Wikipedie

Ángel Di María

argentinský fotbalista

Ángel Fabián Di María (* 14. února 1988 Rosario) je argentinský profesionální fotbalista, který hraje na pozici křídelníka za portugalský klub Benfica Lisabon a za argentinský národní tým.

Ángel Di María
Ángel Di María (2018)
Ángel Di María (2018)
Osobní informace
Celé jménoÁngel Fabián Di María
Datum narození14. února 1988 (35 let)
Místo narozeníRosario, Argentina Argentina
Výška178 cm
Klubové informace
Současný klubPortugalsko Benfica Lisabon
Pozicekřídelník
Mládežnické kluby*
1992–2005 Argentina Rosario Central
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2005–2007
2007–2010
2010–2014
2014–2015
2015–2022
2022–2023
2023–		 Argentina Rosario Central
Portugalsko Benfica Lisabon
Španělsko Real Madrid
Anglie Manchester United
Francie Paris Saint-Germain
Itálie Juventus
Portugalsko Benfica Lisabon		 03500(6)
07600(7)
1240(22)
02700(3)
1970(57)
02600(4)
00000(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2007
2008
2008–0000		 Argentina Argentina U20
Argentina Argentina U23
Argentina Argentina		 00500(3)
00600(2)
1310(29)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Stříbrná medaile MS 2014 Argentina
Zlatá medaile MS 2022 Argentina
Mistrovství světa U20
Zlatá medaile MS 2007 Argentina
Copa América
Stříbrná medaile 2015 Argentina
Stříbrná medaile 2016 Argentina
Zlatá medaile 2021 Argentina
Olympijské kruhy Fotbal na LOH
Zlatá medaile LOH 2008 Argentina U23
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 2013/2014 Real Madrid
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 2014 Real Madrid
1. španělská fotbalová liga
Zlatá medaile 2011/2012 Real Madrid
Španělský superpohár
Zlatá medaile 2012 Real Madrid
Španělský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2010/2011 Real Madrid
1. francouzská fotbalová liga
Zlatá medaile 2015/2016 Paris Saint-Germain
Zlatá medaile 2017/2018 Paris Saint-Germain
Zlatá medaile 2018/2019 Paris Saint-Germain
Zlatá medaile 2019/2020 Paris Saint-Germain
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 27. 6. 2023
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 6. 6. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zkraje profesionální klubové kariéry nastupoval za rodné Rosario Central a posléze v Evropě za Benfiku. Angažmá v Realu Madrid mu vyneslo trofej Ligy mistrů UEFA a i ty pro vítěze španělské La Ligy a národního poháru Copa del Rey. V roce 2014 přestoupil do Manchesteru United za takřka 60 milionů liber, čímž se stal nejen předmětem šestého nejdražšího přestupu na světě, ale též nejdražším přestupem do britského (anglického) klubu. Již po roce ovšem odešel do Paříže. Ve dresu PSG nasbíral řadu domácích ligových i pohárových trofejí a pomohl klubu dosáhnout prvního finále Ligy mistrů, ze kterého Pařížané vzešli jako poražení finalisté.

Jako argentinský mládežnický reprezentant pomohl zvítězit na světovém mistrovství hráčů do 20 let v roce 2007. Nadcházející rok povýšil do seniorské reprezentace, jejíž barvy hájil více než desetiletí ve více než 100 zápasech a pronikl mezi pětici fotbalistů národního mužstva s nejvíce starty za Lionelem Messim, Javierem Mascheranem, Javierem Zanettim a Robertem Ayalou.[1][2] Účastnil se Mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice, Mistrovství světa 2014 v Brazílii a Mistrovství světa 2018 v Rusku. Rovněž se účastnil Copa América 2011 pořádané Argentinou, Copa América 2015 v Chile, Copa América 2016 v USA, Copa América 2019 v Brazílii a Copa América 2021 rovněž v Brazílii, na kterém Argentinci ukončili čekání na trofej trvající od roku 1993. Z Letních olympijských her v Pekingu v roce 2008 má zlatou medaili.

Klubová kariéra editovat

Tato část článku potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte, aby odrážela aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.

Koncem června roku 2010 byla oznámena jeho akvizice Realem Madrid, který za něho Benfice vyplatil částku 25 milionů eur (v přepočtech asi 21 milionů liber nebo 30 milionů dolarů), která se mohla vyšplhat k částce 40 milionů eur. Di María mezitím reprezentoval Argentinu na světovém šampionátu. Stal se první posilou „Bílého baletu“ přivedenou novým trenérem José Mourinhem. Argentinec podepsal smlouvu na šest let.[3][4] Dalšími příchozími jmény byly Sergio Canales, Pedro León, Mesut Özil, Sami Khedira a Ricardo Carvalho.[5] Ve dresu nového zaměstnavatele poprvé nastoupil 4. srpna; šlo o vítězný úvodní přátelský zápas předsezónní přípravy proti mexickému Club América, který skončil výsledkem 3:2. Di María odehrál druhou půli.[6]

Ligový debut prožil 29. srpna a na hřišti setrval hodinu, než byl Mourinhem vystřídán jinou posilou – Özilem. Real Madrid začal La Ligu remízou 0:0 na stadionu Mallorcy.[7] Ve druhém skupinovém utkání Ligy mistrů hraném 28. září rozhodl o výhře 1:0 nad Auxerre z role střídajícího.[8] O jeho vzrůstající týmové roli svědčila například domácí výhra 6:1 nad Racingem 23. října, kdy nahrával u čtyř gólů. Domácí příznivci jej ocenili potleskem a vedle další pochvaly od trenéra ji obdržel též od ředitele Jorgeho Valdana.[9] Dne 19. prosince znovu vstřelil vítězný gól při výhře 1:0 nad Sevillou, která umožnila týmu držet krok s Barcelonou.[10]

Proti Lyonu ve vyřazovacích bojích v Lize mistrů 16. března 2011 vstřelil třetí gól svého týmu. Real po úvodní venkovní remíze 1:1 vyhrál 3:0 a postoupil mezi nejlepších osm prvně od roku 2004.[11] Gólově se podílel na domácí čtvrtfinálové výhře 4:0 nad Tottenhamem v odvetě.[12] Di María sehrál zásadní roli ve finále španělského národního poháru Copa del Rey hraném dne 20. dubna na stadionu Mestalla. Jediný gól prodlužovaného utkání padl ve 103. minutě po hlavičce Cristiana Ronalda z Di Maríova centru. Argentinec byl v závěru po druhé žluté kartě vyloučen, avšak Real Madrid vedení udržel a vybojoval první domácí pohár od roku 1993.[13]

Ve 33. kole La Ligy 2012/13 27. dubna 2013 se jedním gólem podílel na výhře 2:1 nad Atléticem Madrid.[14]

22. prosince 2013 jednou skóroval v ligovém utkání s Valencií, „Bílý balet“ (přezdívka Realu Madrid) si ze soupeřova hřiště odvezl tři body po výhře 3:2.[15] Ligový titul v sezóně 2013/14 sice nezískal (vyhrálo jej Atlético Madrid), ale stal se vítězem Ligy mistrů UEFA po finálové výhře 4:1 po prodloužení v derby právě nad Atléticem Madrid.[16][17] Rovněž vyhrál s Realem Copa del Rey 2013/14 (španělský pohár).[18]

Koncem srpna 2014 přestoupil z Realu do anglického Manchester United FC. United zaplatili 75 milionů eur, což byl přestupový rekord na Britských ostrovech.[19]

Paris Saint-Germain editovat

Sezóna 2015/16 editovat

 
Ángel Di María v utkání proti Šachtaru Doněck na podzim 2015

V srpnu 2015 přestoupil do týmu francouzského mistra ze sezóny 2014/15, Paris Saint-Germain.[20] Pařížský klub za něho zaplatil částku 44,3 milionu liber, hráč podepsal čtyřletou smlouvu.[21] V pařížské kabině se měl Di María potýkat s konkurencí v podobě útočníků Zlatana Ibrahimoviće, Edinsona Cavaniho či Ezequiela Lavezziho.[21]

Trenér Laurent Blanc jej vyslal na hřiště 30. srpna do zápasu čtvrtého kola Ligue 1 na půdě Monaka. Di María pobyl na trávníků závěrečných 25 minut, ale stihl premiérovou asistenci na gól Lavezziho, díky kterému PSG vyhrálo 3:0 i svůj čtvrtý ligový duel v řadě.[22] Gólový účet otevřel 15. září v úvodním duelu Ligy mistrů proti Malmö při výhře 2:0, to se trefil už po třech minutách.[23] První ligový gól zaznamenal v domácím prostředí proti Guingampu 22. září, to Pařížané vyhráli 3:0.[24]

V polovině ledna obdržel cenu pro nejlepšího hráče za měsíc prosinec, ve kterém Argentinec zaznamenal dva góly a čtyři asistence napříč čtyřmi zápasy ligy.[25]

Di María rozhodl finále Ligového poháru proti Lille, když dal 23. dubna vítězný gól na konečných 2:1 pro PSG.[26] V květnu 2016 Di María překonal rekord Ligue 1 v počtu asistencí, v sezóně jich totiž zaznamenal 18 a o jednu asistenci tak předhonil Marvina Martina, tehdy fotbalistu Lille, ze sezóny 2010/11.[27]

Sezóna 2016/17 editovat

V polovině října 2016 proti Basileji v Lize mistrů otevřel skóre utkání a pomohl ke třem bodům po výhře 3:0.[28] V listopadu se Di María zranil v ligovém utkání proti Nantes, ještě předtím však stačil dát úvodní gól a ukončit vlastní střelecký půst, jenž trval od dubna stejného roku.[29]

Během prvního utkání osmifinále Ligy mistrů dne 14. února v domácím prostředí proti Barceloně pomohl dvěma góly k výhře 4:0, a to v den svých narozenin.[30] Barcelona ale doma manko dohnala a PSG vyřadila, v lize pak namísto pařížského klubu uspělo Monako.

Sezóna 2017/18 editovat

Příchod Neymara ohrozil Di Maríovu pozici v týmu, což vyvolalo spekulace o jeho možném přestupu jinam.[31] Navzdory tomu v mužstvu Unaie Emeryho zůstal a úvodní čtveřici zápasů Ligue 1 odehrál v základní sestavě. Následně proti Métám ale 8. září kvůli zranění absentoval.[32]

Jeho hattrick při venkovní výhře 4:1 pomohl rozhodnout 6. února o postupu do čtvrtfinále Coupe de France proti druholigovému Sochaux.[33]

V Bordeaux 31. března 2018 nastoupil v základu proti Monaku a druhým gólem finále Ligového poháru Coupe de la Ligue přispěl k výhře 3:0. Pařížský klub tímto získal tento pohár popáté v řadě.[34]

Di María nastoupil 8. května 2018 do finále domácího poháru Coupe de France a stanul u výhry 2:0 proti třetiligovému Les Herbiers.[35]

Sezóna 2018/19 editovat

První zápas osmifinále Ligy mistrů dne 12. února odehrál Di María na hřišti svého bývalého klubu Manchesteru United za pro něj bouřlivé atmosféry, kdy na něj příznivci United pískali a hučeli už před začátkem zápasu. Poté co jej fauloval Ashley Young, zamířil Di María mimo hrací plochu pro ošetření, posléze ale pokračoval. Ve druhém poločase asistoval dvěma gólům svého týmu a pomohl venku vyhrát 2:0. V 81. minutě byl za pískotu domácích střídán.[36] Odvetu ale tým nezvládl a prohrál 1:3, čímž opět nepřešel osmifinále.

Ve 29. kole Ligue 1 doma proti Olympique Marseille zaručil domácí výhru PSG 3:1 dvěma góly a jednou asistencí Kylianu Mbappému.[37] Ve 33. kole se Pařížané stali mistry po výhře 3:1 nad Monakem, u čehož Di María kvůli zranění chyběl.[38] Di María vybojoval další titul ve francouzské lize, sám se na tom podílel 12 góly a 11 asistencemi.[39] Byl jmenován do Nejlepšího týmu sezóny podle UNFP (Union nationale des footballeurs professionnels), tedy svazu profesionálních fotbalistů ve Francii.[40]

Sezóna 2019/20 editovat

Úvodní kolo Ligue 1 proti Nîmes Olympique začal Di María na lavičce mezi náhradníky. Poté co jej trenér Thomas Tuchel poslal na trávník, vsítil po Mbappého nahrávce gól a pomohl k výhře 3:0.[41] Pařížané se 18. září 2019 utkali doma s Realem Madrid v rámci skupiny Ligy mistrů. V absenci Neymara a Mbappého dotáhl Di María tým k vítězství 3:0 proti svému někdejšímu zaměstnavateli, a to rovnou dvěma góly.[42] Na konci října ve třetím skupinovém zápase proti Bruggám zaznamenal tři asistence při venkovní výhře 5:0.[43] Ve finále Ligy mistrů proti Bayernu Mnichov v srpnu 2020 nastoupil v základní sestavě s Neymarem a Mbappém, odehrál 80 minut než byl vystřídán Choupo-Motingem. Bayern vyhrál 1:0 díky gólu odchovance PSG Kingsleyho Comana.[44] Di María předvedl povedenější výkon než jeho spoluhráči v útoku a navíc vytvořil několik šancí (jednu šanci sám promarnil).[45][46]

Sezóna 2020/21 editovat

V září 2020 byla u něj, stejně jako u dalších dvou hráčů PSG, potvrzena nákaza nemocí covid-19. Di María kvůli onemocnění předčasně ukončil dovolenou na Ibize.[47] Všichni tři hráči pak museli vynechat první zápas PSG v nové sezoně Ligue 1 proti RC Lens.

Za chování v závěru derby Le Classique mezi PSG a Olympique Marseille 13. září 2020 si odnesl disciplinární trest zákazu startu ve čtyřech zápasech, neboť neunesl prohru 0:1 na hřišti rivala a během šarvátky plivl na protihráče Álvara Gonzáleze. V dalším kole Ligue 1 s Remeší (Stade de Reims) nastoupit mohl, následující zápasy s Angers, Nîmes, Dijon a Nantes byl ovšem nucen vynechat.[48] Na hřišti Lipska (RB Leipzig) 4. listopadu ve třetím skupinovém zápase Ligy mistrů stihl do počátečních 20 minut vstřelit gól a posléze neproměnit penaltu. Německý soupeř domácí duel otočil a vyhrál 2:1.[49] Při svém návratu do ligového zápasu o tři dny později sehrál klíčovou roli při zdolání Rennes. Marodkou postižené pařížské mužstvo bez Neymara, Mbappého, Verrattiho či Draxlera doma zvítězilo 3:0 – Di María skóroval dvakrát a připravil další gól Moiseho Keana.[50]

V domácím skupinovém zápase Ligy mistrů 9. prosince 2020 proti İstanbulu Başakşehir se pod vítězstvím 5:1 podepsal dvěma asistencemi. V tabulce nejlepších nahrávačů této soutěže se posunul na třetí příčku v součtu se 32 asistencemi za aktivní dvojici Cristiano Ronaldo a Lionel Messi.[51]

V průběhu března 2021 podepsal novou smlouvu zavazující ho v klubu do konce další sezóny a s případnou opcí na tu následující.[52] Mezi dubnem a květnem neodvrátil semifinálové vyřazení od Manchesteru City v rámci Ligy mistrů a během venkovní odvety obdržel červenou kartu poté, co šlápl na ležícího Fernandinha.[53] V další sezóně proto nemohl odehrát tři zápasu v evropských soutěžích.[54] Ve francouzské lize se z mistrovského titulu radovalo Lille.

Sezóna 2021/22 editovat

V absenci Kyliana Mbappého a posléze i Lionela Messiho vedl během 29. října 2021 Pařížany k obratu v domácím střetnutí proti Lille. Ačkoli ve 12. kole prohrávali po prvním poločase 0:1, nahrávka Di Maríi na gól kapitána Marquinhose a jeho vítězný gól přisoudily v posledních 15 minutách tři body pařížskému týmu.[55] V závěrečném šestém skupinovém zápase proti Bruggám 7. prosince nahrál na gól Kyliana Mbappého a podpořil výhru 4:1, díky níž se PSG vměstnalo mezi jarní osmifinalisty Ligy mistrů z druhé příčky.[56]

Juventus editovat

Po odchodu z Francie se jako volný hráč upsal 8. července 2022 italskému Juventusu.[57] Turínské mužstvo započalo sezónu italské ligy dne 15. srpna utkáním proti Sassuolu, ve kterém Di María gólem z voleje a asistencí Dušanu Vlahovićovi pomohl k domácí výhře 3:0.[58] Své debutové utkání ovšem kvůli zranění nedohrál. Proti Benfice odehrál 14. září 100. utkání v rámci Ligy mistrů.[59] Juventus v Lize mistrů na podzim neuspěl a na jaře hrál Evropskou ligu. V odvetě jejího šestnáctifinále proti Nantes 23. února 2023 vstřelil hattrick (včetně gólu z penalty) a zajistil postup dále.[60] V závěru sezóny si od klubových příznivců vyslechl pískot. Za celou sezónu vstřelil napříč soutěžemi 8 gólů a přidal 7 asistencí.[61]

Reprezentační kariéra editovat

Argentinu reprezentoval v roce 2007 na MS do 20 let v Kanadě, kde Argentina ve finále porazila Českou republiku 2:1. Byl členem argentinského olympijského výběru do 23 let, který na LOH 2008 v Pekingu. získal zlato po výhře 1:0 nad Nigérií.[62]

Na MS 2010 v Jihoafrické republice nastoupil ve všech pěti zápasech, které zde Argentina odehrála.

Trenér Alejandro Sabella jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[63] V osmifinále se Švýcarskem (1:0) vstřelil v prodloužení vítězný gól.[64] Ve finále s Německem Argentina prohrála 0:1 v prodloužení a získala stříbrné medaile.[65]

Trenér Jorge Sampaoli jej 22. května 2018 zahrnul do 23členné nominace pro Mistrovství světa v Rusku.[66]

Copa América 2015 editovat

Koncem května roku 2015 byl navzdory rozporuplné sezóně v Anglii povolán do 23členného argentinského výběru Gerarda Martina pro turnaj Copa América.[67] V přípravném zápase s Bolívií 6. června 2015 se při výhře 5:0 trefil dvakrát.[68]

Proti Paraguayi 13. června byl faulován v pokutovém území, následnou proměněnou penaltou zvyšoval jeho spoluhráč Lionel Messi na 2:0. Soupeř ale dokázal vyrovnat na 2:2.[69] V semifinále 1. července čelila Argentina opět Paraguayi, na rozdíl od prvního duelu se dočkala výhry 6:1. Di María vstřelil po poločasové pauze dva góly (na 3:1 a pak 4:1) a v závěru po centru asistoval na další gól Sergia Agüera (na 5:1).[70] Argentina si 5. července zahrála první finále tohoto turnaje od roku 2007 s cílem vyhrát ji poprvé od roku 1993. Tomuto úsilí se ovšem postavilo domácí Chile svým vlastním prvním historickým vítězstvím, a to po výsledku 4:1 po penaltovém rozstřelu. Di María byl nucen střídat kvůli zranění již v prvním poločase.[71]

Copa América 2021 editovat

V průběhu června 2021 byl trenérem Lionelem Scalonim nominován na turnaj Copa América uspořádaný v Brazílii.[72] Jeho asistence na jediný gól Papu Gómeze do sítě Paraguaye ve třetím skupinovém zápase 21. června zaručila postup do čtvrtfinále.[73] Podílel se na finálovém triumfu nad domácí Brazílií 11. července, během něhož dal argentinskému jihoamerickému rivalovi poprvé v kariéře gól a jediným gólem tohoto finále přisoudil Argentině její v součtu 15. triumf na Copě. Ukončil tak čekání na trofej trvající od roku 1993.[74]

Mistrovství světa 2022 editovat

Di María se představil na Mistrovství světa v Kataru, které arabská země nezvykle pořádala v listopadu a v prosinci roku 2022. Společně s Lionelem Messim patřil mezi nejzkušenější postavy národního týmu. Zatímco vpředu před tříčlennou zálohou útočili Messi a hrotový útočník Lautaro Martínez, nacházel Di María pod trenérem Lionelem Scalonim své místo na jednom z krajů, kdy útočil buď z pozice levého nebo pravého křídla.[75] Úvodní skupinové utkání mezi Argentinou a Saúdskou Arábií 22. listopadu přineslo první překvapení turnaje a jeden z velkých šoků v dějinách světového mistrovství, poté co Argentinci prohráli 1:2 po sérii 36 utkání bez prohry.[76] Postup mohl zhatit neúspěch v utkání proti Mexiku dne 26. listopadu, ve kterém Di María opět startoval na pravém křídle. Asistoval prvnímu gólu Messiho a pomohl k výhře 2:0,[77] jeho výkon však v britských médiích zkritizovali bývalí angličtí fotbalisté Manchesteru United Roy Keane a Gary Neville.[78] Proti Polsku o čtyři dny později vítězné utkání kvůli zranění nedohrál.[79] Během osmifinálového vítězství 2:1 nad Austrálií dne 3. prosince byl mezi náhradníky. Dne 9. prosince vstoupil do čtvrtfinálového utkání s Nizozemskem v prodloužení ve 112. minutě, kdy vystřídal Lisandra Martíneze. V penaltovém rozstřelu penaltu nekopal, přesto Argentinci uspěli.[80] Di María se neobjevil na trávníku při vítězném semifinále proti Chorvatsku, ve finále hraném 18. prosinci s Francií již ano. Ve finále otevřel skóre z penalty Messi, poté co byl Di María faulován Ousmanem Dembélém v pokutovém území. Sám pak zvyšoval vedení na 2:0, Francie ovšem srovnala a ani v prodloužení se finále nerozhodlo. Střídán byl po 64 minutách a z lavičky pozoroval úspěšný penaltový rozstřel, který Argentině přisoudil třetí titul mistrů světa, poprvé od roku 1986.[81]

Úspěchy editovat

Klubové editovat

Benfika Lisabon[82]
Real Madrid[82]
Paris Saint-Germain[82]

Reprezentační editovat

Argentinská reprezentace U20[82]
Argentinská reprezentace U23[82]
Argentinská reprezentace[82]

Individuální editovat

  • UEFA Tým roku – 2014[83]
  • Světová jedenáctka FIFA FIFPro – 2014[84]
  • Nejlepší jedenáctka podle ESM – 2015/16[85]
  • UNFP Tým roku Ligue 1 – 2015/16, 2018/19[86][87]
  • Hráč měsíce Ligue 1 podle UNFP – říjen 2015[88]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ MAMRUD, Roberto. Argentina - Record International Players [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), ?, rev. 2021-08-05 [cit. 2021-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ MAMRUD, Roberto. Ángel Fabián Di María - Century of International Appearances [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), ?, rev. 2021-07-27 [cit. 2021-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Real Madrid confirm deal to sign Argentina's Angel di Maria. CNN [online]. 2010-06-29 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Angel Di María completes £21m transfer to Real Madrid. The Guardian [online]. 2010-07-08 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ La Liga: Transfers. Eurosport [online]. 2010-09-01 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ PORRERO, Fernando. The Whites win first preseason match. realmadrid.com [online]. 2010-08-05 [cit. 2022-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-09-19. (anglicky) 
  7. ↑ Slow start for Mourinho. ESPN [online]. 2010-08-29 [cit. 2023-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  8. ↑ BURKE, Chris. Di María strikes for Madrid. UEFA.com [online]. 2010-09-28 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ CAVANNA, Joaquín. Di María, el ventilador de Mou. El Mundo [online]. 2010-10-24 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (španělsky) 
  10. ↑ Late di Maria strike keeps Madrid in touch with Barca. CNN [online]. 2010-12-20 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ BRYAN, Paul. Jubilant Madrid breeze past Lyon. UEFA.com [online]. 2011-03-16 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ BRYAN, Paul. Majestic Madrid sweep Tottenham away. UEFA.com [online]. 2011-04-05 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Ronaldo's late goal gives Real Madrid win over Barcelona in Copa del Rey. The Guardian [online]. 2011-04-32 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Barcelona debakl z Ligy mistrů nenapravila, zato Real vyhrál derby. iDNES.cz [online]. 2013-04-27 [cit. 2013-04-28]. Dostupné online. 
  15. ↑ Barcelona otočila zápas díky Pedrovi, Atlético a Real vyhrály těsně, iDNES.cz, citováno 23. 12. 2013
  16. ↑ Real slaví desátý triumf v Lize mistrů, Atlético porazil v prodloužení, iDNES.cz, citováno 25. 5. 2014
  17. ↑ Real - Atlético 4:1 a.e.t., UEFA.com (anglicky)
  18. ↑ Real získal Španělský pohár, výhru nad Barcelonou vystřelil Bale, iDNES.cz, citováno 16. 4. 2014
  19. ↑ JACKSON, Jamie. Ángel di María says Manchester United were the ‘only club’ after Real. The Guardian [online]. 2014-08-26 [cit. 2021-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-30. (anglicky) 
  20. ↑ Di María si vyvzdoroval přestup. S Paříží chce vyhrát Ligu mistrů, iDNES.cz, cit. 6. 8. 2015
  21. ↑ a b Angel Di Maria: Manchester United midfielder joins PSG. BBC [online]. 2015-08-06 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Monaco 0–3 Paris St-Germain. BBC [online]. 2015-08-30 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ JOHNSON, Jonathan. Angel Di Maria scores his first PSG goal in an unconvincing win vs. Malmo. ESPN [online]. 2015-09-16 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Ángel Di María on target as Paris Saint-Germain beat Guingamp. The Guardian [online]. 2015-09-22 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Trophées UNFP : Di Maria meilleur joueur de décembre. BFM RMC Sport News [online]. 2016-01-17 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (francouzsky) 
  26. ↑ Paris St-Germain beat Lille 2-1 in the Coupe de la Ligue final. BBC [online]. 2016-04-23 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ DAVIE, Chris. Di Maria sets new Ligue 1 record with 18 assists. Goal.com [online]. 2016-05-14 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ PSG v Basel Live Commentary. Goal.com [online]. 2016-10-19 [cit. 2020-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ PSG 2-0 Nantes: Di Maria ends scoring drought. aljazirahnews.com [online]. 2016-11-19 [cit. 2020-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ MACDONALD, Kit. Ángel Di María strikes twice as four-star PSG dismantle Barcelona. The Guardian [online]. 2017-02-14 [cit. 2020-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ GIBNEY, Andrew. Euro Paper Talk: Barcelona want to sign Angel Di Maria from Paris Saint-Germain. Sky Sports [online]. 2017-08-12 [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Mbappe scores in debut as PSG cruise past 10-man Metz. ESPN [online]. 2017-09-08 [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ https://www.espn.com/soccer/report?gameId=506546. ESPN [online]. 2018-02-06 [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ WRIGHT, Joe. Paris Saint-Germain 3 Monaco 0: Cavani double seals Coupe de la Ligue glory. Goal.com [online]. 2018-03-31 [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ BEGLEY, Emlyn. French Cup final - PSG beat Les Herbiers. BBC [online]. 2018-05-08 [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Angel di Maria: Paris St-Germain player's lively return to Old Trafford. BBC [online]. 2019-02-12 [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Angel di Maria scores stunning free-kick as PSG beat Marseille in League. BBC [online]. 2019-03-17 [cit. 2020-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ PSG i s Neymarem oslavilo zisk titulu výhrou nad Monakem, Mbappé vsítil hattrick. Eurofotbal.cz [online]. [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. 
  39. ↑ MCALEER, Ben. Champions PSG dominate Ligue 1 team of the season. WhoScored.com [online]. 2019-05-25 [cit. 2020-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ PSG forward Mbappe wins Ligue 1 Player and Young Player of the Year awards. Goal.com [online]. 2019-05-20 [cit. 2020-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ PSG start their Ligue 1 season by thumping Nîmes 3-0. France24.com [online]. 2019-08-11 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ LEICESTER, John. Di Maria scores 2 as PSG beats Madrid in Champions League. AP News [online]. 2019-09-19 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ LUCAS, Katherine. Angel Di Maria produced a superb assist for Kylian Mbappe vs Club Brugge. GiveMeSport [online]. Sports New Media, 2019-10-23 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Evropě vládne Bayern. Paříž se ve finále Ligy mistrů nezmohla na gól, rozhodl Coman. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2020-08-23 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. 
  45. ↑ STEINBERG, Jacob. PSG 0-1 Bayern Munich: Champions League final player ratings. The Guardian [online]. 2020-08-23 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ KERSHAW, Tom. PSG vs Bayern Munich result: Player ratings from Champions League final. Independent [online]. 2020-08-24 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ Dva fotbalisté PSG jsou nakažení, jde prý o Di Maríu a Paredese. iDNES.cz [online]. 2020-09-01 [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. 
  48. ↑ PSG star Di Maria handed four-match ban for spitting incident during Ligue 1 loss to Marseille. Goal.com [online]. 2020-09-23 [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ PSG have two sent off in Leipzig defeat. BBC Sport [online]. 2020-11-04 [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Injury-ravaged PSG extend Ligue 1 lead with Rennes win. ESPN [online]. 2020-11-07 [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ Only Ronaldo and Messi Have Recorded More Champions League Assists Than Di Maria. PSGTalk.com [online]. 2020-12-10 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Angel Di Maria prolonge jusqu'en 2022. PSG [online]. 2021-03-12 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
  53. ↑ STROUD, James. Man City vs PSG: Angel Di Maria given straight red card after losing head. GiveMeSport [online]. Sports New Media, 2021-05-04 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  54. ↑ BARKER, Josh. Manchester City handed boost as Angel Di Maria banned for three Champions League fixtures. 101greatgoals.com [online]. 2021-09-08 [cit. 2021-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-19. (anglicky) 
  55. ↑ Ángel Di María hits PSG winner against Lille but Lionel Messi injured. The Guardian [online]. 2021-10-29 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ RYAN, Danny. PSG stars Kylian Mbappe & Angel Di Maria combined for stunning goal v Club Brugge. GiveMeSport [online]. Sports New Media, 2021-12-07 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ Angel Di Maria joins Juventus from PSG on free transfer. ESPN [online]. 2022-07-08 [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ Juventus 3-0 Sassuolo: Angel Di Maria scores on his Serie A debut as Juventus beat Sassuolo in style. Eurosport.com [online]. 2023-06-01 [cit. 2022-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ Who has played 100 Champions League games?. UEFA.com [online]. 2023-05-17 [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ EMONS, Michael. Nantes 0-3 Juventus. BBC Sport [online]. 2023-02-23 [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ A year on, Di Maria played and scored less for Juventus than Dybala. football-italia.net [online]. 2023-05-29 [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ Nigeria - Argentina 0:1 Archivováno 15. 12. 2013 na Wayback Machine., Olympic Football Tournaments Beijing 2008 - Men, FIFA.com, citováno 4. 7. 2014 (anglicky)
  63. ↑ 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players Archivováno 25. 6. 2014 na Wayback Machine., FIFA.com, citováno 28. 6. 2014 (anglicky)
  64. ↑ Archivovaná kopie. www.fifa.com [online]. [cit. 2014-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-18. 
  65. ↑ Mistrovství světa ovládlo Německo, Argentinu porazilo po prodloužení, iDNES.cz, citováno 14. 7. 2014
  66. ↑ Sampaoli names 23-man provisional squad. FIFA.com [online]. 2018-05-22 [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ Argentina's Copa America squad includes Man United's Angel Di Maria. ESPN [online]. 2015-05-28 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ Sergio Aguero and Angel Di Maria score in Argentina win over Bolivia. BBC Sport [online]. 2015-06-07 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ Argentina 2–2 Paraguay. BBC Sport [online]. 2015-06-13 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ EMONS, Michael. Argentina 6–1 Paraguay. BBC Sport [online]. 2015-07-01 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ HILL, Tim. Chile win Copa América after beating Argentina on penalties – as it happened. The Guardian [online]. 2015-07-05, rev. 2017-02-20 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ Argentina national team squad Copa America 2021: selected players, absences…. AS [online]. 2021-06-14, rev. 2021-07-11 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ GONZÁLEZ, Roger. Argentina vs. Paraguay score: Papu Gomez winner sends Argentina into Copa America quarterfinals. CBSSports.com [online]. 2021-06-21 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ GRAHAM, Bryan Armen. Argentina 1-0 Brazil: Copa América final – live!. The Guardian [online]. 2021-07-10 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ VICKERY, Tim. If Argentina win the World Cup, it'll be on Lionel Messi. But Angel Di Maria will be also key.. ESPN.com [online]. 2022-11-11 [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. ↑ HUNTER, Andy. Saudi Arabia stun Argentina as Salem al-Dawsari winner crowns comeback. The Guardian [online]. 2022-11-22 [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. ↑ MCNULTY, Phil. Argentina 2-0 Mexico: Lionel Messi & Enzo Fernandez score in crucial win. BBC [online]. 2022-11-26 [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ O'BRIEN, Josh. Roy Keane and Gary Neville in agreement during furious rant over Angel Di Maria. mirror.co.uk [online]. 2022-11-27 [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ ALSTON, Josh. The four hours of power Argentina coach believes FIFA has gifted the Socceroos with Juventus star Angel Di Maria in serious doubt for knockout World Cup match. dailymail.co.uk [online]. 2022-12-02 [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. ↑ MCNULTY, Phil. Argentina beat the Netherlands in penalty shootout to reach semi-finals. BBC [online]. 2022-12-09 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ MCNULTY, Phil. Argentina beat France on penalties in dramatic Qatar showpiece. BBC [online]. 2022-12-18 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. ↑ a b c d e f Ángel Di María – Titles & achievements. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  83. ↑ UEFA.com users' Team of the Year 2014 revealed. UEFA.com [online]. 2015-01-09 [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. ↑ FIFA/FIFPro World XI 2014. FIFA.com [online]. 2015-01-12 [cit. 2022-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-02-14. (anglicky) 
  85. ↑ Das ist das ESM-Team der Saison. kicker.de [online]. 2016-06-06 [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (německy) 
  86. ↑ Zlatan Ibrahimovic scoops record third Ligue 1 Player of the Year award. Sky Sports [online]. 2016-05-09 [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  87. ↑ Le palmarès 2019 des Trophées UNFP. Le Figaro [online]. 2019-05-19 [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. (francouzsky) 
  88. ↑ Palmarès. tropheesunfp.com [online]. UNFP [cit. 2022-02-05]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy editovat

Ángel Di María – klubová kariéra
Ángel Di María – reprezentační kariéra
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ángel_Di_María&oldid=23323150“