Vladimír Sychra
Vladimír Sychra (28. ledna 1903 Praha[2] – 20. února 1963 Praha) byl český malíř, ilustrátor, grafik a pedagog, jenž tvořil především během první poloviny 20. století.[3]
| Vladimír Sychra | |
|---|---|
| Narození | 28. ledna 1903 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 20. února 1963 (ve věku 60 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov [1] |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malíř, ilustrátor, grafik, vysokoškolský učitel, kreslíř, učitel a kurátor |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie editovat
Narodil se do umělecké rodiny. Jeho otec, sám akademický malíř, vyučoval kreslení na karlínské reálce. Vladimír Sychra vystudoval pod odborným vedením profesora Emanuela Dítěte pražskou Uměleckoprůmyslovou školu (UMPRUM) a dále též pražskou Akademii výtvarných umění (AVU), kde jej připravoval Max Švabinský.[3]
Během druhé světové války Sychra vyučoval ve Škole Mánesa a mezi roky 1947 a 1963 pak pedagogicky působil na Speciální malířské škole AVU v Praze. Patřil mezi zakladatele Spolku výtvarných umělců Mánes (SVU Mánes) a od roku 1929 spolu s ním vystavoval svoji tvorbu. Během života také uskutečnil zahraniční cesty, a sice do Nizozemska, Francie, Itálie a Spojeného království.[3]
Dílo editovat
Ve své tvorbě se zaměřil na krajinomalbu, zátiší a portréty. Jeho díla se vyjadřovala, pro něho typickou, prostorovou hloubkou. Během dvacátých let 20. století převažuje v jeho tvorbě tematika periférie a sociálních vyděděnců. Následující dekáda se nesla ve znamení tvorby portrétů, ženských polofigur či figurálních kompozic, ale také motivy únosů a dějinných zápasů. Roku 1937 zpracoval na přání Emila Františka Buriana oponu pro jeho divadlo ke komornímu večeru Josefa Hory.[3]
Ve čtyřicátých letech 20. století zobrazovaly jeho malby portréty, zátiší, ale zachycovaly také například věštkyně nebo cikánky. Po druhé světové válce tvořil monumentální kompozice a realizace. Roku 1951 například navrhoval úpravu interiérů Karolina v Praze, kde se podílel na tapiseriích, kovaných mřížích, úpravě a výzdobě kruchty s varhanami, a dále spolu s Janem Laudou na bronzových figurálních dveřích či středověkých nástropních znacích. V letech 1953 až 1955 tvořil výzdobu Národního památníku na Vítkově, pro nějž připravil mozaiky, podlahy, stropy i gobelín Jízda králů a spolu s Karlem Pokorným se podílel na návrzích sochařské výzdoby.[3]
Během padesátých let 20. století tvořil intimní obrazy, v nichž se objevují stejné motivy jako v jeho předválečné tvorbě, a dále k plastickým aktům, ve kterých výrazně pracoval se stříbřitou barvou.[3]
Vytvořil také kamennou mozaiku, která je od roku 1990 umístěna v památníku v Ležákách.[4] Další oblastí Sychrovy tvorby byla ilustrace knih. Nejznámější jsou jeho kresby k novele Guy de Maupassanta nazvané Miláček.[3]
Sychrovo dílo je možné nalézt ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Muzea umění v Olomouci, Moravské galerie v Brně, Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Oblastní galerie Liberec či Alšovy jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ hrob malíře Vladimíra Sychry na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-06.
- ↑ Kulturně politický kalendář. Literární noviny. 4/1953, s. 9. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Vladimír Sychra [online]. Nové Město na Moravě: Horácká galerie v Novém Městě na Moravě [cit. 2016-07-23]. Dostupné online.
- ↑ Pardubický kraj – turistický katalog. Pardubice: Destinační společnost Východní Čechy, 2012. 104 s. Heslo Pietní území Ležáky, s. 44.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Sychra na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Sychra
- Vladimír Sychra v informačním systému abART
