své vůli i proti vůli tamní církevní obce, která si krátce předtím zvolila za duchovního správce o. Michaila Zumra. Kolomacký se snažil s věřícími vycházet v dobrém a za krátký čas se přesunul do Rumburka. Zde dostal k dispozici pro bohoslužby kostelík Stětí sv. Jana Křtitele na Strážném vrchu. V roce 1957 se mu pak podařilo získat kostelík s domkem pro kněze do vlastnictví církve. Vlastními silami kostel opravil a vyzdobil ikonami.

V roce 1961 získal pro potřeby církevní obce v České Lípě budovu brány do hradu Lipý v centru města. Velká místnost nad bránou byla jeho péčí upravena na kapli, zasvěcenou svatým Cyrilu a Metoději. V témže roce byla dokončena rekonstrukce kostelíka a domku pro kněze na Strážném vrchu nad Rumburkem.

Na Strážném vrchu pak prožil celý zbytek života. Až do roku 1990 pak na témže místě žil jeho syn Daniel.

Smrt a odkazEditovat

Archimandrita Andrej (Kolomacký) zemřel 13. února 1980. Po jeho smrti zůstala rumburská farnost neobsazena a chrám pustl. Teprve od roku 1998 započala obnova chrámu. Pravidelně ve výročí se únoru v chrámu scházejí poutníci a duchovní k uctění památky archimandrity Andreje.

ArchitekturaEditovat

Externí odkazyEditovat