Čestmír Janošek

český grafik, malíř a ilustrátor

Čestmír Janošek (* 23. května 1935, Praha) je český grafik, malíř, tvůrce objektů a instalací a ilustrátor. Roku 1968 emigroval se svou ženou Evou Janoškovou do Německa a žije v Kolíně nad Rýnem.

Čestmír Janošek
Narození 23. května 1935 (84 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání ilustrátor
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Janošek studoval v letech 1950-1954 na Vyšší škole bytového průmyslu na Žižkově (prof. Rudolf Beneš, Alois Fišárek) a absolvoval roční přípravku pro vysoké školy umělecké u prof. Jaroslava Vodrážky (1955-1956). K žákům profesora Vodrážky patřili také Antonín Málek, Antonín Tomalík a Zbyšek Sion. V letech 1956-1962 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Vladimíra Sychry. K jeho spolužákům patřila jeho pozdější žena Eva Šedivá, Petr Bareš, James Janíček, Zdeněk Beran a krátce i Jaroslav Hovadík. Po ukončení studia absolvoval dva čestné roky (1962-1964) v ateliéru sochaře Karla Hladíka. Od roku 1958 se přátelil se skupinou Šmidrové a podílel se na jejich hudebních vystoupeních jako hráč na klarinet. V té době se seznámil s Vladimírem Boudníkem a později také s Robertem Piesenem a Mikulášem Medkem.

Roku 1960 se zúčastnil obou neveřejných výstav Konfrontace v ateliérech Jiřího Valenty a Aleše Veselého a roku 1964 Výstavy D v Nové síni. Samostatně vystavoval od roku 1963, kdy měl první autorskou výstavu v Klubu přátel umění v Mánesu. Po srpnové okupaci roku 1968 emigroval se svou ženou Evou Janoškovou do Německa a žije v Kolíně nad Rýnem. Je členem místního sdružení výtvarníků Künstler union Köln. V Německu se později rozvedl a znovu oženil. Jeho druhá žena pochází z Kolína.

Roku 1992 byly jeho práce, objevené náhodně při likvidaci Janoškova bývalého pražského ateliéru, vystaveny v Galerii Litera. Dosud největší Janoškova výstava proběhla v Praze, Chebu a Kolíně nad Rýnem roku 1995.

DíloEditovat

Janošek byl stejně jako celá jeho generace ovlivněn výstavou československé předválečné moderny „Zakladatelé českého moderního umění“ (1957) a jeho první olejomalby vycházejí z poučení kubismem a expresionismem. Pro Janoška je typické neustálé experimentování s výtvarnými technikami, z nichž některé jsou jeho originálním příspěvkem k modernímu českému umění. Je řazen k radikální skupině tvůrců českého informelu z počátku 60. let.

Koncem 50. let tvořil abstraktní obrazce na fotografických papírech chemickým procesem. Vycházely z gestuálních a tašistických postupů a později je uplatnil i v kresbách a malbě.[1] Díky přátelství s Vladimírem Boudníkem se Janoškovy první pokusy s tiskem grafických listů uskutečnily přímo v Boudníkově ateliéru.[2] Počátkem 60. let se zabýval strukturální grafikou a tiskl z matric netradičních formátů a ze zkorodovaných plechů a struktury kombinoval s leptem. Z počátku 60. let pocházejí také jeho monotypy (1961-1962), frotáže a muchláže (1961-1962) a abstraktní negativní kresby v černém poli vytvořeném s užitím sazí (Sazovky, 1960-1961).[3]

Ve své materiálové tvorbě z první poloviny 60. let, která směřuje ke spiritualizaci hmoty světlem, převádí existenciální napětí struktur do transcendentálního symbolu hrotu, směřujícího vzhůru (Centrální princip, 1962-1963).[4] Celá Janoškova série děl nazvaných Centrální princip vyjadřuje zájem autora dát chaosu řád.[2] Základní bolestný pocit autor zaznamenal v obrazové hmotě v podobě vulkanických shluků a nánosů, do kterých zasahuje obnažujícími vrypy, které mohou být výrazem podvědomé nenávisti i touhy po proniknutí a přiblížení. Tvůrčí proces se soustřeďuje k akcentování středu jako symbolu uplatnění vnitřního modelu ve světě.[5] Na pozadí díla je šifrovaná definice theismu jako pevného bodu a dramatická cesta z chaotické směsi ke světlu - Bohu. Do prostoru čnějící bílá špice má demonstrovat významnost tohoto poselství.[6] Podle Františka Šmejkala je Centrální princip výrazem podvědomé touhy po dokonalosti a jistotě, rodící se z chaosu hrubě členěných rozrytých struktur, směřujících vzhůru k dokonalé hladkosti a vybroušenosti vrcholu. Polyvalentní symbolika může být realizací duchovního principu nebo konečným průsečíkem lidských možností ústících do finální jistoty smrti, ale nelze vyloučit i přítomnost erotických významů.[7]

Tato spirituální dimenze tvorby má původ v Maritainově knize Umění a scholastika[8], která byla mezi umělci ne sklonku 50. let hojně čtena a diskutována zejména v okruhu Jiřího Valenty, Jana Koblasy a Mikuláše Medka.[pozn. 1]

Kolem poloviny 60. let se koncepce materiálových objektů u Janoška změnila a některé asambláže(Objekt-panenka, 1964, Malý svět, 1964, Velký objekt IV, 1966, ad.) se blíží hranici neodadaismu a pop-artu.[9][10]

Od roku 1962 se zabýval vlastní technikou tzv. mrazovek,[11] při které využívá přírodního procesu tvorby námrazy na matrici. Později v Německu tuto techniku dále rozvíjel. Zabýval se výtvarným využitím betonu a v letech 1963-1968 vytvořil spolu s arch. Karlem Koubou reliéf v ubytovně střední průmyslové školy ve Vodochodech (zničeno při přestavbě areálu).

Po emigraci do Německa vytvořil sérii reliéfů z umělých hmot. V novém prostředí se prosadil až roku 1971, když začal pořádat akce se světelnými meditacemi, někdy s hudební složkou. Později se vrátil k malbě, ale světlo zůstalo jeho ústředním námětem při zobrazení většinou jediného, středově umístěného světelného kotouče (Obrazy světla). Janoškův přístup k práci je naplněný mnoha složitými významy a souvislostmi, které z Čech do Německa přinesl. Obrazy světla, namalované brilantním rukopisem a jasnými barvami jsou z jeho nejzralejších věcí.[12] Technická a tvůrčí fantazie vyvrcholila u Čestmíra Janoška v pozdních pracích, ve kterých ve zvýšené míře uplatnil zkušenosti nasbírané v průběhu let. Od roku 1979 dělal lepty kombinované s monotypy – Pocta kolínskému dómu, do kterých se promítá jednak zřejmé Janoškovo duchovní směřování, tak jeho nová osobní přátelství z okruhu Kolínské farnosti.[13]

Zastoupení ve sbírkáchEditovat

  • Národní galerie v Praze
  • Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid
  • Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK)
  • Galerie hlavního města Prahy
  • Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • Galerie výtvarného umění v Chebu
  • Galerie výtvarného umění v Ostravě
  • Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • Oblastní galerie v Liberci
  • Galerie Klatovy Klenová
  • Západočeská galerie v Plzni
  • Muzeum umění Olomouc

