Wikipedie

Wikipedista:Vojtěch Kunc/Pískoviště4

< Wikipedista:Vojtěch Kunc
Johannes Kepler
Portrét Johanna Keplera od neznámého autora z roku 1610
Portrét Johanna Keplera od neznámého autora z roku 1610
Narození27. prosince 1571
Weil der Stadt, Německo
Úmrtí15. listopadu 1630
Řezno, Německo
NárodnostNěmecká
PracovištěUniversita v Linzu
OboryMatematika, astrologie a astronomie
Známý díkyKeplerovým zákonům
Významná dílaKosmologické mysterium (1596), Nová astronomie (1609), harmonie světa (1618), Výtah z Koperníkovy astronomie (1617 – 1621), Rudolfínské tabulky (1627)
Ilustrace z Keplerovy knihy De Stella Nova in Pede Serpentarii (1604)
Keplerův model sluneční soustavy z Mysterium Cosmographicum (1596)

Johannes Kepler, ve starší české literatuře znám pod počeštěným jménem Jan Kepler, (27. prosince 1571 Weil der Stadt – 15. listopadu 1630 Řezno) byl německý matematik, astrolog, astronom a jedna z klíčových postav vědecké revoluce v 17. století. Proslavil se především díky tzv. Keplerovým zákonům, formulovaných na základě jeho děl Astronomia nova, Harmonices mundi a Epitome astronomiae Copernicana. Jeho dílo také poskytlo základ k gravitačním zákonům od Isaaca Newtona.

Během svého života byl Johannes Kepler učitelem kněžského semináře na škole ve Štýrském Hradci v Rakousku, kde se stal spolupracovníkem Jana Oldřicha z Eggenberku a později i Tycha Brahe, který by matematikem na dvoře císaře Rudolfa II., kde Kepler za svého pobytu formuloval dva ze tří Keplerových zákonů.

Životopis editovat

Dětství editovat

Jan Kepler se narodil 27. prosince 1571 ve svobodném říšském městě Weil der Stadt. Jeho děd, Sabald Kepler, byl v tomto městě primátorem. Po tomto vlivném období rodiny Keplerů přichází úpadek. Keplerův otec, Heinrich Kepler, si nejistě vydělával na živobytí jako žoldnéř. Heinrich opustil svou rodinu když Janovi bylo 5 let (roku 1576) a nechal tak obživu Jana, jeho dvou bratrů a sestry na své ženě Katherině Guldenmann, která se živila ranhojičstvím. Jan věřil, že jeho otec padl v osmdesátileté válce v Nizozemsku. Jan Kepler se narodil předčasně a později sám o sobě prohlašoval, že byl velmi slabé a neduživé dítě. Na druhou stranu často ohromoval návštěvníky dědova hostince svými matematickými znalostmi. [L 1]

Janův vztah k astronomii má kořeny již v raném dětství. Ve věku šesti let se svou matkou pozoroval Velkou kometu v roce 1577. [L 2]. Ve svých devíti letech pozoroval zatmění měsíce. [L 2] Avšak v dětsví mu kvůli neštovicím ochably ruce a oslabl zrak, což značně omezilo jeho pozorovací schopnosti. [L 3]

V roce 1589, poté co prošel základním vzděláním a seminářem v Maulbronnu, začal navštěvovat Tübigenský klášter na univerzitě Ebeharda Karla v Tübingenu, kde studoval filozofii a teologii pod Jacobem Heerbrandem a Michaelem Mästlinem. Kepler byl na univerzitě velmi úspěšný a stal se velmi schopným astrologem a dokonce sestavoval horoskopy pro ostatní studenty. Pod dohledem Michaela Maestlina pochopil Ptolemaiovu teorie geocentrismu a Koperníkovu teorii heliocentrismu. Ve studentských debatách obhajoval Koperníkovu teorii jak z vědeckého tak z teologického pohledu a zároveň tvrdili, že slunce je hlavním zdrojem hnací síly ve vesmíru. Ke konci svých studií byl doporučen na místo učitele na protestanské škole ve Štýrském Hradci a tuto pozice přijal v dubnu roku 1594.

Štýrský Hradec (1594–1600) editovat

Studoval na univerzitě v Tübingenu, kde byl jeho učitelem astronomie Michael Mästlin. Studium ukončil v roce 1593. V letech 1594–1600 vyučoval na střední škole ve Štýrském Hradci. V roce 1600 přišel Kepler do Prahy. Stal se asistentem Tychona Brahe a po jeho smrti císařským matematikem a astrologem. Na Braheho podnět propočítal dráhu Marsu a po dlouhých výpočtech objevil v Praze první dva ze svých slavných Keplerových zákonů. Tyto výsledky publikoval v roce 1609 v práci Astronomia Nova. V roce 1612 odešel Kepler do Lince a později v roce 1626 do Ulmu.

V pozdějším věku se podle některých životopisců už nemohl věnovat pozorování, protože trpěl krátkozrakostí a hvězdy patrně vůbec neviděl.

Tento článek obsahuje text (licence CC-BY 3.0 Unported) ze stránky z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma.

Dílo editovat

Ve svých pracích se zabýval astronomií, matematikou, mechanikou, krystalografií a astrologií. V roce 1615 vyšla jeho práce Nova Stereometria Doliorum Vinariorum, ve které počítal objemy těles, které vznikly rotací kuželoseček kolem osy ležící v jejich rovině. Přitom použil infinitezimálních metod a toto dílo znamenalo významný krok ke vzniku moderních integračních metod. V práci Harmonices Mundi (1619) systematicky studoval mimo jiné problematiku konvexních a hvězdicovitých mnohoúhelníků a publikoval svůj třetí zákon.

Ztotožňoval se s odsouzením Giordana Bruna, a jeho učení o Vesmíru plném sluncí považoval za kacířství.

  • Mysterium Cosmographicum (1596)
  • De Fundamentis Astrologiae Certioribus (1601)
  • Astronomiae Pars Optica (1604)
  • De Stella nova in pede Serpentarii (1604)
  • Astronomia nova (1609)
  • Dissertatio cum Nuncio Sidereo (1610)
  • Dioptrice (1611)
  • De nive sextangula… (1611)
  • Nova stereometria doliorum vinariorum (1615)
  • Epitome astronomiae Copernicanae (1618–1621)
  • Harmonices mundi (1619)
  • Tabulae Rudolphinae (1627)
  • Somnium (1634)
 
Do moderních astrologických učebnic vstoupil Johannes Kepler zejména horoskopem Albrechta z Valdštejna, který bez znalosti konečného zákazníka sestavil v roce 1608 a v němž velmi přesně předpověděl Valdštejnovu smrt.

Keplerovy zákony editovat

Související informace naleznete také na stránce Keplerovy zákony.

Tři základní zákony pohybu nebeských těles:

  1. Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce.
  2. Obsahy ploch opsaných průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za stejný čas jsou stejně velké. Neboli: Přímka spojující Slunce s planetou opíše za stejný čas také stejně velkou plochu.
  3. Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích mocnin jejich velkých poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce).

Kepler a astrologie editovat

Za svůj život sestavil na 800 horoskopů, včetně svého. Na základě jeho výroku, že „astronomie je moudrou matkou a astrologie záletnou dcerkou, která aby svou matku udržela při životě se prodává každému zájemci, který chce a může zaplatit“, se dodnes traduje, že se astrologií zabýval pouze za účelem finančního zisku. Kepler však astrologii také později obhajoval, když mimo jiné napsal: „…naprosto neklamné zjištění – tak jisté, jak jen lze doufat – že organismy jsou podněcovány sublunárními konjunkcemi a aspekty planet, mě přimělo a přinutilo překonat své záporné stanovisko…“ Odmítal sice pověry a bezduché přijímání soudobých astrologických výkladů, ale zdůrazňoval závislost astrologie na empirii a vytvořil tak v jistém smyslu moderní, dnes převažující pojetí astrologie.[1] Uvažoval dokonce o vlivu budov a hor, zastiňujících planety a hvězdy v okamžiku narození.

Svými kosmologickými zákony se snažil doložit staré pythagorejské učení o harmonii sfér a astrologii přispěl i možností lépe a přesněji propočítávat horoskopy. Do sestavování horoskopů například jako první zavedl dekagonální řadu aspektů (decil, kvintil, tredecil, bikvintil).

Na základě svých astronomických a astrologických výpočtů odhadl datum narození Ježíše na rok 7 př. n. l., kdy proběhla nepříliš častá vícenásobná konjunkce (podobná nastala až v roce 1942).

Na počest Johanna Keplera editovat

 
Sousoší Tychona Brahe (vlevo) a Johanna Keplera (Vpravo) před Gymnáziem Jana Keplera v Praze

Odkazy editovat

Keplerovo museum z dob jeho pobytu v Praze

Reference editovat

  1. ↑ Dějiny astrologie od starověku po osvícení

Literatura editovat

  1. ↑ CASPAR, Max. Kepler. Spojené státy Americké; stát Mineola: Dovers publications, 1993. Dostupné online. ISBN 0-486-67605-6. Kapitola Birth and ancestry, s. 29 – 36. (anglicky) [dále jen Caspar]. 
  2. ↑ a b KOESTLER, Arthur. The Sleepwalkers: A History of Man's Changing Vision of the Universe. [s.l.]: Penguin Books, 1959. ISBN ISBN 0-14-019246-8. S. 234. (anglicky) 
  3. ↑ Caspar, str.: 36-38

Literatura editovat

Související články editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Vojtěch_Kunc/Pískoviště4&oldid=22572390“