Otevřít hlavní menu

Vražda Ľudmily Cervanové

Vražda Ľudmily Cervanové je vražda slovenské studentky medicíny,[1] která se stala v noci z 9. na 10. července 1976. Jde o jednu z nejdelších a nejrozporuplnějších kauz ve slovenské justici. Kauza inspirovala řadu knižních a filmových ohlasů.

Základní informaceEditovat

Dne 9. července 1976 se v Bratislavské části Mlýnská dolina konala taneční zábava pro studenty vysokých škol, kteří se zúčastnili brigády na stavbě nových budov místních studentských kolejí. Akce se konala v studentském klubu UNIC a její součástí byl i koncert skupiny Elán. Zábavy se zúčastnila i studentka 2. ročníku medicíny Ľudmila Cervanová (19 let), která dorazila v doprovodu spolužáka. Kolem 22:30 klub opustila a vydala se na autobusovou zastávku. Domluvila se se svým snoubencem, že za ním dorazí nočním vlakem do Košic. Mlýnskou dolinu chtěla opustit autobusem číslo 39, který mířil na hlavní vlakové nádraží, odkud odjížděl vlak do Košic. Tam však ráno nedorazila[2]. Dne 14. července 1976 objevil náhodný svědek pod mostem v říčce Čierna voda u obce Kráľová pri Senci mrtvé tělo ženy. Na druhý den tuto ženu identifikoval podplukovník letectva Ľudovít Cervan podle jejích osobních předmětů (dvou prstenů a řetízku ze žlutého kovu) jako svou nezvěstnou dceru Ľudmilu Cervanovou (* 1956). 16. července byla provedena soudní pitva, 22. července bylo její tělo zpopelněno.

První pátráníEditovat

Od 15. července do 28. září bylo vyslechnuto 315 svědků, z toho 11 lidí podrobně popsalo odchod Cervanové z bratislavského Studentského domova Ľudovíta Štúra (Koleje Mlynská dolina) na zastávku MHD.[3] Na základě výpovědí některých svědků se objevily dva základní směry vyšetřování - tzv. arabská stopa a osoba studenta Jána Hrma.

Arabská stopaEditovat

Arabská stopa je označení pro podezření občanů arabských států z této vraždy, přičemž zahrnuty jsou Lýbie, Sýrie, Irák i Irán, který není arabskou zemí.

Podle jedné z verzí vyšetřovatelů v minulosti působil Ľudovít Cervan jako vojenský atašé, přičemž se v některé z těchto zemí stal svědkem krádeže a po jeho svědectví uťali pachatelům ruce a případná vražda jeho dcery měla být pomstou[zdroj?]. Muž arabského původu byl viděn v prostorách koleje v době odchodu Cervanové. Nebyl vyslýchán standardními policejními složkami, ale Státní bezpečností. Byl použit jako svědek po zadržení dalšího podezřelého Jána Hrma. [4]

Manželé Bačovi svědčili 23. srpna 1976, že v době odchodu Cervanové z koleje viděli v blízkosti autobusové zastávky automobil Volkswagen Brouk, jehož posádka měla tmavou pokožku. Do tohoto auta podle jejich slov nastoupila mladá dívka, jejíž popis se shodoval s Cervanovou.[5][6] Neseděla však časová stopa, jelikož se tak mělo stát už ve 21:30 kdy byla Cervanová ještě na zábavě v UNIC klubu. Podle Bačových dívka navíc do tohoto automobilu "s černochy" nastoupila dobrovolně. Jednalo se tak zřejmě o dvě různé dívky a dvě rozdílné události, ke kterým došlo v rozmezí přibližně jedné hodiny.[2]

Ján HrmoEditovat

Na základě výpovědi svědka Ladislava Karabinoše byl 21. září 1976 zadržen student Fakulty tělesné výchovy a sportu Ján Hrmo. Karabinoš se podle své výpovědi v inkriminovaném čase na autobusové zastávce u koleje připletl do cesty Hrmově autu, ten vystoupil a chtěl mu nafackovat. Hrma měl znát ze stavby atriové budovy, na kterou se měli chodil studenti opalovat a kde Karabinoš jako dělník pracoval. Hrma v noci údajně viděl i student arabského původu, jak nastupuje do světlého auta a přitom říká svému spolujezdci, že "pojedou sebrat tu kurvu". Kromě Hrma byli zatčeni jeho přátelé Viliam Cintula a Peter Kovačič. Hrmo při výslechu nedokázal vysvětlit, kde 9. července byl, přestože měl ten den narozeniny. Lhal, že se s Cervanovou neznal, ačkoliv byly na jeho oblečení nalezeny její pachové stopy. Později se přiznal, že mluvil s Cervanovou a její spolubydlící u nich na pokoji ohledně nelegálního nákupu zboží z Maďarska, o které studentky projevily zájem. Několik měsíců po zadržení se také prokázalo jeho alibi, když se ozvaly jeho známé z Piešťan, se kterými trávil 9. červenec v jednom místním podniku. To dosvědčila i obsluha, která si pamatovala Hrmovo oblečení polité od vína. Všichni tři byli koncem března 1977 propuštěni. Hrmovi byl s ohledem na dobu strávenou ve vazbě prominut trest za jeho nelegální obchody. Poté, co selhalo prověřování arabských studentů i Hrma byl případ bez výsledku odložen[2].

Druhé kolo vyšetřování a nitranská stopaEditovat

Po dopise Ľudmiliny matky Margaréty Cervanové prezidentovi Gustávu Husákovi byl v roce 1977 vedením vyšetřování pověřen zástupce Kriminalistického ústavu VB v Praze plukovník Eduard Pálka. V letech 1977–78 byla rozpracována tzv. nitranská stopa, podle Pálky bylo důvodem vyjádření svědka Tokára, kterému se měla svěřit jeho přítelkyně Naděžda Beňová, že její přátelé z Nitry udělali ten večer něco velmi špatného. Vyšetřovatelé získali více svědků, kteří na místě viděli i studenta filmové akademie Romana Brázdu, podle kterého dostala tato akce název Kamera. Beňová byla dotazována ohledně jeho účasti na zábavě v klubu UNIC. Odmítla vypovídat a připustila, že na ni někdo vyvíjel nátlak a zakazoval jí o Brázdově účasti s vyšetřovateli mluvit (Brázda vlastnil bílé auto Fiat 125, které mělo být k únosu použito). Beňová vyšetřovatelům doporučila, aby se pro více informací obrátili na blonďatou studentku medicíny z Nitry, se kterou Brázdu onoho večera potkala. V této studentce byla ztotožněna Viera Zimáková (později Vozárová, Barcíková). Ta jako první vypověděla o únosu Cervanové, při kterém měla být přítomna, a uvedla jména čtyř přátel z Nitry, kteří se na něm měli podílet – Miloš Kocúr, Milan Andrášik, Roman Brázda a František Čerman. Uvedla také, že důvodem únosu mělo být hromadné znásilnění, ke kterému došlo v některém domě v Bratislavě. Na základě výpovědí Tokára, Beňové a především Zimákové byla na podezřelé nasazena vyšetřovací skupina. K jejich zatčení a obvinění však dalších deset měsíců nedošlo. Kvůli těmto průtahům vyšetřovatel Pálka z případu odstoupil a vyzval k urychlenému vznesení obvinění[2].

První procesEditovat

V následujících letech byli vytipovaní jedinci sledováni tajnou policií, byly monitorovány jejich styky a v roce 1981 bylo konečně vypracováno obvinění proti třem z nich - zadrženi byli Kocúr, Brázda a Čerman. Andrášik byl předveden k výslechu pouze jako svědek, po další výpovědi Zimákové byl však překvalifikován na pachatele a zadržen. Na základě jejich výpovědí k obviněným přibyli Juraj Lachman, Pavol Beďač a Stanislav Dúbravický. Během vazby jim byli do cel nasazeni konfidenti, kteří podávali vyšetřovatelům informace o jejich vyjadřování se o případu, ale i obecně o jejich chování a názorech[2].

Na hlavním líčení v roce 1982 Zimáková tvrdila, že v den vraždy byla v Revištském Podzámčí (část Žarnovice) (150 km od Bratislavy) na vodáckém stanovém táboře s cílem splavnění Hronu. Dne 23. února 1982 byla v souvislosti s případem obviněna z křivé výpovědi a odsouzena na dva a půl roku. Ve vazbě byla od 24. září do 6. dubna 1983. V roce 2002 u krajského soudu uvedla, že k výpovědím v neprospěch obžalovaných byla donucena pod silným psychickým nátlakem - vyšetřovatelé jí nedovolili kojit několikaměsíční dceru. [7]

Ve prospěch obžalovaných chtěly vypovědět dvě občanky Francie, sestry Sylvia a Lydia Cohenovy. V roce 1982 jim to nebylo umožněno. V roce 2003 potvrdily alibi na inkriminovaný čas pro Čermana a Andrášika, přičemž Lydia si psala deník. [8]

Od té chvíle se Pálka zaměřil na tuto stopu, přestože ani jeden z 315 svědků v rámci prvotního šetření nezmínil tyto lidi. [9] V roce 1981 bylo obviněno sedm mužů z Nitry: Roman Brázda, Miloš Kocúr, Milan Andrášik, Pavel Beďač, František Čerman, Stanislav Dúbravický a Juraj Lachman.[10]

V průběhu vyšetřování přiznali vinu Kocúr, Andrášik, Brázda a Lachman. První dva toto přiznání později odvolali jako vynucené a i na hlavním líčení trvali na své nevině.

V roce 1982 je Krajský soud v Bratislavě odsoudil, přičemž dostali tresty od 4 do 24 let. Rozsudek v roce 1983 potvrdil Nejvyšší soud SSR.

TrestyEditovat

  • Miloš Kocúr – 24 let
  • Milan Andrášik – 22 let
  • Roman Brázda – 20 let
  • Stanislav Dúbravický – 18 let
  • František Čerman – 12 let
  • Pavol Beďač – 8 let
  • Juraj Lachman – 4 roky

Průběh událostí podle původních výpovědí svědků a obžalovanýchEditovat

Cervanová přišla do klubu UNIC v doprovodu kolegy z brigády Igora Blažka. Společně s ním se usadila ke stolu s dalšími studenty, kterým sdělila, že musí z akce odejít na vlak do Košic. Akce se účastnili i korunní svědci Jozef Škrobánek a Igor Urbánek původem z Nitry. Škrobánek znal Cervanovou, jelikož byl také studentem medicíny (ovšem stomatologie). Urbánek se na Cervanovou Škrobánka vyptával a následně ji i oslovil. Cervanová ovšem Urbánka informovala o tom, že má snoubence a chystá se za ním odjet vlakem, takže o žádné sbližování nemá zájem. Urbánek, Škrobánek, Cervanová a její bývalý spolužák z košického gymnázia Pavel Komora se postavili k dřevěnému parapetu u vchodu do sálu. Cervanová opakovaně tančila jak s Urbánkem tak s Komorou. Na akci dorazily také dvě skupiny studentů původem z Nitry. Pouze část z nich však studovala v Bratislavě a zúčastnila se letní brigády. Ostatní neměli na akci povolený vstup, takže sháněli lístky u známých z kolejí. Oslovili také Igora Urbánka, kterému se však nepodařilo lístky sehnat. Část Nitranů byla vpuštěna organizátorem Petrem Hlavandou a předsedou kulturního výboru svazu mládeže Jurajem Tokárem, jehož přítelkyně Beňová některé z nich znala. Kromě nich byly vpuštěny i sestry Cohenovy z Francie, které byly na návštěvě u Čermana a Andrášika. Viera Zimáková se do sálu dostala přes ženské křídlo kolejí a připojila se k nim. Obě skupiny Nitranů společně tančily, až se postupně promíchaly. Ačkoliv se jednalo o nealkoholickou zábavu, někomu z nich se podařilo do sálu propašovat víno. Kocúr se opil a začal obtěžovat některé účastnice akce. K tanci vyzval i Cervanovou, která ho odmítla. Poté se ji snažil na parket dostat násilím, ale někdo z jeho společnosti ho od toho odradil a odvedl ho zpět na jeho místo. Kolem desáté hodiny se Cervanová rozhodla dojít si na pokoj pro tašku a koleje opustit. Škrobánek potřeboval z akce odvézt na nádraží, odkud měl odcestovat za svou přítelkyní do Prahy. Za tímto účelem oslovil i Nitrany, kteří se také chystali ještě před koncem akce odejít. Ti ho však odmítli svézt, protože neměli místo v autě.

Cervanová si vzala na pokoji cestovní tašku a v doprovodu studenta ze SSSR Alexandra Nikolaje Kozaka sešla do vestibulu, kde opět narazila na Urbánka, který jí nabídl pomoc s taškou a doprovod na autobusovou zastávku. Nitrané opustili klub UNIC a dále plánovali obstarat si nějaká děvčata, zakoupit alkohol a pokračovat v zábavě v bytě Andrášika a Čermana. Tam však nemohli, jelikož se tam zrovna zdržovala Čermanova snoubenka Bónová. Lachmana a Dúbravického poslali, aby si od Beďače vypůjčili jeho Fiat 500, sestry Cohenovy odvezli k Bónové, potom vyzvedli Beďače a společně dorazili za ostatními do Čermanova a Andrášikova bývalého bytu na Varínské ulici. Čerman měl od bytu stále klíče, jelikož se ještě nestihl kompletně vystěhovat. Do bytu nejprve zatelefonoval, aby si ověřil, že tam není bytná ani nikdo z dalších nájemníků, kteří běžně odjížděli na víkend pryč. Když skupina vešla do vestibulu studentských kolejí, narazili na Cervanovou s Urbánkem. Opilý Kocúr se snažil Cervanovou přesvědčit, aby s nimi odjela na byt, kde bude zábava pokračovat. Urbánek se Cervanové zastal. Kocúr mu za to dal facku, přičemž Urbánek upustil tašku, ze které se vysypaly některé věci. Někdo z přítomných zvedl ze země průkaz, který slíbili vrátit, když s nimi Cervanová odejde. Ta to odmítla, posbírala si zbytek věcí a s Urbánkem odešli směrem na autobusovou zastávku.

Kocúr, Andrášik, Čerman a Zimáková nastoupili do Brázdova vozidla značky Fiat 125p. Brázda s Andrášikem seděli vpředu. Se zhasnutými světly se jejich auto přiblížilo k zastávce, na které stáli Urbánek a Cervanová. Zastavili, Kocúr a Andrášik vystoupili. Kocúr opět přemlouval Cervanovou, aby s nimi odjela na byt, ale ta odmítla. Andrášik pozval i Urbánka, který mu řekl, že se chce vrátit do klubu. Kocúr sebral Cervanové tašku a hodil ji na zadní sedadlo auta. Když se pro ni naklonila, natlačil ji dovnitř k Čermanovi a Zimákové. Podle Andrášika Cervanová nekřičela, ani se nijak nebránila. Poté Fiat rozsvítil světla a odjel směrem na Prievoz. Cestou se skupina zastavila v nočním podniku nakoupit vodku a víno. Celkem šlo o 5 lahví vína a 2 lahve vodky. Cervanová byla relativně klidná, celou cestu však opakovala, že musí na vlak. Po příjezdu na Varínskou ulici Čerman opět zkontroloval, že je dům prázdný. Cervanovou dovlekli do obývacího pokoje, kde jí posadili na postel mezi Kocúra a Brázdu. Andrášik nalil každému sklenku vodky a pustil hudbu. Cervanová vodku odmítla a zopakovala, že musí odejít na vlak. Asi 10 - 15 minut po jejich příchodu na byt se k nim připojila i zbylá trojice. Cervanová tyto příchozí prosila o pomoc a vysvětlovala, že musí na vlak a ostatní ji nechtějí pustit. Beďač jí odvětil, že ji odvezou na ten další. Andrášik opět nalil vodku a vybídl i Cervanovou, aby se napila. Když odmítla, Dúbravický ji chytil a Kocúr do ní nasilím nalil asi 4 - 5 sklenek. Poté Brázda vyzval Zimákovou, aby udělala striptýz. Ta nejdříve odmítala, ale nakonec se svlékla do spodních kalhotek a vyzvala Cervanovou, aby se připojila. Cervanová jí řekla, ať se svléká, když se jí chce, ale ona se k ní nepřidá. V tu chvíli někdo navrhl, aby ji svlékli proti její vůli. Všichni přítomní ji násilím svlékli do kalhotek.

Zimáková odešla do ložnice s Čermanem a vykonala s ním soulož. Ostatní v čele s iniciativními Kocúrem a Andrášikem Cervanovou osahávali. Poté se rozhodli, že ji znásilní, ale musí se zapojit všichni. Lachman přinesl z koupelny prádelní šňůru, kterou jí za zády svázali ruce. Poté ji postupně (s výjimkou Lachmana, který z opilosti usnul nebo spánek předstíral) znásilnili. Když skončili, odehrála se debata mezi Čermanem a Dúbravickým o to, kolik let mohou dostat za únos a znásilnění, jelikož jim Cervanová stále vyhrožovala, že vše ohlásí. Nakonec Dúbravický navrhl, aby ji zlikvidovali. O to, kdo ji zabije, se losovalo. Brázda a Beďač se jako řidiči losování účastnit nemuseli. Los padl na Kocúra a Andrášika. Cervanové natáhli rifle a ústa jí zavázali kapesníkem, aby na ulici nemohla křičet. Poté ji opět naložili do Brázdova automobilu a vyrazili směrem na Nitru. Beďač, Lachman a Dúbravický je následovali v druhém voze. Cestou Brázda odbočil u obce Kráľová pri Senci k termálnímu jezírku, které bylo populární rekreační oblastí. Zimáková se obávala, že by se mohlo stát něco i jí, a proto navrhla, že počká v autě. Skupina dovedla Cervanovou k jezírku, kde jí svlékli kalhoty a Kocúr ji opět znásilnil. Poté ji Kocúr s Andrášikem za pomoci Brázdy odvlekli do jezírka, kde jí přidrželi hlavu pod vodou. Tělo poté z vody vytáhli a odnesli k nedaleké říčce Čierna Voda, do které ho vhodili. Zimákové řekli, že se Cervanová "zůstala koupat" a navzájem se varovali, že kdo něco prozradí, vykoupe se taky. Cestovní tašky se zbavili na smetišti až druhý den.[2]

Další vývoj případuEditovat

Zničení důkazůEditovat

V roce 1985 požádala matka Ľudmily Cervanové o navrácení osobních věcí, které byly zároveň důkazními předměty. V roce 1987 soud vyhověl matce a rozhodl o zničení šňůry na prádlo, na níž se nacházely biologické stopy (krev skupiny A, části pokožky, tuku, vlasů, svalových vláken). Toto rozhodnutí schválil tehdejší předseda Senátu Nejvyššího soudu SSR Milan Karabín.[11]

Druhý procesEditovat

23. března 1990 podal generální prokurátor ČSFR Tibor Böhm stížnost proti rozsudku, kterou Nejvyšší soud ČSFR 19. října 1990 akceptoval, Krajskému soudu SR vytkl 72 pochybení, která žádal prošetřit, a všechny obžalované propustil na svobodu.

V letech 199195 Krajský soud v Bratislavě vytyčil sedm jednání, z nichž se konalo pět. Po reorganizaci územních celků byl senát JUDr. Vlčka rozpuštěn. V roce 2002 vzniklo nové jednání pod vedením JUDr. Smolové.

V roce 2004 byly objeveny ve Státním archivu v Levoči dosud utajované dokumenty z vyšetřování bezprostředně po vraždě Cervanové. Obvinění a jejich advokáti opakovaně žádali, aby byly tyto dokumenty prošetřeny, což soud odmítl.

V roce 2004 Krajský soud v Bratislavě rozhodl o vině těchto mužů. Případ Romana Brázdy byl pro jeho zdravotní problémy vyloučen k samostatnému řízení. Soud zohlednil průtahy v řízení, bezúhonnost obžalovaných po propuštění a udělil jim mírnější tresty. Po odvolání Nejvyšší soud Slovenské republiky 4. prosince 2006 potvrdil vinu odsouzených a třem z nich (Andrášikovi, Kocúrovi a Dúbravickému) dokonce zvýšil tresty.[12]

TrestyEditovat

  • Miloš Kocúr – 15 let
  • Milan Andrášik – 15 let
  • Stanislav Dúbravický – 12 let
  • František Čerman – 11 let
  • Pavol Beďač – 6 let
  • Juraj Lachman – 3 roky[13]

Jako poslední byl propuštěn Milan Andrášik v roce 2009 (na podmínku).[14]

OdškodněníEditovat

Obviněným přiznal v roce 2003 Ústavní soud odškodné za průtahy v řízení v celkové výši 2 300 000 korun, matce Ľudmily Margaretě Cervanové v roce 2006 odškodnění ve výši 650 000 Sk.[15]

Detektor lžiEditovat

V roce 2006 se Dúbravický, Čerman, Beďač a Lachman podrobili testu na detektoru lži, podle kterého s případem neměli nic společného.[16] 17. února 2011 absolvovali tento test i Andrášik a Kocúr, se stejným výsledkem.[17]

Testem na detektoru lži se zabývá i Martin Mojžiš ve své knize Jeden výdych koňa. Připomíná, že detektory nejsou spolehlivé přístroje a akceptovaná úroveň mylných výsledků (člověk lže a detektor indikuje pravdu) se pohybuje na úrovni „několika procent“. Pro svůj argument však připustí až 20% omylnost metody. Nicméně pravděpodobnost, že by všichni čtyři testovaní odsouzení přístroj oklamali, je jen 1,5 .[18]

OhlasyEditovat

KnihyEditovat

Novinářka a publicistka Ľuba Lesná napsala román Prípad medička, jehož příběh je inspirován případem, přičemž věří v nevinu odsouzených.[19]

Matka Ľudmily Margaréta Cervanová napsala knihu Případ Ľudmily Cervanové, v níž jednoznačně považuje odsouzené za vrahy své dcery. Kniha vyšla v roce 2010 v českém vydavatelství Epocha.

Martin Mojžiš ve své knize Jeden výdych koňa věnuje kauze sérii 5 článků.[20]

Spisovatel Peter Tóth v roce 2015 publikoval knihu Kauza Cervanová I. O rok později vyšel druhý díl s názvem Kauza Cervanová II. V knihách vylučuje, že by vraždil někdo jiný než skupina z Nitry. Součástí knih jsou také DVD a CD s fotografickým materiálem, fotokopiemi vyšetřovacího spisu a záznamem z výslechu M. Kocúra.

Novinář Martin Hanus patřil původně k zastáncům neviny odsouzených, po nastudování spisů a objevení nových důkazu v archivu státní bezpečnosti v Kanicích u Brna, napsal v roce 2018 knihu Hra sa skončila, kde se přiklání k vině odsouzených.

Margaréta Cervanová publikovala v roce 2018 vzpomínkovou knihu Príbeh mojej Ľudmily, ve které popisuje osobnost a život své dcery.

FilmyEditovat

Česká scenáristka Markéta Zinnerová napsala podle tohoto případu scénář k filmu Bolero. Někteří z odsouzených ji žalovali za to, že je označila za vrahy. Jejich žaloby však byly zamítnuty.[21] Slovenský režisér Robert Kirchhoff natočil o kauze film Kauza Cervanová, podle kterého jde v tomto případě o selhání soudců, které nazval „justiční mafií“.[22] Film, který natáčel 8 let,[23] byl do kin uveden 16. května 2013.[24]

Pod lampouEditovat

Moderátor Štefan Hríb pozval do své diskusní relace Pod lampou 23. června 2011 na Dvojce čtyři odsouzené Čermana, Beďače, Kocúra a Andrášika, obhájce prvních dvou z nich JUDr. Allana Böhma, a zastánce jejich neviny Františka Šebeje, Martina Mojžiše a Andreje Bána. Zástupci druhé strany pozvání odmítli.[25] Rada pro vysílání a retransmisi následně rozhodla o pokutě 50 000 euro za to, že podle ní program zasáhl do lidské důstojnosti Ľudmily Cervanové, forenzního psychologa Gejzy Dobrotky a prokurátora Milana Valašíka.[26]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vražda Ľudmily Cervanovej na slovenské Wikipedii.

  1. Evropský soud zamítl stížnost vrahů slovenské studentky Cervanové. iDNES.cz [online]. 2014-10-03 [cit. 2016-12-06]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f TÓTH, Peter. Kauza Cervanová I. [s.l.]: Dixit, 2015. 
  3. Harmonogram. kauzacervanova.sk. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-24. 
  4. Arabská stopa. kauzacervanova.sk. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-05. 
  5. Veronika Bačová. kauzacervanova.sk. 23.8.1976. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-25. 
  6. Jozef Bača. kauzacervanova.sk. 23.8.1976. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-25. 
  7. "Korunná" svedkyňa v kauze Cervanová bola vraj v deň vraždy úplne inde. sme.sk. 1.10.2002. Dostupné online. 
  8. Výpoveď Cohenových. kauzacervanova.sk. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-21. 
  9. Plukovník Pálka. kauzacervanova.sk. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  10. Posledný odsúdený v kauze Cervanová Andrášik zostáva vo väzení. sme.sk. 5.2.2009. Dostupné online. 
  11. Lucia Nicholsonová. Prípad Cervanová: Spravodlivosť na slovenský spôsob. aktualne.sk. 20.9.2006. Dostupné online. 
  12. Koniec kauzy Cervanová: Vinní. sme.sk. 5.12.2006. Dostupné online. 
  13. Najvyšší súd zvýšil tresty pre vrahov Cervanovej. sme.sk. 4.2.2006. Dostupné online. 
  14. Andrášika z kauzy Cervanová prepustili. sme.sk. 16.9.2009. Dostupné online. 
  15. Matke Cervanovej priznal súd 650-tisíc. pravda.sk. 14.9.2006. Dostupné online. 
  16. Odsúdení v kauze Cervanová sú podľa detektora lži nevinní. pravda.sk. 17.2.2011. Dostupné online. 
  17. Andrášik a Kocúr podľa detektora lži Cervanovú nezabili. sme.sk. 17.2.2011. Dostupné online. 
  18. MOJŽIŠ, Martin. Jeden výdych koňa. Bratislava: W Press, 2012. ISBN 978-80-971196-0-7. Kapitola Korelácie, s. 215-218. 
  19. Jana Liptáková. Román Prípad medička. litcentum.sk. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-28. 
  20. MOJŽIŠ, Martin. Jeden výdych koňa. Bratislava: W Press, 2012. ISBN 978-80-971196-0-7. Kapitola Päťkrát o kauze Cervanová, s. 199-218. 
  21. Vraždou studentky se znovu zabývá film Kauza Cervanová [online]. centrum.cz, 13.05.2013 [cit. 2013-05-25]. Dostupné online. (česky) 
  22. Režisér Kauzy Cervanová: Máme tu justičnú mafiu. sme.sk. 14.5.2013. Dostupné online. 
  23. Dokument Kauza Cervanová: Odsouzení by byli, ale kde je vrah? | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2013-10-08 [cit. 2016-12-06]. Dostupné online. 
  24. Očakávaná Kauza Cervanová v kinách už tento týždeň [online]. atlas.sk, 13.05.2013 [cit. 2013-05-25]. Dostupné online. 
  25. Pod lampou. STV. Dostupné online. 
  26. Najvyšší súd potvrdil pokutu 50-tisíc za Lampu o kauze Cervanová. sme.sk. 27.2.2013. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • CERVANOVÁ, Margaréta. Případ Ľudmily Cervanové: dlouhá cesta spravedlnosti. Překlad Pavel Kavinek. 1. vyd. Praha: Epocha, 2010. 188 s. 
  • TÓTH, Peter. Kauza Cervanová I. 1. vyd. Slovensko: Vydavateľstvo Dixit, s.r.o., 2015. 512 s. (slovensky) 
  • TÓTH, Peter. Kauza Cervanová II. 1. vyd. Slovensko: Vydavateľstvo Dixit, s.r.o., 2016. 256 s. (slovensky) 

Externí odkazyEditovat