VVER

série tlakovodních jaderných reaktorů

VVERvodo-vodní energetický reaktor (rusky водо-водяной энергетический реактор), někdy značený WWER (anglicky Water-Water Energetic Reactor) je typ tlakovodního reaktoru užívaného v jaderných elektrárnách v zemích bývalého východního bloku, zatímco v západní EvropěUSA se užívá typ označovaný PWR. Koncepce VVER jsou i reaktory českých elektráren DukovanyTemelín.

Schéma reaktoru VVER-1000. Pozice: 1) Pohony řídicích tyčí 2) Vrchní část reaktoru 3,4) Vstupní a výstupní nátrubky 5) Šachta reaktoru 6,7) Oblast aktivní zóny

PrincipyEditovat

V reaktorech VVER je používán mírně obohacený uran ve formě UO2. Tlaková nádoba reaktoru má tvar válce postaveného na výšku s polokulovitým dnem a víkem. Aktivní zóna je v dolní části nádoby. Nádoba je naplněna lehkou vodou, která slouží jako chladivo i moderátor. Voda je pod vysokým tlakem (okolo 15 MPa, tj. 150 bar), takže nedochází k jejímu varu. To je důležitý prvek inherentní bezpečnosti. Při případné poruše primárního okruhu, nebo kdyby došlo k varu vody v reaktoru, dojde k úniku moderátoru a tím i utlumení jaderné reakce.

TypyEditovat

Typová řada Model Popis
VVER-200 - prototyp
VVER-440 179
230
213
prototyp

VVER-1000 187
320
338
446
428
412
392
466
466B
prototyp


Bušehr - Írán (Siemens)
Tianwan - Čína
Kúdankulam - Indie
dle Evropských standardů

založeno na 466; životnost 60 let
VVER-1200 392M
491
založeno na 392
založeno na 466
VVER-TOI 510 AES-2010
VVER-1500 448 ve vývoji
VVER-SCR 393 projekt superkritického reaktoru

VVER-440 typ 230Editovat

Vývoj reaktorů VVER začal v Sovětském svazu přibližně v polovině 60. let 20. století. Prvním vývojovým typem byl VVER-440 typ 230. Bezpečnostní koncepce tohoto typu reaktoru byla na stejné úrovni jako západní běžně montované typy BWR. Největší projektová havárie, kterou měl tento typ reaktoru bezpečně zvládnout, byl pouze vznik trhliny o průměru 32 mm kdekoliv v primárním okruhu. Tato slabina byla kompenzována konzervativním návrhem, který riziko havárie minimalizoval (speciální tvar paliva, nižší zatížení všech komponent). V průběhu provozu byly tyto elektrárny modernizovány a jejich provoz zpřísněn. Přes známá rizika bylo postaveno 14 bloků elektráren s tímto reaktorem. Byly to: 3. a 4. blok JE Novovoroněž, 1. a 2. blok JE Kola, 4 bloky JE Greifswald, 4 bloky JE Kozloduj a jako poslední 2 bloky JE V-1 Jaslovské Bohunice. Většina těchto elektráren je již odstavena a k žádné havárii nedošlo i přesto, že JE Kozloduj absolvovala v roce 1977 zemětřesení o síle 7 stupňů. Bloky v Jaslovsko-Bohunické elektrárně V1 se nyní připravují k likvidaci, první blok byl odstaven v roce 2006 a druhý blok ukončil provoz v roce 2008. Posledními fungujícími bloky na bázi konceptu VVER 440 V230 je první dvojblok elektrárny Kola, druhý blok prvního dvojbloku v JE Novoroněž (zde se ale jedná i prototyp, ze kterého vznikl tento vývojový typ) a 2. blok arménské jaderné elektrárny nedaleko města Mecamoru. Obyvatelé v okolí Mecamoru mají strach o svoji budoucnost, neboť elektrárna se nachází v oblasti tektonických zlomů – mimochodem proto byl 1. blok v roce 1988 vyřazen z provozu, byl poškozen po silném zemětřesení. Druhý blok by měl být definitivně odstaven v roce 2026, ale to pouze za předpokladu, že se do té doby začne stavět nový blok, který jej nahradí. Dvojblok v JE Kola prošel značnými nákladnými modernizacemi a jeho provoz splňuje normy IAEA. Plánuje se nahradit ji novými VVER 640, protože elektrárna je významným zdrojem elektrické energie v murmanské oblasti.

VVER-440 typ 213Editovat

Dalším vývojovým typem byl VVER-440 typ 213. Proti předchozímu typu byla výrazně zvýšena bezpečnost podle světových standardů. Při návrhu byla uvažována jako největší projektová havárie prasknutí hlavního potrubí primárního okruhu. Tento typ reaktoru ještě nemá plno-tlakou ochrannou obálku, kontejnment, ale je vybaven kontejnmentem s barbotážním systémem, v němž by v případě havárie došlo ke kondenzaci vzniklé páry a snížení tlaku v ochranné obálce. V projektu jsou několikanásobné systémy nouzového dochlazování pro případ takové havárie.

Okamžité řízení výkonu samotného reaktoru probíhá současně dvojím způsobem – změnou množství paliva v aktivní zóně a změnou množství pohlcovače neutronů. V reaktoru jsou zvláštní kazety poháněné výkonnými elektromotory, kdy jejich spodní část je vyplněna palivem a horní část pohlcovačem neutronů. V případě nouzového odstavení kazety volným pádem spadnou až na dno kanálu (kde se nachází tlumič pádu), čímž dojde ke snížení množství paliva v aktivní zóně a zároveň k zastavení reakce pohlcením štěpných neutronů. Dlouhodobé řízení výkonu a zastavení reakce během výměny paliva, je zajištěno změnou koncentrace kyseliny trihydrogenborité10B ve vodě primárního okruhu. Jedná se současně i o možnost havarijního odstavení, které je ale mnohem pomalejší než pomocí řídicích kazet.

VVER-440 typ 213 je nejrozšířenější typ tlakovodního reaktoru v Evropě a Rusku. Nachází se např. v elektrárně Dukovany (2 dvoubloky - 4 reaktory), Mochovce (2 dvoubloky - 4 reaktory), Jaslovské Bohunice V2 (1 dvoublok- 2 reaktory), JE Loviisa (dva samostatné bloky s kontejnmentem), JE Paks a další. Stále jsou používány dvě turbíny na jeden výrobní blok. Stejného typu byly i plánované 4 bloky v druhé polovině východoněmecké jaderné elektrárny Greifswald (lubmin, Nord), přičemž pouze první z nich byl v roce 1989 dostavěn a spuštěn do fáze fyzikálních testů. Další blok 6 byl pouze dostavěn a nikdy nespuštěn, u bloků 7 a 8 nebyly dokončeny ani stavební práce. V Německu odstavení této obrovské a celkem osmiblokové elektrárny vysvětlili tím, že bloky nejsou bezpečné a jejich úprava by stála mnoho financí - z dnešního hlediska šlo pouze o odstavení, vynucené politickým tlakem západního bloku.

V současné době se dostavují další dva bloky ve slovenských Mochovcích, kde byla stavba utlumena v roce 1992 pro nedostatek financí. Ve finálním stavu bude tento komplex patřit k nejbezpečnějším blokům VVER 440 s reaktorem V213.

Palivový cyklus reaktorů VVER-440 byl původně tříletý – to znamená, že každých dvanáct měsíců je vyměněna třetina paliva. Současný palivový cyklus (2015) s modernizovaným palivem je pětiletý a v reaktorech se mění každoročně pouhá jedna pětina kazet. Výrobní bloky s voroněžskými tlakovodními reaktory typu VVER-440 V 213 jsou však schopny zvládnout bezpečně větší výkon, než je jejich nominální (440 MWe). Výkon lze postupnými úpravami zvýšit až na 510 MWe, takovými úpravami prošla finská JE Loviisa. Tyto úpravy zahrnují zvýšení tepelného výkonu reaktoru z původních 1375 MWt na 1485 MWt (108 %) což bylo umožněno použitím novějšího paliva v kombinaci s lepším řídicím systémem a dalšími vylepšeními na sekundárním okruhu včetně turbosoustrojí, která jsou zodpovědná za zbývající nárůst o 5–7 % (500–510 MWe)[1][2]. K takovým úpravám došlo na mnoha elektrárnách (mj. i v Dukovanech) k optimalizaci vyšším obohacením paliva, lepším rozmístěním kazet a dalším zlepšením k prodloužení cyklu na 4, resp. 5 let. Dochází tak nejen k úspoře paliva, ale i ke zvýšení výkonu. Reaktory v Dukovanech tak nyní po úpravách vyrábí 500-510MWe. Celkový dosažitelný výkon Dukovanské elektrárny tak činí 2040 MWe.

Palivo do většiny bloků VVER v Evropě dodávají společnosti TVEL nebo Westinghouse Electric Company.

VVER-1000Editovat

 
Porovnání šestiuhelníkové aktivní zóny s tlakovodním typem od Westinghouse

Zároveň se stavbou elektráren VVER-400 typ 213 probíhal v SSSR se zpožděním vývoj dalšího typu VVER-1000. První zkušební blok VVER 1000 typ V-187 se stal pátým blokem JE Novovoroněž. Podle zkušeností byly postaveny v SSSR 4 bloky pozměněného typu V-302. Tento typ byl již navržen včetně haly s plnohodnotným kontejnmentem. Maximální projektová havárie, kterou musí rektor zvládnout bez vlivu na okolí, je prasknutí hlavního potrubí, spojené se zemětřesením a výpadkem vnějšího napájení. Má čtyři smyčky primárního okruhu a v sekundárním okruhu jediný turbogenerátor. Proti typu VVER-440 je výrazně vyšší namáhání aktivní zóny.

Typ 320Editovat

Vývoj pokračoval a následujícího typu V-320 je i JE Temelín. Celkový tepelný výkon reaktoru je 3000 MWt s hrubým výkonem 1000 MWe.

Typ V-320, tzv. "velká série" je současně zatím nejčastější typ nejen VVER-1000, ale všech provozovaných VVER bloků.[3] Z tohoto typu se dále odvíjí typ V-392B, který byl určen jako reaktor ve 3. a 4. bloku Chmelnické JE. Dále vznikly V-320DD a V-320I (Zvýšení bezpečnosti v určitých oblastech).[4]

Okamžité řízení výkonu reaktoru typu VVER-1000 je oproti VVER-440 zařízeno pouze změnou množství pohlcovače neutronů v aktivní zóně. Pohlcovač neutronů má formu klastrů (souborů 18 řídicích tyčí). Klastry jsou poháněny krokovým elektrickým motorem. V případě havarijního odstavení spadnou volným pádem do aktivní zóny. Dlouhodobé řízení či zastavení reakce během výměny paliva je zajištěno změnou množství kyseliny trihydrogenborité10B.

