Frederika Dorotea Bádenská

Frederika Dorotea (německy Friederike Dorothea Prinzessin von Baden) (12. března 1781, Karlsruhe25. září 1826, Lausanne) byla rodem bádenská princezna a jako manželka švédského krále Gustava IV. Adolfa švédská královna.

Frederika Dorotea Bádenská
švédská královna
Frederika Dorotea
Frederika Dorotea
Doba vlády31. října 179729. března 1809
ManželGustav IV. Adolf
Úplné jménoFriederike Dorothea Wilhelmina
Narození12. března 1781
Karlsruhe
Úmrtí25. září 1826 (ve věku 45 let)
Lausanne
PředchůdceŽofie Magdalena Dánská
NásledníkHedvika Šlesvicko-Holštýnsko-Gottorpská
PotomciGustav Gustavsson Vasa
Karl Gustav
Žofie Vilemína Švédská
Amálie Marie Šarlota
Cecilie Švédská
DynastieZähringenové
OtecKarel Ludvík Bádenský
MatkaAmálie Hesensko-Darmstadtská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Bádenská princeznaEditovat

Frederika byla čtvrtým ze sedmi dětí bádenského knížete Karla Ludvíka a jeho ženy Amálie Frederiky von Hessen-Darmstadt. Princezna byla vychovávána v izolaci od vnějšího světa, vyrůstala ve vřelém a intimním rodinném prostředí. Její starší sestra Karolína se stala bavorskou královnou, další Luisa ruskou carevnou Jelizavetou Alexejevnou, mladší sestra Vilemína hesenskou velkovévodkyní. Frederika měla teprve deset let, když se rozhodovalo o její budoucnosti: v té době Kateřina Veliká, ruská carevna, hledala nevěstu pro svého nejstaršího vnuka Alexandra, budoucího ruského cara, a svou pozornost obrátila na dvě bádenské princezny. Když o nich od svého emisara hraběte Rumjanceva, který dva roky princezny v Karlsruhe pozoroval, dostala pozitivní informace, pozvala Frederiku a její starší sestru Luisu do Ruska. V roce 1792 obě sestry přibyly do Petrohradu, zde volba nakonec padla na Luisu.

 
Frederika Dorotea a její manžel, švédský král Gustav IV. Adolf

Švédská královnaEditovat

V roce 1797 se v Lipsku zasnoubila se švédským králem Gustavem IV. Adolfem, sňatek byl uzavřen 31. října téhož roku ve Stockholmu. Švédskou královnou byla Frederika Dorotea korunována roku 1800. Manželství bylo šťastné a král, na rozdíl od svého otce, se plně věnoval manželskému životu. Společně uskutečnili dlouhou cestu do zahraničí v letech 18031805. Z manželství vzešlo pět dětí:

Život vně manželství se však šťastně neodvíjel. Jejich osudy byly – jako ostatně osudy celé Evropy – těžce zasaženy napoleonskými válkami. V roce 1809 po porážce ve finské válce ztratilo Švédsko Finsko, což vážně poškodilo královu popularitu: když se Rusko stalo spojencem Napoleona, mělo se i Švédsko zavázat přerušit vztahy s Anglií a připojit se ke kontinentální blokádě. Gustav IV. Adolf však byl zapřisáhlým odpůrcem Napoleona a k Rusku se nepřipojil. Nato v únoru roku 1809 ruská vojska vtrhla do Finska, v březnu válku vyhlásily též Dánsko a Prusko. Válka skončila naprostou porážkou Švédska, které v září 1809 bylo nuceno uzavřít Fredrikshamnský mír, po němž muselo odstoupit Rusku celé Finsko. V průběhu války Gustav Adolf, nehledě na neúspěchy, úporně odmítal uzavření míru a svolání riksdagu (parlamentu). Osobně vedl nepopulární válečnou daň a k tomu urazil na 120 gardových důstojníků z významných rodin, když je za zbabělost v boji degradoval na armádní důstojníky. V okolí krále dozrávala myšlenka zbavit ho vlády.

V zimě na přelomu let 18081809 opoziční skupiny začaly vypracovávat plán na svržení Gustava Adolfa, který byl realizován 13. března 1809, kdy byl král zajat a uvězněn. Král chtěl udržet korunu pro syna, proto se 29. března vzdal trůnu, 10. května však Riksdag vyhlásil, že on i všichni jeho potomci pozbývají práva usednout na švédský trůn. Byl mu ponechán jeho osobní majetek a stanovena doživotní renta. Na trůn nastoupil jeho strýc – bratr jeho otce Karel XIII., místo něhož však fakticky vládl napoleonský generál Jean-Baptiste Bernadotte, který se po Karlově smrti stal švédským králem (Karel XIV.), založiv tak dodnes panující dynastii Bernadotte.

Život po ztrátě trůnuEditovat

V prosinci 1809 královská rodina odjela s krátkou zastávkou v Kodani do Bádenska, Frederičiny rodné země. Zde vztahy mezi manžely ochladly a v roce 1810 se rozešli; oficiální rozvod se uskutečnil v roce 1812.

Po rozvodu Frederika Dorotea odcestovala do Stockholmu, kde se měla uzavřít tajný sňatek s vychovatelem svégho syna, baronem J.N.G de Polier-Vernlandem. Hodně cestovala, a to pod jménem hraběnka Itterburg. Zemřela v důsledku srdečně-cévního onemocnění cestou do Itálie v Lausanne 25. září roku 1826. K poslednímu odpočinku byla uložena do rodinné hrobky bádenské dynastie v kolegiátním kostele v Pforzheimu.

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Karel Vilém Bádensko-Durlašský
 
 
Fridrich Bádensko-Durlašský
 
 
 
 
 
 
Magdalena Vilemína Württemberská
 
 
Karel Fridrich Bádenský
 
 
 
 
 
 
Jan Vilém Friso
 
 
Amálie Nasavsko-Dietzská
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
Karel Ludvík Bádenský
 
 
 
 
 
 
Arnošt Ludvík Hesensko-Darmstadtský
 
 
Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
Dorotea Šarlota Braniborsko-Ansbašská
 
 
Karolína Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Jan Reinhard III. Hanau-Lichtenberský
 
 
Šarlota z Hanau-Lichtenbergu
 
 
 
 
 
 
Dorotea Frederika Braniborsko-Ansbašská
 
Frederika Dorotea Bádenská
 
 
 
 
 
Arnošt Ludvík Hesensko-Darmstadtský
 
 
Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
Dorotea Šarlota Braniborsko-Ansbašská
 
 
Ludvík IX. Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
Jan Reinhard III. z Hanau-Lichtenbergu
 
 
Šarlota z Hanau-Lichtenbergu
 
 
 
 
 
 
Dorotea Frederika Braniborsko-Ansbašská
 
 
Amálie Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Kristián II. Zweibrückensko-Birkenfeldský
 
 
Kristián III. Falcko-Zweibrückenský
 
 
 
 
 
 
Kateřina Agáta Rappoltsteinská
 
 
Karolína Falcko-Zweibrückenská
 
 
 
 
 
 
Ludvík Crato Nasavsko-Saarbrückenský
 
 
Karolína Nasavsko-Saarbrückenská
 
 
 
 
 
 
Filipína Henrieta z Hohenlohe-Langenburg
 

OdkazEditovat

Na počest královny Frederiky Dorotey byly nazvány laponské obce na severozápadě Švédska – Fredrika, Dorotea a Vilhelmina.

Externí odkazyEditovat

Švédská královna
Předchůdce:
Žofie Magdalena Dánská
17971809
Frederika Dorotea Bádenská
Nástupce:
Hedvika Šlesvicko-Holštýnská