Žofie Vilemína Švédská

Žofie Vilemína Švédská
	bádenská velkovévodkyně
	Žofie Švédská od Franze Xavera Winterhaltera (1830)
Doba vlády	30. března 1830 – 24. dubna 1852
Úplné jméno	Sofia Vilhelmina Katarina Maria Lovisa Charlotta Anna av Sverige
Narození	21. května 1801; Stockholm
Úmrtí	6. července 1865; Karlsruhe
Předchůdce	Stéphanie de Beauharnais
Nástupce	Luisa Pruská
Sňatek	1819
Manžel	Leopold I. Bádenský
Potomci	Alexandrina Bádenská; Ludvík; Ludvík II. Bádenský; Fridrich I. Bádenský; Vilém Bádenský; Karel Bádenský; Marie Bádenská; Cecilie Bádenská
Dynastie	Holstein-Gottorp
Otec	Gustav IV. Adolf
Matka	Frederika Dorotea Bádenská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žofie Vilemína Švédská nebo Žofie Vilemína Holsteinsko-Gottorpská, plným jménem Sophie Wilhelmine Katharina Marie Luise Charlotte Anne (21. května 1801, Stockholm – 6. července 1865, Karlsruhe) byla rodem švédská princezna a sňatkem bádenská velkovévodkyně.

Biografie

Sofie Vilemína von Holstein-Gottorp na portrétu F. X. Winterhaltera z roku 1831

Původ, mládí

Sofie se narodila jako druhé dítě/první dcera z pěti potomků švédského krále Gustava IV. Adolfa, vévody von Holstein-Gottorp, a jeho manželky, bádenské princezny Frederiky Bádenské. Její praděd byl v té době vládnoucí velkovévoda bádenský Karel Fridrich. Ihned po narození bylo dítě předáno vychovatelce královských dětí Hedvice Ulrice Delagardi (1761—1832). Vyrůstala v hlavním městě Švédska Stockholmu. Bylo jí devět let, když byl její otec, který se kromě jiného z náboženských důvodů stavěl proti Napoleonovi, roku 1809 sesazen z trůnu. Rodina byla přinucena odejít ze země a předtím, než zemi 9. prosince opustila, byla nějaký čas v domácím vězení. Jistě i tyto události měly vliv na dosud šťastné a spokojené manželství Sofiiných rodičů – roku 1812 Sofiina matka svého manžela opustila a manželství bylo posléze rozloučeno.

Manželství a potomci

Žofie Vilemína Švédská se svými dětmi (Marie Ellenrieder, 1834)

25. července roku 1819 se Sofie Vilemína provdala za hraběte Leopolda von Hochberg (1790–1852), nejstaršího syna Karla Fridricha Bádenského z jeho druhého, morganatického manželství s Luisou Karolinou Geyer von Geyersberg. Sofiina matka Frederika Bádenská byla vnučkou Karla Fridricha, Leopold byl tedy Sofiin prastrýc z druhého kolena. Tento svazek byl uzavřen především proto, aby Leopold, dosud považovaný ne za zcela "rovnocenného", měl po svém boku manželku, jejíž původ a postavení by odpovídaly skutečnosti, že Leopold se stal roku 1818 následníkem bádenského trůnu (poté, co všichni jeho starší mužští příbuzní z vládnoucí větve bádenské dynastie zemřeli, nezůstavivše dědiců).

Přesto však, že sňatek Sofie Vilemíny a Leopolda byl uzavřen na základě politických důvodů, vedl v prvních letech manželství bádenský následnický pár harmonický život. Do nástupu Leopolda na bádenský trůn v roce 1830 přišli na svět dcera a čtyři synové, poté ještě další tři děti:

1. Alexandrina (6. 12. 1820 Karlsruhe – 20. 12. 1904 Coburg)
- ⚭ 1842 Arnošt II. Sasko-Kobursko-Gothajský (21. 6. 1818 Coburg – 22. 8. 1893 Gotha), vévoda sasko-kobursko-gothajský od roku 1844 až do své smrti
2. Ludvík (26. 10. 1822 Karlsruhe – 16. 11. 1822 tamtéž)
3. Ludvík II. (15. 8. 1824 Karlsruhe – 22. 1. 1858 tamtéž), velkovévoda bádenský od roku 1852 až do své smrti, fakticky však kvůli duševní chorobě nevládl, byl zastupován mladším bratrem Fridrichem, svobodný a bezdětný
4. Fridrich I. (9. 9. 1826 Karlsruhe – 28. 9. 1907 Mainau), velkovévoda bádenský jako regent v letech 1852–1856, poté vládl sám až do své smrti
- ⚭ 1856 Luisa Pruská (3. 12. 1838 Berlín – 23. 4. 1923 Baden-Baden)
5. Vilém (18. 12. 1829 Karlsruhe – 27. 4. 1897 tamtéž), pruský generál
- ⚭ 1863 Marie Maxmilianovna z Leuchtenbergu (16. 10. 1841 Petrohrad – 16. 2. 1914 tamtéž)
6. Karel (9. 3. 1832 Karlsruhe – 3. 12. 1906 tamtéž)
- ⚭ 1871 svobodná paní Rosalie Luisa von Beust (1. 6. 1845 Karlsruhe – 15. 10. 1908 tamtéž), morganatické manželství
7. Marie (20. 11. 1834 Karlsruhe – 21. 11. 1899 Amorbach)
- ⚭ 1858 Arnošt Leopold Leiningenský (9. 11. 1830 Amorbach – 5. 4. 1904 tamtéž), 4. kníže leiningenský
8. Cecilie (20. 9. 1839 Karlsruhe – 12. 4. 1891 Charkov)
- ⚭ 1857 velkokníže Michail Nikolajevič Ruský (25. 10. 1832 Petrodvorec – 18. 12. 1902 Cannes)

Současníci popisovali Sofii Vilemínu jako moudrou a poslušnou ženu, avšak jako strohou matku. Vstávala záhy a chodila pozdě spát, vedla čilou korespondenci se svými příbuznými po celé Evropě. Zajímala se o umění, vědu i politiku, byla informována o všech politických událostech v Evropě. Vedla aktivní korespondenci s řadou politiků v Německu.

Velkovévodkyně trvala na tom, aby její synové sloužili v rakouské armádě. Doufala v to, že by se její bratr Gustav mohl vrátit do Švédska a usednout tam na trůn, jehož byl pravým dědicem, k tomu však nedošlo.

Pozdní léta

Za revoluce v roce 1848/1849 byla panovnická rodina vyhnána z Karlsruhe a usadila se ve Štrasburku, zpět se mohla vrátit až v roce 1849. V roce 1852 vyjádřil stávající švédský panovnický dům Bernadotte přání smířit se s bývalou švédskou královskou dynastií Vasa, princezna Sofie Vilemína však rozhodně odmítla jakékoli setkání. Nakonec se však přesto se roku 1863 setkala se švédským korunním princem Oskarem a jeho manželkou Sofií Nasavskou. Setkání bylo úspěšné: Sofie Vilemína se švédským následnickým párem vstřícně komunikovala, vyptávala se, jak se změnilo Švédsko a především Stockholm. Darovala páru medailon s iniciálou "G" (Gustav, což bylo jméno jejího bratra, ale i jedno ze jmen krále Oskara).

Manžel Sofie Vilemíny zemřel roku 1852. Na bádenský trůn po něm usedl starší z jejich synů Ludvík, který však trpěl duševní chorobou; zemřel roku 1856. Na trůnu ho vystřídal další syn Fridrich, který následně vládl více než půl století. Sofie Vilemína ho odradila od sňatku s baronesou Stefanií von Hensau a Fridrich se posléze oženil s dcerou pruského krále a německého císaře Viléma I. Luisou Pruskou.

Po Leopoldově smrti žila Sofie ve svém paláci v Karlsruhe až do své smrti v roce 1865 a zde byla i pochována v městském evangelickém kostele. Za druhé světové války byl její hrob otevřen a zhanoben, po válce pak byly její ostatky přemístěny do velkovévodského mauzolea v Karlsruhe.