Magnetofon

Magnetofon (v obecné češtině „magneťák“, „magič“; kotoučový (cívkový) magnetofon „kotoučák“; kazetový magnetofon „kazeťák“) je elektro-mechanický přístroj, který zachycuje informace na podlouhlý pás zmagnetovatelného materiálu, obvykle na speciální magnetofonové pásky. Nejčastěji je používán k záznamu a reprodukci zvuku, ale existují i tzv. měřicí magnetofony určené k záznamu a reprodukci analogových veličin, případně digitální magnetofony určené k záznamu a čtení digitálních dat.

Drátofon Pierce (USA, 1949)
Kotoučový (cívkový) magnetofon
Jeden z nejznámějších československých kotoučových magnetofonů Tesla Sonet Duo

První magnetofon byl představen již v roce 1899 dánským inženýrem Valdemarem Poulsenem. Záznam byl prováděn na kovový drát, v češtině se těmto magnetofonům říká drátofon.[pozn. 1]

Později byly vyvinuty speciální magnetické pásky. První prakticky použitelný páskový magnetofon firmy AEG (Magnetofon K1), byl předveden v Německu v roce 1935. Cívkové magnetofony se postupně staly výbavou nahrávacích studií i domácností. V 70. letech 20. století byly cívkové magnetofony vytlačeny ze sektoru spotřební elektroniky magnetofony kazetovými. V současné době je záznam na magnetický pásek vytlačován záznamy na CD, DVD a digitální paměťové moduly.

Typy magnetofonůEditovat

Na tuto kapitolu jsou přesměrována hesla cívkový magnetofon a kazetový magnetofon.

V oblasti spotřební elektroniky se vyvinuly dva základní typy běžných výrobků:

  • kotoučový (cívkový) magnetofon – max. výstupní napětí je 755 mV – 2 V, min. výstupní impedance je 1–47 kΩ
  • kazetový magnetofon – max. výstupní napětí je 100–500 mV, min. výstupní impedance je 1–47 kΩ

Obě varianty byly vyráběny ve stolním i přenosném provedení.

 
Kazetový magnetofon Sony TC-D5M
Běžné rychlosti magnetofonového pásku[1]
cm/s in/s Použití
1,2 15/32 Některé diktafony
2,4 15/16 Diktafony
4,75 178 Standardní rychlost pro kazety, nejnižší rychlost cívkových magnetofonů
9,5 334 Základní rychlost domácích cívkových magnetofonů
19 712 Vyšší rychlost domácích cívkových magnetofonů
38 15 Poloprofesionální a profesionální magnetofony
76 30 Profesionální použití

UžitíEditovat

Kotoučové (cívkové) magnetofony se rozšířily během 50. a 60. let 20. století[zdroj?]. Postupně se zvyšoval počet záznamových stop z původní jedné na dvě stopy a poté na čtyři stopy pro standardní šířku pásku 6,5 mm. Studiové přístroje využívající širší pásek – až 2 palce – mohly mít až 32 stop, případně se využívaly dva magnetofony současně s přesnou synchronizací pro vícenásobný playback, nahrávání hlasů a nástrojů do jednotlivých stop apod. Velké cívkové magnetofony v Hi-Fi provedení se svými parametry částečně blížily profesionálním magnetofonům používaným v běžném rozhlasovém či televizním vysílání[zdroj?]. Cívkové magnetofony se kromě nahrávacích studií používaly také jako přenosná záznamová zařízení v rozhlasovém a televizním vysílání (tzv. reportážní magnetofony). Československý rozhlas začal magnetofon používat roku 1938.

Magnetofony dále sloužily při natáčení zvuku k filmům, užívaly se k natáčení „živé“ nahrávky koncertů a divadelních představení, k natáčení řečnických projevů aj.

Běžně se magnetofony používaly při speciální odposlechové činnosti v armádě, u policie a v praxi tajných služeb (techniky špionáže).

Zoologové, především ornitologové používali magnetofon k záznamu ptačího zpěvu či zvukových projevů jiných živočichů.

Dnes jsou starší klasické analogové techniky záznamu zvuku často nahrazovány novější technikou digitální.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V němčině např. Stahldraht-Magnettongerät, v angličtině wire recorder, ve francouzštině magnétophone à fil magnétique

ReferenceEditovat

  1. Martel Electronics. Terms commonly used for Tape Recorder. Tape Recorder Speed.. www.martelelectronics.com [online]. [cit. 2012-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-01. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat