Wikipedie

Zdeněk Daniel

Narozen 10. 10. 1970 v Mostě. Výtvarník, architekt.

Zdeněk Daniel (10. října 1970 Most) je český architekt, designer, výtvarník a malíř[3][4] romského původu.[1] Žije a tvoří v Jablonci nad Nisou, je ženatý a má tři děti.[1]

Zdeněk Daniel
Narození10. října 1970 (53 let)
Most, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostromská
Vzdělánístřední průmyslová škola strojní s maturitou[1]
Povoláníarchitekt, designér, výtvarník, malíř[2]
Domovské městoJablonec nad Nisou
OceněníInteriér roku 97
Děti3
RodičeZdeněk Daniel starší (* 1929, +2023), Florentina Danielová (*1935, +2023)
Webzdenek-daniel-architekt.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

Rodinný původ

editovat

Zdeněk Daniel se narodil 10. října 1970 v Mostě, ale od útlého dětství žije (a tvoří) v Jablonci nad Nisou.[2] Původem pochází z rodiny jihomoravských Romů,[1] kteří žili v romské osadě v Oslavanech u Brna.[5][p. 1] Jeho otec Zdeněk Daniel starší (* 1929, +2023) byl jedním z těch mála, kdo se zachránili v květnu 1943 z transportu Romů z Moravy (součást protektorátu) do (vyhlazovacího) koncentračního tábora Auschwitz II-Birkenau (Osvětim-Březinka).[5][7] Většina členů jeho rodiny ale během druhé světové války zahynula.[7]

Studia

editovat

Ve druhé polovině 80. let 20. století studoval Zdeněk Daniel obor strojírenské konstrukce na střední průmyslové škole (SPŠ) strojní v Jablonci nad Nisou a své středoškolské studium zakončil v roce 1990 maturitní zkouškou.[1][8] Večerní lekce kresby na Střední uměleckoprůmyslové škole (SUPŠ) a VOŠ v Jablonci nad Nisou[2] navštěvoval (od roku 1997) při zaměstnání.[1][8] Je žákem akademického sochaře, medailéra, malíře, designéra, skláře a pedagoga Jiřího Dostála (* 1. října 1945 Nová Paka) a akademického malíře, sochaře a vysokoškolského pedagoga Jiřího Nepasického (* 25. září 1934 Velké Hamry – 27. srpna 2016).[8] Zdeněk Daniel není absolventem žádné vysoké školy.[5]

Profesní zaměření

editovat

Profesionálnímu návrhu interiérů (designu vnitřků objektů, společenských prostor, administrativních a komerčních budov) se věnuje od roku 1992, kdy začal pracovat v soukromých firmách a ateliérech.[1][8] Rozsah jeho portfolia sahá od soukromých domů, přes restaurace, penziony, hotely až po administrativní budovy.[8] Spolupracuje na projektech ve veřejném prostoru.[1]

Zdeněk Daniel je zapsán v Národním registru profesionálních výtvarných umělců a designérů ČR.[1] Členství v České komoře architektů (ČKA) získal v roce 2008[8] a to jak svými unikátními architektonickými návrhy, tak i svojí aktivní architektonickou praxí.[5][p. 2]

Od roku 2013 pracuje v občanském sdružení D.R.A.K. z.s. se sídlem v Liberci,[8] které vytváří pracovní příležitosti pro handicapované, zaměstnává je, a pracuje s lidmi z vyloučených lokalit.[9]

V letech 2015 až 2018 vykonával funkci člena Poradního sboru architektů ve statutárním městě Jablonec nad Nisou.[8][9] Při České komoře architektů (ČKA) je porotcem architektonických soutěží. (Také se některých architektonických soutěží, především na realizace ve veřejném prostoru, sám účastní.)[9]

Umělecká tvorba

editovat

Výtvarné tvorbě, kde tvoří tradičními výtvarnými technikami (kresba, malba), se Zdeněk Daniel věnuje již od útlého věku,[5][2] kdy kreslil a později se zajímal i o design. Přes design se pak logicky dostal k architektuře.[1] V jeho dílech se reflektují jak rodinné traumatické vzpomínky, tak i fantazijní a spirituální prvky, ale jsou zde obsaženy i typické výjevy tradičního života Romů.[5]

Volné umělecké tvorbě (kresbě a malbě) se profesionálně věnuje od počátku 90. let 20. století.[8] Její výsledky vystavuje od roku 1998 a jeho díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách jak v České republice, tak i v zahraničí a lze je nalézt i ve sbírkách Muzea romské kultury.[1][8][2]

Ve své volné umělecké tvorbě se zpočátku soustředil na kresby historických architektonických objektů (domů a městské architektury)[2] v Jablonci nad Nisou a v Liberci s cílem pochopení logiky složitých tvarů a se snahou o zachycení genia loci zobrazovaných objektů. Je autorem kreseb v nichž je zachycen stavebně–historický vývoj Jablonce nad Nisou a jako architekt se podílí na rekonstrukci některých starých objektů, čímž přispívá k procesu záchytu tzv. „historické minulosti města ve veřejném prostoru“.[9]

Cesta k architektuře

editovat

K architektuře a návrhu interiérů se Zdeněk Daniel dostal v době dospívání (ve věku 16 let), kdy poprvé navrhoval účelové zařízení místnosti a podílel se na její realizaci. Po skončení středoškolského studia pracoval na rekonstrukcích horských chalup v Jizerských horách a na stavbě lyžařského vleku. Pak přešel na rekonstrukci starých objektů a odtud se pak dostal i k navrhování nových staveb.[9] Ještě později přešel ke komplexním návrhům a fyzické realizaci rodinných domů a to včetně řešení jejich interiérů (barevnost, nábytkové zařízení, umělecká výzdoba).[9] Od roku 2000 se věnuje návrhu objektů a domů jako celků. Problematikou industriální architektury ve Šluknovském výběžku, ve Varnsdorfu a v Kamenickém Šenově se zabýval v letech 2002 až 2012 a to ve smyslu zásadních rekonstrukcí objektů továren a jejich areálů.[8]

Architektonické projekty

editovat
  • V roce 1998 získal (od Design centra České republiky a České komory architektů) ocenění Interiér roku 97 za celkový přístup k projektu a za návrh interiéru chráněného bydlení v Diagnostickém ústavu pro mentálně a tělesně postižené obyvatele Centra sociálních služeb v Tloskově u Benešova.[9][8][6] Ocenění získal společně s kolegyní Danou Polákovou.[6][p. 3]
  • Několikrát se účastnil soutěže Grand Prix Obce Architektů.[8]
  • Vykonával funkci porotce a zástupce organizátora zpracovatele zadávací dokumentace v soutěži Terminál veřejné osobní dopravy v Jablonci nad Nisou.[8]
  • V roli porotce působil v architektonické soutěži na přístavbu Muzea Skla a Bižuterie v Jablonci nad Nisou.[8]
  • Jako externí člen působil v pracovní skupině, která připravovala krajinářsko–architektonickou soutěž týkající se Památníku Romů a Sintů v Letech u Písku.[8]
  • V roce 2001 se zrealizovala dle jeho návrhu rekonstrukce Panského domu (objekt pocházející z počátku 19. století) na Jizerce.[8]
  • V roce 2008 se autorsky podílel na areálu pivovaru Kocour Varnsdorf.[8]
  • V roce 2010 proběhla podle jeho návrhu rekonstrukce areálu a objektu Generálního ředitelství Preciosa – Lustry a.s. v Kamenickém Šenově.[8]
  • Dále se podílel na návrhu rekonstrukce Panského domu na náměstí v Chotěboři (jednalo se o objekt s historií sahající 700 let nazpět).[8]
  • Na svém kontě má i rekonstrukci Apart hotelu v Jablonci nad Nisou a Restaurantu 59 v Jablonci nad Nisou. (V tomto případě byl městem Jablonec nad Nisou oceněn za příkladnou rekonstrukci.)[8]
  • V roce 2021 se účastnil (a byl oceněn) soutěže na urbanisticko–architektonické řešení návrhu Hlavního vstupu Ústředního hřbitova v Brně.[8]
  • Jeho realizace lze nalézt na různých místech (Jablonec nad Nisou, Liberec, Jizerka, Varnsdorf, Rumburk, Kamenický Šenov, Děčín, Praha, Chotěboř, ...).[8]
  • Také realizoval drobnější projekty pro město Jablonec nad Nisou (například Památník I. světové války v Proseči nad Nisou; renovace stávajícího vodního prvku na Horním náměstí, projekt znovu umístění Metznerovy kašny na Horním náměstí).[8]

Výstavy

editovat

Od roku 2000 se uskutečnilo několik samostatných výstav[2] jeho děl na různých místech: v Jabloneckém divadle; Muzeu Skla a Bižuterie v Jablonci nad Nisou; v Praze v Národní Technické knihovně a v Praze v Nosticově paláci; v divadle v Kutné Hoře; v Kampusu Hybern|ská v Praze a v Německu v Zittau.[8]

V roce 2018 se konala v pražském Kampusu Filosofické fakulty Univerzity Karlovy (v galerii Hybernská) retrospektivní výstava jeho prací.[5] Jednalo se o cyklus prací s názvem „Moje černobílé stíny aneb memento mori“.[1][2] Tento výtvarný cyklus má svoje kořeny v historii rodiny, která se za druhé světové války stala obětí nacistické genocidy, je reflexí příběhu holocaustu a utrpení nejen jeho romské rodiny.[9] Zdeněk Daniel se s touto tíživou rodinnou válečnou historií vypořádal až v roce 2016, kdy ji vtělil do podoby deseti obrazů s tematikou holocaustu.[7][2]

Další výstava jeho prací s názvem Vesmíry/Kosmosa/Universes se uskutečnila v roce 2024 v Muzeu romské kultury.[9]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Zdeněk Daniel je po otci Rom, matka byla tzv. světská.[6]
  2. ↑ Je autorizovaným architektem pro obor A1 (Architektura) pod pořadovým číslem 03 603, a je porotcem proškoleným pro architektonické (urbanistické) soutěže.[8] Na svém kontě má již stovku různých architektonických projektů.[1]
  3. ↑ V porotě, která toto ocenění udělovala zasedali mimo jiných osobností i architekt David Vávra a výtvarník Milan Knížák.[6]

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m Zdeněk Daniel (* 1970): Architekt, designér, malíř [online]. Amendar cz [cit. 2024-06-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i ZDAŘILOVÁ, Eva. Architekt Zdeněk Daniel poprvé vystaví své obrazy [online]. Romea cz, 2018-05-03 [cit. 2024-06-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zdeněk Daniel (* 10. října 1970 Most) – výtvarník a architekt; místo působení: Jablonec nad Nisou [online]. Databáze osobností NK ČR [cit. 2024-06-24]. Identifikační číslo: xx0316910. Dostupné online. 
  4. ↑ Zdeněk Daniel (* 10. 10. 1970, Most) malíř, architekt [online]. Informační systém (ISabArt) [cit. 2024-06-24]. Vzdělání: 1997-2003: Vyšší odborná škola (Jablonec nad Nisou). Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g Zdeněk Daniel – Vesmíry [online]. ArtMap, 2023-11-14 [cit. 2024-06-24]. Muzeum romské kultury; Bratislavská 67, 602 00 Brno. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d HORVÁTOVÁ, Rena. Architekt Zdeněk Daniel: Rád vytvářím město mezi domy [online]. Romea cz, 2017-10-01 [cit. 2024-06-24]. Rozhovor se Zdeňkem Danielem o architektuře a urbanismu vyšel v letním dvoučísle Romano voďi 2017. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c Výstava obrazů Zdeňka Daniela „Moje černobílé stíny – Memento mori“ 9.-29. květen 2018 [online]. Pražské fórum pro romské dějiny, 2018 [cit. 2024-06-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z Zdeněk Daniel (* 10.10. 1970); ženatý (3 děti) [online]. web: Zdeněk Daniel [cit. 2024-06-24]. Stručný životopis. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e f g h i BAHOUNKOVÁ, Šárka; MIKOLÁŠIKOVÁ, Barbora. Zdeněk Daniel: Architekt nebo malíř? [online]. 2024-03-10 [cit. 2024-06-24]. Zdroj: Interview se Zdeňkem DANIELEM, architektem a výtvarníkem. Brno 5. února 2024.. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Daniel&oldid=24037692“