Vladimír Chalupa (6. října 1872 Křešín u Pelhřimova9. května 1937 Moravská Ostrava) byl český právník, divizní generál Československé armády, diplomat a malíř, příslušník československých legií v Rusku a ve Francii. Vykonával funkci vedoucího vojenské kanceláře Československé národní rady v Paříži, po návratu do Československa pak pokračoval v diplomatické a vojenské kariéře.

Vladimír Chalupa
Vladimír Chalupa (asi 1925)
Vladimír Chalupa (asi 1925)
Narození6. října 1872
Křešín
Úmrtí9. května 1937 (ve věku 64 let)
Praha nebo Ostrava
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánísoudce, důstojník, příslušník československých legií ve Francii
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v domě č. 42 v obci Křešín nedaleko Pelhřimova v jižních Čechách, kde byl jeho otec učitelem. Vystudoval práva, patrně na Právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Následně se stal soudcem, nejdříve v Brně, posléze pak v Novém Jičíně, na Vsetíně a v Klimkovicích u Ostravy. Zde se mj. zasazoval o vedení úředních dokumentů v češtině oproti úřední němčině. Byl činný v tělovýchovné jednotě Sokol.

Roku 1914 Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku a následně pak vypukla první světová válka. Chalupa byl jakožto důstojník v záloze povolán do rakousko-uherské armády a narukoval na východní frontu jakožto nadporučík 32. zeměbraneckého pěšího pluku. 1. července 1915 byl zajat (či přešel do zajetí) u Lublinu[1] a převezen do ruského zajateckého tábora. Zde se připojil k českým a slovenským dobrovolníkům, formujícím se v československé legie. Od července 1916 pracoval při hnutí čs. prvního odboje v Kyjevě, kde na sjezdu roku 1917 byl také zvolen za člena odbočky Československé národní rady.

 
Vladimír Chalupa v uniformě 21. střeleckého pluku (asi 1918)

Začátkem roku 1918 byl poslán do Francie, kde pod vedením Dr. Edvarda Beneše byl činným jako šéf vojenské kanceláře Čs. národní rady.[2] V září téhož roku poslán jako spojovací důstojník rady do štábu čs. armádního sboru československých legií v Itálii do Padovy, kterému veleli italští důstojníci. Do nově vzniklého Československa se vrátil v prosinci roku 1918 vlakem spolu s prezidentem T. G. Masarykem a jeho rozsáhlým doprovodem. Nejprve byl pak umístěn u štábu čs. "italských" legií v Kroměříži. Odtud byl povolán ministrem Václavem Klofáčem na Ministerstvo národní obrany, nejprve jako jeho pracovní pobočník, později byl jmenován vojenským sekčním šéfem a zástupcem ministra, a podílel se tak na budování struktur ozbrojených složek republiky. Po odchodu ministra Klofáče spravoval krátkou dobu jmenované ministerstvo až do léta 1920. Od roku 1921 do roku 1927 působil jako vojenský přidělenec MNO ve Vídni a po návratu do Prahy byl jmenován přednostou 2. oddělení Hlavního štábu branné moci. V roce 1922 byl povýšen na plukovníka, roku 1928 se pak stal brigádním, a roku 1933 pak divizním generálem. Roku 1934 odešel do výslužby.

Vladimír Chalupa zemřel 9. května 1937 v Moravské Ostravě ve věku 64 let.

Na jeho rodném domě v Křešíně byla krátce po jeho smrti odhalena pamětní deska.[1]

Rovněž se zabýval malbou.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Pamětní deska Vladimír Chalupa [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2023-12-26]. Dostupné online. 
  2. Chalupa, Vladimír, 1872–1937 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2023-12-26]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • DĚJEV, Platon Ivanovič. Výtvarníci legionáři. V Praze: Čsl. legionář MNO, Kancelář československých legií, 1937, s. 123.
  • MEDEK, Rudolf a R. BONNAUD. K vítězné svobodě 1914-1918-1928: [album fotografií z dějin zahraničního i domácího odboje československého : k oslavě prvého desetiletí ČSR. V Praze: Péčí a nákladem Památníku Odboje, 1928, s. 270. Dostupné online
  • NAVRÁTIL, Michal. Almanach československých právníků: životopisný slovník čs. právníků, kteří působili v umění, vědě, krásném písemnictví a politice od Karla IV. počínaje až na naše doby : k III. sjezdu čs. právníků v Bratislavě. V Praze: M. Navrátil, 1930, s. 159. Dostupné online
  • KRATOCHVÍL, Jaroslav. Jménem republiky?: mé slovo k vítězství Gajdovské pravdy. Praha: Čin, 1928, s. 53. Dostupné online
  • SEKANINA, František. Album representantů všech oborů veřejného života československého. Praha: Umělecké nakl. Josef Zeibrdlich, 1927, s. 977. Dostupné online

Externí odkazy editovat