Jaderná elektrárna Belene
Jaderná elektrárna Belene (bulharsky Атомна електроцентрала „Белене“ – Atomna elektracentrala Belene) je nedokončená jaderná elektrárna na severu Bulharska, poblíž města Belene. Jaderná elektrárna Belene byla stavěna současně a dle stejného plánu jako jaderná elektrárna Temelín.
| Jaderná elektrárna Belene | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Bulharsko |
| Umístění | Belene |
| Stav | nedokončená |
| Začátek výstavby | 1. ledna 1987 |
| Vlastník | NEK EAD |
| Zhotovitel | Atomstrojexport, Škoda Plzeň |
| Jaderná elektrárna | |
| Typ reaktorů | VVER-1000/320, VVER-1000/466B |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Souřadnice | 43°37′48″ s. š., 25°11′24″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie a technické informace editovat
Počátky editovat
Na začátku 70. let státy Rumunsko a Bulharsko plánovaly postavit společnou vodní elektrárnu na Dunaji u Belene. Bulharsko však ztratilo zájem o společný projekt poté, co jaderná elektrárna u Belene vycházela ziskověji. Stejné rozhodnutí bylo učiněno pro projekt v Cernavodă.[1]
Výstavba editovat
V letech 1983-1985 byly první dva bloky objednány u Atomenergoexportu a do roku 1987 byl vypracován technický návrh bloků o výkonu 1000 MW.[1]
Výstavba hlavních objektů započala 1. ledna 1987 a původně zde měly stát čtyři sovětské tlakovodní reaktory VVER-1000/320, každý o výkonu 1000 MW. Jednalo se o jeden z hlavních projektů tehdejšího RVHP.
Tlaková nádoba prvního reaktoru byla vyrobena v ČSSR závodem Škoda Plzeň. Přepravena do Belene byla kombinovaným způsobem přepravy (železnice, silnice, lodní doprava) v létě 1989.[2]
Po roce 1989 editovat
Výstavba elektrárny byla však v roce 1991 zastavena z ekonomických důvodů a po protestech proti elektrárně. V letech 1994 bylo zvažováno koupit vybavení z Ruska, kde byla výstavba identických reaktorů také zrušena, ale to se nikdy nestalo a nakonec byl projekt obnoven až v roce 2003.[1]
V roce 2008 byla provedena demolice dosavadních budov a v roce 2010 bylo veškeré vybavení včetně první tlakové nádoby převezeno do 4. bloku ruské jaderné elektrárny Kalinin, kde bylo využito při stavbě 4. bloku spuštěného v roce 2011.[1] Osud druhé tlakové nádoby není znám. Jisté však je, že nebyla nikdy dokončena, natož pak převezena do Bulharska.
Pokusy o restart editovat
10. května 2005 bylo zahájeno výběrové řízení na příslušné uchazeče, do kterého se přihlásil pouze Atomstrojexport a Škoda. Přestože oba nabízeli prakticky totéž, nabídky se lišily a konstrukční varianty obsahovaly určité rozdíly. Zde jsou vypsány nabídnuté varianty obou zájemců:[1]
Atomstrojexport editovat
- Varianta AES-88 byla hlavní nabídkou skupiny s konstrukcí jednoho z VVER-1000/320 a jednoho VVER-1000/466B. Konstrukce reaktoru 2. bloku nabízí trojitý redundantní bezpečnostní systém a svým kontejnmentem je velmi podobná konstrukci VVER-1000/320. Konstrukce však obsahuje lapač jádra (core catcher), který v případě roztavení aktivní zóny zachytí obsah jádra po jeho úniku z tlakové nádoby reaktoru. Kromě toho obsahuje několik redundantních zařízení pasivní bezpečnosti. Nabídka zahrnovala dodávku jak turbín, tak generátorů. Pro 1. blok přicházela v úvahu turbína typu K-1100-60 / 1500-2M v kombinaci s generátorem typu TWW-1000 / 4UZ. Pro 2. blok opět konvenční turbína typu K-1000-60 / 300 se stejným generátorem. Elektrický výkon každého bloku by pak byl 1040,5 MW hrubý a 1001,6 MW čistý. Životnost prvního bloku by byla kolem 40 let, druhého 60 let. Stávající konstrukce a zařízení přitom mohly být nadále plně a rychleji využívány než ostatní varianty. První reaktor měl být postaven do 5 let a 6 měsíců a druhá do 6 let a 6 měsů. Byly by však postaveny dva různé typy reaktorů, které by kombinovaly mnoho nových technologií se starými.
- Tyto AES-88 alternativy byly nabídnuty kromě hlavní nabídky a obsahují dvě možnosti:
- A87: Konstrukce obou bloků jako VVER-1000/466B, ale bez dodávky turbín a generátorů, které však lze volitelně integrovat do nabídky.
- N87: Zahrnuje pouze jadernou část zařízení. Zde je nabízena pouze konstrukce jaderné části v systému AES-88.
VVER-1000/392 jako AES-92
- Varianta AES-92 byla sekundární nabídkou a zajišťovala novou výstavbu elektrárny se dvěma reaktory typu VVER-1000/466B. Na rozdíl od AES-88 má konstrukce čtyřnásobně redundantní bezpečnostní systémy a dvojitou izolaci. Pro každý blok jsou k dispozici také pasivní bezpečnostní zařízení a lapač jádra. Součástí nabídky byla i dodávka turbín K-1000-60 / 3000 s generátory TWW-1000-2UZ. Oba bloky by představovaly nejvýkonnější varianty, které byly nabízeny s hrubým výkonem 1049,7 MW a čistým 1011 MW. Životnost obou bloků by byla 60 let. Doba výstavby by však byla relativně dlouhá 6,5 roku pro blok 1 a 7,5 roku pro blok 2. To byl však jediný posuzovaný nedostatek nabídky.[1]
Škoda JS editovat
Škoda nabízela celkem dvě varianty, obě založené na dvou VVER-1000/320CS provozovaných v lokalitě Temelín:
- Varianta Škoda E počítala s výstavbou dvou reaktorů a co nejefektivnějším využitím stávajících konstrukcí. Turbíny by měly být typu MTD80 1000 MW / 3000 a měly by být provozovány v kombinaci s generátorem typu H682 972/2-HV. Alternativně bylo navrženo použití turbíny z bývalého sovětského projektu, která již byla vyrobena, přičemž pro 2. blok musí být použita turbína Škoda, protože turbína pro druhý blok nestihla být vyrobena. S hrubým výkonem 1035,8 MW a čistým 985,8 MW je tato nabídka nejméně výhodná, navíc životnost je v tomto případě pouze 40 let na blok. (pokud nezapočítáme možnost rozšíření na 60 let a nutnost v budoucnu požádat o licenci) V případě pasivních bezpečnostních systémů je konstrukce zcela mimo požadavky výběrové řízení, protože VVER-1000/320 nemá žádné další pasivní systémy kromě aktivních systémů.
- Varianta Škoda G poskytuje stejnou nabídku jako Škoda E. Liší se pouze konstrukcí systému. Škoda G zajišťovala demolici stávajících konstrukcí a jejich kompletní přestavba od základů. Doba výstavby prvního bloku by se pohybovala kolem 7,5 roku, bloku 2 celkem osm let a jedenáct měsíců. Technické parametry jsou stejné jako u Škody E.[1]
Rozhodující bylo odkoupení starých komponent Ruskem, což znamenalo vyřazení Škody z výběrového řízení, jelikož její nabídky byly na těchto komponentech závislé. Vybrána proto byla varianta zahrnující konstrukci bloků konstrukčního typu 466B (AES-92).[1]
Na konci listopadu 2010 bylo oznámeno, že projekt se rychle rozvíjí; strany se dohodly na nákladech na stavební zakázku ve výši 6,4 miliardy EUR.
Projekt byl nakonec zrušen poté, co Bulharsko odmítalo zaplatit částku, kterou Rosatom požadoval.[3][1]
Aktuální stav editovat
Projekt byl zastaven v roce 2012 a to i přes to, že Atomstrojexport již vyrobil (případně repasoval již vyrobené komponenty v 80. letech) potřebné komponenty pro stavbu, které jsou nyní uloženy na staveništi.
V roce 2021 bylo zvažováno využití těchto komponent pro rozšíření elektrárny Kozloduj.[4] V roce 2023 bylo zváženo prodat komponenty na Ukrajinu pro Chmelnyckou jadernou elektrárnu.[5] V červenci 2023 bylo 155 hlasy v parlamentu schváleno prodat komponenty primárního okruhu (dvě tlakové nádoby, osm parogenerátorů a další) na Ukrajinu, protože Ukrajina je pro Bulharsko jedinou zemí, která je zbaví nevyužitého, pro Ukrajinu potřebného, ruského vybavení pro reaktor VVER-1000 a Bulharsko je pro Ukrajinu také jediným prodejcem kromě Ruska.[6][7] Cena prodeje by však neměla být nižší, než cena, za kterou Bulharsko komponenty pro zrušenou elektárnu muselo kvůli prohrané arbitráži od Ruska odkoupit.[6][7] Tímto prodejem také zcela zanikne projekt Belene a také nápad využít komponenty v Kozloduji.
Informace o reaktorech editovat
| Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení
výstavby |
Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Čistý | Hrubý | ||||||
| Belene-1 | VVER-1000/320, později 466B | 953 MW | 1000 MW | 1. 1. 1987 | Výstavba zastavena v roce 1991, poté znovu zastavena 28. 3. 2012 | ||
| Belene-2 | VVER-1000/320, později 466B | 953 MW | 1000 MW | 31. 3. 1987 | Výstavba zastavena v roce 1991, poté znovu zastavena 28. 3. 2012 | ||
| Belene-3 | VVER-1000/320 | 950 MW | 1000 MW | Přípravné práce na stavbu zrušeny v roce 1990 | |||
| Belene-4 | VVER-1000/320 | 950 MW | 1000 MW | Přípravné práce na stavbu zrušeny v roce 1990 | |||
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku je použit text článku Kernkraftwerk Belene na Nucleopedii.
- ↑ a b c d e f g h i Kernkraftwerk Belene – Nucleopedia. de.nucleopedia.org [online]. [cit. 2022-01-07]. Dostupné online.
- ↑ Přeprava tlakové nádoby reaktoru VVER-1000. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Bulgaria: Construction of the Nuclear Power Plant “Belene” Cancelled [online]. 2012-03-31 [cit. 2021-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bulgaria considers using Belene reactors to expand Kozloduy plant - Nuclear Engineering International. www.neimagazine.com [online]. [cit. 2021-08-21]. Dostupné online.
- ↑ Украйна има интерес към оборудването за АЕЦ "Белене". Investor.bg [online]. [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ a b ЕCONOMIC.BG. ГЕРБ, ДПС и ПП предлагат да продадем реакторите за АЕЦ „Белене“ на Украйна. Еconomic.bg [online]. 2023-07-04 [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. (bulgarian)
- ↑ a b Bulgaria might Sell the Equipment for the Belene NPP to Ukraine - Novinite.com - Sofia News Agency. www.novinite.com [online]. [cit. 2023-07-06]. Dostupné online.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
- Přeprava tlakové nádoby reaktoru VVER-1000 do Belene
Obrázky, zvuky či videa k tématu Belene na Wikimedia Commons
