Sufix

Sufix je v lingvistice označení pro morfém připojovaný za kořen slova.

Rozlišují se dva typy sufixů:

derivativní sufixy – slouží k tvoření nových slov odvozováním (derivací) a mají sémantickou funkci, v české lingvistické terminologii se obvykle označují jako přípony;
flektivní sufixy – používají se k vyjádření mluvnických kategorií při ohýbání (skloňování a časování), mají tedy gramatickou funkci. V češtině se obvykle označují jako koncovky.

Rozlišení přípon a koncovek má význam zejména ve flektivních jazycích, jako je čeština.

Příklad

vlak-ov-ý

Přípona -ov- zde slouží v odvození přídavného jména od podstatného jména vlak.

Koncovka -ý vyjadřuje 1. a 4. pád jednotného čísla mužského rodu. Při skloňování se mění (vlakov-ého, vlakov-ému atd.), přičemž se stále jedná o tutéž slovní jednotku (lexém).

Terminologická poznámka

Dvojjazyčné anglicko-české slovníky uvádějí suffix jako odpovídající výraz k českému přípona. V lingvistické teorii je však suffix nadřazený pojem, který zahrnuje přípony i koncovky (inflectional suffix, laicky ending). Je-li potřeba upřesnění, odpovídá označení přípona anglický termín derivational suffix.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.