Karel Nepraš

český grafik, sochař a výtvarník
(přesměrováno z Šmidrové)

Karel Nepraš (2. dubna 19325. dubna 2002) byl český sochař, kreslíř, grafik, profesor Akademie výtvarných umění v Praze.

Karel Nepraš
Profesor Karel Nepraš v ateliéru
Profesor Karel Nepraš v ateliéru
Narození2. dubna 1932
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí5. dubna 2002 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař, kreslíř, grafik, pedagog AVU
DětiKarolína Neprašová
PříbuzníNaděžda Plíšková (manželka), Karolína Neprašová-Kračková (dcera)
OceněníMedaile Za zásluhy mzz I. stupeň, in memoriam (2002)
Webová stránkawww.karelnepras.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Karel Nepraš absolvoval v letech 1948-1951 Střední průmyslovou školu keramickou v Praze a odtud byl roku 1952 přijat na Akademii výtvarných umění do sochařského ateliéru prof. Jana Laudy, který absolvoval roku 1958.

Šmidrové editovat

V tíživé atmosféře komunistického režimu 50. let, všeobecného špiclování a důrazu na výuku marxismu a socialistického realismu na Akademii byla osobní přátelství a soukromá setkávání studentů důležitější než škola.

Spolu se spolužáky Janem Koblasou, Bedřichem Dlouhým a hudebníky Rudolfem Komorousem, Liborem Peškem a Janem Klusákem založil Club (dle vzoru anglických pánských klubů), který po první dadaistické společné akci výtvarníků, muzikantů a herců (Malmuzherciáda, 19. 12. 1954) někteří opustili a spolek se nadále scházel ve složení Karel Nepraš, Jan Koblasa, Bedřich Dlouhý, Rudolf Komorous jako Šmidrové. V roce 1957 připravili jednodenní výstavu na Střeleckém ostrově spolu s přizvanými literáty (Václav Havel, Jiří Paukert, Milena Tobolová) a profesionálními hudebníky jako komponovaný večer, spojený s prezentací mimoškolní výtvarné tvorby.

Aktivity spolku Šmidrové (od r. 1955 s Jaroslavem Vožniakem) kromě pravidelných schůzek, recesistických akcí a formalizovaných rituálů s fragmentární společnou literární činností, pokračovaly i po ukončení studia na Akademii a vedly postupně k založení amatérské dechovky (1958) a společným vystoupením jako byla osobitá inscenace Paličovy dcery roku 1959 a parodie na tehdejší oficiální rituály – Slavnostní akademie Šmidrů ku vzpomínce básníka Václava Svobody Plumlovského v jazzovém klubu Reduta roku 1960 (za účasti Hany Purkrábkové, Aleše Veselého, Kateřiny Černé, Čestmíra Janoška, Jana Klusáka, Petra Lampla, Bohumíra Mráze). S uvolňující se politickou atmosférou a potřebou věnovat se vlastní tvorbě se činnost spolku postupně utlumila, ale ještě v roce 1962 nakrátko Šmidry znovu spojilo založení hokejového klubu Paleta vlasti.

Křižovnická škola editovat

Jako autor kreseb do časopisů se Nepraš seznámil s výtvarníkem Janem Steklíkem a ve společnosti scházející se v hospodě U Křižovníků v roce 1963 založili Křižovnickou školu čistého humoru bez vtipu[1], kde se kromě výtvarníků (Naděžda Plíšková, Zbyšek Sion, Otakar Slavík, Zdeněk Beran, Rudolf Němec, Aleš Lamr aj.) scházeli i teoretici (Jan Kříž, filosof Eugen Brikcius, psycholog Vladimír Borecký, Ivan Martin Jirous, Věra Jirousová, Josef Kroutvor, Karel Oujezdský) a příslušníci tehdejšího kulturního undergroundu. Hudební aktivity (Sen noci svatojánské band, Plastic People), happeningy, výlety, „sběr pivních vzorků“, efemérní společné projekty byly součástí kolektivní duševní regenerace, ale nesouvisely přímo s uměleckými aktivitami členů.

60. léta - 1989 editovat

V roce 1964 se Karel Nepraš oženil s výtvarnicí a básnířkou Naděždou Plíškovou. Roku 1975 se jim narodila dcera Karolína později provdaná Kračková, která je rovněž výtvarnice.

Od počátku 60. let se Karel Nepraš postupně prosadil jako kreslíř i sochař, účastnil se důležitých výstav doma i v zahraničí, o jeho práce se zajímaly galerie i sběratelé umění. Po okupaci r. 1968 ztratil možnost prezentovat svá díla, byl nucen živit se restaurováním a mezi lety 1974 a 1988 téměř rezignoval i na sochařskou tvorbu. Nové možnosti vystavovat se objevily až koncem 80. let, zprvu na neoficiálních akcích a v zahraničí (1988 s Jiřím Sopkem).

1990-2002 editovat

Od roku 1990 působil Karel Nepraš jako docent, od roku 1991 profesor a vedoucí ateliéru Socha 1 (Školy Karla Nepraše) na Akademii výtvarných umění v Praze až do dubna 2002. Ve školním roce 1996 - 1997 byl ateliér během rekonstrukce budovy Akademie přemístěn do Doubice. Z Neprašova ateliéru vzešla řada výrazných osobnosí - např. sochařky Paulina Skavová, Martina Hozová a Klára Klose nebo sochař Zdeněk Šmíd a malíř MICL. Karel Nepraš se věnoval také vlastní tvorbě až do roku 2002, kdy v Praze zemřel.

Dílo editovat

Kresby a grafika editovat

 
Nepříjemná situace (1969), lept 59 x 70 cm

Kresby lidských postav z konce 50. let byly inspirované četbou (ilustrace ke Kafkovi), hudbou (Šmidrotón, Pohřební písně) nebo společenskou atmosférou (Loutkové divadlo, Labyrinty světa) a postupně se vyvinuly ve specifický druh černého humoru s existenciálním podtextem (Malá surovost). Po krátké periodě nefigurativní (1960) vznikaly následující kresby paralelně se sochařskou tvorbou a předcházely expresivním figurám a hlavám s obnaženými tělesnými strukturami, reflektovaly absurdní děje a dospěly postupně k větší významové složitosti (varianty Dialogů, Všechno je v kouli, aj.), se zachováním ironizujícího pohledu a nelaskavého humoru.

Některé cykly kreseb vyšly knižně v 60. letech (Totenklagen) a v 80. letech v AJG Hluboká nebo v samizdatu (Trigon). Na počátku 90. let vytvořil autor ilustrace k novým vydáním knih z nakladatelství Franze Kafky nebo Paseka (Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha).

Mimo kreseb vytvořil Karel Nepraš také četné grafické listy, převážně technikou leptu a litografie (Nepříjemná situace, Berenice, Ptáček).

Keramika a porcelán editovat

Z padesátých a počátku 60. let pocházejí stylizované keramické figury zvířat (Psí anděl) nebo torza, některé menší plastiky vznikaly paralelně s jinou tvorbou do 80. let.

Na keramickém symposiu v roce 1971 vytvořil K. Nepraš rozsáhlou asambláž z majolikových prvků Velká fontána. Od poloviny 90. let, kdy se zúčastnil keramického symposia v Lounech, pracoval trvale s elektroporcelánem a použil ho v menších reliéfech (Vysychající krajina) i figurálních objektech-asamblážích (Prsa na jiný způsob) nebo keramickém objektu Dialog VIII – hromosvod (Prostor Zlín. 1994). V devadesátých letech vznikla série bust jako asambláže na porcelánovém korpusu.

Kovové sochy a asambláže editovat

První klasicky modelované protáhlé figury (Žena s odhaleným nitrem 1959) následovala perioda experimentů s galvanizovanými informelními kovovými plastikami (Reliéf, 1964) nebo svařovanými sochami inspirovanými F. Kafkou (Portrét Řehoře Samsy 1964, varianty Zámku).

V roce 1964 vytvořil Karel Nepraš z drátů, textilu a červeného laku hlavičky pro připravovaný animovaný film - balet dle E.A. Poe (Maska červené smrti) a později tuto techniku uplatnil na sérii větších soch hlav a postav (Moroa, Velký dialog, 1966).

Sochy vznikaly jako asambláže drátů, trubek i nalezených kovových předmětů spojených textilem a epoxidem, kolorovaných obvykle červeným lakem ke zvýraznění plasticity. Původně autor zamýšlel odlít sochy do bronzu, ale nakonec dal přednost účinku syrového materiálu a odlity byly jen některé menší figury vytvořené podobným způsobem (Posluchač hudby 1976/77).

Na sochařském symposiu otevřených forem v Ostravě v roce 1969 se Karel Nepraš seznámil s technikou modelování a odlévání litiny a vytvořil zde své klíčové dílo „Rodina připravená k odjezdu“ (zničeno v 80. letech). Litinu v surové podobě od té doby použil jako základní prvek svých hlav, figur a sestav s pohyblivými převody (Přepadení králíkárny, Větší domlouvá menšímu) vytvořených do poloviny 70. let. S arch. Kupkou také realizoval některé kovové reliéfy pro veřejný prostor (Šatičky, ul. Na můstku).

Sochař později stále více využívá prefabrikované litinové prvky, trubky a instalatérské armatury k sestavení objektů (Pokus o autoportrét) nebo kombinuje litinové odlitky s nářadím (variace na téma Žeň, 1993/94), s kameninou, vodoinstalačními armaturami a nejrůznějšími banálními předměty jako Hlavy-fontány nebo Portréty (Portrét S.S., 1989). Jednotlivé sochy sestavuje do nových významových souvislostí (varianty Sněhurky a sedmi trpaslíků), nebo vytváří konceptuální environmenty (Zeď nářků, Lázeň pro MV, Zvířecí kostra).

Litinové prvky a ocel použil sochař také v rozsáhlejších objektech pro veřejný prostor (Kameraman, 1988, Altán a prameník, Domov seniorů v Malešicích, 1989).

V 90. letech byla pro tvorbu Karla Nepraše významná spolupráce s arch. Kupkou a jeho projekty pro architekturu. V té době upouští od asambláží a vytváří série stylově čistých odlitků torz (Míra zodpovědnosti), figurální patníky pro Lichtenštejnský palác, polopostavy - sloupy (Museum Kampa) nebo návrhy pro kamenné prvky schodiště, krbu a patníků (Toskánský palác).

Jako poslední díla vznikla série minimalistických kovových plastik Egypt-Giacometti-Nepraš (NG) a návrh na pomník Jaroslava Haška.

 
Pomník Jaroslava Haška od Karla Nepraše a jeho dcery Karolíny Neprašové-Kračkové

V případě pomníku, kde nutnost realistického zpodobení tváře nebylo možné obejít, vyřešil Nepraš potřebu svobodného vyjádření drobnou poťouchlostí ve stylu svých kreseb a posadil bustu spisovatele na stylizovanou sochu koně s nálevním pultem a nenápadnou citací svých starších soch složených z vodoinstalačních materiálů. Dokončení pomníku se sochař nedožil a proto bustu Jaroslava Haška vytvořila sochařova dcera Karolína Neprašová v roce 2005.

Přestože Karel Nepraš bývá považován za zakladatelskou osobnost „české grotesky“, jeho sochy mají kořeny v tragické době 50. let a dobách normalizace po okupaci roku 1968. Mají silný existenciální podtext a nelze je vykládat prvoplánově. Jeho „Dialogy“ jsou tak spíše reflexí na nemožnost dialogu, „Figura s náplní“ je lisem na figuru, „Moroa“ a jiné sochy z drátů a textilu jsou „monstra, jejichž excentrická tělesnost balancuje na ostří předělu mezi hrůzou a směšností „[2](M Halířová 1991)

(„Smát se můžete jakkoliv, ale umění, i když je groteskní, je vážné“ KN, Ironstory [3])

Publikace editovat

  • Totenklagen / Funeral songs / Cants funèbres, Artia, podnik pro zahraniční obchod, Praha 1966
  • Puppenbusen (Satirische Zeichnungen), Heinrich Heine Verlag GMBH, Frankfurt nad Mohanem 1969

Zastoupení ve sbírkách editovat

Ocenění editovat

  • 1962 Stříbrná medaile, International Exhibition of Modern Ceramics, Praha
  • 2002 Státní vyznamenání za vynikající umělecké výsledky

Výstavy editovat

Autorské (výběr) editovat

  • 1960 Labyrint světa, kreslený humor, Divadlo Rokoko, Praha
  • 1963 Loutkové divadlo, kreslený humor, Divadlo Paravan, Praha
  • 1964 Plastiky, kresby, grafika, Galerie na Karlově náměstí, Praha
  • 1969 Plastiky, Studium Generale, Stuttgart
  • 1970 Račte točit, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1978 Karel Nepraš: Zeichnungen, plastiken, Sonnenring Galerie, Münster
  • 1984 Kresby a plastiky, Galerie Opatov, Praha
  • 1989 Karel Nepraš, Galerie Opatov, Praha
  • 1991 Kresby, grafika, ilustrace, kreslený humor a drobná plastika, Národní galerie, Zbraslav
  • 1991 Sochy, Staroměstská radnice, Praha
  • 1992/94 Sochy, Galerie umění Karlovy Vary, Olomouc, Ostrava
  • 1995 Karel Nepraš, Galerie MK, Rožnov pod Radhoštěm
  • 1997 Sochy, Galerie Hůlka, Liberec
  • 1998 Plastiky, Městská galerie Ve věži, Planá
  • 1998 Sochy, Galerie Art Neprašová, Břeclav
  • 1998 Sněhurka a sedm trpaslíků a další, Galerie U Kamene, Stop gallery, Plzeň
  • 1999 Nalakuj si sám, Galerie Gambit, Praha
  • 1999 Iron Story, Galerie Peron, Praha
  • 2000 Karel Nepraš, Centre tchèque Paris
  • 2000 Karel Nepraš 1960 - 2000, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
  • 2001 Výběr z díla, Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, Most
  • 2002 Karel Nepraš, Galerie Benedikta Rejta, Louny
  • 2002 Sedící, stojící, kráčející, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
  • 2007 Karel Nepraš, Dům umění, Zlín
  • 2008 Karel Nepraš: Česká krajina, Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • 2012 Karel Nepraš, DOX, Centrum současného umění / Centre for Contemporary Art, Praha
  • 2016 Karel Nepraš: Rodina připravená k odjezdu, DOX, Centrum současného umění / Centre for Contemporary Art, Praha
  • 2019 Karel Nepraš: Egypt—Giacometti—Nepraš, Muzeum umění a designu, Benešov