VýstavyEditovat

AutorskéEditovat

  • 1963 Čestmír Janošek, Klub přátel umění v Mánesu
  • 1967 Čestmír Janošek: Givrages, Sál Elektra, Praha
  • 1967 Čestmír Janošek: Grafika, Oblastní galerie v Liberci
  • 1968 Čestmír Janošek: Malířské a grafické dílo, Letohrádek Ostrov
  • 1972 Čestmír Janošek: Licht meditation, Foyer im Ergeschoss, Kolín nad Rýnem
  • 1973 Čestmír Janošek: Givragen (Vereisungen), Baukunst, Kolín nad Rýnem
  • 1985 Čestmír Janošek: Bilder vom Licht, Sonderheft, Kolín nad Rýnem
  • 1992 Čestmír Janošek: Fragmenty historie 60. let, Galerie Litera, Praha
  • 1995 Čestmír Janošek: Praha - Kolín, České muzeum výtvarných umění, Praha, Galerie výtvarného umění v Chebu, Maternuhaus, Kolín nad Rýnem
  • 1998 Čestmír Janošek: Mrazovky, Rabasova galerie Rakovník
  • 2000 Čestmír Janošek, Galerie Ztichlá klika, Praha
  • 2001 Čestmír Janošek: Mrazovky, Galerie Litera, Praha

Společné (výběr)Editovat

  • 1960 Konfrontace I, Ateliér Jiřího Valenty, Praha
  • 1960 Konfrontace II, Ateliér Aleše Veselého, Praha
  • 1964 Výstava D, Galerie Nová síň, Praha
  • 1964 Rychnov 1964, Zámek Rychnov nad Kněžnou
  • 1965 Konfrontace III, Alšova síň Umělecké besedy, Praha
  • 1965 Junge tschechische graphiker, 1. Teil, 2. Teil Skripturale Graphik, Alpbach
  • 1966 Jarní výstava 1966, Mánes, Praha
  • 1966 Nouvelle génération tchécoslovaque, Galerie Maya, Brusel
  • 1966 Výstava mladých / Exposition des jeunes, Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 1966 Junge tschechische Grafik, Galerie t, Heidelberg
  • 1967 České umění XX. století ze sbírek Středočeské galerie, Dům umění města Brna, Zámek Nelahozeves
  • 1967 Fantasijní aspekty současného českého umění, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1967 Nové výtvarné postupy, Dům umění města Brna
  • 1967 Jeden okruh volby: Obrazy, sochy, objekty, grafika, kresby 1964-1967, Okresní muzeum, Písek
  • 1968 Tschechoslowakische zeitgenössische Kunst, Frankfurt nad Mohanem
  • 1968 Alternative attuali 3. Rassegna internazionale d´arte contemporanea. Aspetti della nuova scultura in Europa, Castello Spagnolo, L´Aquila
  • 1968 Künstlergruppe arche mit 10 Malern aus Prag, Kunstkreis Hameln, Fritz-Henßler-Haus, Dortmund
  • 1968 1. bienále výzkumu grafiky, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • 1969 Phases, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Krajská galerie, Hradec Králové, Dům umění města Brna
  • 1970 Konstgruppen Grupp, Galleri 54, Göteborg, Alingsås konsthall, Alingsås
  • 1972 Tschechische Künstler, Galerie Studio Orny, Mnichov
  • 1974 Guderna, Hovadík, Janošek, Janošková, Koblasa, Květoň, Málek, Sehnal, Theimer, Valenta, Gallery Mira, Ottawa
  • 1974/1975 Tschechische Künstler, Galerie Wendtorf-Swetec, Düsseldorf
  • 1991 Český informel. Průkopníci abstrakce z let 1957-1964, Praha
  • 1994/ Česká grafika šedesátých let, Palác Kinských, Praha
  • 1994 Šedá cihla 66/1994 Exil, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 1994 Ohniska znovuzrození, Městská knihovna Praha
  • 1997 České imaginativní umění, Galerie Rudolfinum, Praha
  • 1998 Český informel ve „Ztichlé klice“ 1958-1965 / Czech Informel at “Ztichlá klikaˮ 1958-1965, Galerie Ztichlá klika, Praha
  • 1999/2000 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958 - 1968, Praha, Galerie výtvarného umění v Chebu
  • 2003/2004 Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno, Muzeum umění Olomouc, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 2004 Ohlédnutí, 2. část, Oblastní galerie v Liberci
  • 2004/ Šedesátá / The sixties ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna
  • 2007/2008 Soustředěný pohled / Focused View. Grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií České republiky, Oblastní galerie v Liberci, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • 2007/2008 Exotismy ve výtvarném umění XX. století v Čechách a na Moravě, České muzeum výtvarných umění, Praha, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Dům U Jonáše, Pardubice, Galerie výtvarného umění v Chebu
  • 2008 České a slovenské výtvarné umenie šesťdesiatych rokov 20. storočia, Galéria Petra Michala Bohúňa, Liptovský Mikuláš
  • 2008/2009 České a slovenské umění 60. let 20. století, Dům umění, Zlín, Dům umění, Ostrava
  • 2009 Česká grafika šedesátých let ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové: Část I – Struktura a exprese, Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • 2015 Informel a jeho přesahy, Galerie výtvarného umění v Chebu
  • 2015/2016 Šmidrové, Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha
  • 2016 Od Boudníka k dnešku: Česká strukturální grafika, Galerie Hollar, Praha
  • 2017 Příliš mnoho zubů - České a slovenské umění šedesátých let ze sbírky Galerie Zlatá husa a Musea Kampa, Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha
  • 2018 Jaro. Československá výtvarná scéna 1966 - 1968, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

ReferenceEditovat

  1. Nešlehová M, 1997, s. 86
  2. a b Nešlehová M, 1997, s. 177
  3. Nešlehová M, 1997, s. 184
  4. Nešlehová M, Odvrácená tvář modernismu, in: Judlová M, 1994, s. 197
  5. Dalibor Veselý, Obsah, jeho učení a význam v nefigurativním umění, 1964, in: Nešlehová M, 1997, s. 261-263
  6. Nešlehová M, 1997, s. 168
  7. František Šmejkal v textu zakázaného katalogu k Výstavě D, in: Nešlehová M, 1997, s. 258
  8. Jacques Maritain, Umění a scholastika, Knihovna Filosofické revue 1933
  9. Nešlehová M, 1997, s. 173-174
  10. Zdeněk Felix, Výtvarné umění XV, 1965, s. 324-331
  11. Judlová M, 1994, s. 278
  12. Slabá J, 2011, 4.5., nestránkováno
  13. Slabá J, 2011, 4.6., nestránkováno

PoznámkyEditovat

  1. Podle Maritaima: " záře formy, tj. vyjevení duchovního bytí, principu duchovnosti věcí, je podstatným základem krásy"..."krása má nekonečno různých způsobů jak se na hmotě stkví - je to zejména z hloubky prosvítající zářivá skvělost duše, principu života duševního, bolesti a vášně". cit. in: Nešlehová M, 1997, s. 116

LiteraturaEditovat

KatalogyEditovat

  • Čestmír Janošek: Givrages (1962-1967), text František Šmejkal, kat. 4 s., Sál Elektra, Praha
  • Čestmír Janošek: Licht meditation, text Leppien Helmut, kat. 6 s., Kolín nad Rýnem 1972
  • Čestmír Janošek: Givragen (Vereisungen), text Petr Spielmann, 20 s., Baukunst, Kolín nad Rýnem 1973
  • Čestmír Janošek: Bilder vom Licht: In Natur und Atelier, text Friedhelm Hofmann, kat. 28 s., Sonderheft, Kolín nad Rýnem 1985
  • Čestmír Janošek: Fragmenty historie 60.let, text Mahulena Nešlehová, kat. 6 s., Galerie Litera, Praha 1992
  • Jan Kříž, Ludwig Schöller Prälat, Čestmír Janošek, Praha - Kolín: Výběr z díla let 1957 - 1995, ČMVU Praha 1995, GVU Cheb, Kolín nad Rýnem
  • Čestmír Janošek: Mrazovky, Text Jan Kříž, kat. 10 s., Rabasova galerie Rakovník 1998
  • Regina Caspers, Und es ist Licht, Bundesfinanzakademie in Brühl, 2003

OstatníEditovat

  • Jolana Slabá, Průniky Čestmíra Janoška, magisterská diplomová práce, FF MUNI Brno 2011 on line
  • Marie Judlová (ed.). Ohniska znovuzrození: České umění 1956-1963, Galerie hlavního města Prahy, ÚDU AV ČR, 1994

Externí odkazyEditovat