Zikmund II. Smiřický ze Smiřic
Zikmund II. Smiřický ze Smiřic, zvaný Bohatý[1] (též Sigmund; srpen[2] 1557[3] nebo 1558[3][4] – 27. května 1608 Praha) byl český šlechtic z hruboskalské linie rodu Smiřických ze Smiřic. V letech 1597–1608 byl hlavou rodu. Patřil k nejbohatším šlechticům v zemi.
| Zikmund II. Smiřický ze Smiřic | |
|---|---|
| Hlava rodu Smiřických | |
| Ve funkci: 1597 – 1608 | |
| Předchůdce | Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic |
| Nástupce | Jaroslav II. Smiřický ze Smiřic |
| Hejtman Kouřimského kraje za panský stav | |
| Ve funkci: 1605 – 1606 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Karel Mracký z Dubé na Pyšelích |
| Nástupce | Přech Hodějovský z Hodějova |
| Hejtman Hradeckého kraje za panský stav | |
| Ve funkci: 1603 – 1604 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Jan Rudolf Trčka z Lípy |
| Nástupce | Jan Rudolf Trčka z Lípy |
| Císařský rada | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Císařský komorník | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Číšník na císařském dvoře | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Narození | srpen 1557 |
| Úmrtí | 27. května 1608 (ve věku 50 let) Praha |
| Místo pohřbení | Kostelec nad Černými lesy |
| Choť | (1584) Hedvika Zajícová z Hazmburka († 1610) |
| Rodiče | Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569) a Alžběta (Eliška) z Valdštejna (1538–1596) |
| Děti | Jaroslav II. (1588–1611) Jindřich Jiří (1592–1630) Eliška Kateřina (1590–1620) Albrecht Jan (1594–1618) Markéta Salomena (1597–1655) |
| Příbuzní | děd: Zikmund I. Smiřický ze Smiřic († 1548) strýc: Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic (1513–1597) strýc: Albrecht Smiřický ze Smiřic (1528–1566) |
| Náboženství | Jednota bratrská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Zikmund Smiřický se narodil v srpnu roku 1557, jeho rodiči byli Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569) a Alžběta (Eliška) rozená z Valdštejna (1538–1596). Byl členem Jednoty bratrské.[5]
Jako nekatolík studoval v cizině, nejprve na gymnáziu ve Zhořelci a poté na univerzitě ve Wittenbergu. Studia však nedokončil.[3][4] Ovládal několik jazyků: češtinu, němčinu, italštinu a částečně i francouzštinu.[4] Zastával významné dvorské a zemské úřady. Působil na dvoře Maxmiliána II. a jeho syna Rudolfa II. U podivínského císaře zastával funkci číšníka, císařského rady a císařského komorníka. V letech 1603–1604 byl hejtmanem hradeckého kraje a v letech 1605–1606 kouřimského kraje.[3][6]
Zikmund stonal čtyři týdny a zemřel jako poslední z bratrů ve věku padesáti let 27. května 1608 ve svém paláci na Malostranském náměstí v Praze.[3][4] Pochován byl v rodové hrobce v Kostelci nad Černými Lesy.[3]
Rodina editovat
Na zámku ve Škvorci, který vlastnil jeho bratranec Václav Smiřický ze Smiřic (1564–1593), se 4. listopadu 1584[2] oženil s Hedvikou Zajícovou z Házmburka († 31. března 1610), s níž měl šest dětí:
- 1. Jaroslav II. (1588–1611), hlava rodu 1608–1611
- 2. Eliška Kateřina (Alžběta Kateřina, 1590–1620)
- ∞ Ota Jindřich z Vartenberka († 1625)
- 3. Jindřich Jiří (1592–1630), duševně chorý, poslední mužský člen rodu
- 4. Albrecht Jan (1594–1618), hlava rodu 1614–1618, čelný představitel protihabsburské opozice
- 5. Markéta Salomena (1597–1655), její osobou rod vymřel po přeslici
- ∞ Jindřich Michal Slavata z Chlumu a Košumberka († 1620).
- 6. Ladislav[4] (17. 7. 1600 – 18. 12. 1600)[2]
Starší ze sester Eliška Kateřina se zamilovala do mladého kováře. Poté, co se o jejich vztahu otec dozvěděl, nechal dceru uvěznit na hradě Kumburku (asi v roce 1606). Odtud ji vysvobodil a oženil se s ní Ota Jindřich z Vartenberka. Následné tahanice o Jičín a Kumburk se sestrou a Slavatou skončily 1. února 1620 výbuchem v jičínském zámku, při němž Eliška Kateřina i Slavata zahynuli.[7]
Majetek editovat
Správy kosteleckého panství se ujal po smrti svého strýce Jaroslava I., vysokého královského úředníka, který však přežil všechny své děti. Vlastnil také panství Hrubá Skála, v roce 1591 koupil Český Dub a v roce 1607 koupil za 84 tisíc kop grošů českých panství Kumburk s městem Jičín.[4] Po smrti obou svých bratrů se stal jedním z nejbohatších šlechticů v Čechách. V roce 1603 byl podle počtu osedlých dokonce druhým nejbohatším šlechticem.[8] Velké bohatství mu umožnilo mecenášské aktivity.
Po Zikmundově smrti se rodových panství na krátkou dobu ujal jeho syn Jaroslav II., který však zemřel mlád 16. února 1611,[7] a po jeho smrti majetky přešly na další příbuzné z náchodské větve (Albrecht Václav Smiřický ze Smiřic).
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ BŮŽEK, Václav; HRDLIČKA, Josef; KRÁL, Pavel; VYBÍRAL, Zdeněk. Věk urozených. Šlechta v českých zemích na prahu novověku. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 416 + 24 stran přílohy s. ISBN 80-7185-417-4. S. 153.
- ↑ a b c MAREK, Miroslav. Rodokmen Smiřický ze Smiřic [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-06-29 [cit. 2020-04-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 126–127.
- ↑ a b c d e f JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 25–26.
- ↑ Věk urozených. Šlechta v českých zemích na prahu novověku, s. 90
- ↑ MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617 (rigorózní práce). Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2011. 203 s. Dostupné online. S. 102, 114.
- ↑ a b Ottův slovník naučný. 23. díl Schlossar – Staropolski. Praha: J. Otto, 1905. Dostupné online. S. 515.
- ↑ MÍKA, Alois. Majetkové rozvrstvení české šlechty v předbělohorském období. In: Sborník historický, sv. 15. Praha: Historický ústav ČSAV, 1967. S. 63.
Literatura editovat
- ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5.
- JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6.