Otevřít hlavní menu
2M62, zde ve verzi 2M62U, nejběžnější traťová nákladní lokomotiva v barvách LDz

Železniční síť v Lotyšsku je spravována společností LDz infrastruktūra, která je součástí státního koncernu Latvijas dzelzceļš (LDz; Lotyšská železnice; jednotné číslo) se sídlem v Rize, založeného 2. září 1991.

Tvoří ji (2008) 2282 km železnic rozchodu 1520 mm, shodného jako ve všech sousedících státech. I dalšími technickými prostředky je železnice těsně navázána na prostředí Ruska a ostatních nástupnických států Sovětského svazu. Elektrizace části sítě, která slouží předměstské dopravě v okolí Rígy, byla provedena v letech 1950 až 1991; použit je stejnosměrný napájecí systém 3 kV. Na posledním zbytku dílčích úzkorozchodných sítí, úseku Gulbene - Alūksne (33 km na rozchodu 750 mm), je muzejní provoz, zajišťovaný soukromou společností.

Obsah

Osobní dopravaEditovat

Osobní dopravu provozuje státní akciová společnost Pasažieru vilciens, která byla do 2. října 2008 součástí holdingu LDz.[1] Společnost přepravila v roce 2008 26,37 mil. cestujících. Vzhledem k nízké hustotě osídlení s výrazným těžištěm v hlavním městě (téměř třetina populace) je osobní doprava zavedena pouze na části sítě, tvořící radiální uspořádání se středem v Rize osobním nádraží - odtud vyjíždějí či sem míří všechny osobní vlaky. Jedinou výjimkou, jediným tangenciálním spojem, je tranzit z litevského území přes Daugavpils do Sankt Petěrburgu. Vlaky předměstské dopravy jezdí po všech pěti tratích vycházejících z Rigy, a to nejdále do těchto sídel:

U prvních čtyř směrů se využívá elektrické trakce, dopravu zajišťují elektrické jednotky místní výroby (RVR); v současnosti probíhá jejich modernizace. Elektrizace trati do Siguldy nebyla dokončena. Vlaky jedoucí za tyto meze (nikoliv za Skulte, kde dále nejede nic; od 15. 2. 2010 ani za Tukums) jsou považovány za dálkové a jezdí s frekvencí od čtyř spojů denně (Daugavpils) až po pouhé dva spoje týdně (Liepāja). Zajišťují je motorové jednotky, rovněž výroby RVR. Během nedávné hospodářské konjunktury spojů poněkud přibylo (obnovena doprava do Ventspilsu, i když jen dva páry vlaků týdně), ale v roce 2010 lze pozorovat opět redukci; spoj z Ventspilsu do Rīgy jel naposledy 15. 2. 2010, spoj z Reņģe na litevských hranicích do Rīgy jel naposledy 22. 2. 2010. Je omezována i předměstská doprava.[2] [3]

Mezinárodní provoz, který od 27. února 2009 zajišťuje dopravce LDz Cargo (dceřiná společnost LDz),[4] sestává z jednoho ubytovacího spoje do Moskvy, jednoho do Sankt Petěrburgu a počínaje 1. červnem 2011 také jednoho do Minsku, a to v klasických soupravách vedených lokomotivou TEP70. Spoj do Minsku je veden mimo litevské území, zajížďkou přes Polock, a mimo letní sezónu jezdí jen o víkendech. Spoje z Rigy směrem na Litvu (v letní sezóně až do krymského Simferopolu) přestaly jezdit po roce 2006.

Nákladní dopravaEditovat

 
Vůz na cement soukromého držitele, pořízený v roce 2008

Nákladní dopravu provozuje především společnost LDz Cargo (vyčleněna z mateřské firmy Latvijas dzelzceļš k 4. červenci 2007).[5] Za rok 2010 vykázala 49,164 mil. tun přepraveného zboží.[6]

K největším soukromým operátorům patří firma A/S Baltijas Tranzīta Serviss, většinově vlastněná Rižským obchodním přístavem. Zaměřuje se na přepravu do obchodních přístavů v Rize a Ventspilsu. V roce 2009 vykázala přepravu 9,3 mil. tun zboží.[7]

Nákladní doprava jezdí výhradně v nezávislé trakci; typickým traťovým hnacím vozidlem je lokomotiva 2M62. Vzhledem k zaměření na tranzit (viz Ekonomika Lotyšska) se zachovává plná technická kompatibilita s ruskými a dalšími postsovětskými železnicemi včetně způsobu označování vozidel (vozy jsou odlišovány UIC kódem země „25“).

Největší podíl na přepravovaném zboží zaujímá ropa a ropné produkty.

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat