Zikmund I. Smiřický ze Smiřic

český šlechtic z rodu Smiřických ze Smiřic a vynikající hospodář
Tento článek pojednává o Zikmundu I. Možná hledáte: Zikmunda Smiřického ze Smiřic – jiného člena rodu se stejným jménem.

Zikmund I. Smiřický ze Smiřic, také zvaný Starší (1468[1][2]/1475/1477–1548) byl český šlechtic z rodu Smiřických ze Smiřic a vynikající hospodář. Společensky ani politicky se příliš neangažoval.

Zikmund I. Smiřický ze Smiřic
Narozenímezi 1468–1475 možná až 1477
Úmrtí1548
Místo pohřbeníRovensko pod Troskami
Manžel(ka)1. Ofka z Boskovic (1479–1498)
2. Kunhuta z Fictumu (asi 1490–1540)
DětiJaroslav I. (1513–1597)
Albrecht (1528–1566)
Jindřich (1535–1569)
RodičeJindřich Smiřický ze Smiřic († 1487)
Kateřina Mašťovská z Kolovrat († 1529)
RodSmiřičtí ze Smiřic
Příbuznípraděd: Václav Smiřický ze Smiřic
děd: Jan I. Smiřický ze Smiřic († 1453)
bratr: Jan II. Smiřický ze Smiřic (1470–1506)
bratr: Albrecht Smiřický ze Smiřic (1472–1505)
bratr: Jaroslav Smiřický ze Smiřic (1474–1510)
vnuk: Zikmund II. Smiřický ze Smiřic (1557–1608)
pravnuk: Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic (1594–1618)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Narodil se jako syn Jindřicha Smiřického ze Smiřic (asi 1440 nebo asi 1446–1487 nebo 1489), který byl císařem Fridrichem III. v roce 1475 povýšen do říšského panského stavu, a jeho manželky Kateřiny Mašťovské z Kolovrat (kolem 1450–1529).

V mládí pobýval se starším bratrem Albrechtem v Uhrách u varadínského biskupa Jana Filipce (asi 1431–1509). Působil i na budínském dvoře uherského krále Matyáše Korvína až do jeho smrti v roce 1490. Do Čech se vrátil pravděpodobně před dovršením 15 let. Protože zapomněl svou rodnou řeč, musel se znovu učit česky.[3][2]

Politickému životu se spíše vyhýbal, přesto ho najdeme po roce 1540 mezi relátory na zemských sněmech a v komisi připravující obnovu zemských desk.[4]

Zemřel v roce 1548 a byl pohřben v kostele sv. Václava v Rovensku pod Troskami.[4]

RodinaEditovat

Oženil se dvakrát. Jeho první manželkou byla Ofka z Boskovic a Černé Hory (14. 9. 1479 – 1498, pohřbena v Lysé nad Labem). S ní měl jednoho syna, který asi zemřel s matkou už při porodu. Druhou ženou se kolem roku 1510 stala Kunhuta z Fictumu (asi 1490–1540). Měl 8,[2] 12[1] nebo dokonce 16 dětí.[3]

  • 1. syn († 1498)
  • 2. Jaroslav I. (1513 – 18. 11. 1597, pohřben v Kostelci nad Černými lesy) – panský stav 1554, zakladatel kostelecké linie rodu
    • ∞ ( 20. 10. 1555 Budyně nad Ohří) Kateřina Zajícová z Házmburka († 6. 5. 1604, pohřbena v Kostelci nad Černými lesy)
  • 3. Markéta († 1575)
    • ∞ Zikmund Brozanský z Vřesovic († 1588)
  • 4. Kateřina
    • ∞ Bernard Žehušický z Nestajova († 1563)
  • 5. Albrecht (1528 – 6. 12. 1566, pohřben v Náchodě) – zakladatel náchodské linie rodu
    • ∞ (1552) Hedvika Zajícová z Házmburka (1533 – 28. 3. 1592, pohřbena v Náchodě)
  • 6. Anežka († po 1599)
    • 1. ∞ Václav Kordule ze Sloupna († 1559)
    • 2. ∞ Jan Jestřebský z Rýzmburka
  • 7. Saloména
    • ∞ Čeněk Mičanský z Klinštejna († 1580)
  • 8. Jindřich (1535–1569, pohřben v Rovensku pod Troskami) – zakladatel hruboskalské linie rodu
    • ∞ Alžběta z Valdštejna (1538–1596)
  • 9. Mariána († mladá)
  • 10. Zdeňka (Sidonie; † mladá)
  • 11. Johana († mladá)
  • 12. Ludmila (Lidmila; † mladá)

MajetekEditovat

 
Zámek Hrubá Skála (současný stav)

V roce 1498 získal podíl na panství Lysá nad Labem, který však prodal svému bratru Albrechtovi († 1505).[5] Zdědil polovinu panství Houska, tu však prodal dalšímu bratru Janovi II. († 1506) za 2250 kop grošů českých. V roce 1529 zemřela jeho matka, která odkázala svůj majetek (Lysá nad Labem, Liblice) nejvyššímu purkrabímu Českého království Zdeňku Lvovi z Rožmitálu († 1535). O tento majetek se ze Zdeňkem Lvem soudil spolu se svou sestrou Eliškou a později se synem Jindřichem.[5]

V roce 1514 nabyl od Jana Svojanovského z Boskovic panství Hrubá Skála, ke kterému tehdy patřily hrady Hrubá Skála a Valdštejn, pustý hrad Rotštejn, tvrz Semily, zámek Navarov, dva pusté zámky, městečka Semily a Vysoké nad Jizerou a dále plat v Turnově, poplužní dvory a více než 20 vesnic.[5] Získal je jako věřitel spolu s Janem z Valdštejna a Václavem Litevským ze Svinař. S nimi také spoluvlastnil městečko Žantov, 14 vsí u Nového Bydžova a městečko Rovensko pod Troskami s okolím.[6] Hrad Hrubou Skálu nechal přestavět na renesanční zámek a zvolil si jej za hlavní sídlo.[2]

V roce 1522[7][8] (nebo 1530[2] nebo 1532[9][10]) získal panství Škvorec od svého synovce Jindřicha z Klinštejna, který byl synem Zikmundovy sestry Markéty a Čeňka z Klinštejna a který padl v Uhrách v bojích proti Turkům.[pozn. 1] Zikmund nechal kolem roku 1545 upravit starý hrad na reprezentativní renesanční zámek.[9][7] Panství tvořil zámek a ves Škvorec, ves Křimín (zanikla za třicetileté války), Horka (tehdy Horky), Skřivany (tehdy Křiváň) a Úvaly (tehdy Ouval).[11]

V roce 1544 koupil od Jana IV. z Pernštejna, zvaného Bohatý (1487–1548) panství Náchod za 18950 kop grošů českých, ke kterému patřily zámek a město Náchod, tři městečka, dvůr a 37 vesnic nebo jejich částí. Součástí náchodského panství se postupně v letech 1516–1519 stalo také bývalé panství Vízmburk, které tvořil zpustlý hrad, dvě městečka a 19 vesnic nebo jejich částí.[12][13]

Dědictví bylo mezi syny rozděleno následovně: nejstarší syn Jaroslav I. zdědil Škvorec, prostřední Albrecht Náchod a Miletín a nejmladší Jindřich Hrubou Skálu a Hořice.[2][7][14]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Podle Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [6]: Východní Čechy, s. 167 byl Jindřich z Klinštejna synem Zdeňka z Klinštejna, nikoliv Čeňka. Jindřichův děd Čeněk z Klinštejna († 1481) byl purkrabím Pražského hradu (1451–1461), později vyšehradským purkrabím (1467–1479) a po dlouho dobu až do své smrti královniným prokurátorem (1457–1481). Podle Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 7 (Str–U), s. 280 byl Jindřich z Klinštejna synem nikoliv Čeňka, ale Zikmunda z Klinštejna. Podle Hrady, zámky a tvrze království Českého 15, s. 225 byl Jindřich synem nikoliv Čeňka, ale Jindřicha jinak Zdeňka z Klinštejna. Jindřichův děd Čeněk, purkrabí Pražského hradu a královský prokurátor, získal Škvorec v roce 1462.

ReferenceEditovat

  1. a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Smiřický ze Smiřic [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-06-29 [cit. 2020-04-06]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 16–17. 
  3. a b ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 102–103. Dále jen Smiřičtí. 
  4. a b Smiřičtí, s. 114
  5. a b c Smiřičtí, s. 104–105
  6. Smiřičtí, s. 106
  7. a b c HOLEC, František a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [7]: Praha a okolí. Praha: Svoboda, 1988. S. 167. 
  8. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 7 (Str–U). Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-041-0. S. 280. 
  9. a b Smiřičtí, s. 110
  10. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl patnáctý, [Kouřimsko, Vltavsko, J.-z. Boleslavsko]. Praha: Šolc a Šimáček, 1927. Dostupné online. S. 226. 
  11. Smiřičtí, s. 163
  12. Smiřičtí, s. 112
  13. ŠIMEK, Tomáš a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [VI.]: Východní Čechy. Praha: Svoboda, 1988. S. 313 a 530. 
  14. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl patnáctý, s. 227

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat