Otevřít hlavní menu

Žebnice

část obce Plasy v okrese Plzeň-sever

Žebnice (dříve též Šebnice, německy Schebnitz, Zebnitz[1]) je vesnice v severovýchodní části okresu Plzeň-sever, část obce Plasy, 2 km severně od Plas. Ve vesnici žije necelých 200 obyvatel,[2] její katastrální území měří 587,98 ha a PSČ všech adres je 331 01. Ves je součástí Mikroregionu Dolní Střela.

Žebnice
Fara
Fara
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 176 (2011)
Domů 70
Nadmořská výška 435 m
Lokalita
PSČ 331 01
Obec Plasy
Okres Plzeň-sever
Historická země Čechy
Katastrální území Žebnice (5,88 km²)
Zeměpisné souřadnice
Žebnice
Žebnice
Další údaje
Web www.zebnice.cz
Kód části obce 195685
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kostel svatého Jakuba Většího

Obsah

HistorieEditovat

První archeologické doklady o slovanském osídlení místa a svatyni pocházejí z 9. století a byly objeveny v letech 2003–2005 pod kostelem.[zdroj?] Roku 1250 patřila Žebnice mezi 11 vsí, které papež Inocenc IV. potvrdil mezi statky plaského kláštera. Roku 1346 ji opat Jakub I. za roční nájemné postoupil jistému Gerhardovi a jeho manželce.[3][4]

Další písemná zmínka o vesnici Zebnycz s kostelem pochází z roku 1352,[1] z rejstříků papežského desátku.[5] Potvrzuje, že patřila ke statkům kláštera cisterciáků v Plasích a zůstala jím až do zrušení kláštera v roce 1785.

Roku 1396 se připomíná rytíř Mikuláš ze Žebnice.[1] Roku 1421 ves od krále Zikmunda Lucemburského získal Burian starší z Gutštejna, který ji připojil k hradu Bělé. Roku 1421 táhlo Žižkovo vojsko od Plzně do Plas přes Žebnici a pravděpodobně kostel poškodilo.[6] Roku 1480 byl Jakub ze Žebnice purkrabím hradu Rabštejna.[7] V roce 1530 plaský opat Bohuslav Žebnici vyplatil, dále až do zrušení kláštera patřila k Plasům.[8]

V roce 1741 byla vystavěna nová fara. Kámen ze staré fary byl použit na stavbu školy uprostřed vsi.[zdroj?]

Po zrušení plaského kláštera majetek spravoval Náboženský fond českého gubernia, po zrušení patrimoniální správy roku 1850 se obec osamostatnila. Až do roku 1921 tvořila politickou obec se sousedním Horním Hradištěm.[zdroj?]

Přírodní poměryEditovat

Žebnice sousedí na jihu s městem Plasy a na západě se vsí Horní Hradiště. V hlubokém zalesněném údolí okolo Žebnického potoka nazývaném Peklo je malý podzemní vodopád vysoký asi dva metry. Na východ od vsi leží samota Sokolka. Vsí protéká Žebnický potok.

ŠkolstvíEditovat

První škola sídlila v domě čp. 37 pod kostelem, který shořel roku 1910. Samostatná obecná škola byla otevřena na základě dekretu císařovny Marie Terezie roku 1741 a postavena roku 1742. Její kronika byla založena po vystavění nové budovy roku 1884 a je důležitým pramenem k dějinám celé obce.[9][10] Nová školní budova byla postavena v letech 1897–1898.

SpolečnostEditovat

Každoročně se ve vsi koná řada společenských a neobvyklých sportovních akcíː

  • závod traktorů do vrchu zvaný Traktoriáda
  • sportyː pétanque, surfování, lyžování za autem (autoskijering), sáňkování v křesle za autem, surfování na sněhu a další

Společenské akce:

  • dětský karneval, masopust, taneční zábavy a turnaje
  • Mnohým akcím slouží hospoda U Hasiče.[zdroj?]

PamětihodnostiEditovat

  • Původní vrcholně gotický kostel kostel svatého Jakuba Většího byl v letech 1784–1785 nahrazen barokní stavbou s pravoúhlým presbytářem.[11] Ze staršího kostela se dochoval jen trojboký presbytář.[12]
  • Barokní budova fary s mansardovou střechou je datovaná na desce supraporty severního vchodu letopočtem 1741.
  • Budova základní školy z roku 1897–1898
  • zbytky tvrze Šebíkov ve stejnojmenném lese
  • hraniční kámen ve zdi stodoly u čp. 25
  • unikátní původní soubor dřevěných lidových staveb s kamennými základy (domy čp. 31 a 34)
  • v ohradní zdi je vsazen smírčí kříž

Na cestě Plasy–Kralovice se nacházejí

  • kamenné barokní sochy sv. Jana Nepomuckého (1759) a sv. Judy Tadeáše (1767)
  • jeden z největších smírčích křížů v Evropě.[zdroj?]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 819. 
  2. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 251. 
  3. ČECHURA, Jaroslav. Cisterciácké kláštery v českých zemích v době předhusitské ve světle řádových akt. In: Právně historické studie 26. Praha: Academia, 1984. ISSN 0079-4929. S. 35–72.
  4. CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-617-1. S. 180–182. 
  5. TOMEK, Václav Vladivoj. Registra Decimarum Papalium, čili, Registra desátků papežských z dioecezí pražské. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 107 s. S. 44. 
  6. Prameny dějin českých = Fontes rerum Bohemicarum. Příprava vydání Josef Emler, Jan Gebauer, Jaroslav Goll. Svazek V. Praha: Nákladem nadání Františka Palackého, 1893. 644 s. S. 472–473. 
  7. Guberniální listiny (993) 1261–1937 Inventář. Příprava vydání Karel Beránek, Věra Beránková. Praha: Státní ústřední archiv, 1975. Kapitola Listina sign. 421 z 1. července 1480. 
  8. PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. Politický okres kralovický. Svazek XXXVII. Praha: Archeologická komise při České akademii věd a umění, 1912. 272 s. Dostupné online. S. 259–264. 
  9. Kronika obecné školy 1884–1940. Žebnice: Porta fontium, 1884–1940. Dostupné online. 
  10. Kronika obecné a národní školy 1940–1954. Žebnice: Porta fontium, 1940–1954. Dostupné online. 
  11. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Žebnice, s. 401. 
  12. KORELUS, Pavel. Žebnický svatý Jakub dostává svoji původní podobu. Plzeňský deník.cz [online]. 2009-08-04 [cit. 2016-11-12]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Žebnice, s. 401. 
  • CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-617-1. S. 180–182. 
  • POLÁK, Josef. Pamětní kniha obce Žebnice. Archivní zpravodaj. 1996, čís. 1, s. 5–6. 

Externí odkazyEditovat