Otevřít hlavní menu

Zähringové

německá panovnická dynastie

Zähringové (německy Zähringen či Zähringer), také Zähringerové nebo Bádenští je původní bádenská panovnická dynastie. V Bádensku vládla až do roku 1918, kdy byly svrženy všechny německé monarchie. Dynastie odvozuje své jméno od sídla hradu Zähringen, nedaleko města Freiburg im Breisgau.

Zähringové
Erb dynastie Zähringů
Erb dynastie Zähringů
země Bádensko (Německo), Verona
tituly

velkovévoda Bádenský
markrabě Bádenský
markrabě Veronskýmarkrabě vévoda Leipzig von Zähringen markraběBádenský

markrabě Veronský
zakladatel Bertold I.
mýtický zakladatel Bertold I.
rok založení cca 962
konec vlády 1918
poslední vládce Fridrich II. Bádenský
současná hlava Maxmilián Bádenský
větve rodu

linie Báden Badenská - Zähringové

  • Bádensko-Báden
  • Bádensko-Durlach
  • Bádensko-Spanheim

linie Hachberg

  • Bádensko-Hachberg-Sausenberg

Linie Zähringen

Leipzig von Zähringen

Zähringenové v hlavní linie vymřeli okolo roku 1218 po smrti vévody Bertolda V. Jedna z mladších linii bádenských se v roce 1771 stala opět panovníky velké části jednotného Bádenska, v letech 1803-1806 dokonce bádenskými říšskými kurfiřty a v roce 1806 byly povýšeni na bádenské velkovévody. Bádenští jsou v současnosti hlavou dynastie.

Obsah

Hrabata z Breisgau (962-1073)Editovat

Veronská markrabata (1061-1073)Editovat

Podrobnější informace naleznete v článcích Veronské markrabství a Seznam veronských markrabat.

Bádenská markrabata (1073-1190)Editovat

Panovníci rozděleného Bádenska (1190-1771)Editovat

 
Kryštof I. Bádenský

Po smrti markraběte Heřmana IV. byla země rozdělena mezi jeho syny, který tak vytvořili jednotlivé linie rodu. Jednalo se hlavně o Bádensko-Báden a Bádensko-Hachberg. Od Bádenska-Hachbergu se v roce 1290 oddělilo Bádensko-Sausenberg. V roce 1418 vymřela místní větev rodu v Bádensku-Hachbergu a území připadlo Bádensko-Bádenské větvi. Vládnoucí linie vymřela v roce 1503 také v Bádensku-Sausenbergu.

Když v roce 1503 vymřela místní linie v Bádensku-Sausenbergu území připadlo Kryštofovi I. který tak sjednotil většinu tehdejšího Bádenska. Ten ale před svou smrtí v roce 1527 rozdělil zemi mezi své 3 syny. První z nich Filip I. Bádensko-Sponheimský zemřel bezdětný v roce 1533, a tak si v roce 1535 jeho bratři Bernard a Arnošt, podělili o jeho území a založil tím linie z Baden-Badenskou a Bádensko-Pforzheimskou, která se po roce 1565 stala linií Bádensko-Durlach.

Jednotné Bádensko bylo obnoveno až roku 1771, kdy vymřela linie Bádensko-Bádenská a území připadlo Karlu Fridrichovi z linie Bádensko-Durlach, který přijal titul markraběte Bádenského.

Markrabata Báden-Bádenu (1190-1335, 1348-1588, 1622-1771)Editovat

Markrabata Báden-Hachbergu (1190-1418, 1577-1591)Editovat

Bádensko-Hachberg vzniklo v roce 1190 rozdělením původního markrabství Bádenského. Zaniklo v roce 1418 kdy vymřela vládnoucí linie a území připadlo linii Báden-Bádenským.

Markrabata Báden-Sausenbergu (1290-1503, 1577-1604)Editovat

Bádensko-Sausenberg vzniklo oddělením od Bádenska-Hachbergu v roce 1290. Když v roce 1503 vymřela místní linie území připadlo Kryštofovi I. který tak sjednotil většinu tehdejšího Bádenska.

Markrabata Báden-Ebersteinu (1291-1353)Editovat

Markrabata Báden-Pforzheimu (1291-1361)Editovat

Markrabě of Baden-Sponheimu (1515-1533)Editovat

Markrabata Báden-Durlachu (1515-1771)Editovat

Markrabě of Báden-Rodemachernu (1536-1596, 1622-1666)Editovat

Leipzig von Zähringen - markrabata vévodové - 1575-1620Editovat

Přímá linie vládnoucího Filipa III.

Markrabě vévoda lipský z Zähringenu, 1575-1620

První zmínka o rodu Zähringenů sahá od roku 1100.

Rodová linie a potomci s titulem markrabě-vévoda/markraběnka vévodkyně lipská z Zähringenu (Leipzig von Zähringen), z této královské vládnoucí větvě sahají až do dnešní doby. Zina Margaret Justine John Leipzig von Zähringen je poslední žijící této královské vládnoucí linie.

Markrabě Bádenský (1771-1806) a kurfiřt (1803-1806)Editovat

Bádensko bylo od 12. století po většinu času s krátkými výjimkami rozděleno mezi větve rodu Zähringenů, ale až v roce 1771 se markrabě Bádenska-Durlachu Karel Fridrich Bádenský rozhodl potom co zdědil sousední markrabství Báden-Bádensko, přijmout po delší době, kdy nebyl používán titul markraběte Bádenského, a postupně sjednotit Bádensko včetně okolních biskupství, což se mu definitivně povedlo mezi lety 1805-1810. V roce 1803 udělil Napoleon markraběti Karlu Fridrichovi kurfiřtský hlas (v té době jím sjednocované Bádensko mělo méně než polovinu z budoucího území). Předtím bylo bádenské markrabství a zároveň kurfiřtství zaniklo v roce 1806 povýšením na velkovévodství a zánikem Svaté říše římské.

Velkovévodové Bádenští (1806-1918)Editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Bádenské velkovévodství.

Bádenské velkovévodství vzniklo v roce 1806, kdy ho Napoleon Bonaparte za pomoc (dědičně) povýšil markrabství na velkovévodství, zároveň se stalo členem Rýnského spolku. Již v roce 1803 udělil Napoleon markraběti Karlu Fridrichovi kurfiřtský hlas. Až v roce 1771 se právě markrabě Bádenska-Durlachu Karel Fridrich Bádenský rozhodl přimout titul markraběte Bádenského a postupně sjednotit Bádensko včetně okolních biskupství což se mu definitivně povedlo mezi lety 1805-1810. Bádensko se také jako ostatní německé státy v roce 1815 stalo členem Německého spolku. V roce 1871 po Prusko-francouzské válce se jako většina zbylých nezávislých německých států stalo součástí Německého císařství.[1]

V důsledku německé porážky v první světové válce se v listopadu 1918 úplně vyčerpané Německo vzdalo. Následně vypukla v Berlíně, takzvaná listopadová či německá revoluce, jež se rozšířila po celém Německém císařství. V této závěrečné fázi existence Německého císařství byl německým kancléřem právě princ Max Bádenský, korunní princ Bádenska. Důsledkem revoluce bylo, že byly zrušeny či padly všechny německé monarchie včetně samotného Německého císařství. Dne 22. listopadu 1918 zde byla po odstoupení posledního velkovévody Fridricha II. vyhlášena republika Bádensko (německy Republik Baden), který byl do 1933 spolkovou zemí tzv. Výmarské republiky.

a hlavy rodu po roce 1918Editovat

Nevládnoucí členky roduEditovat

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Dějiny Německa - Helmut Müller, Karlem Friedrichem Kriegerem, Hannou Vollrath, redakce Meyers Lexikon; Nakladatelství Lidové noviny, 2004, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-188-3