Fridrich I. Bádenský (markrabě)

bádenský markrabě
Tento článek pojednává o bádenském markraběti. Možná hledáte: Fridrich I. Bádenský (velkovévoda) - bádenský velkovévoda (1856–1907).

Fridrich I. Bádenský (1249, Alland29. října 1268, Neapol) byl markrabě bádenský a veronský a také krátce rakouský vévoda.

Fridrich I. Bádenský
veronský a bádenský markrabě
Portrét
Narození1249
Alland
Úmrtí29. října 1268
Neapol
DynastieZähringenové
OtecHeřman VI. Bádenský
MatkaGertruda Babenberská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Bitva u Tagliocozza na dobové miniatuře

Fridrich byl jediným synem Heřmana VI. Bádenského a vdovy po českém princi Gertrudy. Po otci pocházel ze starého rodu Bádenských, jejichž předkem byl Heřman I. Bádenský, syn Bertolda I. ze Zähringenu. Matka byla z rodu Babenberků a také jedna ze dvou držitelek Privilegia minus, které zaručovalo dědictví Rakouska i po ženské linii. Heřman se sňatkem s Gertrudou stal rakouským vévodou. Držení rakouských zemí mu potvrdil papež i římský král Vilém Holandský.

Heřman Bádenský nečekaně zemřel již v říjnu 1250. Ovdovělá Gertruda zpočátku zanechala obě děti pod ochranou Wettinů v Míšeňsku a znovu se provdala. Stále patřila mezi aktivní odpůrce přemyslovské vlády v Rakousích a Štýrsku. Sídlila s dětmi ve Štýrsku, které bylo pod uherskou nadvládou a doufala snad, že Béla IV. synovi znovu udělí vévodský titul.

V době Přemyslovy svatby s Kunhutou byl mladičký Fridrich pravděpodobně hostem pražského královského dvora. Roku 1261 Prahu opustil a přidal se k wittelsbašskému dvoru štaufského prince Konradina. O desetiletém Konradinovi se začalo uvažovat jako o novém římském králi ve spojitosti s krizí říšského dvojvládí. Fridrich začal na Konradinově dvoře opět užívat titul „vévoda rakouský a štýrský“. Ve Štýrsku se panstvo rozdělilo na příznivce Přemysla a Gertrudy s Fridrichem. Krize byla zažehnaná až příslibem svatby Fridrichovy sestry Anežky s již obstarožním korutanským vévodou Oldřichem, který byl bratrancem českého krále.

V září roku 1267 se Fridrich vydal se svým přítelem Konradinem na vojenské tažení za obnovu štaufského italského panství, které bylo již papežem „přiklepnuto“ Karlovi z Anjou. Mladíky doprovázeli Wittelsbachové a švábská šlechta, včetně Rudolfa Habsburského. Po počátečním nadšení italských měst se říšský doprovod ve Veroně odpojil a Konradin zůstal odkázán na italské spojence. Slavně jej přijalo věčné město Řím a dál postupoval na jih, kde se v bitvě u Tagliocozzo setkal se svým protivníkem. 23. srpna 1268 Konradin a jeho vojevůdci prohráli rozhodující bitvu. Oběma mladíkům se podařilo utéct, ale byli Karlovi vydáni a společně s několika dalšími společníky popraveni stětím na náměstí v Neapoli v říjnu 1268.

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Heřman III. Bádenský
 
 
Heřman IV. Bádenský
 
 
 
 
 
 
Berta Lotrinská
 
 
Heřman V. Bádenský
 
 
 
 
 
 
Ludvík z Tübingenu
 
 
Berta z Tübingenu
 
 
 
 
 
 
?
 
 
Heřman VI. Bádenský
 
 
 
 
 
 
Jindřich Lev
 
 
Jindřich V. Brunšvický
 
 
 
 
 
 
Matylda Anglická
 
 
Irmengarda Brunšvická
 
 
 
 
 
 
Konrád Štaufský
 
 
Anežka Štaufská
 
 
 
 
 
 
Irmgarda z Hennebergu
 
Fridrich I. Bádenský
 
 
 
 
 
Leopold V. Babenberský
 
 
Leopold VI. Babenberský
 
 
 
 
 
 
Helena Uherská
 
 
Jindřich Babenberský
 
 
 
 
 
 
?
 
 
Theodora Angelovna
 
 
 
 
 
 
?
 
 
Gertruda Babenberská
 
 
 
 
 
 
Ludvík II. Durynský
 
 
Heřman I. Durynský
 
 
 
 
 
 
Judita Švábská
 
 
Anežka Durynská
 
 
 
 
 
 
Ota I. Bavorský
 
 
Žofie z Wittelsbachu
 
 
 
 
 
 
Anežka z Loonu
 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Předchůdce:
Heřman VI.
  Rakouský vévoda
Heřman I.
12501251
  Nástupce:
Přemysl Otakar II.