Votská gramatika

Votská gramatika je mluvnický popis votštiny. Z historicko-politických důvodů votština nemá jednotná gramatická pravidla a proto je morfologie a fonetika jednotlivých mluvčích mírně rozdílná. K roku 2008 mluvilo votsky zhruba okolo 20 lidí.

Jmenný rod

Votština, stejně jako ostatní baltofinské jazyky, nerozlišuje mluvnický rod u všech slovních druhů. U časování tedy třetí osoba jednotného čísla tämä vyjadřuje české „on“, „ona“ i „ono“. V některých případech se však u jmen, která označují osobu ženského pohlaví, používá speciální přípona (často se tak děje např. u povolání).

Souhláskové stupňování

Podrobnější informace naleznete v článku Souhláskové stupňování.

Souhláskové stupňování (votsky Assõõvahtõluz) slouží k vytváření stupňů (silného a slabého), jež jsou podstatné při ohýbání slov. Dochází ke změně souhlásek uvnitř slova, a vzniká tak jeho kmen, ke kterému se připojují koncovky pro skloňování a časování. Ke každé osobě i pádu se vztahuje buď silný, nebo slabý kmen. Silný kmen se zpravidla používá u koncovek, které nechávají slabiku otevřenou (např. partitiv), zatímco slabý u těch, které slabiku uzavírají (např. genitiv).

Příklad: Ve slově lukõa („číst“) probíhá změna z k na g. Po odtržení koncového -a (znak infinitivu) lze vytvořit dva kmeny, silný (lugõ-) a slabý (lukõ-).

Miä lugõn. – Já čtu. (koncovka -n uzavírá slabiku, slovo se dělí jako lu-gõn)
Nämä lukõa. – Oni čtou. (koncovka -a neuzavírá slabiku, slovo se dělí jako lu-kõ-a)

Skloňování

Pravidla skloňování platí pro všechna jména (tzv. podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky). Votština má 16 pádů: nominativ, genitiv, partitiv, illativ, inessiv, elativ, allativ, adessiv, ablativ, translativ, essiv, komitativ, terminativ, abessiv, excessiv a instruktiv. Kromě těchto pádů se ve votštině v menší míře vyskytují i další tři pády: akuzativ, prolativ a lativ. Akuzativ se používá k označení předmětu a jeho tvary jsou až na výjimky u některých zájmen shodné s genitivem a nominativem. Zbytky prolativu a lativu se v současnosti vyskytují už jen u pár slov, které se užívají jako příslovce. Někteří rodilí mluvčí nepoužívají také excessiv a jeho funkci nahrazují pomocí elativu. Zvláštní je pád terminativ, který se kombinuje s illativem nebo allativem a nevztahuje se na něj vokálová harmonie (jeho přípona -ssa tedy nemá svůj druhý ekvivalent v předních samohláskách). Vokálová harmonie se rovněž nevztahuje na komitativ, který má dvě varianty: komitativ I (s příponou -ka) a komitativ II (s příponou -na/-nä; tato varianta je však málo častá).

Až na nominativ, partitiv a illativ se jednotné číslo všech pádů tvoří z genitivního tvaru jména, ke kterému se přidá přípona daného pádu. Množné číslo se tvoří přidáním sufixu -i- k původnímu genitivnímu tvaru a připojením pádové koncovky (ta je většinou stejná jako v případě jednotného čísla). Přidáním tohoto sufixu však dochází ke změnám samohlásek na konci původního kmene. Množné číslo nominativu se tvoří přidáním přípony -d ke genitivnímu tvaru jména v jednotném čísle.

Příklad skloňování slova järvi („jezero“):

Pád	Přípona	Užití	Jednotné číslo	Množné číslo	Překlad
Nominativ	mn. č. -d	(kdo, co)	järvi	järved	jezero
Genitiv	mn. č. -je, -ďďe	(koho, čeho)	järve	järvije	jezera
Partitiv	-a(t), -ä(t), -t(a/ä)	–	järveä	järviit	jezero (neurčitý objekt)
Illativ	-V, -sõ, -se	do	järvee	järviise	do jezera
Inessiv	-z	v	järvez	järviz	v jezeře
Elativ	-ss	z (zevnitř)	järvess	järviss	z jezera
Allativ	-(l)lõ, -(l)le	do, na, k	järvele	järvile	k jezeru
Adessiv	-(l)l	na, u, při	järvell	järvill	na jezeře
Ablativ	-lt	z (povrchu), od	järvelt	järvilt	od jezera
Translativ	-ssi	do (role něčeho)	järvessi	järviissi	do (role) jezera
Essiv	-(n)na, -(n)nä	jako	järvenä	järviinä	jako jezero
Komitativ	-ka	společně (s)	järveka	järviika	s jezerem
Terminativ	-ssa	až	järveessa	järviisessa	až k jezeru
Abessiv	-tta, -ttä	bez	järvettä	järvittä	bez jezera
Excessiv	-nt	z (nějakého stavu)	järvent	–	z jezera (stav)

Přídavná jména

Stupňování

Komparativ se tvoří přidáním přípony -pi nebo -pa ke genitivnímu tvaru přídavného jména. Dvojslabičná slova zakončená na samohlásku -a se přitom mění na -õ, samohláska -ä se zase mění na -e. Při srovnávání se využívá buď partitiv, nebo spojka kui („než“). Superlativ se vyjadřuje pomocí komparativu a zájmena kõikki („vše“), které je v partitivu jednotného nebo množného čísla. Některá přídavná jména se stupňují také nepravidelně.

suuri, suurõpi, kõikkõa suurõpi (suurõpi kõikkiit) – „velký“, „větší“, „největší“ (doslova „největší ze všech“)
süvä, süvepi, kõikkõa süvepi (süvepi kõikkiit) – „hluboký“, „hlubší“, „nejhlubší“
üvä, parõpi, kõikkõa parõpi (parõpi kõikkiit) – „dobrý“, „lepší“, „nejlepší“

Zájmena

Osobní zájmena

Číslo	Osoba	Nominativ	Genitiv	Partitiv	Illativ
jednotné	1. já	miä	minu	minua	minusõ
	2. ty	siä	sinu	sinua	sinusõ
	3. on, ona	tämä	tämä	tätä	tämäse
množné	1. my	müü	mejje	meit	meise
	2. vy	tüü	tejje	teit	teise
	3. oni	nämä(d)	näjje	näit	näise

U osobních zájmen první až třetí osoby singuláru lze používat dva možné tvary u allativu, adessivu a ablativu (např.: millõ – minulõ, mill – minull, milt – minult). Pro množné číslo toto pravidlo neplatí. Až na genitiv a komitativ jsou u nich všechny pády odvozené od kmene mei-, tei- a näi- (komitativ se pak tvoří přidáním přípony -ka ke genitivnímu tvaru, vznikne tedy mejjeka, tejjeka a nejjeka).

Přivlastňování

Ačkoliv votština má přivlastňovací přípony, jako je tomu například u finštiny, postupem času se přestaly používat a v současnosti se vyskytují už jen v lidových písních. Vlastnictví se tedy vyjadřuje podmětem v genitivu. Pro zdůraznění se za něj může dát slovo õma („vlastní“, „patřící“).

Tšenen õma on kase lahsi? Minu õma. – „Čí je toto dítě? Moje.“
minu poika – „můj syn“

Přivlastňovací sufixy ve votštině (písmeno V značí prodloužení samohlásky):

osoba	singulár	plurál
1.	-ni, -n	-ni
2.	-zi, -z	-no/-nö
3.	-za/-zä, V	-za/-zä, V

Sufixy jsou u třetích osob plurálu i singuláru stejné. Ve východním nářečí se v třetí osobě používal sufix -Vzag/-Vzäg.

Číslovky

Přehled základních a řadových číslovek

Číslovka	Základní	Řadová	Číslovka	Základní	Řadová
1	ühsi (ühs)	esimein	21	kahśtšümmentä ühsi	kahśtšümmenäz esimein
2	kahsi (kahs)	tõin	30	kõmtšümmentä	kõmtšümmenäz
3	kõlmõd (kõm)	kõlmõz	40	nellätšümmentä	nellätšümmenäz
4	nellä	nelläz	50	viiztšümmentä	viiztšümmenäz
5	viisi (viiz)	viďďez	60	kuuztšümmentä	kuuztšümmenäz
6	kuusi (kuuz)	kuvvõz	70	seitseetšümmentä	seitseetšümmenäz
7	seitsee	seittsemez	80	kahõsaatšümmentä	kahõsaatšümmenäz
8	kahõsaa	kahõssamõz	90	ühesäätšümmentä	ühesäätšümmenäz
9	ühesää	ühessämäz	100	sata	saaz
10	tšümmee	tšummenäz	101	sata ühsi	saaz esimein
11	ühstõššõmõt	ühstõššõmõz	200	kahssataa	kahssaaz
12	kahstõššõmõt	kahstõššõmõz	300	kõmsataa	kõmsaaz
13	kõmtõššõmõt	kõmtõššõmõz	400	nelläsataa	nelläsaaz
14	nellätõššõmõt	nellätõššõmõz	500	viizsataa	viizsaaz
15	viiztõššõmõt	viiztõššõmõz	600	kuuzsataa	kuuzsaaz
16	kuuztõššõmõt	kuuztõššõmõz	700	seitseesataa	seitseesaaz
17	seitseetõššõmõt	seitseetõššõmõz	800	kahosaasataa	kahosaasaaz
18	kahõsaatõššõmõt	kahõsaatõššõmõz	900	ühesääsataa	ühesääsaaz
19	ühesäätõššõmõt	ühesäätõššõmõz	1000	tuhad	tuhattõmõz
20	kahśtšümmentä	kahśtšümmenäz	2000	kahstuhatta	kahstuhattõmõz
3456	kõmtuhatta nelläsataa viiztšümmentä kuusi	kõmtuhattõmõz nelläsaaz viiztšümmenäz kuvvõz

Krátké tvary číslovek v závorkách u čísel 1 (ühs), 2 (kahs), 3 (kõm), 5 (viiz) a 6 (kuuz) se používají, pokud za nimi následuje jméno. Pokud stojí samostatně samy o sobě, používá se jejich delší tvar.

Podstatné jméno, které je za číslovkou jinou než 1, se uvádí vždy v partitivu jednotného čísla. Pokud stojí za číslovkou 1, podstatné jméno je v nominativu.

ühs tüttö – „jedna dívka“
kahs tüttöä – „dvě dívky“

Zlomky a desetinná čísla

¼ (čtvrtina) – tšetvertti (přejaté slovo z ruštiny)
1/3 (třetina) – ühs kõlmõz õsa
½ (polovina) – poolitõissa
3/5 – kõm viďďettä õsaa
0,25 – nulli pilkku kahśtšümmentä viisi
2,5 (dva a půl) – pooli-kõlmõtta

Slovesa

Příklad časování slovesa lukõa – „číst“ (na druhém řádku je malým písmem uveden zápor):

Osoba	Přítomný čas	Předpřítomný čas	Minulý čas	Předminulý čas	Budoucí čas	Předbudoucí čas	Kondicionál	Imperativ
Miä 1. os. j. č.	lugõn en lugõ	õõn lukõnnud en õlõ lukõnnud	luďin en lukõnnud	õlin lukõnnud en õllud lukõnnud	nõõn lukõma en nõõ lukõma	leen lukõnnud еn lee lukõnnud	lukõizin en lukõiz	la lugõn! la en lugõ!
Siä 2. os. j. č.	lugõd ed lugõ	õõd lukõnnud ed õlõ lukõnnud	luďib ed lukõnnud	õlib lukõnnud ed õllud lukõnnud	nõõd lukõma ed nõõ lukõma	leed lukõnnud еd lee lukõnnud	lukõizid ed lukõiz	lugõ! elä lugõ!
Tämä 3. os. j. č.	lugõb eb lugõ	on lukõnnud eb õlõ lukõnnud	lutši eb lukõnnud	õli lukõnnud eb õllud lukõnnud	nõõb lukõma eb nõõ lukõma	leeb lukõnnud еb lee lukõnnud	lukõiz eb lukõiz	lukõgo! elko lukõgo!
Müü 1. os. mn. č.	lugõmmõ emmä lugõ	õõmmõ lukõnnud emmä õlõ lukõnnud	luďimmõ emmä lukõnnud	õlimmõ lukõnnud emmä õllud lukõnnud	nõõmmõ lukõma emmä nõõ lukõma	leemmä lukõnnud emmä lee lukõnnud	lukõizimmõ emmä lukõiz	lugõmmõ! la emmä lugõ!
Tüü 2. os. mn. č.	lugõttõ että lugõ	õõttõ lukõnnud että õlõ lukõnnud	luďittõ että lukõnnud	õlittõ lukõnnud että õllud lukõnnud	nõõttõ lukõma että nõõ lukõma	leettä lukõnnud että lee lukõnnud	lukõizittõ että lukõiz	lukõga! elka lukõga!
Nämä 3. os. mn. č.	lukõa eväd lugõ	õlla lugõttu eväd õlõ lugõttu	lugõtti eväd lugõttu	õlti lukõnnud evad õltu lugõttu	nõisa lukõma eväd nõõ lukõma	leeväd lugõttu eväd lee lugõttu	lugõttaiz eväd lugõttaiz	lukõgod! elkod lukõgod!

Slovesný čas

Votština má celkem šest časů: přítomný, předpřítomný, minulý, předminulý, budoucí a předbudoucí. Pouze přítomný a minulý má však jednoduché tvary a zbytek časů se tvoří pomocnými slovesy. Osobní zájmena není nutné při časování uvádět, v případě zdůraznění dané osoby je však lze použít, podobně jako v češtině. Většina sloves se časuje pravidelně (výjimka je např. sloveso õlla – „být“).

Přítomný čas

Přítomný čas je stejný jako v češtině. Tvoří se přidáním osobních koncovek ke slabému kmenu slovesa, v případě třetí osoby množného čísla ke kmenu silnému. V případě množného čísla existují vždy dvě koncovky – ty se doplňují podle vokálové harmonie. Zápor se tvoří pomocí speciálního neúplného slovesa a kmene významového slovesa, který se během dalšího časování nemění (viz níže).

lukõa – „číst“ → kmen lugõ / lukõ (viz souhláskové stupňování výše)

1. osoba: -n → lugõ + n → lugõn („čtu“)	1. osoba: -mmõ/-mmä → lugõ + mmõ → lugõmmõ („čteme“)
2. osoba: -d → lugõ + d → lugõd („čteš“)	2. osoba: -ttõ/-ttä → lugõ + ttõ → lugõttõ („čtete“)
3. osoba: -b → lugõ + b → lugõb („čte“)	3. osoba: -a/-ä → lukõ + a → lukõa („čtou“)

U jiné varianty votštiny existují naopak přípony -n, -d, -b, -mma/-mmä, -tta/-ttä, -vad/-väd.

Předpřítomný čas

Předpřítomný čas se nevyskytuje v češtině a překládá se tedy jako přítomný nebo minulý čas. Jedná se o děj, který začal v minulosti a trvá dál do přítomnosti, nebo s ní má nějakou spojitost. Tvoří se pomocí přítomného času slovesa õlla („být“) v příslušné osobě a slovesa s prvním příčestím. U třetí osoby množného čísla se používá namísto prvního příčestí používá druhé. Při tvoření záporné věty se do záporu dá jen sloveso õlla.

Õõn sene lukõnnud. – (Už) jsem to přečetl.
En õlõ sitä lukõnnud. – (Ještě) jsem to nepřečetl.

Minulý čas

Jako minulý čas votština používá imperfektum. Jeho tvorba je složitější a vychází z tvarů přítomného času sloves. K jeho vytvoření používá sufixu -i (případně -zi), který se nachází mezi kmenem slovesa a jeho osobní koncovkou. U třetí osoby množného čísla se osobní koncovka -a/-ä mění na -tti.

Pravidla pro tvorbu minulého času:

• Končí-li kmen slovesa na krátké a:
  • Je-li sloveso dvouslabičné a v první slabice se vyskytuje samohláska a, pak se a ve kmeni mění na õ. (příklad a)
  • Je-li sloveso dvouslabičné a v první slabice se vyskytuje samohláska õ, pak se a ve kmeni mění na i. (příklad b)
  • Je-li sloveso víceslabičné, mění se a ve kmeni rovněž na i. (příklad c)
• Končí-li kmen slovesa na krátké e, õ, ä, mění se tyto samohlásky na i. (příklad d)
• Končí-li kmen slovesa na krátké o, u, ü, i, přidá se mezi tuto samohlásku a osobní koncovku sufix -zi-. Při připojení tohoto sufixu se kmen slovesa mění ze slabého na silný. Ve třetí osobě tento sufix není a ponechává se jen poslední samohláska v kmeni (tento tvar je tedy shodný s přítomným časem). (příklad e)
• Končí-li kmen slovesa na dlouhé a nebo ä, mění se obě poslední samohlásky v kmeni na i. (příklad f)
• V případě sloves se zakončením -ta/-tä se poslední samohláska kmene změní na zi, ve třetí osobě jednotného čísla pouze na z. (příklad g)
• Končí-li kmen slovesa na dvojhlásky аu, äü, õu, еü (tzn. slovesa, kde zakončení -ta/-tä předchází dvojhláska), připojuje se mezi kmen a osobní koncovku sufix -zi-, ve třetí osobě jednotného čísla pouze na z. (příklad h)

• a) laulaa – „zpívat“: laulan („zpívám“) → laulõn („zpíval jsem“)
• b) õssaa – „koupit“: õsan („kupuji“) → õsin („kupoval jsem“)
• c) avittaa – „pomáhat“: avitan („pomáhám“) → avitin („pomáhal jsem“)
• d) koolla – „umřít“: koolõn („umírám“) → koolin („umíral jsem“)
• e) õppia – „učit se“: õpin („učím se“) → õppizin („učil jsem se“)
• f) lentää – „letět“: lentään („letím“) → lentiin („letěl jsem“)
• g) langõta – „padat“: lankõan („padám“) → lankõzin („padal jsem“)
• h) naisiuta – „ženit se“: naisiun („žením se“) → naisiuzin („ženil jsem se“)

K utvoření záporu se využívá záporného slovesa a významového slovesa v prvním participiu. U třetí osoby množného čísla se používá druhé participium.

Luďin tširjaa. – Četl jsem knihu.
En lukõnnud tširjaa. – Nečetl jsem knihu.
Eväd lugõttu tširjaa. – Nečetli knihu.

Předminulý čas

Předminulý čas se vyskytuje jen zřídka a označuje děj, který skončil k nějakému danému bodu v minulosti. Tvoří se podobně jako čas předpřítomný. Sloveso õlla je však v minulém čase, místo v přítomném. Na rozdíl od ostatních časů využívající příčestí ke své tvorbě, se ve třetí osobě významového slovesa nepoužívá příčestí druhé, ale první. Toto pravidlo však platí pouze u kladné věty (v záporu se tedy u významového slovesa opět využívá druhého participia). Pomocné sloveso „být“ je však vždy ve tvaru s druhým příčestím.

Sinu tulõmizõssi õlin tuõnnud. – Pracoval jsem, dokud jsi nepřišel. (doslovně „Do tvého příchodu jsem pracoval.“)
Sinu tulõmizõssi en õllud tuõnnud. – Nepracoval jsem, dokud jsi nepřišel.
Sinu tulõmizõssi õlti tuõnnud. – Pracovali, dokud jsi nepřišel.
Sinu tulõmizõssi evad õltu tuõttu. – Nepracovali, dokud jsi nepřišel.

Budoucí čas

Budoucí čas se tvoří krátkými formami pomocných sloves liďďä („být v budoucnu“) nebo nõisa („začít“), případně slovesem võttaa („vzít“), a významovým slovesem v druhém infinitivu. Pro vyjádření budoucího času samotného slovesa být se pak používá jen dlouhá forma slovesa liďďa. Na rozdíl od ostatních časů je jeho předmět vždy v partitivu.

Leened kotonna? – Budeš doma?
En lee kotonna. – Nebudu doma.

Nõõn sitä lukõma. – Budu to číst.
En nõõ sitä lukõma. – Nebudu to číst.

Kromě budoucího času se dá budoucnost ve votštině vyjádřit i jinými způsoby, mj. přítomným časem nebo syntakticky, podobně jako v ostatních baltofinských jazycích.

Předbudoucí čas

Předbudoucí čas označuje děj, který někdy v budoucnosti skončí. V češtině odpovídá dokonavému vidu. Tvoří se krátkou formou pomocného slovesa liďďä („být v budoucnu“) a významového slovesa s prvním příčestím. U třetí osoby množného čísla se používá namísto prvního příčestí používá druhé. Předmět je v genitivu. Při tvoření záporné věty se do záporu dá jen sloveso liďďa.

Leen sene lukõnnud. – Přečtu si to.
En lee sitä lukõnnud. – Nepřečtu si to.

Nepravidelná slovesa

Na rozdíl od ostatních jazyků ve votštině existuje malé množství nepravidelných sloves. Celkem jich je šest: õlla („být“), liďďä („být v budoucnu“), nõisa („vstát, stát se, začít“), mennä („jít“ – nedokonavý vid), lähtiä („jít“ – dokonavý vid) a tehä („dělat“ – časuje se však stejně jako mennä). Ačkoliv jsou označována za nepravidelná, jejich časování je velice podobné jako u pravidelných sloves.

U slovesa liďďä a nõisa existují dvě formy časování – první s krátkým tvarem slova, druhá s dlouhým. Zatímco dlouhý tvar se používá k vyjádření samotného (plnovýznamového) slovesa, krátký slouží při tvoření časů jako pomocné sloveso.

õlla („být“)		jednotné číslo			množné číslo
		Miä	Siä	Tämä	Müü	Tüü	Nämä
Prézens		õõn (en õõ)	õõd (ed õõ)	on (eb õõ)	õõmmõ (emmä õõ)	õõttõ (että õõ)	õlla (eväd õõ)
Imperfektum		õlin (en õllud)	õlid (ed õllud)	õli (eb õllud)	õlimmõ (emmä õllud)	õlittõ (että õllud)	õlti (eväd õltu)
Futurum		leenen (en lee)	leened (ed lee)	leeneb (eb lee)	leenemmä (emmä lee)	leenettä (että lee)	leeneväd (eväd lee)
Kondicionál		õlõizin (en õlõiz)	õlõizid (ed õlõiz)	õlõiz (eb õlõiz)	õlõizimmõ (emmä õlõiz)	õlõizittõ (että õlõiz)	õltaiz (eväd õlõiz)
Imperativ		la õõn! (la en õõ!)	õõ! (elä õõ!)	õlko! (elko õlko!)	õõmmõ! (la emmä õõ!)	õlka! (elka õlka!)	õlkod! (elkod õlkod!)

I. participium	õllud	I. infinitiv	õlla
II. participium	õltu	II. infinitiv	õõma

Slovesný způsob

Kondicionál

Podmiňovací způsob se tvoří přidáním sufixu -izi- k silnému kmenu slovesa a následným připojením osobní koncovky. Výjimkou je třetí osoba jednotného čísla, kde se osobní koncovka -b nepřipojuje, ale sufix -izi- se jen zkrátí na -iz. U třetí osoby množného čísla se místo sufixu -izi- a osobní koncovky přidává jen koncovka -ttaiz/-ttäiz k slabému kmenu slovesa.

Lukõizin. – Četl bych.
Lukõiz. – Četl by.
Lugõttaiz. – Četli by.

Zápor se tvoří pomocí záporného slovesa a významového slovesa s koncovkou -iz připojenou k silnému kmenu. U třetí osoby množného čísla se připojuje koncovka -ttaiz/-ttäiz.

En lukõiz. – Nečetl bych.
Eväd lugõttaiz. – Nečetli by.

Imperativ

Rozkazovací způsob se u každé osoby tvoří odlišným způsobem. U první osoby jednotného čísla je imperativ tvořen částicí la! („ať!“) a slovesem v první osobě singuláru přítomného času oznamovacího způsobu. Druhá osoba má stejný tvar jako slabý kmen slovesa. Třetí osoba se tvoří připojením koncovek -go (v případě, že kmen slovesa končí na samohlásku) k silnému kmeni slovesa nebo -ko (v případě, že končí na souhlásku). U množného čísla je první osoba rozkazovacího způsobu shodná s oznamovacím. Druhá osoba plurálu se tvoří podobně jako třetí osoba singuláru, liší se jen v koncovkách -ga/-ka. Stejné pravidlo platí rovněž i pro třetí osobu plurálu, koncovky této osoby v singuláru se jen převedou do množného čísla, tedy -god/-kod.

Zápor se u prvních osob tvoří částicí la a slovesem v přítomném čase v záporu. U ostatních osob se používá jejich tvar rozkazovacího způsobu spolu se záporným slovesem elä (u druhé osoby singuláru). Další osoby k tomuto slovesu připojují svoji koncovku v rozkazovacím způsobu, vzniká tedy elko, elka a elkod.

Příklad tvorby imperativu na slovese lukõa – „číst“:
1. osoba sg.: la + lugõn → La lugõn! („Ať čtu!“) / La en lugõ! („Ať nečtu!“)
2. osoba sg.: lugõ- → Lugõ! („Čti!“) / Elä lugõ! („Nečti!“)
3. osoba sg.: lukõ + -go → Lukõgo! („Ať čte!“) / Elko lukõgo! („Ať nečte!“)
1. osoba pl.: lugõmmõ → Lugõmmõ! („Čtěme!“) / La emmä lugõ! („Nečtěme!“)
2. osoba pl.: lukõ + -ga → Lukõga! („Čtěte!“) / Elka lukõga! („Nečtěte!“)
3. osoba pl.: lukõ + -god → Lukõgod! („Ať čtou!“) / Elkod lukõgod! („Ať nečtou!“)

Zápor

Zápor se ve votštině tvoří pomocí speciálního neúplného slovesa, které se v češtině nevyskytuje. Podobně jako u ostatních baltofinských jazyků vzniklo přidáním osobních koncovek ke kmeni e- označující zápor (zvláštní případ tvoří jen 3. osoba množného čísla). Ke každé osobě se tedy vztahuje jiný tvar tohoto slovesa:

1. e + -n → en (já ne)	1. e + -mmä → emmä (my ne)
2. e + -d → ed (ty ne)	2. e + -ttä → että (vy ne)
3. e + -b → eb (on/a ne)	3. e + -väd → eväd (oni/y ne)

V této podobě se pak používá k vytvoření záporu prakticky u všech časů a způsobů (výjimku tvoří jen rozkazovací způsob, kde jsou tyto tvary odlišné). V přítomném čase se za něj dá jen kmen časovaného slovesa (např. kmen lugõ- od slovesa lukõa – „číst“), který pak zůstává při časování stejný a mění se jen záporné sloveso, tedy en lugõ, ed lugõ, eb lugõ, atd. (srov. s českým nebudu číst, nebudeš číst, atd.). U jiných časů se místo kmene slovesa často používá první příčestí (předpřítomný, minulý, předminulý a budoucí čas), u předbudoucího času druhý infinitiv slovesa (-ma/-mä) a u podmiňovacího způsobu pak vlastní koncovka.

lugõn → en lugõ („nečtu“ – přítomný čas)	õõn lukõnnud → en õlõ lukõnnud („ještě jsem nečetl“ – předpřítomný)
luďin → en lukõnnud („nečetl jsem“ – minulý čas)	õlin lukõnnud → en õllud lukõnnud („nečetl jsem“ – předminulý čas)
nõõn lukõma → en nõõ lukõma („nebudu číst“ – budoucí čas)	leen lukõnnud → еn lee lukõnnud („nepřečtu“ – předbudoucí čas)
lukõizin → en lukõiz („nečetl bych“ – podmiňovací způsob)

V záporné větě je předmět vždy v partitivu.

Infinitivy

Votština má dva infinitivy. První infinitiv má funkci lemmy a odvozují se od něj kmeny daného slovesa. Jeho zakončení má stejnou podobu jako koncovky partitivu (-а, -õ, -ä, -ta, -tä) a inessivu (-az, -äz, -ez, -tõz, -tez) u podstatných jmen. Inessivní forma prvního infinitivu se používá při vyjádření právě vykonávané činnosti.

Příklad na slovese mennä („jít“):
Meen. – Jdu.
Õõn menez. – Právě jdu. / Jsem na cestě.

Druhý infinitiv má koncovku -ma/-mä, která se připojuje k silnému kmenu. Ke slovesu v tomto tvaru se pak přidávají další pádové koncovky illativu (-ma/-mä), inessivu (-maz/-mäz), elativu (-mass/-mäss) nebo abessivu (-matta/-mättä). Illativní tvar infinitivu je v podstatě shodný s tvarem infinitivu bez pádové koncovky a používá se pouze po slovesech pohybu (např. mennä, „jít“), čímž vyjadřuje budoucí čas. Inessivní tvar se používá po slovesech õlla („být“) nebo tšävvä („chodit“). Podobně jako u prvního infinitivu může vyjadřovat právě vykonávanou činnost.

Meen söömä. – Jdu se najíst.
Õõn söömäz. – Právě jím.
Tuõn söömäss. – Byl jsem se najíst. (dosl. „Právě jdu z jedení.“)
Õõn söömättä. – Nejedl jsem.

Příčestí

Votština má dva příčestí (participia). Slouží k tvorbě slovesných časů a jejich záporů. Nejčastěji se pro tento účel využívá prvního (aktivního) příčestí, a to u předpřítomného, předminulého a předbudoucího času, dále pak u jejich záporu a záporu minulého času. První příčestí se tvoří přidáním koncovky k silnému kmeni slovesa (ta se mírně liší dle zakončení kmene).

• končí-li kmen na samohlásku, připojuje se koncovka -nnud/-nnüd (např.: lukõa – „číst“, kmen lukõ-: lukõ + -nnud → lukõnnud)
• končí-li kmen na souhlásku, koncovka se s ní asimiluje:
  • při zakončení kmenu na n má koncovka tvar -nnud/-nnüd (např.: mennä – „jít“, kmen men-: men + -nnüd → mennüd)
  • při zakončení kmenu na h má koncovka tvar -hnud/-hnüd (např.: tehä – „dělat“, kmen teh-: teh + -hnüd → tehnüd)
  • při zakončení kmenu na l má koncovka tvar -llud/-llüd (např.: tulla – „přijít“, kmen tul-: tul + -llud → tullud)
  • při zakončení kmenu na s má koncovka tvar -znud/-znüd (např.: pesä – „mýt“, kmen pes-: pes + -znüd → peznüd)

Druhé příčestí (pasivní) má daleko menší využití. Váže se pouze ke slovesu ve třetí osobě množného čísla u tvorby kladného předpřítomného a předbudoucího času, jejich záporu a záporu minulého a předminulého času. Ke slabému kmenu se připojí koncovka -ttu/-ttü, končí-li však kmen slovesa na souhlásku, dvojhlásku nebo dlouhou samohlásku, připojuje se koncovka -tu/-tü.

Pokud sloveso v příčestí stojí samo o sobě a není tedy součástí nějakého času, má funkci přídavného (někdy i podstatného) jména utvořeného ze slovesa:

koolla – „umřít“ (kmen kool-): kool + -llud → koollud („mrtvý“; „mrtvola, zesnulý“)

Posesivní konstrukce

Podobně jako ostatní baltofinské jazyky votština nemá sloveso „mít“. Nahrazuje ho posesivní konstrukce, ve které je vlastník v adessivu a za ním následuje 3. osoba jednotného čísla slovesa õlla („být“) v požadovaném čase. Kromě vlastnictví se pomocí této konstrukce dá vyjádřit i nějaký aktuální stav osoby.

Mill on tširja. / Mill eb õlõ tširjaa. – Mám knihu. / Nemám knihu.
Sill õli tširja. / Sill eb õllud tširjaa. – Měl jsi knihu. / Neměl jsi knihu.
Täll on kõmtšümmentä vootta. – Je mu třicet let.

Verbální substantiva

Verbální substantiva (slovesná podstatná jména) mají obvykle koncovku -min, připojenou k silnému kmeni slovesa. V češtině jim odpovídají slova zakončená na -ní a -tí.

lukõa („číst“): lukõ + -min → lukõmin („čtení“)

Příslovce

Příslovce se někdy ve votštině chovají obdobně jako některé postpozice či prepozice, tzv. se dají částečně „vyskloňovat“ v lokálních pádech. Tvoří se buď z přídavných jmen přidáním pádových koncovek, anebo mají svoji vlastní neodvozenou podobu.

kõrkõa – vysoký	süvä – hluboký
kõrkõall – vysoko (kde?)	süväle – hluboko (kam?)
kõrkõalt – zvysoka	süväll – hluboko (kde?)
kõrkõalõ – vysoko (kam?)	süvässi – hluboko (jak?)

Stupňování

Komparativ se tvoří buď přidáním sufixu -pa-/-pä- mezi základní tvar jména a pádovou koncovku (většinou v případě lokálních příslovcí), nebo přidáním sufixu -pii k tvaru přídavného jména, z něhož se příslovce tvoří.

kõrkõapall – výše (kde?)
kõrkõapalt – „z ještě větší výšky“, „ještě víc zvysoka“
kõrkõapallõ – výše (kam?)
süvepii – hlouběji

Superlativ se tvoří stejným způsobem jako u přídavných jmen, tedy pomocí komparativu a zájmena kõikkõa v partitivu.

kõrkõapall kõikkiit / kõikkõa kõrkõapall – nejvýše (kde?)
süvepii kõikkiit / kõikkõa süvepii – nejhlouběji

Předložky a záložky

Ve votštině se vyskytuje oproti jiným jazykům velké množství předložek (stojící před jménem, které určuje) a záložek (stojící za jménem), jež využívá mnohem častěji. Většina předložek i záložek se dá do jisté míry „skloňovat“ v lokálních pádech. Pojí se často s genitivem a partitivem, možné jsou ale i kombinace s jinými pády, jako je např. komitativ, illativ, elativ, aj.

sene tagaa – za to (koho? co?)
sene takaa – za to (kam?)
sene takana – za tím (kým? čím?)

Otázka a odpověď

Tázací věta má ve votštině stejnou podobu jako věta oznamovací, pro jejich rozlišení se na konci otázky používá jen otazník. V případě otázky, na kterou se odpovídá ne, se používá pouze záporné sloveso (případně i kmen slovesa „být“, pokud je součástí otázky).

Lugõd? En. – Čteš? Ne (nečtu).
On sil minu tširjaa? En õõ. – Máš moji knihu? Ne (nemám).

Předmět

Předmět ve větě je buď v partitivu, pokud děj trval neurčitou dobu, nebo v genitivu, pokud se jedná o dobu určitou a děj je ukončený. Do češtiny se tento rozdíl dá přeložit pomocí nedokonavého a dokonavého vidu. Partitiv se používá také u věty záporné.

Luďin tširja. – Přečetl jsem knihu. (předmět v genitivu)
Luďin tširjaa. – Četl jsem knihu. (předmět v partitivu)

Odkazy

Literatura

• AHLQVIST, August. Wotisk grammatik jemte språkprof och ordförteckning. Helsinky: [s.n.], 1856. Dostupné online. S. 162. (švédština) 
• ARISTE, Paul. Vadja keele grammatika. [s.l.]: Teaduslik Kirjandus, 1948. 131 s. (estonsky) 
• ARISTE, Paul. A grammar of the Votic language. [Oxon?]: Curzon Press, 1997. 121 s. Dostupné online. ISBN 9780700708680. (anglicky) 
• ARISTE, Paul. Wotische Sprachproben. Tartu: Eesti keele arhiivi kirjastus, 1935. 85 s. (německy) 
• CVETKOV, Dmitrij. Vadja keele grammatika. Tallinn: Eesti Keele Sihtasutus, 2008. ISBN 9789985792162. (estonsky) 
• ČJERNJAVSKIJ, Vitalij. Vaďďa tšeeli (Izeõpõttaja) - Водский язык (самоучитель) [online]. 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-20. (rusky) 

Související články

• Votština

Externí odkazy

• (anglicky) Gramatika dialektů votštiny na anglické Wikiverzitě
• (rusky) Уроки водского языка – Lekce votského jazyka, Měchmět Muslimov
• (rusky) Elf.org.ru - Votská gramatika (Měchmět Muslimov) Archivováno 15. 8. 2011 na Wayback Machine.
• (anglicky) Virtual Votia