Společné výstavy (výběr z 280) editovat

  • 1954 1. Malmuzherciáda, Klub unitářů, Praha
  • 1957 Výstava na jeden den, Střelecký ostrov, Praha
  • 1964 Výstava D, Galerie Nová síň, Praha
  • 1964 Socha 1964, Liberec
  • 1965 Šmidrové, Letohrádek Ostrov
  • 1965 Junge tschechische graphiker, 1. Teil, Alpbach
  • 1965 Jeune Avant-garde Tchécoslovque, Galerie Lambert, Paříž
  • 1966 Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Künste, Berlín
  • 1967 Mostra d'arte contemporanea Cecoslovacca, Castello del Valentino, Turín
  • 1967 Fantasijní aspekty současného českého umění, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1967 17 tsjechische kunstenaars , Galerie Orez, Den Haag
  • 1968 Die Logik der durchsichtigen Nacht, Kunstamt Wilmersdorf, Berlín
  • 1968 Šmidrové, Galerie Václava Špály, Praha, Krajská galerie, Hradec Králové
  • 1969 22 grafici della Cecoslovacchia, Libreria Feltrinelli, Firenze
  • 1969 Sept jeunes peintres tchécoslovaques, Galerie Lambert, Paříž
  • 1969 Arte contemporanea in Cecoslovacchia, Galleria Nazionale d'Arte Moderna e Contemporanea (GNAM), Řím
  • 1969 Nová figurace, Mánes, Praha
  • 1969 Socha a město, Liberec
  • 1970 Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts: Von Myslbek bis zur Gegenwart, Schloß Charlottenburg - Orangerie, Berlín
  • 1970 Artchemo, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1970 Karel Nepraš, Naděžda Plíšková, Malinův dům, Havlíčkův Brod
  • 1980/81 Eleven Contemporary Artists from Prague, New York University, University of Michigan, Ann Arbor
  • 1981 Netvořice '81, Dům Bedřicha Dlouhého, Netvořice
  • 1985 Karel Nepraš, Jan Steklík: Žena ve výtvarném umění, ÚMCH, Praha
  • 1985 Barevná socha, Galerie H , Kostelec nad Černými lesy
  • 1987 30 výtvarníků v Lidovém domě, Praha
  • 1987 Expressiv. Mitteleuropäische Kunst seit 1960, Vídeň
  • 1987 Grotesknost v českém výtvarném umění 20. století, Staroměstská radnice, Praha
  • 1988 Barevná plastika, Vojanovy sady, Praha
  • 1988 Expressiv, Central European Art since 1960, Hirshhorn Museum and Sculpture Garden, Washington D.C.
  • 1988 Forum 1988, Holešovická tržnice, Praha
  • 1988 Jan and Meda Mladek Collection, Herbert F. Johnson Museum of Art, New York
  • 1989 Úsměv, vtip a škleb, Palác kultury, Praha
  • 1990 Pocta umělců Jindřichovi Chalupeckému, Městská knihovna, Praha
  • 1990 Neoficiální. Umění Československa 1968-1989, Moravská galerie v Brně, Regensburg
  • 1990 Polymorphie: Kunst als subversives Element Tschechoslowakei 1939-1990, Martin-Gropius-Bau, Berlín
  • 1990 Czech Art in the Velvet Revolution, New York
  • 1991 Tradition und Avantgarde in Prag, Osnabrück, Bonn
  • 1991 K.Š. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, Praha, Hradec Králové, Olomouc
  • 1993 Šmidrové - Škola české grotesky - 12/15, Galerie Gambit, Praha
  • 1993 /94 Mezinárodní sympozium prostorových forem , Ostrava
  • 1993/94 Nová figurace, Litoměřice, Pardubice, Brno, Opava, Jihlava
  • 1994 Ohniska znovuzrození, Městská knihovna, Praha
  • 1996 Umění zastaveného času, Praha, Brno , Cheb
  • 1997 Česká groteska / Czech Grotesque, Stockholm, Oslo, Helsinky, Bratislava, Košice, Varšava
  • 1999 Sympozium železné plastiky 1998, Veletržní palác, NG v Praze
  • 1999 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958 - 1968, Praha, Cheb
  • 2000 Pomník Franzi Kafkovi, Galerie Franze Kafky, Praha
  • 2000 100 + 1 uměleckých děl z dvacátého století, Dům U Černé Matky Boží, NG v Praze
  • 2001 Barevná socha, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 2002 Česká grafika. Půlstoletí proměn moderní grafické tvorby, Mánes, Praha
  • 2004/6 Šedesátá / The sixties, Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna Galerie umění Karlovy Vary
  • 2004 Kupka - Nepraš: Setkání v architektuře, Galerie Jaroslava Fragnera, Praha
  • 2005 Šmidrové: Jednou Šmidrou, Šmidrou na věky, Hrad Bítov, Galerie Šternberk, Atrium, Praha
  • 2007 Karel Nepraš a přátelé, Alternativa, Zlín
  • 2007 Soustředěný pohled. Grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií České republiky, OG v Liberci, OGV v Jihlavě
  • 2008 Neovladatelná vášeň pro krásu. Výstava k 70. narozeninám Vojtěcha Petratura, instalatéra, montéra, sběratele, galeristy a kurátora, Veselí nad Moravou
  • 2008 Česká plastika, Galerie Moderna, Praha
  • 2008 České a slovenské umění 60. let 20. století, Dům umění, Zlín, GVU v Ostravě
  • 2009 Kupka - Nepraš: Setkání v architektuře, Nostický palác, Praha[9]
  • 2010 New Sensitivity, National Art Museum of China, Beijing
  • 2010 Roky ve dnech. České umění 1945-1957, Městská knihovna, Praha
  • 2017 GENERATION ONE : První generace české postmoderny, Zámecký pivovar Litomyšl, 16. 6. – 6.7. 2017, kurátoři: David Železný a Federico Díaz, pořadatel: BOHEMIAN HERITAGE FUND a Cermak Eisenkraft[10]

Sochy ve veřejném prostoru editovat


Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Bubínek Revolveru: Veronika Tuckerová, Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu a její dějiny
  2. Karel Nepraš: Sochy (1991), Halířová M, kat. 48s., GVU Olomouc
  3. Karel Nepraš: Iron story (1999), Mach J, kat. 79 s., Galerie Peron, Praha
  4. Národní galerie Praha: Karel Nepraš
  5. Moravská galerie v Brně: Karel Nepraš
  6. Museum Kampa: Karel Nepraš
  7. National Gallery of Art: Karel Nepras
  8. GVUO: Karel Nepraš / Sedící (1966)
  9. Archivovaná kopie. www.gjf.cz [online]. [cit. 2012-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-04. 
  10. GENERATION ONE : První generace české postmoderny [online]. Smetanova Litomyšl, o.p.s., 2017-06-16 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. 
  11. Obřadní síň Svitavy
  12. Vetřelci a volavky: Kamereman
  13. Archivovaná kopie. www.prazskekasny.net [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  14. Vetřelci a volavky: Altán

Literatura (výběr) editovat

Monografie editovat

  • Karel Nepraš, Jaroslav Anděl (ed.), Centrum současného umění DOX Praha, 2012, ISBN 978-80-87446-15-7

Autorské katalogy editovat

  • Karel Nepraš: Labyrint světa, kreslený humor, 8 s., Divadlo Rokoko, Praha 1960
  • Karel Nepraš, Mráz B, kat. 8 s. 1964
  • Karel Nepraš: Račte točit (1970), Kříž J, kat. 16 s., SVU Praha 1970
  • Karel Nepraš: Račte točit / Please turn, Miler K, GVU Havlíčkův Brod 1970
  • Karel Nepraš: Zeichnungen, plastiken, kat. 36 s., Sonnenring Galerie, Münster 1978
  • Karel Nepraš: Kresby, kat. 24 s., Tetiva V, Dům kultury ROH, České Budějovice 1984
  • Karel Nepraš: Tradice, moralismus a groteska, 2 s., Kroutvor J, Galerie Opatov, Praha 1984
  • Karel Nepraš, 2 s., Juříková M, Kulturní středisko Opatov 1989
  • Karel Nepraš, 8 s., Juříková M, Správa kultúrnych zariadení MK SR 1991
  • Karel Nepraš: Kresby, grafika, ilustrace, kreslený humor a drobná plastika, 8 s., Juříková M, Národní galerie v Praze 1991
  • Karel Nepraš: Sochy, kat. 48 s., Halířová Muchová M, Galerie výtvarného umění v Olomouci 1991, ISBN 80-7010-012-5
  • Karel Nepraš: Míra zodpovědnosti, 2 s., Galerie Behémót Praha 1993
  • Karel Nepraš: Plastiky, 4 s., Městská Galerie ve věži, Planá 1998
  • Karel Nepraš: Nalakuj si sám, 4 s., Kroutvor J, Galerie Gambit, Praha 1999
  • Karel Nepraš: Iron story, Nepraš K, Mach J, 79 s., Galerie Peron, Praha 1999
  • Karel Nepraš, 10 s., Kroutvor J, Morganová P, Galerie gambit, Praha 2000
  • Karel Nepraš: Sedící, stojící, kráčející, Rous J, Sedláková L, kat. 92 s., Gema Art, Praha 2002, ISBN 80-86087-41-7
  • Kupka – Nepraš: Setkání v architektuře, Horyna M a kol., kat. 56 s., G J. Fragnera, Praha 2004
  • Karel Nepraš, Galerie Gema Praha, 2004, ISBN 80-86087-41-7
  • Karel Nepraš, 8 s., Vítková M, Galerie moderního umění, Hradec Králové 2008, ISBN 978-80-85025-75-0
  • Karel Nepraš: Egypt - Giacometti - Nepraš, kat. 24 s., Bartková Ochepovsky A, Muzeum umění a designu, Benešov 2019

Společné katalogy editovat

  • Jan Rous: Krejcar, Meister, Nepraš, Steklík, Regionální muzeum v Kolíně 1990
  • Dan Merta: Jiří Načeradský, Karel Nepraš, Reiffaisen stavební spořitelna, Praha 2000
  • Nepraš & Steklík: Navzájem / Nepraš & Steklík: Each Other, text L. Ševeček, Topičův salon, Praha 2014

Ostatní editovat

  • Jan Kříž, Šmidrové, Obelisk, Praha 1970
  • Geneviève Bénamou, L'art aujourd'hui en Tchecoslovaquie, Paris 1979
  • Eleven contemporary Artists from Prague, 96 s., New York University, 1980
  • Šedá cihla 78/1985, Jazzová sekce, Praha 1985
  • Jitka Severová, Železná plastika, UVU, ČFVU, GHMP 1990
  • Brikcius E a kol., KŠ: Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, 56 s., SČG, Praha 1991
  • Eva Petrová, Nová figurace, kat. 104 s., SGVU Litoměřice 1993
  • Mezinárodní symposium prostorových forem, Ostrava 1993/1994
  • O houbách, rozhovor KN, A. Stankoviče a I. Wernische, Revolver revue 27, 1994
  • Jan Koblasa (ed.), Šmidrové, Sborník, 184 s., NPÚ v Brně, Fontána, Olomouc 2005
  • Jan Šícha, S (ne)lidskou tváří?!: 1938-1989, 255 s., Národní galerie v Praze 2018, ISBN 978-80-7035-706-4
  • Martina Vítková, Markéta Korečková (eds.), O důležitých věcech se nemluví. Společenství ateliéru Karla Nepraše, Akademie výtvarných umění v Praze 2020, ISBN 978-80-87108-82-6

Encyklopedie editovat

  • Fernand Hazan (ed.), Nouveau dictionnaire de la sculpture moderne, Paris 1970, pp. 227-228
  • Malá československá encyklopedie (M-Pol), Academia, Praha 1986
  • Československý biografický slovník, Academia, Praha 1992
  • Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993
  • Grafika (Obrazová encyklopedie české grafiky osmdesátých let / Pictorial Encyclopaedia of the Eighties), Středoevropská galerie a nakladatelství, Praha 1993
  • Horová Anděla (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění N-Ž, 558 s., Academia, Praha 1995, ISBN 80-200-0522-6
  • Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích (Díl 3: m/r), Nakladatelský dům OP, Praha 1997, ISBN 80-85841-35-5
  • Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století (II. díl N-Ž), Nakladatelství Libri, Praha 1999, ISBN 80-85983-64-8
  • Velký slovník naučný (m/ž), Diderot, Praha 1999, ISBN 80-902723-1-2
  • Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002, sv. IX, 341 s., Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 2002, ISBN 80-86171-14-0
  • Benezit: Dictionary of Artists (Volume 10: Müller - Pinchetti), en., Éditions Gründ, Paříž 2006

Články (výběr) editovat

Radan Wagner: Karel Nepraš - vážná sranda, Revue Art, s. 64-71

Související články editovat

Externí odkazy editovat