Dalšími vývojovými typy reaktorů VVER jsou nově stavěné bloky v modifikacích VVER-1000 V-392 a VVER-1000 V-466. Podle posledních informací se tyto nové reaktory řadí do třetí, tudíž nejvyspělejší generace. Modifikace V-466B měla být použita pro nově stavěnou bulharskou elektrárnu Belene, určenou k překlenutí energetického nedostatku vzniklého po odstavení prvních čtyř bloků VVER 440 V-230 v Kozloduji. Podstatným rysem všech nových tlakovodních reaktorů je zjednodušení konstrukce, což vede v důsledku ke zvýšení jak pasivní tak aktivní bezpečnosti. Nové bloky mají zdokonalený kontejnment a vyšší objemy vody v primárním i sekundárním okruhu, což ještě dále snižuje riziko havárie s případným roztavením aktivní zóny.

VVER-1200Editovat

Dalším typem je VVER-1200, označovaný také jako AES-2006. První dva prototypové bloky typu VVER-1200/491 byly postaveny v lokalitě Leningrad II a prototypy typu VVER-1200/392MNovovoroněžské elektrárně II. Hrubý výkon bloku je 1200 MWe (čistý výkon 1114 MWe, celkový tepelný výkon 3200 MWt)[5] při nákladech kolem 1200 $/kWe. Doba stavby je 4,5 roku (54 měsíců) a projektová doba provozu 60 let s možností 20letého prodloužení.[6]

Elektrárna má zvýšenou úroveň bezpečnosti, díky které se může řadit mezi bloky generace III+. Bylo toho dosaženo použitím nových pasivních bezpečnostních systémů, které jsou schopny fungovat bez dodávky silové elektřiny a bez zásahu obsluhy. Jde například o systém pasivního odvodu tepla z reaktoru přes parogenerátory, který slouží k dlouhodobému dochlazování aktivní zóny. Dále to je pasivní systém rekombinace vodíku, který zamezuje tomu, aby se v kontejnmentu vytvořila výbušná směs vodíku a vzduchu.[7] V případě, že selžou standardní systémy pro zastavení řetězové štěpné reakce, bude použit pasivní systém rychlého vstřikování kyseliny borité do primárního okruhu.[8] A pro případ selhání všech systémů a opatření se pod reaktorem nachází lapač taveniny, který pokud dojde k roztavení paliva a jeho protavení ven z reaktoru, tuto taveniny zachytí a zajistí její bezpečné dlouhodobé chlazení. Další důležitou součástí projektu elektrárny je dvojitý kontejnment, který zabraňuje úniku radioaktivních látek z reaktorového sálu a který chrání primární okruh před vnějšími riziky jako povodeň, tornádo, zemětřesení, exploze nebo pád letadla.[9]

Reaktor VVER-1200 byl jedním z uvažovaných reaktorů pro nové bloky v elektrárně Temelín a patří mezi uvažované technologie pro nové bloky v elektrárně Dukovany.

Z tohoto typu pak vznikl projekt konsorcia MIR.1200 (Modernised International Reactor) určený pro státy Evropské unie. Projekt MIR.1200 je vyvíjen českou společností Škoda JS společně s ruskými firmami AtomstrojexportGidropress, které spadají pod Rosatom. [10]

Reaktory VVER-1200 jsou používány v Rusku (jaderné elektrárny Leningradská II, Novovoroněžská II) i v zahraničí. Spustil se 1. blok Běloruské jaderné elektrárny v Bělorusku[11] a staví se v Turecku (JE Akkuyu) a v Bangladéši (JE Rooppur). Výstavba se připravuje ve Finsku (JE Hanhikivi), v Maďarsku (JE Paks), v Egyptě (JE El-Dabaa), v Číně (JE Tchien-wan a Sü-ta-pao) a v Uzbekistánu.[12][13]

VVER-1300 / VVER-TOIEditovat

 
Vizualizace jaderné elektrárny se dvěma reaktory VVER-TOI

VVER-TOI (Tipovoj Optimizirovannyj Informatizirovannyj) označovaný také jako AES-2010 je typově optimalizovaný pokročilý projekt reaktoru VVER-1300/510 generace 3+ vycházející z typu VVER-1200/392M, který má optimalizovat vlastnosti těchto reaktorů. Projekt by měl být připraven v roce 2012. Plánovaný hrubý výkon je 1255 MWe a životnost 60 let. Důležitým faktorem by mělo být snížení nákladů na stavbu o 20 % oproti 1200/392M a zkrácení doby stavby na 40 měsíců.

VVER-1500Editovat

Tento projekt vznikl již v 80. letech jako reakce na vyšší bezpečnost a především ekonomičnost provozu. Jedná se typově o podobný reaktor s VVER-1000, jehož rozměry byly upraveny na hrubý výkon 1500 MWe. V 90. letech však byl tento projekt pozastaven a upřednostněna evoluce VVER-1000, tedy vznik VVER-1200. Práce na VVER-1500 byly obnoveny v roce 2001.

Technická specifikace r. 2010Editovat

 
3D návrh bloku VVER-TOI
Parametr VVER-210 VVER-365 VVER-440 VVER-1000 VVER-1200 VVER-TOI
Tepelný výkon [MW] 760 1320 1375 3000 3200 3300
Účinnost [%] 27,6 27,6 32,0 33,0 >35,0 -
Tlak páry při vstupu do turbíny [105 Pa] 29,0 29,0 44,0 60,0 - -
Tlak v primárním okruhu [105 Pa] 100 105 125 160 - -
Teplota vody na vstupu reaktoru [°C] 250 250 269 289 298,6 297,2
Teplota vody na výstupu reaktoru [°C] 269 275 300 322 329,7 328,8
Průměr aktivní zóny [m] 2,88 2,88 2,88 3,12 - -
Výška aktivní zóny [m] 2,50 2,50 2,50 3,50 - -
Průměr palivového proutku (palivo TVEL) [mm] 10,2 9,1 9,1 9,1 - -
Počet palivových proutků v kazetě (palivo TVEL) 90 126 126 312 312 313
Nakládka uranu [t] 38 40 42 66 - -
Průměrná míra obohacení uranu [%] 2,0 3,0 3,5 3,3 — 4,4 4,71 - 4,85 -
Průměrná spotřeba paliva [MW sut / kg] 13,0 27,0 28,6 40 >50 54,4
Standardní doba výstavby [měsíců] - - - - 54 40
Projektovaná životnost [let] - - 30+ 40+ 50+ 60+

Seznam reaktorůEditovat

Tabulka s přehledem reaktorů typu VVER. V přehledu jsou pouze elektrárny, jejichž výstavba byla zahájena nebo se tak pravděpodobně brzy stane. V Rusku existují plány na výstavbu dalších několika nových elektráren typu VVER-1200 a VVER-TOI (celkem více než 20 reaktorů), které nejsou do přehledu zahrnuty (plánovaná realizace po roce 2016). Zahrnuty nejsou ani projekty, které nikdy nebyly zahájeny - např. Syrská jaderná elektrárna (4x VVER-440).

Název Typ reaktoru Zahájení
stavby
Připojení
k síti
Stav, dodatečné informace Čistý výkon
(MW)
Hrubý výkon
(MW)
  Akkuyu-1 1200/513 2018 (2023) [14] ve výstavbě 1114 1200
  Akkuyu-2 1200/513 2019 (2024) [14] ve výstavbě 1114 1200
  Akkuyu-3 1200/513 2021[15] (2025) [14] ve výstavbě 1114 1200
  Akkuyu-4 1200/513 (2021) [14] (2026) [14] plánováno 1114 1200
  Balakovo-1 1000/320 1980 1985 v provozu (licence do roku 2045) 950 1000
  Balakovo-2 1000/320 1981 1987 v provozu (licence do roku 2043) 950 1000
  Balakovo-3 1000/320 1982 1988 v provozu (licence do roku 2048) 950 1000
  Balakovo-4 1000/320 1984 1993 v provozu (licence do roku 2053) 950 1000
  Balakovo-5 1000/320 1987 (2010) výstavba pozastavena v roce 1993 (možnost na dostavbu v případě zvýšení spotřeby v oblasti); okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[16] 950 1000
  Balakovo-6 1000/320 1988 - výstavba pozastavena v roce 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[16] 950 1000
  Baškortostán-1 1000/320 1983 ? stavba zastavena roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[16] 950 1000
  Baškortostán-2 1000/320 1983 ? stavba zastavena roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[16] 950 1000
  Baškortostán-3 1000/320 ? ? přípravy na stavbu zastaveny roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[16] 950 1000
  Baškortostán-4 1000/320 ? ? plán na stavbu zrušen roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[16] 950 1000
  Belene-1 1000/466B 1987 - stavba zastavena v roce 2012, dosavadní technologie odvezena a použita v bloku Kalinin-4; uvažováno o dostavbě 953 1000
  Belene-2 1000/466B 1987 - stavba zastavena v roce 2012, dosavadní technologie odvezena a použita v bloku Kalinin-4; uvažováno o dostavbě 953 1000
  Bohunice-1 440/230 1972 1978 uzavřena v roce 2006 408 440
  Bohunice-2 440/230 1972 1980 uzavřena v roce 2008 408 440
  Bohunice-3 440/213 1976 1984 v provozu (plánované uzavření v roce 2025) 470 505
  Bohunice-4 440/213 1976 1985 v provozu (plánované uzavření v roce 2025) 470 505
  Búšehr-1 1000/446 1975 2011 původně německý typ Konvoj, poté přehodnocení projektu a přestavba na VVER-1000; v provozu[17] 915 1000
  Búšehr-2 (1000/446) 1976 - původně německý typ Konvoj, poté výstavba zrušena 915 1000
  Búšehr-3 1000/528 2018 ? ve výstavbě 915 1000
  Búšehr-4 1000/528 2019 ? ve výstavbě 915 1000
  Charkov-1 1000/320 1984 - výstavba zastavena v roce 1986, zrušena v roce 1989 900 940
  Charkov-2 1000/320 1984 - výstavba zastavena v roce 1986, zrušena v roce 1989 900 940
  Čyhyryn-1 1000/? 1981 - původně od roku 1977 stavěna jako uhelná elektrárna, v roce 1989 zrušena ? 1000
  Čyhyryn-2 1000/? 1981 - původně od roku 1977 stavěna jako uhelná elektrárna, v roce 1989 zrušena ? 1000
  Čyhyryn-3 1000/? ? - v roce 1989 zrušena ? 1000
  Čyhyryn-4 1000/? ? - v roce 1989 zrušena ? 1000
  Chmelnyckyj-1 1000/320 1981 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2033) 950 1000
  Chmelnyckyj-2 1000/320 1985 2004 v provozu (plánované uzavření v roce 2035) 950 1000
  Chmelnyckyj-3 1000/392B 1986 (2025) stavba zastavena 1990, obnovena v prosinci 2020. [18] 950 1000
  Chmelnyckyj-4 1000/392B 1987 (?) stavba zastavena roku 1990, obnovena v prosinci 2020. 950 1000
  Dukovany-1 440/213 1979 1985 v provozu (plánované uzavření v roce 2037); modernizace 2011 470 500
  Dukovany-2 440/213 1979 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2038); modernizace 2012 470 500
  Dukovany-3 440/213 1979 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2039); modernizace 2009 470 500
  Dukovany-4 440/213 1979 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2040)[19]; modernizace 2010 470 500
  Dukovany-5 ??? (2029) (2036) plánováno [20] ? 1200
  Dukovany-6 ??? (2031) (2038) plánováno ? 1200
  Džizak-1 1200/??? (2022) (2028) podepsána smlouva o výstavbě dvou ruských reaktorů o výkonu 1200 MW[21][22] 1114 1200
  Džizak-2 1200/??? (2023) (2029) podepsána smlouva o výstavbě dvou ruských reaktorů o výkonu 1200 MW[21][22] 1114 1200
  El-Dabá-1 1200/529 (2021) (2026) v roce 2017 podepsána smlouva, v přípravné fázi stavby 1114 1200
  El-Dabá-2 1200/529 (2021) (2026) v roce 2017 podepsána smlouva, v přípravné fázi stavby 1114 1200
  El-Dabá-3 1200/529 (2021) (2026) v roce 2017 podepsána smlouva, v přípravné fázi stavby 1114 1200
  El-Dabá-4 1200/529 (2021) (2026) v roce 2017 podepsána smlouva, v přípravné fázi stavby 1114 1200
  Greifswald-1 440/230 1970 1973 uzavřena v roce 1990 408 440
  Greifswald-2 440/230 1970 1974 uzavřena v roce 1990 408 440
  Greifswald-3 440/230 1972 1977 uzavřena v roce 1990 408 440
  Greifswald-4 440/230 1972 1979 uzavřena v roce 1990 408 440
  Greifswald-5 440/213 1976 1989 uzavřena v roce 1989 408 440
  Greifswald-6 440/213 1976 - uzavřena v roce 1989 (dostavěna, ale nikdy nespuštěna) 408 440
  Greifswald-7 440/213 1978 - výstavba zrušena v roce 1990 408 440
  Greifswald-8 440/213 1978 - výstavba zrušena v roce 1990 408 440
  Hanhikivi-1 1200/522 (2018) (2024) v přípravné fázi stavby [23] 1114 1200
  Jihoukrajinská-1 1000/302 1977 1982 v provozu (plánované uzavření v roce 2023) 950 1000
  Jihoukrajinská-2 1000/338 1979 1985 v provozu (plánované uzavření v roce 2025) 950 1000
  Jihoukrajinská-3 1000/320 1985 1989 v provozu (plánované uzavření v roce 2029) 950 1000
  Jihoukrajinská-4 1000/320 1987 - výstavba zrušena 950 1000
  Jordánsko-1 1000/412 (2016) (2021) 2011 podepsána smlouva [24], 2018 plán zrušen [25] ? 1000
  Jordánsko-2 1000/412 (2020) (2025) 2011 podepsána smlouva [24], 2018 plán zrušen [25] ? 1000
  Juragua-1 440/318 1983 - výstavba zrušena v roce 1992 417 440
  Juragua-2 440/318 1985 - výstavba zrušena v roce 1992 417 440
  Juragua-3 440/318 - - přípravy na stavbu zrušeny 408 440
  Juragua-4 440/318 - - přípravy na stavbu zrušeny 408 440
  Kalinin-1 1000/338 1977 1984 v provozu (licence do roku 2025) 950 1000
  Kalinin-2 1000/338 1982 1986 v provozu (licence do roku 2038) 950 1000
  Kalinin-3 1000/320 1985 2004 v provozu (licence do roku 2034) 950 1000
  Kalinin-4 1000/320 1986 2011 v provozu (licence do roku 2041) 950 1000
  Kaliningrad-1 1200/491 2012 ? stavba pozastavena, uvažováno o změně projektu 1080 1170
  Kaliningrad-2 1200/491 - ? stavba pozastavena, uvažováno o změně projektu 1080 1170
  Kola-1 440/230 1970 1973 v provozu (licence do roku 2033) 411 440
  Kola-2 440/230 1973 1974 v provozu (licence do roku 2034) 411 440
  Kola-3 440/213 1977 1981 v provozu (licence do roku 2026) 411 440
  Kola-4 440/213 1976 1984 v provozu (licence do roku 2039) 411 440
  Kavali-1 1000/??? ??? ??? plánováno 917 1000
  Kavali-2 1000/??? ??? ??? plánováno 917 1000
  Kavali-3 1000/??? ??? ??? plánováno 917 1000
  Kavali-4 1000/??? ??? ??? plánováno 917 1000
  Kavali-5 1000/??? ??? ??? plánováno 917 1000
  Kavali-6 1000/??? ??? ??? plánováno 917 1000
  Kozloduj-1 440/230 1970 1974 uzavřena v roce 2002 408 440
  Kozloduj-2 440/230 1970 1975 uzavřena v roce 2002 408 440
  Kozloduj-3 440/230 1973 1980 uzavřena v roce 2006 408 440
  Kozloduj-4 440/230 1973 1982 uzavřena v roce 2006 408 440
  Kozloduj-5 1000/320 1980 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2028) 953 1000
  Kozloduj-6 1000/320 1982 1991 v provozu (plánované uzavření v roce 2033) 953 1000
  Krim-1 1000/320 1982 - stavba zastavena roku 1989, v roce 2000 elektrárna zrušena, 2021 zdemolována 950 1000
  Krim-2 1000/320 - - stavba zastavena roku 1989, v roce 2000 elektrárna zrušena, 2021 zdemolována 950 1000
  Krim-3 1000/320 - - plán na výstavbu zrušen v roce 2000 950 1000
  Krim-4 1000/320 - - plán na výstavbu zrušen v roce 2000 950 1000
  Kúdankulam-1 1000/412 2002 2013 v provozu 917 1000
  Kúdankulam-2 1000/412 2002 2014 v provozu 917 1000
  Kúdankulam-3 1000/412 2014 (2020) ve výstavbě 917 1000
  Kúdankulam-4 1000/412 2014 (2020) ve výstavbě 917 1000
  Kúdankulam-5 1000/412 (2020) ? probíhají přípravné práce 917 1000
  Kúdankulam-6 1000/412 (2020) ? probíhají přípravné práce 917 1000
  Kursk II-1 1300/510 2015 (2021) ve výstavbě 1085 1200
  Kursk II-2 1300/510 2016 (2022) ve výstavbě 1085 1200
  Leningrad II-1 1200/491 2008 2017 v provozu 1085 1170
  Leningrad II-2 1200/491 2009 2020 v provozu 1085 1170
  Leningrad II-3 1200/491 (2015) (2021) plánováno 1085 1170
  Leningrad II-4 1200/491 (2016) (2022) plánováno 1085 1170
  Loviisa-1 440/311 1971 1977 v provozu (plánované uzavření v roce 2030) 488 510
  Loviisa-2 440/311 1972 1980 v provozu (plánované uzavření v roce 2030) 488 510
  Mecamor-1 440/270 1973 1979 uzavřena v po zemětřesení v roce 1989 376 408
  Mecamor-2 440/270 1975 1980 v provozu (odstavena v roce 1989, znovu spuštěna 1995, plánované odstavení v roce 2026) 376 408
  Mecamor-3 1200/392 (2026) plánováno 1060 1200
  Mochovce-1 440/213 1983 1998 v provozu (plánované uzavření v roce 2028) 470 500
  Mochovce-2 440/213 1983 1999 v provozu (plánované uzavření v roce 2030) 470 500
  Mochovce-3 440/213 1993 2021 [26] ve výstavbě 470 500
  Mochovce-4 440/213 1993 2023 [26] ve výstavbě 470 500
  Muria-1 1200/??? ? (>2022) plánováno 1060 1200
  Muria-2 1200/??? ? (>2022) plánováno 1060 1200
  Muria-3 1200/??? ? (>2022) plánováno 1060 1200
  Muria-4 1200/??? ? (>2022) plánováno 1060 1200
  Ninh Thuan-1 1000/428 (2017) (2023) plánováno 950 1000
  Ninh Thuan-2 1000/428 (2018) (2024) plánováno 950 1000
  Novovoroněž-1 210 1957 1964 uzavřena v roce 1988 197 210
  Novovoroněž-2 365 1964 1969 uzavřena v roce 1990 336 365
  Novovoroněž-3 440/179 1967 1971 uzavřena 25. 12. 2016 385 417
  Novovoroněž-4 440/179 1967 1972 uzavřena v roce 2017, prodloužena životnost v roce 2018, plánované odstavení 2033 385 417
  Novovoroněž-5 1000/187 1974 1980 v provozu (licence do roku 2035) 950 1000
  Novovoroněž II-1 1200/392M 2008 2017 v provozu 1114 1200
  Novovoroněž II-2 1200/392M 2009 2019 v provozu 1114 1200
  Novovoroněž II-3 1300/510 ? ? plánováno 1115 1255
  Novovoroněž II-4 1300/510 ? ? plánováno 1115 1255
  Oděsa-1 1000/320 1980 - výstavba zrušena v roce 1986 900 940
  Oděsa-2 1000/320 1982 - výstavba zrušena v roce 1986 900 940
  Ostrovets-1 1200/491 2013 2020 v provozu 1109 1194
  Ostrovets-2 1200/491 2014 (2020) ve výstavbě 1109 1194
  Paks-1 440/213 1974 1982 v provozu (plánované uzavření v roce 2032) 470 500
  Paks-2 440/213 1974 1984 v provozu (plánované uzavření v roce 2034) 473 500
  Paks-3 440/213 1979 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2036) 473 500
  Paks-4 440/213 1979 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2037) 473 500
  Paks-5 1200/527 (Q4 2021)[27] (2026) uzavřena smlouva na stavbu, zajištěno financování [28] 1109 1194
  Paks-6 1200/527 ? (2027) uzavřena smlouva na stavbu, zajištěno financování [28] 1109 1194
  Rheinsberg-1 210 1960 1966 uzavřena v roce 1990 62 70
  Ropur-1 1200/523 2017 (2023) ve výstavbě, v roce 2011 podepsána smlouva, roku 2013 zajištěno financování [29] 1050 1150
  Ropur-2 1200/523 2018 (2024) ve výstavbě, v roce 2011 podepsána smlouva, roku 2013 zajištěno financování [29] 1050 1150
  Rostov-1 1000/320 1981 2001 v provozu (licence do roku 2031) 950 1000
  Rostov-2 1000/320 1983 2010 v provozu 950 1000
  Rostov-3 1000/320+ 2009 2015 v provozu 1011 1070
  Rostov-4 1000/320+ 2010 2018 v provozu 1011 1070
  Rovno-1 440/213 1973 1980 v provozu (plánované uzavření v roce 2030) 381 420
  Rovno-2 440/213 1973 1981 v provozu (plánované uzavření v roce 2031) 376 415
  Rovno-3 1000/320 1980 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2037) 950 1000
  Rovno-4 1000/320 1986 2004 v provozu (plánované uzavření v roce 2035) 950 1000
  Rovno-5 1000/320 - - plánovaná stavba zrušena 950 1000
  Rovno-6 1000/320 - - plánovaná stavba zrušena 950 1000
  Stendal-1 1000/320 1982 - výstavba zrušena v roce 1991 900 970
  Stendal-2 1000/320 1984 - výstavba zrušena v roce 1991 900 970
  Stendal-3 1000/320 - - plán na výstavbu zrušen v roce 1991 950 1000
  Stendal-4 1000/320 - - plán na výstavbu zrušen v roce 1991 950 1000
  Tatarstán-1 1000/320 1987 (1992) stavba zastavena roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[16]; naplánováno po dokončení primárních projektů (VVER 1300)[30] 950 1000
  Tatarstán-2 1000/320 1988 (1994) stavba zastavena roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[16]; naplánováno po dokončení primárních projektů (VVER 1300)[30] 950 1000
  Tatarstán-3 1000/320 ? ? stavba nezahájena, projekt zrušen roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[16] 950 1000
  Tatarstán-4 1000/320 ? ? stavba nezahájena, projekt zrušen roku 1993; okolo roku 2000 uvažováno o dostavbě[16] 950 1000
  Temelín-1 1000/320 1987 2000 v provozu (plánované uzavření v roce 2060)[31] 1026 1080
  Temelín-2 1000/320 1987 2002 v provozu (plánované uzavření v roce 2062)[31] 1026 1080
  Temelín-3 1000/320 1985 - 1989 stavba zastavena, dostavba plánována po dostavbě Dukovan 892 972
  Temelín-4 1000/320 1985 - 1989 stavba zastavena, dostavba plánována po dostavbě Dukovan 892 972
  Tianwan-1 1000/428 1999 2006 v provozu 933 1000
  Tianwan-2 1000/428 2000 2007 v provozu 933 1000
  Tianwan-3 1000/428M 2012 2017 v provozu 990 1060
  Tianwan-4 1000/428M 2013 2018 v provozu 990 1060
  Tianwan-7 1200/491 2021[32] (2027) ve výstavbě 1150 1200
  Tianwan-8 1200/491 (2028) plánováno 1150 1200
  Xudabao-3 1200/491 2021[32] (2027) ve výstavbě 1150 1200
  Xudabao-4 1200/491 (2028) plánováno 1150 1200
  Záporoží-1 1000/320 1980 1984 v provozu (plánované uzavření v roce 2025) 950 1000
  Záporoží-2 1000/320 1981 1985 v provozu (plánované uzavření v roce 2026) 950 1000
  Záporoží-3 1000/320 1982 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2027) 950 1000
  Záporoží-4 1000/320 1983 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2018) 950 1000
  Záporoží-5 1000/320 1985 1989 v provozu (plánované uzavření v roce 2019) 950 1000
  Záporoží-6 1000/320 1986 1995 v provozu (plánované uzavření v roce 2026) 950 1000
  Żarnowiec-1 440/213 1983 - výstavba zrušena v roce 1990 440 465
  Żarnowiec-2 440/213 1983 - výstavba zrušena v roce 1990 (v roce 2024 uvažováno o dostavbě) [33] 440 465
  Żarnowiec-3 440/213 - - plánovaná výstavba zrušena v roce 1990 440 465
  Żarnowiec-4 440/213 - - plánovaná výstavba zrušena v roce 1990 440 465
Legenda: v provozu uzavřena ve výstavbě výstavba zrušena
Stát v provozu uzavřeno ve výstavbě výstavba zrušena celkem aktivita*
  17 2 14 10 43 72,1 %
  15 0 2 15 32 53,1 %
  6 0 0 2 8 75 %
  4 0 2 0 6 100 %
  5 2 1 0 8 75,0 %
  4 0 4 0 4 100 %
  2 0 2 0 4 100 %
  2 0 1 0 3 100 %
  2 4 0 2 8 25,0 %
  1 0 3 0 4 100 %
  1 1 0 0 2 50,0 %
  0 0 4 0 4 100 %
  1 0 1 0 2 100 %
  0 0 2 0 2 100 %
  0 0 2 0 2 100 %
  0 0 2 0 2 100 %
  0 0 0 4 4 0 %
  0 0 0 4 4 0 %
  0 7 0 6 13 0 %
CELKEM: 56 16 42 41 155 63,2%
* procentuální vyjádření reaktorů, které jsou v provozu či ve výstavbě v poměru k  jejich celkovému počtu
VVER-210 2 1,3 %
VVER-365 1 0,7 %
VVER-440 48 31,0 %
VVER-1000 83 53,5 %
VVER-1200 19 12,3 %
VVER-1300 2 1,3 %

GalerieEditovat

Galerie provozovaných reaktorů
 
  JE Balakovo VVER-1000
 
  JE Rovno VVER-1000
 
  JE Chmelnyckyj VVER-1000
 
  JE Balakovo VVER-1000
Galerie elektráren ve výstavbě
 
  JE Leningrad VVER-1200
 
  JE Novovoroněž VVER-1200
 
  JE Novovoroněž VVER-1200
 
  JE Kúdankulam VVER-1000
Galerie zrušených elektráren
 
  JE Stendal VVER-1000
 
  JE Żarnowiec VVER-440
 
  JE Juragua VVER-440
 
  JE Greifswald VVER-440

ReferenceEditovat

  1. Archivovaná kopie. entrac.iaea.org [online]. [cit. 2012-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-04. 
  2. Archivovaná kopie. paksnuclearpowerplant.com [online]. [cit. 10-01-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-03-2010. 
  3. WWER-1000 – Nucleopedia. de.nucleopedia.org [online]. [cit. 2021-06-05]. Dostupné online. 
  4. Kernkraftwerk Rostow – Nucleopedia. de.nucleopedia.org [online]. [cit. 2021-06-05]. Dostupné online. 
  5. http://www.neimagazine.com/journals/Power/NEI/October_2009/attachments/Tables.pdf[nedostupný zdroj]
  6. V Novovoroněžské JE-II začalo spouštění dalšího bloku VVER-1200 generace III+ :: Přinášíme vám informace, které dávají smysl. www.casopisczechindustry.cz [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  7. Nejmodernější reaktor VVER-1200, jedna z variant pro Česko, je v provozu. old.allforpower.cz [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  8. Jak souvisí fenomén černé labutě s jadernou elektrárnou?. www.mmspektrum.com [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  9. INFO@SABRE.CZ, Sabre, www sabre cz, e-mail:. Evoluce ruských tlakovodních reaktorů | Technický týdeník. www.technickytydenik.cz. Dostupné online [cit. 2020-11-19]. (česky) 
  10. ŠKODA JS - MIR.1200 [online]. [cit. 2014-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-24. 
  11. Bělorusko začalo s navážením paliva do prvního reaktoru. Spustí jaderné elektrárny Astravec | Energetika. Lidovky.cz [online]. 2020-08-07 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. (česky) 
  12. Rusové dostavují elektrárnu v Bělorusku. Otevře jim cestu do Evropy?. iDNES.cz [online]. 2020-02-24 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  13. Euro.cz [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. (česky) 
  14. a b c d e A Review of Akkuyu NPP Project in Turkey After Fukushima Daiichi Accident [online]. [cit. 2012-08-15]. Dostupné online. 
  15. First concrete poured for Akkuyu unit 3 : New Nuclear - World Nuclear News. world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. 
  16. a b c d e f g h i j RUSSIAN. www-pub.iaea.org [online]. [cit. 2021-05-13]. Dostupné online. 
  17. Jaderné elektrárny ze zakonzervovaných stavenišť. www.mmspektrum.com [online]. [cit. 2020-12-31]. Dostupné online. 
  18. Construction work resumes on Khmelnitsky units : New Nuclear - World Nuclear News. www.world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  19. Dukovany, Dukovany, kdeže jste aneb malý jaderný výhled do roku 2037 - Peak.cz. Peak.cz – peníze, ekonomika, analýzy, komentáře [online]. 2020-02-19 [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. (česky) 
  20. Vláda snížila podporu solárním elektrárnám a rozjíždí rozšíření Dukovan [online]. [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. 
  21. a b Uzbekistan Uranium - World Nuclear Association. world-nuclear.org [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  22. a b Uzbekistan to build nuclear power plant in Jizzakh region. Energy Central [online]. 2019-05-31 [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Společnosti korporace Rosatom podepsaly balík dohod o stavbě Jaderné elektrárny Hanhikivi 1 [online]. [cit. 2014-02-14]. Dostupné online. 
  24. a b Rosatom Wins Tender To Build Jordan’s First Nuclear Plant
  25. a b Jordan turns down a Rosatom plant, but dangles possible small reactor collaboration with Russia
  26. a b Dostavba jaderné elektrárny Mochovce se odkládá. [online]. [cit. 2013-04-08]. Dostupné online. 
  27. Nuclear Power in Hungary | Hungarian Nuclear Energy - World Nuclear Association. www.world-nuclear.org [online]. [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. 
  28. a b Jedinou maďarskou jadernou elektrárnu zaplatí Rusové [online]. [cit. 2014-02-14]. Dostupné online. 
  29. a b Russian loan for Rooppur construction [online]. [cit. 2013-04-08]. Dostupné online. 
  30. a b Nuclear Power in Russia | Russian Nuclear Energy - World Nuclear Association. www.world-nuclear.org [online]. [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. 
  31. a b Jak dlouho provozovat Temelín? Podle ČEZu může dodávat elektřinu do roku 2062. oEnergetice.cz [online]. [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. (česky) 
  32. a b Work starts on new Tianwan and Xudabao units : New Nuclear - World Nuclear News. world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. 
  33. SCHULZ, Florence. www.euractiv.com [online]. 2020-02-26 [cit. 2020-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Bedřich Heřmanský, Ivan Štoll: Energie pro 21. století, ČVUT 1992

Externí odkazyEditovat