Řád sv. Jiří – evropský řád Domu Habsbursko-Lotrinského

Řád sv. Jiří – evropský řád Domu Habsbursko-Lotrinského (německy St. Georgs-Orden - Ein europäischer Orden des Hauses Habsburg-Lothringen, zkráceně SGO) je dynastickým rytířským řádem habsbursko-lotrinské dynastie, jehož sídlo je ve Vídni. Velmistrem řádu je hlava rodu Karel Habsbursko-Lotrinský. Řád je veden v registru rytířských řádů Mezinárodní stálé komise pro rytířské řády (Commission Internationale d’Etudes des Ordres de Chevalerie).

Řád svatého Jiří
Insigne Řádu sv. Jiří - evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského
Základní informace
Kategorie	Dynastický rytířský řád
Úloha	Podpora křesťanské tradice a sjednocené Evropy.
Poslední představený	Karel Habsbursko-Lotrinský
Počet tříd	1
Odznak	Řádový kříž Bílý heraldický osmihrotý (maltézský) kříž se středovým medailonem, v němž je vyobrazen sv. Jiří bojující s drakem.
Stuha	Zlato černá s řádovým křížem

Předchůdci řádu a duchovní kořeny

Tradice uctívání sv. Jiří jako patrona křesťanského rytířstva vznikla ve středověku i na území střední Evropy a má svůj doložitelný počátek v uherském Bratrstvu či Společenstvu sv. Jiří z roku 1326.

Podobně bylo sv. Jiří zasvěceno Společenstvo rytířů (Societas Templois) založené o deset let později v roce 1337 Habsburkem Ottou Veselým, vévodou rakouským, štýrským a korutanským. Společenstvo bylo spirituálně spojeno se Svatojiřskou kapli augustiniánského chrámu ve Vídni. Otto Veselý (1301-1339) byl mladším bratrem českého krále Rudolfa III. Habsburského a našel místo svého posledního odpočinku v klášteře v Neubergu an der Mürz ve Štýrsku, který sám založil.

O více než půl století později v roce 1462 založil císař Fridrich III. Habsburský ve Vídni další rytířský řád zasvěcený sv. Jiří, určený tentokrát na boj proti Turkům. Řád byl v roce 1469 potvrzen bulou papeže Pavla II. s prvním velmistrem Johannem Siebenhirterem, blízkým důvěrníkem císaře. Sídlem tohoto duchovně-rytířského řádu se stal původně benediktinský klášter v korutanském Millstattu. Velkým podporovatelem tohoto řádu byl Fridrichův syn císař Maximilian I. (1459-1519). Z jeho rozhodnutí bylo v Innsbrucku v roce 1493 založeno světské Bratrstvo sv. Jiří, které bylo k millstadttskému řádu následně připojeno.

Za Maximilánova následovníka na císařském trůnu Karla V. (1500 – 1558), který se stal již předtím králem španělským a titulárně i vévodou burgundským, získali Habsburkové vládu nad prestižním Řádem zlatého rouna. Věhlas Zlatého rouna zastínil význam a postavení millstattského Řádu sv. Jiří a po smrti v pořadí třetího velmistra řádu Wolfganga Prandtnera již další velmistr nebyl ustanoven a řád postupně vyhasínal. Hluboká svatojiřská úcta však v habsburském rodu přetrvávala dál.

V roce 1768 učinil Filip Ferdinand, říšský hrabě z Limburgu-Styrum, příslušník jednoho z nejstarších rodů západní části Německa rodu Berg, pokus o vzkříšení středověkého řádu Řád čtyř císařů.  Oporou mu byl odkaz na středověký lucemburský Řád staré šlechty založený Jindřichem  VII. v roce 1308. Ke zmíněné staré šlechtě náleželi i Bergové a název nového řádu se odkazoval na čtyři středověké lucemburské císaře - Jindřicha VII., Karla IV., Václava IV. a Zikmunda. Starobylý Řád staré šlechty reorganizoval, podle některých historiků na řád s větví německou a francouzskou. Německá větev řádu zahrnovala vysokou aristokracii ze zemí Svaté říše včetně Vlámska a Valonska, francouzská větev pak postavením odpovídající šlechtu francouzskou, a to až do Velké francouzské revoluce, která existenci staré královské šlechty ukončila. Dále přežívala již jen větev německá. Říšský hrabě Filip Ferdinand zemřel v roce 1794 a jeho následovník Ernst Maria ztratil v tomtéž roce své nizozemské panství vpádem revoluční armády Francie. V roce 1806 jako suverénní říšské hrabství rozhodnutím Napoleona zaniklo. S ním na čas skončil Řád čtyř císařů.

Již v roce 1838 Josef vikomt Kerckhove-Varent řád oživil, reorganizoval a zdůraznil jeho kontinuitu se stejnojmenným řádem středověkým. Přes jistá zpochybnění oprávněnosti kontinuity byl řád uveden v život a udělován v podobě osmihrotého bílého kříže nesoucího na ramenech iniciály jmen čtyř lucemburských císařů H (Jindřicha VII.), C (Karla IV.), W (Václava IV.) a S (Zikmunda). Na středu kříže v modrém medailonu byla postava Strážného anděla jako patrona řádu. Medailon byl rámován červeným mezikružím. Řád v uvedené podobě zanikl.

Po skončení I. světové války, tedy po kapitulaci armád Centrálních mocností v roce 1923, skupina bývalých císařských rakousko-uherských a německých důstojníků založila elitní organizaci monarchistické orientace odvolávající se na tradici Svaté říše římské . V roce 1926 tato skupina přijala myšlenku obnovení historického Domácího limburského řádu v podobě z roku 1838. V roce 1927 získal řád v duchu prohloubení historického povědomí nové označení Řád rytířů sv. Jiří čtyř římských císařů s bailiviky Wendland, Dolní Sasko, Porýní-Westfalsko, Jižní Německo a Rakousko-Uhersko. Jako výraz obnovení svatojiřského ducha řádu bylo do insignie vtěleno vyobrazení patrona rytířstva Sv. Jiří, náhradou za postavu Strážného anděla. Funkce velmistra řádu nebyla obsazena, faktickým vedením byl pověřen guvernér řádu.

V roce 1935 bylo sídlo řádu přeneseno z Německa do Salzburgu – bailiviku Rakousko-Uherského, odkud mohl řád s výraznou protinacistickou orientací svobodně působit. V roce 1937 byl funkcí guvernéra řádu pověřen Jan princ Liechtenstein. Po anšlusu Rakouska byl řádový majetek zkonfiskován a řád zakázán. Válečná léta pak řád přežil v neutrálním Liechtensteinsku – Švýcarsku.

Po 2. světové válce princ Jan změnil charakter a název řádu na Klub sv. Jiří se sídlem ve Vídni. V roce 1960 byl název společenství navrácen k původní podobě jako Řád sv. Jiří. Koncem roku 1960 převzal Dr. Otto von Habsburg nad tímto řádem čestnou ochranu.

Založení evropského Řádu sv. Jiří a současnost

Dne 18. ledna 2008 v Mnichově zveřejnili arcivévoda Otto a jeho syn Karel Habsbursko-Lotrinský založení evropského Řádu sv. Jiří a první řádová kapitula, svolaná na 24. 4. 2010, pak stvrdila vyhlášenou řádovou ústavu.

Dne 30. dubna 2011 byla v klášteře Neuberg an der Mürz, místě posledního odpočinku vévody Otty Veselého, zakladatele prvního habsburského Řádu sv. Jiří, slavnostně Karlem Habsbursko-Lotrinským jako velmistrem vyhlášen Řád sv. Jiří, evropský řád Domu Habsbursko-Lotrinského.  

Takto vyhlášený Řád svatého Jiří je dynastický rodový řád a spojuje rytířskou tradici s myšlenkou sjednocené Evropy ve smyslu politických idejí Otty Habsburského. Kořeny řádu sahají daleko do minulosti, nikoliv však ve smyslu nepřerušené kontinuity, ale v návaznosti na ideál křesťanského rytířství. Do popředí jsou postaveny tradiční hodnoty etické, morální a duchovní, jakými jsou hájení lidské důstojnosti a s ní spojená práva každého člověka. V této souvislosti se řád intenzivně zabývá sociálním, ekonomickým a vědeckým vývojem. Řád zachovává a podporuje tradice, které jsou v souladu s jeho zásadami – to zahrnuje mimo jiné úctu k historii regionů, států, zemí a základní jednotce lidské společnosti - rodině. Řád je evropský, podporuje mnohonárodnostní starorakouskou státní myšlenku, říšskou ideu, založenou na subsidiaritě zemí a regionů, v současnosti rostoucí potřebu spolupráce se státy střední a jihovýchodní Evropy a zasazuje se o jednotnou sebevědomou Evropu. Zaujímá nadstranické postoje k aktuálním politickým otázkám. Je křesťanský a hodnotově konzervativní. Jeho charitativními cíli je pomoc potřebným sužovaným nejpalčivějšími sociálními a zdravotními problémy této doby. Řád pomáhá i v boji proti jejich příčinám.

Řádové insignie

Řádovou insignií rytíře je zlatý osmihrotý oboustranně bíle smaltovaný kříž pohyblivě převýšený zlatou jednostranně provedenou císařskou, tzv. Rudolfovou korunou. Na aversu kříže je na středu umístěn kruhový, černě smaltovaný medailon se zlatým reliéfem zobrazujícím sv. Jiří – Drakobijce na koni, směřujícím vpravo. Medailon je rámován jednoduchou tenkou lištou. Medailon na reversu insignie je rovněž pokryt černým smaltem se zlatým řádovým heslem  VIRIBUS UNITIS v opisu. Slova hesla jsou oddělena zlatými tečkami. Medailon je rámován jednoduchou tenkou zlatou lištou. Koruna je na reversu opatřena zlatým svislým třmenovým prstencem, spojující kříž s korunou a sloužící současně pro spojení s průvlečnou náhrdelní stuhou. Stuha je černá, 40 mm široká opatřená zlatě vetkávanými okrajovými pruhy.

Insignie řádových dam jsou odlišné – klenot tvoří zvětšená zlatá prořezávaná reliéfní plastika sv. Jiří na koni z medailonu řádového kříže, zavěšená na řádové stuze složené do mašle. Nosí se na hrudi pod levým ramenem předepsaného oděvu, který ukládá řádovým dress-code závazný pro ženy i muže.

Řádové pláště, které jsou základní součástí slavnostního oděvů rytířů i dam se navzájem liší. Plášť rytíře je černý a nese na levé straně hrudi bílý řádový kříž. Pláště řádových dam jsou temně červené barvy a na levém rameni mají umístěný v kruhu vyšitý reliéf svého klenotu.

Pro významné společenské příležitosti používají rytíři tzv. frakové miniatury, muži i dámy pak při ostatních společenských příležitostech miniatury v podobě rosety – rytíři černé s malým řádovým křížem, dámy rosety červené s miniaturou klenotu.

Insignie řádového komtura pak tvoří výše popsaná náhrdelní dekorace a identický kříž zavěšený na zlaté kolaně. Vicekomtur má pak kolanu stříbrnou.

Velmistr řádu, jeho zástupce a nejvyšší řádoví hodnostáři nosí řádový kříž na zvláštní zdobné zlaté kolaně opatřené na hrudi císařským orlem.

Vnitřní struktura řádu

Heslem řádu je VIRIBUS UNITIS – spojenými silami. Jednalo se o osobní heslo Františka Josefa I.

Sídlo řádu je ve Vídni. Do řádu byla inkorporována i část původních členů Řádu sv. Jiří – Řádu čtyř císařů, kteří deklarovali svoji loajalitu Karlovi Habsbursko-Lotrinskému jako suverénovi nového řádu.

Řádový konvent se koná jedenkrát ročně v dubnu v den blízký svátku patrona řádu sv. Jiří, kdy se konají slavnostní investitury nových členů řádu. Druhým svátkem je pak Řádový den konaný v říjnu, kdy zasedá řádová kapitula přístupná všem rytířům.

V čele řádu stojí jako suverén velmistr, který je vždy příslušníkem arcidomu Habsburg-Lothringen. Velmistr může jmenovat svého zástupce. Vedením řádu je pověřena kapitula jejíž členové jsou prokurátor, kancléř, vicekancléř, justiciář, děkan, řádový maršál, ceremoniář a kapituláři se zvláštními funkcemi.

Dalšími kolektivními orgány řádu jsou Velká řádová rada, Řádový soud a Duchovní rada.

Členové řádu jsou v postavení rytířů a řádových dam včetně rytířů a dam čestných. Hodnost řádové dámy je ekvivalentem řádového rytíře.

Řád má současnosti v Evropě jako územní správní jednotky komendy, v jejichž čele stojí komtuři. Komend bylo k roku 2023 celkem 24, nižší správní jednotky jsou pak řádové delegace. Rozhodující je počet členů. Řád má v současnosti zastoupení komendami v Rakousku, v Německu, v Itálii, v Chorvatsku, ve Slovinsku, v Maďarsku, v Srbsku, Česku, Švýcarsku, Lichtenštejnsku, Nizozemsku a ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Řádová delegace je na Slovensku.

V čele české komendy stojí komtur PhDr. Milan Novák, Vicekomturem je pan Hubert Fischl.

Vybraní rytíři řádu

• Jan Peter Balkenende
• Robert Brieger
• Dominik Duka
• Dr. Werner Fasslabend
• Michael F. Feldkamp
• Jiří Habsbursko-Lotrinský
• Karel Habsbursko-Lotrinský
• Michael Heres
• Klaus Küng
• Gjorge Ivanov
• Roberto Maroni (†)
• Hugo von Mensdorff-Pouilly (†)
• Milan Novák
• Rosen Plevneliev
• Erwin Pröll
• Josef Pühringer
• Ľubomír Roman (†)
• Zsolt Semjén
• Ambrož Martin Štrbák

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád sv. Jiří – evropský řád Domu Habsbursko-Lotrinského na Wikimedia Commons
• (německy) (anglicky) Oficiální stránky Řádu sv. Jiří
• webové stránky české komendy

Portály: Křesťanství | Rakousko