Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569)

český šlechtic (*1538)

Jindřich Smiřický ze Smiřic (15351569)[1][2] byl český šlechtic a zakladatel hruboskalské linie Smiřických ze Smiřic, jednoho z nejbohatších českých rodů.

Jindřich Smiřický ze Smiřic
Erb rodu Smiřických ze Smiřic
Erb rodu Smiřických ze Smiřic
Narození 1535
Úmrtí 1569
Místo pohřbení Kostel sv. Václava v Rovensku pod Troskami
Manžel(ka) Alžběta z Valdštejna (1538–1596)
Děti Zikmund II.
Rodiče Zikmund I. Smiřický
Kunhuta z Fictumu
Příbuzní bratr: Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic (1513–1597)
bratr: Albrecht Smiřický ze Smiřic (1528–1566)
zeť: Jáchym Ondřej Šlik (1569–1621)
vnuk: Jaroslav II. Smiřický ze Smiřic (1588–1611)
vnučka: Eliška Kateřina Smiřická (1590–1620)
vnuk: Jindřich Jiří Smiřický ze Smiřic (1592–1630)
vnuk: Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic (1594–1618)
vnučka: Markéta Salomena Smiřická (1597– asi 1655)
synovec: Vojtěch Smiřický ze Smiřic († 1568)
synovec: Václav Smiřický ze Smiřic (1564–1593)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a životEditovat

Narodil se jako syn Zikmunda I. Smiřického (1468–1548) a jeho druhé manželky Kunhuty z Fictumu (asi 1490 – asi 1540). Jeho starší bratr Jaroslav I. (1513–1597) založil kosteleckou linii a Albrecht (1528–1566) náchodskou.

V letech 1551–1552 se zúčastnil prestižní výpravy české šlechty, která tvořila doprovod arcivévody Maxmiliána a jeho manželky Marie z Janova do Vídně. Byl tedy mezi 53 šťastnými pány a rytíři, kteří mohli cestou poznat renesanční architekturu a ideje humanismu. Výpravy se zúčastnili i jeho bratři Jaroslav a Albrecht.[3]

Působil na dvoře arcivévody Ferdinanda Tyrolského, kde zastával úřad číšníka. Později se dokonce uplatnil na dvoře císaře Rudolfa II.[1]

Smrt a náhrobekEditovat

Zemřel v roce 1569 ve věku necelých 35 let. Pochován byl stejně jako jeho otec v kostele sv. Václava v Rovensku pod Troskami. U stěny je pozdně renesanční pískovcový náhrobek s bílou mramorovou deskou uprostřed, na které je Jindřich zpodobněn jako rytíř v brnění a s mečem. U nohou má přilbu. Klečí a modlí se před krucifixem. Po stranách desky jsou sloupy, které nesou tympanon. Na něm jsou dvě pololežící alegorické postavy. Uprostřed tympanonu je reliéf génia, který se levým loktem opírá o lebku. Vedle génia jsou přesýpací hodiny a nápisová páska s latinským textem: Hodie mihi, cras tibi, to znamená Dnes mně, zítra tobě. Mezi tympanonem a mramorovou deskou je kartuše s nápisem: Léta 1569 v neděli v hod slavný vzkříšení Pána Krista umřel urozený pan Jindřich Smiřický ze Smiřic a na Skalách a tuto jeho tělo jest pochováno, jehožto duši Pán Bůh rač milostiv být. Konečně podstavec zdobí postavy géniů, kteří drží ověnčený erb Smiřických. Náhrobek objednal Albrecht z Valdštejna.[1]

RodinaEditovat

Oženil se s Alžbětou z Valdštejna (1538–1596), dcerou pozdějšího nejvyššího komorníka Českého království Jana z Valdštejna († 1576) a jeho první manželky Marie Elišky Krajířová z Krajku († 1565). Narodily se jim čtyři děti (3 synové a 1 dcera):[1][2]

Manželka Alžběta se asi v roce 1580 vdala podruhé za Aleše Berku z Dubé († 1599).[1]

MajetekEditovat

Po smrti otce v roce 1548 zdědil Hrubou Skálu a Hořice.[4][5][6]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 216 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 25. 
  2. a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Smiřický ze Smiřic [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-06-29 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. 
  3. ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 124. 
  4. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách, s. 17
  5. HOLEC, František, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (7): Praha a okolí. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. S. 167. 
  6. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl patnáctý, [Kouřimsko, Vltavsko, J.-z. Boleslavsko]. Praha: Šolc a Šimáček, 1927. Dostupné online. S. 227. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat