Otevřít hlavní menu

Zenon Przesmycki

polský redaktor, literární kritik, básník a překladatel

Zenon Franciszek Przesmycki (22. prosince 1861, Radzyń Podlaski17. října 1944, Varšava) byl polský redaktor, literární kritik, básník a překladatel, představitel uměleckého hnutí Mladé Polsko.[1]

Zenon Franciszek Przesmycki
Zenon Przesmycki kolem roku 1899
Zenon Przesmycki kolem roku 1899
Narození 22. prosince 1861
Radzyń Podlaski
Úmrtí 17. října 1944 (ve věku 82 let)
Varšava
Pseudonym Miriam, Jan Żagiel
Povolání redaktor, literární kritik, básník, překladatel
Národnost polská
Alma mater Varšavská univerzita
Literární hnutí Mladé Polsko
Ocenění Komandér Řádu čestné legie, Komturský kříž Řádu znovuzrozeného Polska (1923), Komandér Řádu bílého lva (1928),
Manžel(ka) Anielą de Hoene (od roku 1903)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval práva na Varšavské univerzitě, na které byl od roku 1880 členem a později tajemníkem Českého kroužku.[2] Redigoval literární časopis Życie, v němž propagoval parnasismus a symbolismus. Hlásil se k uměleckému hnutí Mladé Polsko (Młoda Polska), které dostalo svůj název podle cyklu článků, které právě v časopise Życie vydal roku 1898 Artur Górski. V letech 1901-1907 redigoval modernistický časopis Chimera. Dlouho pobýval v Paříži a ve Vídni a při svých zahraničních pobytech navázal přátelské styky s českými básníky Vrchlickým, Zeyerem, Březinou a Macharem.[1]

 
Zenon Przesmycki roku 1893

Roku 1903 se oženil s Anielou de Hoene (1867-1938), majitelkou a ředitelkou dívčího gymnázia ve Varšavě.[3]

Byl vyznavačem čistého umění a lartpourlartismu. Obhajoval myšlenku elitní kultury určené jen pro malou skupinu citlivých a vzdělaných lidí. V časopise Chimera „znovu objevil“ romantického básníka Cypriana Kamila Norwida. Ve svých kritických článcích s studiích se stal zprostředkovatelem mezi polským a evropským modernismem, všímal si i výtvarného umění.[4]

Překládal díla evropských romantiků, parnasistů a symbolistů (Mallarmé, Rimbaud, Verlaine, Gide, Maeterlinck, Nietzsche, Kierkegaard, Browning) i české básníky (Březina, Vrchlický, Zeyer). [5]

Po osamostatnění Polska byl v letech 1919-1920 ministrem kultury a umění. Kromě toho byl prezidentem Polské společnosti pro ochranu autorských práv a členem Polské akademie literatury. Během varšavského povstání v roce 1944 byl zraněn a na následky zranění zemřel v povstalecké nemocnici.[4]

Výběrová bibliografieEditovat

 
Z czary młodości, vydání z roku 1893
  • Maurycy Maeterlinck i jego stanowisko we współczesnej poezji belgijskiej (1891, Maurice Maeterlinck a jeho pozice v současné belgické poezii), studie.
  • Z czary młodości: Liryczny pamiętnik duszy (1893, Z číše mládí: Lyrický památník duše), básnická sbírka vydaná pod pseudonymem Miriam.
  • Los geniuszów (1901, Osud geniů), článek.
  • Walka ze sztuką (1901, Boj s uměním), článek.
  • Pro arte (1914), soubor literárních kritik

Česká vydáníEditovat

OceněníEditovat

OdkazyEditovat